6 C 70/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku par. [číslo] – zahrada, pro k.ú. [část obce], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 33 798 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že výlučným vlastníkem souboru nemovitostí skládajícího se z rodinného domu a zahrady v [obec] v oblasti u [anonymizováno] v místě, kde se lámou dvě katastrální území, a to k.ú. [obec] [obec] a k.ú. [část obce]. V k.ú. [obec] [obec] je vlastníkem pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. [číslo] zahrada, v k.ú. [část obce] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrady, [číslo] a [anonymizováno], jehož součástí jsou budovy garáží. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník v k.ú. [část obce] pozemku parc. [číslo] zahrada. Fakticky soubor nemovitostí žalobce a žalovaného představuje jeden funkční celek domu se zahradou, přičemž pozemky parc. [číslo] katastrálně náleží třetí osobě, a to městu [obec]. Žalobce nabyl vlastnické právo většinově dle darovací smlouvy ze dne 3.12.1997 a dle darovací smlouvy ze dne 17.3.2000, kterou došlo k nabytí garáže v jihozápadním rohu parc. [číslo] což je však pro žalobu nepodstatné. Pozemky nabyl od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení], ti nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům dle kupní smlouvy ze dne 21.4.1969, a to od [jméno] a [jméno] [příjmení], rodiče žalobce v domě bydleli od koupě r. 1969 až do své smrti v r. 2001, resp. 2006. Dle smlouvy z r. 1969 rodiče žalobce nabyli budovu [adresa] v k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], jakož i pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] zapsaný variantně i jako parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] variantně zapsaný jako pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], vymezení nemovitostí ve smlouvě bylo značně chaotické a nepřesné, současný stav neodpovídá jak označení nemovitostí parcelními čísly, tak neodpovídá vymezení katastrálních území, katastrální mapa v dané době nebyla řádně vedena a šlo částečně vycházet pouze z pozemkového katastru a jeho c.k. mapování z r. 1839. Zápis jednoho toho samého pozemku do dvou katastrálních území se dvěma různými katastrálními čísly je nevídaný, nesoulad v číslování parcel panuje i při srovnání smlouvy z r. 1969 a z r. 1997, kdy v mezidobí patrně došlo k přečíslování parcel. Žalovaný nabyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] poměrně kuriózně či ne zcela standardně, vlastnické právo nejprve dne 15.4.1952 přešlo na Československý stát – MNV [obec], dopisem ze dne 24.6.1987 pak právní předchůdce žalovaného jednostranně prohlásil, že je správcem vodního toku, z toho odvodil své vlastnické právo k pozemku a uzavřel, že není třeba dokládat bližší identifikace a výpisy z listu vlastnictví. Toto jednostranné prohlášení je nabývacím titulem žalovaného. V prohlášení, které je přílohou dopisu ze dne 24.6.1987 je zjevný opětovný nesoulad v číslování parcel, se používá dvojí číslování, jednak podle číselné řady PK a druhé dle EN, ani jedno z parcelních čísel neodpovídá zápisu c.k. katastrální mapy. Způsob nabytí vlastnického práva žalovaným jen dokládá opakovaně zmíněný chaos v katastrální oblasti, žalovaný se však nikdy fakticky neujal držby předmětného pozemku, neboť předmětný pozemek již dávno měli v držbě právní předchůdci žalobce. Pozemek se nachází v záplavové oblasti [anonymizováno], byl opakovaně v minulosti zaplavován a žalovaný se nikdy nepodílel na úklidu spouště na předmětném pozemku, o likvidaci se vždy starali pouze žalobce a jeho rodina. Sporný pozemek par. [číslo] se nachází v relativně rovinaté zahradě, zahrada je ukončena plotem, plot navazuje na okolní ploty jiných domů a zahrad a tvořil v daném místě logickou a plynulou bariéru oddělující zahrady od pískové cesty vedoucí podél [anonymizováno]. Pozemek je obehnán stabilním plotem, který v průběhu času byl pouze renovován, aniž by bylo zasahováno do jeho průběhu, původní plot na severní hranici byl ze žulových kvádrů, které byly vyplněny dřevěnými plaňkami, žalobce, resp. jeho rodiče plot v 70. letech přebudovali tak, že žulové kvádry odstranili a rám plotu vytvořili z kovových jeklů a umístili nové dřevěné výplně, průběh plotu však neměnili. Stav plotu ze 70. let je až do dnešních dnů, žalobce pouze okolo r. 2000 udělal novou vjezdovou bránu. Rovněž v terénu nedošlo k žádným změnám, žalobce ví od vyprávění pamětníků, že současné polohové uspořádání zahrady, tedy i plotu, je více jak 100 let staré. Dle historické katastrální c.k. mapy v místě dnešního sporného pozemku tekla říčka [anonymizováno], nicméně takto vedené koryto v místě již více než 100 let neteče, pokud v minulosti v 70. letech docházelo k narovnání koryta [anonymizováno], takto bylo v jiném místě, několik set metrů západně. Vedení plotu a existenci neměnné zahrady dokládá žalobce historickou fotodokumentací, v případě sporování datací fotografií žalovaným je stáří možno dovodit od postupného růstu a mohutnění stromů na pozemku. Žalobce nikdy v minulosti neměl sebemenší důvod pochybovat, že mu oplocená zahrada zcela nenáleží. Ke změně došlo až v r. 2019, kdy byl [stát. instituce] osloven s kontrolou vypouštění odpadních vod z jímek, v červenci 2019 bylo zjištěno, že žalobce nesprávně likviduje odpadní vody ve svém septiku a dostal blokovou pokutu 500 Kč. Na popud pokuty začal řešit napojení domu na kanalizační stoku DN 600 beton, která probíhá za plotem v prostoru mezi koncem zahrady žalobce a [anonymizováno]. Žalobce si za tímto účelem objednal projekt, v rámci jeho vyhotovení v listopadu 2019 se dozvěděl, že předmětný sporný pozemek a dále pozemky parc. [číslo] nejsou v jeho katastrálním vlastnictví. Nejprve dne 3.9.2019 oslovil [územní celek] se žádostí o zřízení věcného břemene uložení kanalizační přípojky, v dubnu svou žádost transformoval do žádosti o prodej pozemků parc. [číslo] město nechalo vypracovat znalecký posudek na určení ceny 200 Kč/m2, žalobce s touto souhlasil, rada města však žádost doporučila zastupitelstvu zamítnout, proto žalobce vzal žádost o prodej pozemků zpět. Paralelně se žalobce obrátil ve stejném gardu i na žalovaného, v lednu 2020 nejprve se zámyslem zřízení kanalizační přípojky, následně v březnu 2020 požádal o odkup předmětného pozemku, což bylo žalovaným odmítnuto sdělením ze dne 7.9.2020. Existuje tedy rozpor mezi stavem právním a faktickým, žalobce nabyl vlastnické právo vydržením. Buď došlo k vydržení již právními předchůdci žalobce ještě za účinnosti starého občanského zákoníku, neboť předchůdci žalobce užívali a drželi pozemek nepřetržitě v dobré víře od 21.4.1969, žalobce a jeho předchůdci nebyli po dobu držby absolutně v rušení a nikdo, zejména žalovaný nedal po celou dobu držby najevo, že by drželi neoprávněně, sám žalovaný byl pasivní až do r. 2020. Plot tvoří stabilní hranici minimálně od 60. let, ve skutečnosti mnohem déle, v té době byla minimální možnost objektivizovat daný stav na katastrální mapu. Právní předchůdci žalobce tak nemohli mít sebemenší pochybnost, že jejich zahrada je předělena neorganickým výkusem pozemku žalovaného a logicky se chovali tak, že jim vlastnické právo náleží až k hranici plotu, na pozemku žalovaného hospodařili, dokonce zde postavili skleník, proti čemuž nikdo neprotestoval. Pokud k vydržení nedošlo podle staré právní úpravy, pak došlo k přímému vydržení žalobcem, a to k vydržení mimořádnému dle § 1095 o.z. K poctivé držbě pak občanský zákoník nevyžaduje žádný titul, pouze musí být držitel ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží. Žalobce nabyl vydržením vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], proto se domáhá určení, že je jeho vlastníkem.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že k vydržení pozemku ze strany žalobce ani jeho předků nedošlo a ani dojít nemohlo. Na základě koupě a následného darování žalobce i jeho předchůdce si museli být vědomi, že pozemek žalovaného náleží jinému subjektu. I pokud by žalobce čistě hypoteticky pozemek žalovaného užíval, jednalo by se o užívání neoprávněné a současně nedošlo ani nemohlo dojít k jeho vydržení, neboť nejsou splněny podmínky pro vydržení, zejména u žalobce a jeho předků je přítomen nepoctivý úmysl či absence dobré víry. Žalovaný pak vlastnické právo získal standardní formou jednostranným prohlášením v r. 1987, v té době byla tato forma dostačující a standardní pro nabytí vlastnického práva. Z kupní smlouvy z r. 1969 vyplývá, že předci žalobce nabyli pozemky v okolí pozemku žalovaného, tedy jiné pozemky, než je pozemek žalovaného, polohové vymezení v té době si mohli ověřit na základě mapových podkladů se zákresy jednotlivých pozemků, tudíž předci žalobce museli nepochybně znát přesnou polohu a rozlohu nabývaných pozemků a pokud by čistě hypoteticky předmětný pozemek žalovaného užívali, museli si být nepochybně vědomi toho, že jim pozemek žalovaného nenáleží. Skutečnost, že žalobce nemohl považovat pozemek žalovaného za svůj, dokazuje i jeho žádost ze dne 3.9.2020 na odkup pozemku od žalovaného. Pokud by byl žalobce skutečně přesvědčen a v dobré víře, že mu pozemek žalovaného patří a vykonává k němu vlastnická práva, nepochybně by se s žádostí o odkup na žalovaného neobrátil a nebyl by ochoten platit za něco, co by dle jeho názoru bylo jeho. Vlastnické právo k pozemku nelze dovozovat z existence plotu, který v době uzavření kupní smlouvy neexistoval a i kdyby existoval, z ničeho neplynulo ani neplyne, že by pozemky, které by případně plot ohraničoval, tvořily funkční celek a byly tak automaticky souhrnně předmětem koupě. Vlastnické právo k předmětnému pozemku náleží pouze [země] s právem hospodařit pro žalovaného, a to ve shodě s údaji zapsanými v katastru nemovitostí, tudíž je namístě žalobu zamítnout.

3. Účastníci byli ochotni jednat o smírném urovnání sporu, žalovaný však následně tuto možnost odmítl.

4. V průběhu řízení žalobce doplnil, že právní postavení žalobce je nejisté pro rozpor mezi stavem právním a faktickým, tudíž má naléhavý právní zájem na určovací žalobě, běh vydržecí doby započal dne 21.4.1969, původní koryto [anonymizováno] mělo parc. [číslo] v letech 1969 – 1997 došlo k přečíslování parcel, velký pozemek byl následně rozdělen mimo jiné na pozemek parc. [číslo].

5. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že rodiče žalobce [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] uzavřeli s [jméno] a [jméno] [příjmení] dne 21.4.1969 kupní smlouvu sepsanou státním notářstvím, touto manželé [celé jméno žalobce] zakoupili za 16 500 Kč dům [adresa] se stavební parcelou [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], jakož i pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec], pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], smlouva byla registrována dne [datum]. V době uzavření smlouvy byly nemovitosti ohraničeny plotem, a to i v místě rovinaté zahrady směrem k řece [příjmení], přičemž plot navazoval na ploty vlastníků sousedních pozemků, rodiče žalobce ani žalobce nikdy průběh plotu neměnili, pouze rekonstruovali plot co do vzhledu a funkčnosti tak, že plot zhotovili z kovových profilů s dřevěnou výplní, pozemky využívali mimo jiné jako zahradu, u předmětného plotu postavili i skleník. Prudký svah se nachází od rodinného domu směrem k řece [příjmení]. V době uzavření kupní smlouvy až do současné doby přes pozemky řeka [anonymizováno] netekla, vyjma záplav, kdy došlo k rozvodnění koryta až na nemovitosti užívané rodiči žalobce. Rodiče žalobce darovali svému synovi, tedy žalobci předmětné nemovitosti darovací smlouvou ze dne 3.12.1997, v k.ú. [obec] [obec] se jednalo o dům [adresa] postavený na stav.parc. [číslo] k tomu stav.parc. [číslo] pozemková parcela [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra], v k.ú. [část obce] se jednalo o garáž na stav.parc. [číslo] stavební parcela [číslo] a pozemková parcela [číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] /výměra [anonymizováno] činila celkem [výměra] Darovací smlouvou ze dne 17.3.2000 pak žalobce získal od své sestry do svého vlastnictví garáž na pozemku parc. [číslo] jakož i předmětný pozemek v k.ú. [část obce]. Nemovitosti ve vlastnictví žalobce jsou zapsány na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] [obec]. V r. 2019 [stát. instituce] nařídil ústní jednání a místní šetření za účelem kontroly vypouštění odpadních vod z objektu bydlení [adresa] v [obec] [anonymizováno], na základě zjištěných nedostatků žalobce vyžádal u [anonymizováno]. [právnická osoba] vyhotovení projektu ke kanalizační přípojce pro jeho dům, projekt byl vypracován v listopadu 2019, z tohoto žalobce zjistil podrobné a detailní zaměření své přípojky do stávajícího řadu Beton DN 600, ze schématického znázornění a z přehledné situace pak zjistil i parcelní čísla jednotlivých pozemků s tím, že v zahradě, kterou užívá a má oplocenou, se nachází pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra], jedná se o poměrně úzký pozemek s jedním zalomením, předmětný pozemek je zapsán na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], vlastnické právo náleží [země] s právem hospodařit ve prospěch žalovaného, nabývacím titulem je vlastnické prohlášení ze dne 24.6.1987. Fakticky se jedná o prohlášení právního předchůdce žalovaného s tím, že mu náleží správa vodních toků v k.ú. [část obce] s názvem toku [anonymizováno], v prohlášení je uvedeno dvojí číslování, mimo jiné i parcelní čísla dle evidence nemovitostí, k tomu dopsaná jiná čísla psacím písmem. Počátkem r. 2020 požádal žalobce žalovaného o sdělení stanoviska k projektové dokumentaci ohledně kanalizační přípojky pro svůj dům, žalovaný s tímto vyslovil v březnu 2020 souhlas za splnění podmínek, v září 2020 žalovaný oznámil žalobci zamítavé stanovisko k prodeji předmětného pozemku parc. [číslo] s tím, že se pozemek nachází v záplavovém území vodního toku [anonymizováno]. Inkriminovaný pozemek je obklopen pozemky parc. [číslo] tyto rovněž nejsou ve vlastnictví žalobce, ačkoli je fakticky žalobce rovněž spolu s pozemkem žalovaného užívá jako jednu velkou zahradu, na které roste celá řada velkých stromů různého druhu a stáří, rovněž před plotem žalobce rostou vzrostlé stromy, a to na pozemku parc. [číslo] kde se nachází i kanalizační stoka, do které by měla vyústit kanalizační přípojka z domu žalobce, dále se zde nachází zpevněná cesta, za ní travnatý porost s břehem a až následně řeka [anonymizováno], která je v místě před zahradou žalobce přímého a v podstatě rovného směru. Přes nemovitosti žalobce vede hranice katastrálních území [část obce] a [obec] [obec], v minulosti byla hranice vedena přímým směrem tak, že dokonce rozdělovala i rodinný dům žalobce, resp. jeho předchůdců do dvou katastrálních území, v současné době se hranice katastrálních území vyhýbá právě rodinnému domu a mimo jiné kopíruje až stěnu garáže postavené na pozemku parc. [číslo]. V katastrální mapě vedené v letech 1839 – 2000, je zakreslen tok řeky se značným zalomením právě před hranicí pozemků užívaných právními předchůdci žalobce, faktická linie toku se však minimálně od r. 1969 oproti původnímu stavu v inkriminovaných místech neměnila. Sousedka p. [příjmení] bydlí v nemovitostech bezprostředně navazujících na nemovitosti žalobce nepřetržitě od svého narození, stejně tak i p. [příjmení], která užívá nemovitosti sousedící s [anonymizováno], kteří jsou bezprostřední sousedé žalobce, ani ze strany těchto sousedů nedošlo k posunu plotů jejich nemovitostí po dobu jejich života /p. [příjmení], roč. 1946, p. [příjmení], roč. 1957 Ploty všech sousedů ve směru k [příjmení] na sebe navazují prakticky v přímé linii, součástí některých plotů jsou i původní žulové vzpěry. V minulosti se za ploty v blízkosti řeky [anonymizováno] nacházela i lanovka k přepravě rudy, která byla v provozu do 11. 11. 1970, rozebrání ocelových stožárů na betonových základech bylo provedeno do konce r. 1974. Pozemek par. [číslo] je evidován od r. 2000 v návaznosti na tvorbu digitální mapy, která je platná od 15.11.2000, jedná se o pozemek vzniklý z parcely bývalého pozemkového katastru [číslo] v k.ú. [část obce]. Soud vycházel zejména z výpisů z katastru nemovitostí a z knihovních vložek, z darovacích smluv a notářského zápisu, z map pozemkové evidence, z dopisu a z prohlášení ze dne 24. 6. 1987, z fotografií s novinovým článkem, z bloku na pokutu, z nařízení a ze záznamu z ústního jednání MěÚ Příbram z r. 2019, z projektu včetně snímku a zaměření ke kanalizační přípojce, z dopisu žalovaného a korespondence mezi účastníky, ze snímku ortofotomapy na čl. 53, ze zpráv katastrálního úřadu a údajů ČÚZK s katastrální mapou v k.ú. [část obce], ze srovnávacího sestavení parcel, ze zprávy Diama s.p. a 1. SčV. Soud rovněž vyšel ze svědeckých výpovědí p. [příjmení] a [příjmení], obě svědkyně i přes pokročilý věk velmi podrobně a věrohodně popsaly skutkový stav a způsob užívání nemovitostí žalobcem i jeho právními předchůdci, svědkyně popsaly různé detaily i v návaznosti na předestřené fotografie.

6. Na druhé straně soud neprovedl důkaz místním šetřením, výslechem žalobce a dalších svědků, žádostí na katastrální úřad, neboť další dokazování považuje za nadbytečné za situace, kdy ke svému rozhodnutí shromáždil a provedl důkazy jiné, na základě kterých lze spolehlivě rozhodnout. Soud zároveň nevyšel z čestných prohlášení p. [příjmení] a p. [příjmení], neboť tyto důkazy byly zajištěny ve spolupráci s manželkou žalobce, dle názoru soudu rovněž tyto důkazy nemají žádnou důkazní sílu oproti důkazu svědeckou výpovědí stejných osob. Neposledně soud nevyšel z ortofotomapy na čl. 155, která byla soudu předložena až po jeho rozhodnutí.

7. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Soud nejprve zkoumal a shledal, že žalobci naléhavý právní zájem na určovací žalobě svědčí, a to z důvodu jistoty právních vztahů, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětného pozemku zapsána Česká republika s právem hospodaření ve prospěch žalovaného, který vlastnické právo žalobce zpochybňuje, za daného stavu lze spor vyřešit toliko určovací žalobou, tudíž naléhavý právní zájem je dán.

9. Rozhodnutí o určení vlastnického práva žalobce je rozhodnutím deklaratorním, při aplikaci hmotného práva je nutno dle § 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb. použít zákon č. 40/1964 Sb.

10. Podle § 134 odst. l občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li jí nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

11. Podle § 130 odst. l zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Rodiče žalobce na základě kupní smlouvy z r. 1969 užívali zakoupené nemovitosti jako celek v přesvědčení, že jim svědčí vlastnické právo ke všem pozemkům, které byly již tehdy oplocené, oplocení navazovalo na ploty sousedů. O své pozemky, mimo jiné i o zahradu se vždy řádně starali, pečovali o vegetaci, postavili skleník či rekonstruovali zastaralý plot, a to po dobu několika desítek let. Při obvyklé a normální opatrnosti /posuzované z objektivního hlediska/ nemohli zjistit, že užívají částečně i pozemek ve vlastnictví druhé osoby, obzvlášť za situace, kdy se jejich nemovitosti nacházejí i ve svažitém terénu, hranice katastrálních území dělí jejich nemovitosti do dvou různých katastrálních území [obec] [obec] a [část obce]. Dle názoru soudu z důvodu chybějících relevantních údajů a podkladů bylo obtížné zjistit skutečný stav i v r. 1987, tehdy právní předchůdce žalovaného učinil prohlášení s dvojím číslováním parcel, zároveň ani nezjišťoval, kde pozemky ohledně nichž vykonával správu vodního toku [anonymizováno] fakticky leží. Ani v následující době až do r. 2020 žalovaný či jeho právní předchůdce nečinili žádné právní kroky k zajištění hospodaření a správy předmětného pozemku. Stejně tak i dobrou víru nevylučuje poměr ploch zakoupených pozemků v r. 1969 ve vztahu k inkriminovanému pozemku a pozemků parc. [číslo] [anonymizováno] Z těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že právní předchůdci žalobce byli ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim vlastnické právo k pozemku, nyní parc. [číslo] náleží. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. vydržení sice neupravoval, zákonem č. 509/1991 Sb. byl občanský zákoník novelizován a s účinností od 1. 1. 1992 bylo možné opět vlastnické právo nabýt i vydržením. Vydržecí doba 10 let bezpečně uplynula, neboť tato počala běžet dnem 21.4.1969, tedy registrací kupní smlouvy a uplynula dne 21.4.1979, když dobrá víra byla vyloučena až v návaznosti na vyhotovení projektu na kanalizační přípojku v r. 2019. Zákonné podmínky pro vydržení byly splněny, právní nástupce vydržitelů se vydržení dovolal, proto soud ze všech důvodů žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I.shora uvedeno.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. l o.s.ř., tudíž úspěšnému žalobci přiznal všechny účelně vynaložené náklady řízení, výši nákladů soud určil v písemném vyhotovení rozsudku postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř. Fakticky se jedná o 7 úkonů právní pomoci /2x písemné podání, 4x účast u jednání včetně zmařeného jednání žalovaným, převzetí věci/ po 3 100 Kč, k tomu 7x režijní paušál po 300 Kč, DPH ve výši 4 998 Kč a zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, celkem tudíž 33 798 Kč. Za neúčelné pak soud považuje podání žalobce ze dne 13.9.2021 /k podání žalovaného, které v podstatě neobsahovalo nová relevantní tvrzení/, soud ani toto vyjádření od žalobce nepožadoval. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce.