7 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Konšelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 898 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 9 898 Kč od 9. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 2. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 898 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému na základě smlouvy o dodávce vody uzavřené dne 9. 1. 2009 [číslo] dodávala do odběrného místa [obec a číslo] pitnou vodu, za kterou žalovaný za období od 27. 10. 2018 do 20. 2. 2020 nezaplatil uvedenou částku, přestože byl žalobkyní upomínán.

2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 9. 1. 2009 smlouvu o dodávce vody. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat vodu pro žalovaného v odběrném místě [obec a číslo] Smlouva obsahuje kromě jiného ujednání o ceně a platebních podmínkách. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] na částku 9 898 Kč, splatnou dne [datum]. Z výzvy adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně vyplývá, že žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzvala předžalobní výzvou.

5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích.

6. Podle § 8 odst. 13 zákona č. 274/2001 Sb., má vlastník vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen "vodné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20). Právo na vodné vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. Vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním.

7. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., může vlastník vodovodu nebo kanalizace může uzavřít smlouvu o provozování vodovodu nebo kanalizace s provozovatelem.

8. Podle § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem.

9. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o dodávce vody, kdy za tyto služby žalobkyně žalovanému vyfakturovala částku, kterou žalovaný neuhradil. Žalobkyni byly přiznány i požadované úroky z prodlení, na které jí vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se tím, že nezaplatil žalobkyni ve lhůtě splatnosti, dostal do prodlení. Soud proto po zvážení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala důvodnost svého nároku co do důvodu i výše a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.).