7 C 117/2019

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, a to: -) dvoukřídlých bran bez označení o rozměrech 360 x 195 cm – celkem 24 kusů, -) sloupků brán označených jako“ Klasik“ o rozměrech – 1000 x 3600 cm – celkem 53 kusů, -) sloupků brán označených jako“ Klasik“ o rozměrech – 1250 x 3600 cm – celkem 60 kusů, -) brán s logem společnosti [právnická osoba] o rozměrech 169 x 195 cm – celkem 46 kusů, -) sloupků označených jako“ Sloupy brány Klasik o rozměrech 2000 x 3600, průměr 75 mm“ – celkem 57 kusů, -) brán bez označení o rozměrech 169 x 175 cm – celkem 18 kusů, -) brán o rozměrech 169 x 155 cm s logem společnosti [právnická osoba] – celkem 10 kusů, -) brán o rozměrech 169 x 95 cm s logem společnosti [právnická osoba] – celkem 107 kusů, -) sloupků označených jako“ Sloupy brány Klasik o rozměrech 1800 x 3600, průměr 75 mm – celkem 8 kusů, -) brán o rozměrech 169 x 120 cm označených jako Brána Klasik – celkem 61 kusů, -) sloupků brán označených jako“ Brána Klasik“ 1600 x 3600 cm – celkem 7 kusů, -) brány bez označení o rozměrech 180 x 150 cm – celkem 1 kus, -) brány bez označení o rozměrech 169 x 145 cm – celkem 1 kus, -) brán označených jako Branka Ideal o rozměrech 100 x 120 cm s logem společnosti [právnická osoba] – celkem 25 kusů, -) brán označených jako Branka Ideal o rozměrech 100 x 155 cm s logem společnosti [právnická osoba] – celkem 29 kusů, -) brán bez označení o rozměrech 169 x 120 cm – celkem 2 kusy, v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 26 D 7/2016.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení částku 47 570,27 Kč, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 7. 2019 domáhala nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2015 Policie ČR v areálu žalobkyně z podnětu žalované zajistila do úschovy shora uvedené movité věci označené ve výroku I., přičemž o jejich vlastnické právo je mezi žalobkyní a žalovanou veden spor. Předmětné movité věci jsou majetkem žalobkyně, která je vyrobila. Z toho důvodu se nacházely v areálu žalobkyně, nikoli v areálu žalované. Tvrzení žalované, že výše uvedené movité věci jsou jejím majetkem, byla dostatečně vyvrácena v rámci trestního řízení zahájeného z podnětu jednatele žalované proti jednatelům žalobkyně.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 10. 2019 uvedla, že na základě ujednání žalobkyně a žalované v roce 2012 byl v prostorách skladu žalobkyně zřízen konsignační sklad na uskladnění zboží/výrobků žalované (části plotů, branek, sloupků, pletiva apod.) ve prospěch žalované. Uvedené zboží vyráběla žalobkyně pro žalovanou na základě objednávek žalované, která řádně a včas uhrazovala cenu za takto vyráběné zboží. Posléze bylo inventurou zjištěno, že část uskladněného zboží bylo v důsledku uskladnění ve venkovních prostorách poškozeno povětrnostními vlivy a na základě dohody mezi žalovanou a žalobkyní došlo k finanční kompenzaci za toto poškozené zboží. V dubnu 2013 na základě vlastní inventury zjistila žalovaná, že podle záznamů v uvedeném konsignačním skladu chybí zboží v hodnotě cca 1 400 000 Kč. Žalovaná vlastním šetřením zjistila, že výrobky, které byly žalované odcizeny z konsignačního skladu, byly žalobkyní dodány [právnická osoba] – [právnická osoba], kdy jednatel uvedené [právnická osoba] [příjmení] potvrdil žalované, že zboží zakoupil od žalobkyně. Žalovaná si posléze prostřednictvím třetí osoby nechala zakoupit u této společnosti jeden výrobek, kdy se jednalo o výrobek odcizený žalované z konsignačního skladu, na kterém byla odstraněna etiketa žalované a nahrazena etiketou [právnická osoba]. Předmět soudní úschovy je tak ve vlastnictví žalované.

3. Žalobkyně v podání ze dne 10. 12. 2019 doplnila, že žádná smlouva o zřízení konsignačního skladu mezi účastníky uzavřena nebyla. O konsignačním skladu žalované v areálu žalobkyně bylo v roce 2012 pouze uvažováno, a to v souvislosti s možností, že by se žalovaná stala výhradním odběratelem žalobkyně. K tomu však nedošlo, neboť žalobkyně vyráběla brány a branky pro nejrůznější odběratele, a bylo by tak nežádoucí a nepraktické, aby veškeré žalobkyní vyrobené zboží bylo automaticky považováno za majetek žalované. Trestní oznámení žalované, v rámci kterého tvrdila, že předmět úschovy je v jejím vlastnictví a že jej žalobkyně žalované zcizila, bylo usnesením Policie ČR ze dne 28. 5. 2015 pravomocně pro nedůvodnost odloženo. V odůvodnění tohoto usnesení bylo mimo jiné uvedeno, že již v dubnu 2013 došlo k finančnímu vyrovnání mezi žalobkyní a žalovanou; nebylo prokázáno, že by plotové komponenty, brány, branky a sloupky, které byly policejním orgánem zajištěny, byly žalované odcizeny; bylo jednoznačně zjištěno, že tyto uschované věci byly vyrobeny žalobkyní na vlastních strojích a vyrobili je zaměstnanci žalobkyně, přičemž tyto výrobky neopustily areál žalobkyně a byly zde uloženy až do doby, kdy byly zajištěny policejním orgánem; že část výrobků označených logem žalované, žalobkyně vyrobila na základě e-mailové objednávky žalované, která však za ně žalobkyni kupní cenu neuhradila a nestala se tedy jejich vlastníkem; žalobkyně nemá vůči žalované žádný nesplacený závazek; objednané zboží, které v roce 2013 žalované nedodala, bylo žalobkyní finančně uhrazeno (kupní cena byla vrácena), přičemž jednatel žalované s tímto řešením souhlasil; žalobkyně má navíc oproti žalované vlastní výrobní stroje a zařízení na výrobu plotových prvků, které sama vyrábí; plotové prvky jsou pro žalovanou vyráběny jiným výrobcem, a zároveň nebylo zjištěno, že by došlo k odcizení předmětných výrobků žalované. Z těchto důvodů je tak zřejmé, že předmět úschovy vyrobila žalobkyně, stala se tak vlastníkem uschovaných nemovitých věcí jejich vyrobením a žalované k nim nesvědčí vlastnické právo. Titulem pro soudní úschovu je usnesení Policie ČR ze dne 28. 4. 2015, kdy veškeré movité věci, které jsou předmětem této žaloby, jsou označeny zcela identicky jako v daném usnesení.

4. V podání ze dne 20. 12. 2019 žalobkyně dále doplnila, že v areálu žalobkyně po ukončení spolupráce s žalovanou zbyly dva druhy bran a branek, které byly původně vyrobeny pro žalovanou, avšak ani v jednom případě nejsou ve vlastnictví žalované, a to jednak z toho důvodu, že žalobkyně na základě objednávky žalované z prosince 2012 vyrobila v lednu 2013 brány a branky, za které žalovaná uhradila kupní cenu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neměla v danou chvíli volné prostory, ve kterých by mohla do jara 2013 skladovat uvedené brány a branky, bylo domluveno, že zůstanou v areálu žalobkyně. Povětrnostními vlivy, zejména mrazem a vodou, se však řada výrobků poškodila. Tuto skutečnost žalobkyně zjistila postupně při předávání výrobků žalované. Předávka bran a branek tak probíhala od března 2013. Žalobkyně se rozhodla namísto předání poškozených výrobků vyrobit nové brány a branky. S tímto návrhem žalovaná nesouhlasila a vytvořila svůj návrh řešení, který je obsahem zápisu z jednání ze dne 21. 4. 2013. Na základě této dohody bylo sjednáno, že žalovaná provede inventuru nedodaného zboží a že za nedodané zboží vystaví žalobkyni fakturu na vrácení kupní ceny. Na základě toho pak žalovaná skutečně dne 22. 4. 2013 vytavila žalobkyni fakturu za nedodané zboží na částku 876 052 Kč. Žalobkyně pak následně tuto fakturu dne 24. 4. 2013 uhradila. Tedy vrácením kupní ceny se veškeré nedodané brány a branky, které žalobkyně vyrobila na základě objednávky žalované z prosince 2012, staly majetkem žalobkyně. Druhým důvodem pak bylo, že žalovaná si v dubnu 2013 u žalobkyně objednala výrobu bran a branek, žalobkyně ústní objednávku písemně potvrdila e-mailem ze dne 4. 4. 2013, kdy na základě této objednávky vyrobila a předala žalované 50 ks bran IDEAL 1450 x 1000, 50 ks bran IDEAL 1550 x 1000 a 15 ks bran IDEAL FAB 100 x 1450 Tyto brány a branky žalovaná uhradila a stala se jejich vlastníkem. Ostatní brány a branky, které žalobkyně na základě výše uvedené objednávky vyrobila, se majetkem žalované nestaly, neboť za ně žalovaná ničeho neuhradila a zůstaly ve vlastnictví žalobkyně.

5. K tomu žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 2. 2020 uvedla, že sama žalobkyně v účetních dokladech a fakturách nazývá prostor ve svém areálu, kde byly skladovány brány a branky žalované, konsignačním skladem. Potvrdila, že žalobkyně pro žalovanou vyráběla brány a branky, za které žalovaná vždy řádně zaplatila. Žalovaná v konsignačním skladu prováděla inventury, kdy nejprve povětrnostními vlivy došlo k poškození části výrobků žalované a jejich kompenzaci na základě oboustranné dohody, následně pak došlo v roce 2013 ke sporu, který se táhne až do dnešního dne, kdy žalovaná na základě inventury zjistila, že podle jejích záznamů v uvedeném konsignačním skladu chybí zboží v hodnotě 1 400 000 Kč. V rámci policejního vyšetřování bylo zjištěno přelepování etiket a označení bran a branek žalované, užívání fotografií výrobků žalované na webových stránkách žalobkyně a užití označení IDEAL v dokladech o dodávce výrobku KLASIK. Dalším šetřením bylo zjištěno, že výrobky, které byly žalované odcizeny z konsignačního skladu, byly žalobkyní dodány [právnická osoba] – [právnická osoba] Žalovaná nechala zpracovat znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že měřením jednotlivých dílů plotového systému, které jsou uloženy v depozitním skladu Policie ČR v [obec], bylo zjištěno, že rozměry, které jsou uváděny na přibalených letácích (prospektech), neodpovídají naměřeným hodnotám. Tyto naměřené hodnoty jsou však shodné s rozměry, které byly naměřeny ve skladu žalované, a které žalovaná uvádí na svých letácích a prospektech. Znaleckým zkoumáním tak byla prokázána shoda bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS s bránami IDEAL a PILGATE. Rámcovou smlouvou ze dne 20. 12. 2012 se žalobkyně zavázala, že bude výlučně pro žalovanou vyrábět a dodávat brány a branky definované užitným vzorem IDEAL a PILGATE.

6. Soud se v průběhu řízení opakovaně snažil vést účastníky ke smírnému vyřešení tohoto sporu, avšak bezvýsledně. Pro posouzení důvodnosti žaloby řešil soud jako předběžnou otázku vlastnické právo ke konkrétním branám, brankám a sloupkům, jež jsou předmětem úschovy. Oba účastníci tak byli poučeni, aby své vlastnické právo prokázali.

7. Žalobkyně po poučení soudu doplnila, že obchodní spolupráce s žalovanou probíhala již od roku 2012. Žalovaná v té době dlužila žalobkyni celou řadu faktur. V té době žalovaná navrhla žalobkyni uzavření rámcové smlouvy, na základě které by se žalovaná stala výhradním odběratelem žalobkyně se zaručeným ročním odběrem 5 400 ks branek a žalovaná by na své náklady v areálu žalobkyně postavila konsignační sklad v hodnotě 3 300 000 Kč. Uzavřením rámcové smlouvy žalovaná podmiňovala uhrazení dlužných faktur. Rámcová smlouva pak byla uzavřena dne 20. 12. 2012. Konsignační sklad v areálu žalobkyně však nikdy vybudován ani zřízen nebyl a žádná smlouva o konsignačním skladu mezi účastníky uzavřena nebyla. Konkrétní obchodní spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou byla určena dvěma zakázkami na výrobu bran a branek. První zakázkou bylo objednání 630 ks bran a branek v prosinci 2012, které žalobkyně pro žalovanou v prosinci vyrobila a žalovaná tyto brány a branky v prosinci 2012 uhradila. Z důvodu, že neměla skladovací prostory a nebyla„ plotová jarní sezóna“, se s žalobkyní dohodla, že vyrobené brány a branky budou uskladněny v areálu žalobkyně. S ohledem na povětrnostní podmínky a na nevhodné uskladnění bran, které byly na hromadě, mohly být některé poničeny, proto se žalobkyně rozhodla, že žalované předá pouze nepoškozenou část vyrobeného zboží. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně sjednáno, že za nepředané zboží žalobkyně vrátí žalované odpovídající kupní cenu. Na základě této dohody vystavila žalovaná fakturu, kterou žalobkyně obratem uhradila. Z důvodu vrácení kupní ceny za nedodané zboží byla první objednávka vypořádána, a žalobkyně tak nedlužila žalované žádné brány a branky. Vzhledem k tomu, že vlastnické právo k předmětným branám a brankám by vzniklo žalované až jejich předáním, nikoli zaplacením kupní ceny, nenabyla žalovaná k předmětným branám a brankám vlastnické právo, neboť tyto jí nebyly nikdy předány. I za situace, kdy by vlastnické právo k předmětným branám a brankám přešlo na žalovanou automaticky uhrazením kupní ceny, pak toto vlastnické právo žalované nepochybně zaniklo vrácením kupní ceny. V návaznosti na ústní objednávku žalované potvrdila žalobkyně e-mailem ze dne 4. 4. 2013 další objednávku a vyrobila celkem 265 ks bran a branek, přičemž žalovaná však uhradila a od žalobkyně odebrala pouze 115 ks těchto vyrobených bran a branek, kdy zbývajících 150 ks nebylo žalovanou uhrazeno, převzato, a žalovaná se tak nestala jejich vlastníkem. Následně žalobkyně nepředané, poškozené a nepoužitelné brány a branky sešrotovala. Ostatní brány, které nebyly znehodnocené a které bylo možno dále použít, žalobkyně prodala buď jiným zákazníkům, nebo je uskladnila venku v areálu. Vzhledem k tomu, že na uschované brány pršelo, požádal jednatel žalobkyně majitele vedlejšího areálu [jméno] [příjmení], zda by po přechodnou dobu nemohl tyto brány v jeho sousedním areálu pod přístřeškem uschovat. Ten s tím souhlasil. Oba areály byly průchozí skrz vrata, od kterých měla žalobkyně klíče. Zbytek bran a branek, které žalobkyně původně vyrobila na základě objednávky pro žalovanou, ale které nebyly buď vypořádány uhrazením předmětné faktury, nebo které žalovaná neuhradila a nepřevzala, tak byly uskladněny v areálu [jméno] [příjmení] až do jejich zajištění Policií ČR. V zápise z jednání ze dne 21. 4. 2013 bylo sjednáno, že rozdíl mezi objednaným a dodaným zbožím bude žalobkyni vyfakturován v plné výši s tím, že žalobkyně tento rozdíl obratem žalované uhradí. Fakturou ze dne [datum] vyfakturovala žalovaná rozdíl za nepředané zboží ve výši 876 052 Kč za nedodaných 306 ks bran a branek. Uhrazením této faktury došlo k vyřešení problému s nedodanými bránami a brankami. Správný počet nedodaných bran a branek byl uveden na záznamu předaného zboží, přičemž cena za nedodané brány a branky byla uvedena v ceníku. Zajištěné brány a branky vyrobila žalobkyně, která je v červenci 2013 převedla do vlastnictví společnosti [právnická osoba], a to na základě faktury [číslo] následně dne 10. 9. 2014 došlo ke zpětnému převodu vlastnického práva na žalobkyni. Dne 2. 4. 2015 pak žalobkyně požádala Policii ČR o vydání zajištěných bran a branek. Žalobkyně vyčíslila hodnotu movitých věcí, které jsou předmětem úschovy, v podání ze dne 30. 3. 2020, na částku 458 036 Kč, a to na základě ceníku, dle kterého žalobkyně uschované zboží v předmětné době prodávala. Následně v podání žalobkyně ze dne 4. 5. 2020 pak byla vyčíslena hodnota sporu nejméně na 392 613 Kč.

8. Žalovaná po poučení soudu doplnila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla na počátku roku 2012 uzavřena ústní smlouva o konsignačním skladu v prostorách žalobkyně, ze kterého nebyly odvezeny veškeré zaplacené výrobky žalované, které byly ponechány u žalobkyně. Žalobkyně vyrobila přibližně 800 ks bran a branek označených jako typ IDEAL, které si žalovaná z areálu žalobkyně neodvezla, neboť je žalobkyně prodala [právnická osoba] s. r. o., kdy barevné papírové cedulky s logem žalované byly vyměněny za černobílé cedulky s logem uvedené společnosti. Spolupráce na základě konsignačního skladu trvala po dobu dvou let, přičemž objem výroby zboží žalobkyně pro žalovanou byl 3 mil. až 5 mil. Kč měsíčně. Konkrétní objednávku bran a branek, které jsou předmětem tohoto sporu, není možné dle žalované specifikovat, neboť výroba zboží ze strany žalobkyně pro žalovanou probíhala v objemu milionů korun a stovkách kusů bran a branek měsíčně.

9. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci. Z rámcové smlouvy ze dne 20. 12. 2012 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ujednána výroba a výhradní dodávání bran a branek IDEAL a PILGATE různých rozměrů žalované, která se zavázala během roku 2013 odebrat celkem 5 400 ks těchto výrobků, a zároveň byl sjednáno vybudování montované haly na pozemku žalobkyně v hodnotě 3 300 000 Kč.

10. Z faktury [číslo] ze dne 8. 1. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně vyfakturovala žalované částku 1 378 876 Kč za celkem 556 ks bran a branek různých rozměrů.

11. Z faktury [číslo] ze dne 4. 2. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně vyfakturovala žalované 2 ks atypické brány o rozměru 1250 částkou 7 986 Kč.

12. Z faktur na č. l. 70 až 78 a 93 až 95 spisu bylo zjištěno, že od března do června 2013 dodávala žalobkyně brány a branky např. [právnická osoba] – [právnická osoba], [jméno] [příjmení], [obec a číslo] nebo plotovému studiu PP – [jméno] [příjmení], [obec a číslo].

13. Z převodek z března 2013 bylo zjištěno, že ze skladu žalobkyně označeného jako [anonymizována dvě slova] – Konsignační sklad [anonymizováno] bylo převedeno zboží do skladu žalované označeného HS [obec] – hlavní sklad.

14. Z e-mailové komunikace z března 2013 mezi [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] s. r. o. bylo zjištěno, že probíhala komunikace ohledně možné spolupráce mezi těmito společnostmi.

15. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne 4. 4. 2013 adresovaného [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně přislíbila výrobu 265 ks branek za sjednanou cenu, přičemž k platbě mělo dojít hotově při předání zboží.

16. Z faktury a dodacích listů na č. l. 99 až 102 bylo zjištěno, že žalobkyně vyfakturovala žalované dne 18. 4. 2013 celkem 100 ks branek IDEAL (50 ks o rozměru 1450 1000 a 50 ks o rozměru 1550 1000) za 196 212 Kč, které byly žalovanou převzaty, a dále 15 ks branek IDEAL FAB o rozměru 100x 1450 za 28 976 Kč, které byly taktéž žalovanou převzaty.

17. Z faktury [číslo] ze dne 19. 4. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně vyfakturovala žalované 65 855 Kč za dodání 36 ks branek Ideal, které byly dle dodacího listu k této faktuře žalovanou převzaty, což dokládá i kopie stvrzenky o zaplacení uvedené částky.

18. Z faktury [číslo] ze dne 22. 4. 2013 bylo zjištěno, že se jedná o opravný daňový doklad k faktuře [číslo] na částku 100 490 Kč za 656 ks trubek.

19. Ze zápisu z jednání ze dne 21. 4. 2013 podepsaného zástupci žalobkyně a žalované bylo zjištěno, že předmětem tohoto jednání byla inventura zboží bran a branek, které žalobkyně pro žalovanou v prosinci 2012 vyrobila a žalovaná za ně v prosinci 2012 a v lednu 2013 zaplatila. Obě strany se dohodly na tom, že dne 22. 4. 2013 poskytne žalobkyně informace, jaké zboží je možné do 24. 4. 2013 dodat, přičemž rozdíl bude žalobkyni vyfakturován dne 22. 4. 2013. Dne 21. 4. 2013 zároveň proběhla fyzická kontrola sloupků k branám a brankám, kdy zástupci účastníků si odsouhlasili počty a dohodli se, že chybějící příslušenství bude dodáno taktéž do 24. 4. 2013.

20. Z faktury [číslo] 2013 ze dne 22. 4. 2013 se splatností 23. 4. 2013 bylo zjištěno, že žalovaná vyfakturovala žalobkyni částku 876 052,34 Kč za celkem 306 ks bran a branek, přičemž dle výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že uvedená částka byla dne 24. 4. 2013 zaslána na účet žalované.

21. Z dopisu žalované ze dne 26. 4. 2013 bylo zjištěno, že žalovaná stornovala fakturu [číslo] 2013, která byla omylem vystavena tak, jako kdyby šlo o odběr bran a branek, i když ve skutečnosti žádné brány ani branky nebyly ze strany žalobkyně dodány. Z toho důvodu zaslala žalovaná žalobkyni novou fakturu odpovídající právnímu titulu náhrady škody.

22. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] k inventuře žalobkyně ze dne 21. 4. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně souhlasila při společné inventuře s tabulkou, ze které vyplývá stav bran a branek IDEAL, která byla řešena tak, že část zboží, které bylo odcizeno, bylo navráceno do 25. 4. 2013 v hodně 100 435 Kč a penalizační faktura na částku 876 052,34 Kč byla následně uhrazena. Uvedená faktura byla uhrazena v hodnotě materiálu a práce.

23. Z trestního oznámení žalované ze dne 20. 5. 2013 bylo zjištěno, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který měl odcizit materiál a zboží uskladněné v konsignačním skladu žalobkyně, přičemž žalované tím vznikla škoda přesahující 1 500 000 Kč.

24. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 27. 6. 2013 bylo zjištěno, že [jméno] [jméno], obchodní zástupce žalobkyně, který byl dříve 15 let obchodním ředitelem žalované, uvedl, že poslední rok a půl obě společnosti obchodně spolupracovaly. Vzhledem k tomu, že žalované již nedostačovaly skladové plochy pro hotové výrobky, poskytla žalobkyně na základě dohody mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] oplocené nekryté prostory v areálu žalobkyně v [obec] pro tzv. konsignační sklad, kde byly na volném prostranství uloženy brány a branky, které pro žalovanou vyráběla žalobkyně. Koncem roku 2012 zůstalo v tomto skladu uskladněno větší množství kovových bran a branek. Tento areál leží mimo obydlenou oblast bez jakéhokoli zabezpečení, což umožňuje vstup nepovolaným osobám. Uvedené výrobky byly v areálu uloženy od listopadu 2012 do března 2013. Vlivem nepříznivého počasí byly poškozeny, proto byla část výrobků určených pro žalovanou sešrotována. Zachovalou část výrobků si na přelomu února a března 2013 odvezla žalovaná. Následně byl proveden soupis výrobků vyrobených pro žalovanou, která si vyčíslila hodnotu chybějícího zboží na 876 052 Kč, kterou žalobkyně převodem na účet žalované uhradila. Výrobky, které prodává žalobkyně a výrobky, které prodává žalovaná, se odlišují výškou a šířkou, průměrem sloupků a umístěním pantů.

25. Z daňového dokladu [číslo] vystaveného 31. 7. 2013 žalobkyní pro odběratele [právnická osoba] bylo zjištěno, že došlo k přefakturování skladových zásob za červenec 2013 částkou 721 796 Kč. Z dohody ze dne 5. 6. 2017 o zpětném převodu materiálu uschovaného Policií ČR uzavřené mezi [právnická osoba] jako převodcem a žalobkyní jako nabyvatelem bylo zjištěno, že převodce převedl na žalobkyni vlastnické právo k veškerým movitým věcem, které žalobkyně dne 31. 7. 2013 převedla na převodce na základě faktury [číslo] které jsou v současné době předmětem soudní úschovy na základě usnesení Policie ČR ze dne 28. 4. 2015, a to za kupní cenu uvedenou v příloze č. 1 této dohody.

26. Ze sdělení [právnická osoba] a. s. ze dne 14. 8. 2013 včetně vážních lístků a faktury [číslo] bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2013 tato firma odvezla kovový odpad z provozovny žalobkyně, kdy cena materiálu byla stanovena na 5 000 Kč/tunu. Na základě vystavených vážních lístků tak vyfakturovala žalobkyně částku 63 350 Kč. Součástí dodávky byly vratové rámy a plotové či vratové komponenty. Celkem se jednalo o 12 670 kg kovového odpadu.

27. Z úředních záznamů Policie ČR ze dne 17. 9. 2013 a ze dne 25. 9. 2013 a z e-mailu ze dne 19. 3. 2013 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], podnikatel a majitel tiskárny uvedl, že v březnu 2013 se do jeho tiskárny dostavil [jméno] [jméno], který mu sdělil, že dostal výpověď u žalované a nyní pracuje pro žalobkyni. Sdělil mu, že žalobkyně bude prodávat podobný sortiment plotových branek, jako prodává žalovaná. Na základě osobní domluvy a následně e-mailové objednávky tiskárna vyrobila pro žalobkyni 1900 ks černobílých etiket formátu A5 na branku Klasik a na bránu Klasik. Uvedené etikety měly logo Ploty [obec] – [právnická osoba] Tuto skutečnost potvrdil i zaměstnanec tiskárny [jméno] [příjmení], u kterého objednal e-mailem [jméno] [jméno] universální etikety s logem žalobkyně jednak na pletivo a jednak na brány a branky.

28. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 15. 8. 2014 bylo zjištěno, že od února do září 2013 vykonával obchodní činnost pro žalobkyni, která v době, kdy do firmy nastoupil, vyráběla brány výhradně pro žalovanou. Zboží žalované bylo naskladněno v uzavřené hale v areálu žalobkyně, kam neměli zástupci žalované přístup. O tom, jaké množství zboží bylo uskladněno v hale, neměl jednatel žalované [jméno] [příjmení] ani jeho zaměstnanci, kteří tam průběžně jezdili výrobu kontrolovat, přehled. Pokyn k tomu, aby zaměstnanci žalované neměli přístup do této haly, dali zaměstnancům žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Zboží, které bylo uskladněno venku, se stěhovalo do haly, aby o tom [příjmení] nevěděl. Zároveň se do haly vozilo nové zboží, které mělo rozměry zboží žalované. Počátkem března 2013 se toto zboží začalo z haly postupně odvážet. Od [příjmení] nebo [příjmení] dostali zaměstnanci pokyn, že mají na zboží, které je v hale, vyměnit barevné etikety žalované za černobílé etikety [právnická osoba] s. r. o. Toto zboží se pak naložilo do kamionu a vezlo do [anonymizováno]. Kolik zboží bylo takto přeetiketováno, však nevěděl. Jednalo se přibližně o 7 až 8 kamionů.

29. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 27. 8. 2014 bylo zjištěno, že pro žalobkyni pracoval od března do července 2013, kdy přibližně měsíc po nástupu dostal od [příjmení] či [příjmení] za úkol vyměnit etikety, kterými byly označeny brány a branky. Barevné etikety žalované se vyměnily za černobílé etikety [právnická osoba] s. r. o. s jinými rozměry. Důvod výměny však nevěděl. Měnily se u velkého množství bran a branek, odhadem asi na 5 kamionů. Brány a branky označené etiketou žalované byly původně uskladňovány ve venkovních oplocených prostorech žalobkyně, přičemž v druhé polovině března se toto zboží začalo převážet do plechové haly. Bylo to v době, kdy si žalovaná začala odvážet věci na stavbu haly. Důvodem byla ochrana před korozí, přičemž následně se dozvěděl, že důvodem bylo odcizení žalované. Po ukončení pracovního poměru v červenci 2013 od zaměstnanců žalobkyně zjistil, že se vyrábějí brány a branky nových typů a rozměrů, které se lišily o 5 cm.

30. Z protokolu o ohledání místa činu ze dne 3. 9. 2014 bylo zjištěno, že Policie ČR na pozemku [jméno] [příjmení] v hale nalezla shora uvedené množství bran, branek a sloupků.

31. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 6. 10. 2014 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], obchodní zástupce žalované uvedl, že si žalovaná objednala koncem roku 2012 u žalobkyně výrobu bran a branek, přičemž v březnu a dubnu 2013 si z areálu žalobkyně odvezla pouze část objednaného zboží. Následnou inventurou bylo zjištěno, že žalobkyně nedodala žalované asi 3 až 5 kamionů zboží, proto v dubnu 2013 proběhlo jednání ohledně bran a branek, které byly žalovanou již zaplaceny, avšak žalobkyně si je ponechala a prodala jinému zákazníkovi. Došlo tak k dohodě o náhradě nedodaného zboží.

32. Podáním ze dne 6. 3. 2015 uplatnila žalovaná u Policie ČR nárok na vydání zajištěných věcí uvedených v protokolu o ohledání místa činu ze dne 3. 9. 2014 pod položkami 2 až 16. Zároveň uplatnila nárok na náhradu škody odpovídající finančnímu rozdílu mezi současnou hodnotou zajištěných věcí a hodnotou, kterou tyto věci měly v době jejich odcizení, a zároveň ušlý zisk, který vznikl v důsledku nemožnosti realizovat prodej odcizených bran, branek a sloupků.

33. Z žádosti jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] ze dne 2. 4. 2015 bylo zjištěno, že požádal Policii ČR o vrácení zabaveného zboží.

34. Z usnesení Policie ČR ze dne 28. 4. 2015 bylo zjištěno, že do úschovy zdejšího soudu byly uloženy shora uvedené movité věci označené ve výroku I. tohoto rozsudku, které dne 3. 9. 2014 dobrovolně vydal [jméno] [příjmení] policejnímu orgánu, přičemž se jednalo o věci, které se nacházely na jeho pozemku v hale, a to v rámci trestního řízení vedeného pro podezření ze zločinu zpronevěry ve věci podezřelého [jméno] [příjmení] na základě oznámení žalované, kterého se měl podezřelý dopustit tím, že svým úmyslným jednáním měl způsobit, že žalobkyně prodala materiál a výrobky uložené v konsignačním skladu v sídle žalobkyně, které byly majetkem žalované, a žalované měla být způsobena škoda ve výši nejméně 658 810 Kč.

35. Z usnesení Policie ČR ze dne 28. 5. 2015 bylo zjištěno, že došlo k odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu zpronevěry, kterého se měl dopustit podezřelý [jméno] [příjmení]. Ve věci nejde o podezření ze zločinu, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně nemá žádný nesplacený závazek vůči žalované, objednané zboží, které v roce 2013 žalobkyně žalované nedodala, bylo žalované uhrazeno finančně, kdy s tímto řešením souhlasil jednatel žalované [jméno] [příjmení]. Pokud by žalobkyně zčásti vyráběla a prodávala zboží, které byla podle uzavřené obchodní smlouvy oprávněna prodávat pouze žalované, byla by za porušení smlouvy mezi uvedenými společnostmi sjednána finanční sankce. Prodejem zboží nebyl porušen žádný patent ani průmyslový vzor. Technickou dokumentaci pro výrobu zboží přinesl [jméno] [jméno], který 15 let pracoval pro žalovanou a následně přešel ke konkurenci k žalobkyni.

36. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 12. 5. 2015 bylo zjištěno, že měřením jednotlivých dílů plotového systému, které jsou uloženy v depozitním skladu Policie ČR v [obec], bylo zjištěno, že rozměry, které jsou uváděny na přibalených letácích, neodpovídají naměřeným hodnotám. Tyto naměřené hodnoty jsou však shodné s rozměry, které byly naměřeny ve skladu žalované a které tato společnost uvádí na svých letácích. Hodnoty uváděné na příbalových letácích bran v depozitním skladu Policie ČR jsou vždy o 5 cm větší než skutečné naměřené hodnoty. Také u sloupků jsou hodnoty uváděné na příbalových letácích o 5 cm větší, než je skutečná výška brány, ke které sloupek patří. Na základě toho lze dle znalce konstatovat, že výše uvedené brány, které jsou uloženy v depozitním skladu Policie ČR v [obec], jsou totožné s bránami žalované.

37. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud zastavil výkon rozhodnutí, kterým se žalovaná, jako oprávněná, domáhala uložení pokuty povinné, v tomto řízení žalobkyni, s odůvodněním, že exekučním titulem není přesně vymezena povinnost, resp. nejsou přesně vymezeny parametry bran a branek, jejichž výroby a prodeje se má žalobkyně zdržet, neboť v České republice není sjednocen systém v označování rozměrů bran a branek, kdy výrobci při určování rozměrů používají různé způsoby, např. šířku brány lze charakterizovat až 10 parametry.

38. Ze sdělení žalované ze dne 20. 1. 2017 ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaná nesouhlasila s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, neboť se cítí být vlastníkem uvedených movitých věcí.

39. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že Vrchní soud jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu o povinnosti [právnická osoba] s. r. o. zdržet se výroby a prodeje bran a branek KLASIK A KLASIK PLUS o rozměrech tam uvedených zamítl, a to z důvodu, že pro žalobkyni neplyne žádné omezení v dodávkách bran a branek jakýchkoli rozměrů a materiálů třetím osobám.

40. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud zamítl žalobu v tomto řízení žalobkyně proti žalované o zaplacení částky 58 297 Kč z titulu požadované náhrady škody vzniklé v souvislosti s řízením o předběžném opatření.

41. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého zaměstnance žalobkyně, bylo zjištěno, že u žalobkyně pracoval v roce 2013 po dobu asi 5 měsíců. Dostal pokyn k přeetiketování bran a branek, kdy štítek [příjmení] se měl předělat na jiný štítek, jehož název si již přesně nevybavil. Jaký byl důvod tohoto přeetiketování, nevěděl. Rozměry na etiketách se o několik čísel lišily. Kdo byl vlastníkem uvedených bran a branek, které se přeetiketovávaly, nevěděl. Byly složeny na paletách před halou na louce v areálu žalobkyně. Následně pak svědek u žalobkyně skončil, nedostal vyplacenou mzdu. Jiné podrobnosti neuvedl. Dle svědka měla žalovaná u žalobkyně uskladněný materiál pro výrobu, ale všechen nebyl zpracován. Materiál byl do areálu žalobkyně navážen nákladním vozem žalované. Zda využívala žalobkyně ještě jiný úložný prostor, než plechovou halu, svědek nevěděl. Důvod přeetiketování se nikdy nedozvěděl. Po dobu, kdy pracoval u žalobkyně, se vyrábělo pro žalovanou. Zda se vyrábělo i pro jiné společnosti, nevěděl. Uvedl, že se [příjmení] soudil s žalovanou ohledně nějakých patentů, tyto informace získal od [jméno] [příjmení]. Jak to dopadlo, ale nevěděl. Poté, co u žalobkyně skončil, byl v kontaktu s [příjmení]. Chtěl dostat od [příjmení] nezaplacené peníze zpátky, aby ho potrestal za jeho arogantní chování. Věděl, že se soudí s [příjmení], a tak chtěl [příjmení] pomoct. Nevyplacení mzdy dostalo svědka do problémů, proto nabídl [příjmení], zda by nechtěl pomoct proti [příjmení]. Žádnou odměnu ani peníze však za to od [příjmení] nedostal. To, že složené brány a branky byly ve vlastnictví žalované, kolovalo mezi zaměstnanci. Na konkrétní jméno člověka, který by toto říkal, si však nevzpomněl.

42. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], obchodního zástupce žalované, bylo zjištěno, že měl na starosti výrobu, objednávky a komunikaci s žalobkyní. Uvedl, že mezi účastníky byly spory o zadržení materiálu žalované na výrobu bran a branek, které měly být přeprodávány do [anonymizováno]. Žalovaná měla atypický rozměr křídel, který se nikomu jinému nevyráběl. Bližší informace si však svědek nevybavil. Žalovaná to zjistila tak, že si objednala od společnosti z [anonymizováno] jednu bránu, která měla jejich rozměry, avšak cizí etiketu. Žalobkyně měla vyrábět výhradně pro žalovanou, která zaplatila za všechny objednané brány. Potvrdil, že došlo k nějaké kompenzaci za materiál k branám a brankám, ale nikoli za samotnou hodnotu zboží. Veškerý materiál si dodala žalovaná, skladoval se v areálu v [anonymizováno]. Některé objednávky chodily nekompletní nebo poškozené. K faktuře na částku 876 052 Kč se svědek nevyjádřil, nic konkrétního si nevybavil. Zda byly brány, které jsou předmětem úschovy, zkoumány znalcem, nevěděl. Jak dopadlo trestní oznámení [příjmení] proti [příjmení], nevěděl. Dále uvedl, že v roce 2011 byl v areálu žalobkyně zřízen konsignační sklad. Tam žalovaná dodávala materiál a následně se z něj vyráběly brány a branky. Dle svědka se jednalo o komisní prodej, kdy materiál žalované šel na komisní sklad a po zaplacení se převedly brány a branky na konsignační sklad. Mezi kým byl konsignační sklad dojednán a do kdy měl fungovat, však svědek nevěděl, ani to, zda byla uzavřena písemná smlouva o konsignačním skladu, u žádného jednání o jeho zřízení nebyl. Jaké jsou přesné mechanismy konsignačního skladu, svědek neuvedl. Zda se žalovaná zavázala vybudovat halu pro konsignační sklad v areálu žalobkyně, nevěděl. Zda měla žalovaná uskladněno zboží i mimo konsignační sklad, si nemyslí.

43. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na jeho pozemku byla od roku 2013 na základě dohody se [příjmení] uskladněna auta, železo, zboží a další. Komu toto zboží patřilo, svědek nevěděl, ale bylo mu řečeno, že žalobkyni. Svědek je přítel jak [příjmení], tak [příjmení], a každý z nich mu říkal něco jiného. Komu brány patřily, se dle svědka nepozná, když je brána zelená a svařená ze čtyř trubek. Žádnou smlouvu se [příjmení] uzavřenou neměl. Uvedl, že jednoho dne proběhla v areálu policejní prohlídka, odvezli veškeré zboží, které tam bylo, svědek pak vypovídal na policii. O jaké konkrétní zboží se jednalo, ale nevěděl, byly to zelené brány. Svědek měl prázdnou halu a žalobkyně kvůli nadprodukci neměla prostory na uskladnění. Hala je asi 50 m dlouhá a 9 m široká, rozdělená příčkou s průchozími vraty. Byla často otevřená, zboží pendlovalo sem a tam, od haly měla klíče spousta lidí, proto tam mohl, kdykoli a kdokoli přijít. Žalobkyně neměla vlastní halu, proto si vyrobené zboží skladovala tam. Jaké konkrétní spory byly mezi žalobkyní a žalovanou, svědek nevěděl. Zda bylo zboží z haly odváženo načerno, nebo až po zaplacení, svědek také nevěděl.

44. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého údržbáře žalobkyně, bylo zjištěno, že v areálu žalobkyně docházelo dlouhou dobu k přeetiketování bran a branek, kdy etikety žalované se nahrazovaly etiketami žalobkyně a následně se zboží odváželo někam do [anonymizováno]. Po nocích se to vozilo z areálu žalobkyně kamiony pryč, kam přesně, svědek nevěděl. K přeetiketování dávali pokyny [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Vždy v noci přijel kamion, svědek dostal pokyn, aby jej naložil a kamion odjel. Nakládaly se brány, branky a sloupky. V areálu žalobkyně byla hala, ve které docházelo k přebalování zboží. Svědek přeetiketovával zboží s [příjmení] a dalšími dvěma ženami [jméno] a [jméno], bylo tam pouze omezené množství lidí, k mlčenlivosti však nikdy zavázáni nebyli. Dále svědek uvedl, že si není jistý, zda byl někdy vyslýchán Policií ČR, pouze si vybavil, že jednou přijela cizinecká policie. Žalobkyně vyráběla pro žalovanou brány a branky, které se vozily do lakovny, pak se to vypletlo drátěnkou a po nějaké době si to žalovaná odvezla. U žalobkyně pracoval svědek na živnostenský list. Poté, co mu nezaplatili dvě faktury, tak skončil. Rozhodl se ale, že se s nimi soudit nebude. K prohlášení na č. l. 192 uvedl, že toto sepsal na žádost [jméno] [příjmení]. Někde se potkali, on mu sdělil, že mu žalobkyně nezaplatila. Svědek pochopil, že [příjmení] má také finanční problémy, proto mu svědek nabídl, že by mu mohl pomoct. Nic za to od něj nedostal. [příjmení] mu sdělil, že sežene advokáta nebo notáře, který prohlášení sepíše. Svědek mu řekl, že když se takhle u žalobkyně chovají, rád mu vyjde vstříc. Prohlášení však nebere jako žádnou mstu. Text prohlášení vypracoval notář, informace, které jsou jeho obsahem, svědek nikomu nedal. Po přeetiketování bran a branek došlo ke změně názvu na novou společnost a změnily se i rozměry, což ve skutečnosti neodpovídalo rozměrům bran a branek. Například na čtyřmetrových vratech byl rozměr 3960 mm a následně po přeetiketování se změnila i etiketa na 4 m. K čemu se však tento rozměr váže, zda k vnitřní vzdálenosti mezi sloupky či ke vzdálenosti středů nebo k vnější části, svědek nevěděl.

45. Po provedeném dokazování lze učinit následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhala od roku 2012 na základě rámcové smlouvy obchodní spolupráce, kdy žalobkyně vyráběla dle objednávek pro žalovanou brány a branky různých rozměrů včetně příslušenství v objemu stovek kusů a miliónů korun měsíčně, např. v lednu 2013 vyfakturovala žalobkyně žalované částku 1 378 876 Kč za 556 ks bran a branek. Mezi účastníky bylo ujednáno vybudování montované haly v areálu žalobkyně, která by se po splacení stala jejím majetkem a ve které by zástupci žalované měli umožněno provádět měsíční inventury. K výstavbě haly nakonec nedošlo a žalobkyně své výrobky, mmj. i ty, které vyrobila pro žalovanou, skladovala v hale [jméno] [příjmení] v sousedním areálu. Žalovaná totiž nebyla jediným výhradním odběratelem žalobkyně, neboť ta ve stejnou dobu dodávala své výrobky i jiným obchodním partnerům, např. [právnická osoba] – [právnická osoba], [jméno] [příjmení] nebo plotovému studiu PP – [jméno] [příjmení], což dokládá e-mailová komunikace a vystavené faktury. Žalobkyni totiž nebyla uložena povinnost zdržet se výroby bran a branek se shodnými parametry jako pro žalovanou i pro jiné subjekty, neboť v České republice není sjednocen systém v označování rozměrů (např. šířku brány je možné určit až 10 parametry), což vyplynulo mmj. i z usnesení zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]. Uvedené rozdíly v rozměrech bran a sloupků konstatoval i znalec [příjmení] [příjmení] ve svém posudku. Vzhledem k nedostatku skladovacích prostor požádala žalovaná žalobkyni o dočasné uskladnění zaplaceného zboží v jejím areálu. V důsledku nevhodného skladování však došlo povětrnostními vlivy k poškození některých vyrobených bran a branek, proto se zástupci účastníků dohodli, že po provedení inventury a zjištění konkrétního množství poškozených bran, bude část výrobků dodána znovu (dle prohlášení [příjmení] se jednalo o zboží v hodnotě 100 435 Kč) a na zbytek vystaví žalovaná žalobkyni fakturu, jejímž zaplacením dojde k vyrovnání, resp. vrácení kupní ceny za nedodané zboží. Žalovaná tak vystavila fakturu na částku 876 052,34 Kč za 306 ks bran a branek, kterou žalobkyně obratem dne 24. 4. 2013 uhradila, přičemž žalovaná následně dne 26. 4. 2013 tuto fakturu stornovala a zaslala novou na stejnou částku, avšak místo odběru bran a branek uvedla jako právní titul náhradu škody. Poškozené zboží pak skončilo v červnu 2013 v kovovém odpadu. Uvedené skutečnosti vyplynuly zejména ze shora provedených listinných důkazů a výpovědi [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení. Další objednávky uskutečnila žalovaná dle doložených faktur, dodacích listů a stvrzenek např. v únoru 2013 – 2ks atypických bran za cenu 7 986 Kč, v březnu 2013, kdy si objednala 265 ks bran a branek, přičemž žalobkyně vyfakturovala a žalované po zaplacení předala 150 ks, dále v dubnu 2013 dodala žalobkyně 36 ks branek za 65 855 Kč apod. V květnu 2013 podal jednatel žalované [jméno] [příjmení] trestní oznámení původně na neznámého pachatele, následně na jednatele žalované [jméno] [příjmení], který měl odcizit, resp. použít pro svoji potřebu a prodat svým zákazníkům zboží žalované z konsignačního skladu v areálu žalobkyně, a způsobit tak žalované škodu nejméně ve výši 658 810 Kč. V rámci vyšetřování byly v září 2014 v hale [jméno] [příjmení] nalezeny shora uvedené brány, branky a sloupky, které byly zajištěny a uloženy do úschovy zdejšího soudu. Žalovaná v březnu 2015 požádala o jejich vydání, neboť dovozovala své vlastnické právo, a zároveň žalobkyně v květnu 2015 taktéž požádala policii o jejich vrácení. Policie v květnu 2015 trestní stíhání odložila, neboť dospěla k závěru, že žalobkyně nemá žádný nesplacený závazek vůči žalované, objednané zboží, které v roce 2013 žalované nedodala, bylo finančně vyrovnáno, zajištěné plotové komponenty vyrobila žalobkyně na svých strojích a svými zaměstnanci, a nebyly tak žalované odcizeny. I když jsou označeny logem [příjmení], je to proto, že byly původně vyrobeny pro žalovanou, která však za ně nezaplatila, resp. došlo k vrácení kupní ceny, proto se nestala jejich vlastníkem a žalobkyně je tak mohla prodat jiným odběratelům, čímž neporušila výhradní právo žalované na výrobu bran a branek konkrétních rozměrů, což dokládá rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017.

46. Dle ustanovení § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

47. Dle ustanovení § 298 odst. 2 z. ř. s. předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.

48. Dle ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

49. Dle ustanovení § 299 odst. 2 z. ř. s. pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

50. Dle ustanovení § 2599 odst. 2 občanského zákoníku je-li předmětem díla věc určená podle druhu, nabývá k ní vlastnické právo zhotovitel. To neplatí v případě, že zhotovitel zhotovil věc u objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil; tehdy nabývá vlastnické právo objednatel.

51. V daném případě bylo zjištěno, že u zdejšího soudu je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o vydání úschovy shora označených movitých věcí, přičemž žalovaná uplatnila své vlastnické právo a vyslovila nesouhlas s jejich vydáním žalobkyni. Mezi účastníky bylo nesporné, že dané brány, branky a sloupky vyrobila žalobkyně, v jejímž areálu, resp. v hale [jméno] [příjmení], kterou měla žalobkyně dle dohody s majitelem k dispozici, byly zajištěny. Žalovaná však tvrdila, že dané konkrétní výrobky žalobkyni zaplatila, a stala se tak jejich vlastníkem. Jejich uložením do konsignačního skladu přešlo dle žalované automaticky vlastnické právo z žalobkyně na žalovanou. Konsignačním skladem se však rozumí běžný sklad pro uskladnění zásob např. materiálu, surovin nebo zboží. Používá se typicky pro zásoby, u nichž se předpokládá dostatečná hodnota obratu. Odběratel tak má zásoby neustále k dispozici. Náklady na pořízení nebo výrobu zásob vynakládá dodavatel a do okamžiku výdeje ze skladu jsou zásoby v jeho majetku. V okamžiku, kdy odběratel odebere zboží ze skladu pro svou spotřebu, musí o tom vést evidenci. Po odeslání konsignace (seznamu odebraného zboží) dodavateli dochází k tomu, že dodavatel odebrané zásoby materiálu, surovin či zboží vyfakturuje odběrateli. Podmínky pro skladování zboží a mechanismus zpětného odběru zboží si dodavatel a odběratel upraví ve smlouvě o zřízení a provozu konsignačního skladu, kdy je třeba jednoznačně upravit zejména pravidla přejímek, vyskladnění do spotřeby odběratele a další. V tomto případě však existence konsignačního skladu zůstala pouze v rovině tvrzení, neboť žalovaná neprokázala uzavření jakékoli smlouvy o jeho zřízení a provozu, podmínkách fungování apod., k čemuž se pouze v obecné rovině vyjadřoval svědek [příjmení], ale žádné podrobnosti neuvedl. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že sama žalobkyně svůj sklad označovala tímto pojmem. Navíc, jak je uvedeno shora, do okamžiku výdeje zboží ze skladu zůstává toto ve vlastnictví dodavatele, v našem případě žalobkyně. Vlastnické právo k zajištěným branám, brankám a sloupkům tak originárním způsobem (výrobou) nabyla žalobkyně. Vzhledem k tomu, že objem výroby pro žalovanou probíhal v milionech korun a stovkách kusů měsíčně, přičemž se jedná o druhově určené movité věci, není možné, jak navíc i sama žalovaná, resp. její zástupce při jednání soudu dne 25. 2. potvrdil, určit konkrétní objednávku týkající se těchto bran a branek, které byly v hale nalezeny. Taktéž závěry policejního vyšetřování potvrdily, že žalobkyně nemá vůči žalované žádný nesplacený závazek, neboť poškozené a nedodané plotové komponenty byly dle vzájemné dohody vyrovnány finančně. Na uvedeném závěru nemůže změnit nic ani tvrzení některých svědků o přeetiketovávání výrobků a jejich odvozu, když důvod výměny štítků neuvedli a o vlastnictví k tomuto zboží nic nevěděli, případně pouze slyšeli od ostatních zaměstnanců, že se jedná o zboží žalované. Předmětem tohoto řízení je totiž posouzení vlastnického práva ke konkrétním výrobkům nacházejícím se v pronajaté hale žalobkyně, které nelze přiřadit k žádné konkrétní objednávce žalované, jež by byla žalobkyni uhrazena, ale zboží nebylo předáno. Navíc u svědků [příjmení] a [anonymizováno] je zřejmá jejich evidentní snaha vypovídat v neprospěch žalobkyně, kdy oba jsou její bývalí zaměstnanci, kteří dle své výpovědi nedostali zaplaceno, proto přislíbili [příjmení], že mu pomohou proti [příjmení] a v srpnu 2014 podepsali prohlášení, jehož text připravil notář dle požadavku [příjmení].

52. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že vlastnické právo k daným movitým věcem svědčí žalobkyni a za použití citovaných zákonných ustanovení nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu úschovy v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

53. Zároveň soud zamítl pro nadbytečnost návrhy na doplnění dokazování výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť považuje skutkový stav pro rozhodnutí soudu za dostatečně zjištěný, navíc uvedené návrhy byly učiněny až po koncentraci řízení.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce částku 47 570,27 Kč. Tato částka sestává z 20,5 úkonů právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, odvolání ze dne 27. 9. 2019, vyjádření ze dne 10. 12. 2019, jednání s klientem vždy před ústním jednáním soudu dne 9. 12. 2019, dne 18. 2. 2020, dne 12. 3. 2020, dne 6. 8. 2020, dne 15. 9. 2020, dne 2. 12. 2020 a dne 8. 1. 2021, účast při jednání soudu dne 19. 12. 2019, dne 25. 2. 2020, dne 23. 6. 2020 – 2 úkony, dne 18. 8. 2020 – 2 úkony, dne 22. 9. 2020 a dne 19. 1. 2021, písemný závěrečný návrh a účast při vyhlášení rozhodnutí dne 28. 1. 2021 – ½ úkonu) dle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (tarifní hodnota činí v daném případě dle uvedeného ustanovení § 9 odst. 1 částku 10 000 Kč, neboť soud je toho názoru, že hodnotu movitých věcí, jež jsou předmětem úschovy, nelze určit bez dalšího dokazování, které by přesahovalo rámec tohoto řízení, kdy vyčíslení předložené žalobkyní ze dne 30. 3. 2020 nelze vzhledem k době, po kterou jsou dané movité věci uloženy v soudní úschově, považovat za relevantní), dalších 6 300 Kč představující paušální částky po 300 Kč za 21 úkonů poskytnuté právní služby dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, odvolání ze dne 27. 9. 2019, vyjádření ze dne 10. 12. 2019, jednání s klientem vždy před ústním jednáním soudu dne 9. 12. 2019, dne 18. 2. 2020, dne 12. 3. 2020, dne 6. 8. 2020, dne 15. 9. 2020, dne 2. 12. 2020 a dne 8. 1. 2021, účast při jednání soudu dne 19. 12. 2019, dne 25. 2. 2020, dne 23. 6. 2020 – 2 úkony, dne 18. 8. 2020 – 2 úkony, dne 22. 9. 2020 a dne 19. 1. 2021, písemný závěrečný návrh a účast při vyhlášení rozhodnutí dne 28. 1. 2021 – ½ úkonu), jízdného v roce 2019 za cestu z advokátní kanceláře v [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 19. 12. 2019 ve výši 816,99 Kč za 130 km tam a zpět při průměrné spotřebě 6,6 l/100km, ceně pohonných hmot 33,10 Kč a sazby náhrad 4,10 Kč dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., jízdného v roce 2020 za 4 cesty z advokátní kanceláře v [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 25. 2. 2020, dne 23. 6. 2020, dne 18. 8. 2020 a dne 22. 9. 2020 v celkové výši 3 282,24 Kč za 4x 130 km jedna cesta včetně zpáteční při průměrné spotřebě 6,6 l/100km, ceně pohonných hmot 32 Kč a sazby náhrad 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., a jízdného v roce 2021 za 2 cesty z advokátní kanceláře v [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 19. 1. 2021 a dne 28. 1. 2021 v celkové výši 1 621,04 Kč za 2x 130 km jedna cesta včetně zpáteční při průměrné spotřebě 6,6 l/100km, ceně pohonných hmot 27,80 Kč a sazby náhrad 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., dále náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 28 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 800 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Oproti vyčíslení žalobkyně nepřiznal soud odměnu za 11 úkonů právní služby a s tím spojených 11 režijních paušálů jednak za předžalobní upomínku (ta připadá v úvahu dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. pouze u žalob na plnění, navíc žádná předžalobní upomínka nebyla žalované zaslána), a dále za 9 vyjádření ve věci, když tato byla činěna bez výzvy soudu, přičemž žalobkyně měla možnost se k jednotlivým důkazům písemně vyjádřit až v závěrečném návrhu.