7 C 123/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o odstranění movité věci

I. Žalovaná je povinna vyklidit z pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, na LV č. , adresa, pro katastrální území , Anonymizováno, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , mobilheim o rozměrech 3 x 11 metrů, umístěný na 8 vyklápěcích kovových patkách vypodložený dřevěnými podklady o výšce 2,5 metru, včetně u zařízení umístěné venkovní kuchyně o rozměrech 120 x 80 cm, venkovního dřevěného posezení o rozměrech 180 x 180 cm, dřevěné zástěny pro venkovní sprchu o rozměrech 130 x 90 cm a plastové bedny na skladování věcí o rozměru 170 x 70 cm a dva ks schodiště každý o čtyřech schodech pro vstup do ubytovacího zařízení o šířce 80 cm, a nemovitou věc odevzdat žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami náklady státu ve výši 1 639 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované odstranění mobilheimu s odůvodněním, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , adresa, pro k.ú. , Anonymizováno, Uvedený pozemek je součástí areálu kempu , Anonymizováno, . Na pozemku je umístěna movitá věc - mobilheim včetně příslušenství, který je ve vlastnictví žalované. Jedná se o zařízení o rozměrech 3 x 11 metrů, umístěné na 8 vyklápěcích kovových patkách vypodložených dřevěnými podklady o výšce 2,5 metru, včetně u zařízení umístěné venkovní kuchyně o rozměrech 120 x 80 cm, venkovního dřevěného posezení o rozměrech 180 x 180 cm, dřevěné zástěny pro venkovní sprchu o rozměrech 130 x 90 cm a plastové bedny na skladování věcí o rozměru 170 x 70 cm a dva ks schodiště každý o čtyřech schodech pro vstup do ubytovacího zařízení o šířce 80 cm. Na základě písemného podnětu občana provedl , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad, kontrolní zjištění v rekreační lokalitě , Anonymizováno, a zjistil, že jsou zde trvale umístěna zařízení, která jsou dle stavebního zákona posuzována jako výrobek plnící funkci stavby včetně základových konstrukcí pod ně a která jsou tak považována za stavbu. Zařízení je možno na pozemky osadit pouze na základě pravomocného územního rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvy, případně na základě územního souhlasu. , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad, vydal dne 8. 10. 2020 výzvu ke zjednání nápravy, ve které vyzval žalobkyni jako vlastníka pozemků, aby do 8. 11. 2020 zjednala nápravu a doložila doklady, na základě kterých byly osazeny na pozemcích v k.ú. , Anonymizováno, stavby, a to zařízení pro rodinnou rekreaci, ostatní zařízení nebo odstranili uvedené stavby do 8. 11. 2020. Žalobkyně opakovaně požádala o prodloužení lhůty ke zjednání nápravy a jejím žádostem bylo vždy vyhověno. Žalobkyně v opraveném oznámení ze dne 12. 2. 2021 vyvěšeném na úřední desce žalobkyně, a zároveň v jednotlivých kempech informovala klienty kempů o tom, že mimo jiné na pozemcích v kempech mohou být umístěny mobilní objekty pro ubytování včetně příslušenství po dobu rekreační sezóny, po jejím skončení bude muset být příslušenství rozebráno a odvezeno. Provozovatel kempu určí tuto plochu jako zimoviště pro parkování mobilních objektů pro ubytování bez jakéhokoliv příslušenství, tzn., že mobilní objekty pro ubytování můžou zůstat na svém místě. Klienti tak byli s dostatečným předstihem informováni o opatřeních, která nastala na základě vydaných rozhodnutí jak Obecním úřadem , adresa, , stavebním úřadem, tak i žalobkyní, která zřídila tzv. zimoviště pro účely parkování mobilních objektů pro ubytování bez jakéhokoliv příslušenství na vyčleněném pozemku. Dále žalobkyně ve své žalobě uvedla, že jako podnikatelský subjekt rozhoduje o tom, jaké stavby a zařízení pro rekreaci mohou být umístěny na jejích pozemcích, tedy v kempech. Za tímto účelem byl vydán Provozní řád (dále též „PŘ“) pro kemp, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , adresa, , který schválilo zastupitelstvo žalobkyně dne 29. 3. 2022, platí do odvolání a současně ruší řády vydané před tímto datem. Zároveň byly vydány i Všeobecné obchodní podmínky (dále též „VOP“) , Anonymizováno, – , adresa, a , Anonymizováno, , které taktéž stejného dne schválilo zastupitelstvo žalobkyně, platí do odvolání a ruší všechny předchozí VOP. Dle článku I. bodu 3 Provozního řádu je v kempu možné ubytování pouze ve vlastních ubytovacích zařízeních, kterými jsou motorová obytná vozidla, přípojná obytná vozidla a turistické stany. Ubytování ve vojenských stanech, kontejnerech a ostatních podobných zařízeních je zakázáno. Dle článku III. bodu 11 platí, že po celou dobu ubytování v kempu musí zařízení splňovat veškeré podmínky provozu na pozemních komunikacích, tedy musí být řádně sjednáno a uhrazeno povinné ručení, jeho technický stav musí být vyhovující a osvědčen platnou STK, včetně revize rozvodů el. energie a plynu, nebude-li vjíždějící vozidlo splňovat uvedené podmínky, vjezd do kempu nebude umožněn. V případě, že vozidlo přestane splňovat uvedené podmínky v průběhu pobytu, provozovatel kempu okamžitě ukončí poskytování služby ubytování a klient je povinen bezodkladně ještě v daný den místo zcela vyklidit a kemp opustit. Dle č.l. 12 VOP je součástí poskytované služby zimního parkování uložení příslušenství. Mobilheim ve vlastnictví žalované nesplňuje podmínky dané PŘ a VOP, proto byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 13. 4. 2022 k odstranění zařízení z prostoru kempu, a to nejpozději do 30. 10. 2022. Žalovaná zařízení neodstranila a od té doby probíhala korespondence mezi účastníky ohledně oprávněnosti odstranění zařízení. V současné době má žalovaná umístěný mobilheim na pozemku žalobkyně bez právního důvodu, tj. bez jakékoli smlouvy, bezplatně a odmítá jej odstranit. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k odstranění tohoto zařízení včetně příslušenství.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 27. 10. 2023 uvedla, že skutečně v kempu , Anonymizováno, , který provozuje žalobkyně, je umístěn mobilheim ve vlastnictví žalované, tento je zde umístěn dlouhodobě již od roku 2013, kdy jej užívala předchozí vlastnice, která ho žalované v roce 2020 prodala. Žalovaná je tedy v kempu od roku 2020 a její právní vztah se řídí jinými pravidly, než jsou VOP a PŘ žalobkyně z roku 2022. Mobilheim žalované je tak v kempu umístěn legálně a žalobkyně se nemůže domáhat jejího vyklizení. Dále žalovaná ve svém vyjádření popsala, že kemp , Anonymizováno, byl po desítky let užíván vlastníky různých rekreačních zařízení, maringotek, přívěsů či mobilheimů nebo stanů. Všichni uživatelé zde fungovali řádně a v klidu a obec profitovala z tržeb kempu. V roce 2020 začal stavební úřad v , adresa, z pohledu stavebního práva řešit umístění mobilheimů, které v kempu být nemohou. Žalobkyně této informaci slepě uvěřila a nabyla dojmu, že existence uvedených mobilheimů v kempu by mohla pro obec představovat budoucí obtíž. Mobilheimů bylo v kempu celkem 17. Žalobkyně okolo roku 2022 spustila kampaň, kterou se snažila vystrnadit z kempu všechny umístěné mobilheimy. Kampaň spočívala jednak ve faktickém tlaku na vlastníky mobilheimů, aby místo opustili, a dále ve vydání právně nepovedených a popletených VOP a PŘ, o které žalobkyně svůj nárok opírá. Vyklizení se podařilo téměř u všech mobilheimů, vyjma tří, a to žalované , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž pouze proti paní , jméno FO, a paní , jméno FO, bylo zahájeno vyklizovací řízení, mobilheim paní , jméno FO, je v kempu tolerován. Dále se žalovaná podrobně vyjádřila k tvrzením žalobkyně, o které opírá právo na vyklizení, tedy že mobilheim je výrobek plnící funkci stavby, že žalobkyně jako vlastník pozemku může zcela volně rozhodovat, jaké zařízení vyklidí a že na žalovanou dopadají VOP a PŘ vydané žalobkyní. Zároveň poukázala na to, že je třeba odlišit veřejnoprávní vztah a soukromoprávní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem. Dále se velmi podrobně zabývala diskriminací žalované, když dle jejího názoru žalobkyně u některých uživatelů kempu nedodržování podmínek toleruje, avšak u žalované a druhé nájemkyně , jméno FO, se snaží docílit jejich vyklizení. Odkázala na zákon na ochranu spotřebitele, neboť uvedený spor je sporem spotřebitelským, tedy sporem mezi podnikající žalobkyní a žalovanou v postavení spotřebitele. V závěru svého vyjádření rovněž poukázala na to, že VOP ani PŘ žalovanou nezavazují, neboť s nimi nebyla řádně seznámena a výslovně je nepřijala. Vzhledem k tomu, že smlouva byla v roce 2020 uzavřena na dobu neurčitou, když každý rok docházelo pouze k úhradě nájemného na další daný konkrétní rok, nikoliv k uzavírání nové nájemní smlouvy, svědčí žalované užívací titul a není tak povinna kemp vyklidit.

3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že pravidla pro užívání kempu jsou vtělena jednak do PŘ a dále do VOP. Těmito pravidly se musí každý klient kempu řídit, a pokud s nimi nesouhlasí, nemůže být smlouva uzavřena. Ta se uzavírá vždy na sezónu, to je na dobu určitou a v ústní podobě. Pokud žalovaná nerespektuje pravidla, která vyžaduje žalobkyně, nemůže s ní být smlouva uzavřena. PŘ a VOP byly řádně schváleny dne 29. 3. 2022 s tím, že platí od rekreační sezóny 2022. Dne 20. 6. 2022 se konala pracovní schůzka ZO , adresa, ohledně projednání možného povolení umístění mobilheimů v kempech a bylo schváleno, že podmínky pro umístění mobilheimů jsou nepřijatelné. Tato skutečnost byla žalované oznámena a doručena dne 24. 4. 2022. Dne 27. 6. 2022 se konalo zasedání zastupitelstva, kde byly vysvětleny důvody, proč nelze strpět mobilheimy v kempech. Na schůzi zastupitelstva konané dne 30. 8. 2022 byly poté schváleny i VOP pro zimní parkování v kempech platné od 1. 10. 2022. Žalovaná obdržela datovou zprávou dne 13. 4. 2022 dopis žalobkyně, ve kterém jí bylo sděleno, že nesplňuje podmínky pro uzavření smlouvy na sezónu 2022 včetně umístění vlastního rekreačního ubytovacího zařízení, kterými mohou být pouze motorová obytná vozidla, přípojná nemotorová vozidla a rekreační stany a žalovaná byla vyzvána k odstranění jejího zařízení do 30. 10. 2022. Byla jí tak dána lhůta k vyklizení delší než šest měsíců. Do doby, než žalovaná mobilheim z pozemku odstraní, bude jí žalobkyně účtovat 135 Kč za každý den za neoprávněný zábor obecního pozemku. Žalobkyně tak vystavila žalované celkem tři faktury za neoprávněný zábor, a to dne 7. 7. 2022 za měsíce květen a červen ve výši 8 235 Kč, dne 8. 9. 2022 za měsíce červenec a srpen na částku 8 370 Kč a dne 7. 12. 2022 na částku 8 235 Kč. Všechny faktury žalovaná žalobkyni uhradila. Pokud tedy žalovaná hradila faktury za neoprávněný zábor pozemku, nemohla se domnívat, že má platně uzavřenou smlouvu o umístění svého zařízení – mobilheimu v kempu , Anonymizováno, . Přílohou dopisu byl i PŘ. Uvedené dokumenty jsou navíc veřejně přístupné na webových stránkách obce i kempu. Zároveň žalobkyně namítla, že se nejedná o spotřebitelský spor, neboť smlouva, která je s klienty kempu uzavíraná, se řídí občanským zákoníkem a jedná se o smlouvu nepojmenovanou (inominátní). K možné diskriminaci vůči žalované pak žalobkyně uvedla, že 15 majitelů mobilheimů umístěných v kempech respektovalo pravidla žalobkyně a svá zařízení dobrovolně odstranilo. Mobilheim paní , jméno FO, neslouží k ubytování, ale jako zázemí prodejny. Maringotky, které se v kempu nacházejí, považuje žalobkyně za přípojná vozidla, která mohou dle PŘ být v kempu umístěny. Pokud je žalovaná přesvědčena, že má s žalobkyní uzavřenou platnou smlouvu, mohla se domáhat u soudu plnění z této smlouvy a nečekat na podání žaloby na vyklizení. Žalovaná však má své zařízení v kempu žalobkyně pouze odstaveno, neužívá ho již dvě sezóny, nemá uzavřenou žádnou smlouvu, a proto lze jednoznačně dovodit, že zařízení žalované, které žalobkyně požaduje odstranit ze svého pozemku, se na tomto pozemku nachází bez právního důvodu.

4. Při jednání soudu konaném dne 2. 11. 2023 poučil soud žalovanou, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání užívacího titulu k části pozemku žalobkyně, na kterém stojí její mobilheim, respektive na základě jakého právního důvodu je zde v tuto chvíli uvedené zařízení umístěné, to znamená, jaká konkrétní smlouva byla mezi účastníky uzavřená, kdy a mezi kým, za jakých okolností a podmínek a s jakým obsahem a na jakou dobu. Žalovaná k tomu uvedla, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou vznikla v roce 2020 v ústní formě způsobem v daném místě a čase obvyklém, tedy tak, že nejprve došlo k převodu vlastnického práva k danému mobilheimu na žalovanou, tato skutečnost byla následně oznámena žalobkyni a došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi žalobkyní zastoupenou správcovou kempu , jméno FO, a žalovanou. Tímto způsobem docházelo k uzavírání všech smluv s uživateli kempu. Obsahem smlouvy byl dlouhodobý kontinuální pronájem místa pro umístění mobilheimu za poplatek či za úplatu stanovenou pravidelně pro každou sezónu žalobkyní. Smlouva tak byla uzavřena na dobu neurčitou. Výši každoročního nájemného určila žalobkyně na jaře každého roku, kdy vyhlásila cenu, kterou žalovaná hradila paní , jméno FO, v hotovosti. V době, kdy vznikl problém ohledně vyklizení, odmítala již paní , jméno FO, platby v hotovosti od žalované přijmout.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci. Dle LV č. , adresa, pro k.ú. , Anonymizováno, , obec , adresa, , je žalobkyně vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, na němž je i dle nesporného tvrzení obou účastníků od roku 2013 umístěn mobilheim žalované, která ho nabyla do svého vlastnictví v roce 2020 od předchozí majitelky , jméno FO, . Žalobkyně tvrdila, že nájemní smlouva byla s žalovanou uzavíraná vždy na sezonu, tedy na dobu jednoho roku a v tuto chvíli tak žádná smlouva uzavřená není, naopak žalovaná v řízení prokazovala, že se jednalo o nájem na dobu neurčitou, s počátkem v roce 2020. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že obě strany tvrdily a prokazovaly pronájem na dobu delší než 30 dnů. Z výpovědi starosty žalobkyně , jméno FO, bylo mimo jiné zjištěno, že provozovatelem kempu , Anonymizováno, je žalobkyně jako vlastník uvedeného pozemku, která uzavírá nájemní smlouvy s klienty. Obec, jako pronajímatel pozemku, nezveřejňuje záměr pronájmů dle zákona o obcích, neboť kemp má dle starosty žalobkyně svá specifická pravidla, lidé tam mohou být ubytováni na měsíc či na sezónu nebo jinou dobu a záměry pronájmů tak obec nezveřejňuje.

6. Soud v dané věci aplikoval ustanovení § 39 odstavec 1 zákona o obcích, který ukládá obci povinnost, aby v případě úmyslu pronajmout hmotnou nemovitou věc tento svůj záměr předem zveřejnila na úřední desce tak, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své případné nabídky. Jedná se o povinný úkon, který musí být učiněn před rozhodnutím o zamýšlené majetkové dispozici (před rozhodnutím o uzavření smlouvy), a to pod sankcí absolutní neplatnosti dispozice (uzavřené smlouvy). Výjimkou jsou pronájmy na dobu kratší než 30 dnů. Smyslem záměru je učinit majetková jednání obce transparentními a zároveň hospodárnými. Povinnost zveřejnit záměr není povinností soukromoprávní povahy, jedná se o povinnost veřejnoprávní, byť s možnými konsekvencemi v rovině soukromoprávní, která sleduje veřejný zájem na transparentnosti a hospodárnosti nakládání s veřejným majetkem. Svou povahou se jedná o informativní (správní) úkon. Povinné zveřejnění záměru je předepsáno při kumulativním splnění dvou podmínek – obcí zamýšlená dispozice se musí týkat hmotné nemovité věci a tato dispozice musí spočívat v pronájmu hmotného nemovitého majetku obce. Je přitom lhostejné, jak je dané právní jednání označeno. Vždy je třeba zkoumat, zda povaha ujednání mezi obcí a druhou stranou má charakter pronájmu (tedy úplatné přenechání věci jinému do užívání). Jiná dispozice s hmotnou nemovitou věcí či právem stavby, případně dispozice s jinými nehmotnými nemovitými věcmi povinnosti zveřejnit záměr nepodléhají, typicky zřízení oprávnění z věcného břemene k obecnímu pozemku. Schválení záměru náleží do nevyhrazené pravomoci rady podle § 102 odst. 3 zákona o obcích. Povinnost zveřejnit záměr podle § 39 odst. 1 se vztahuje na jakýkoli nemovitý majetek ve vlastnictví obce, tedy i na nemovitosti, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Absolutní neplatnost nastává ze zákona a je třeba k ní přihlížet i bez návrhu.

7. Dle ustanovení § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Z provedených důkazů vyplynulo, že mezi účastníky byla v roce 2020, kdy žalovaná nabyla mobilheim do svého vlastnictví, uzavřena nájemní smlouva, neboť povaha ujednání mezi žalobkyní a žalovanou má jednoznačně charakter pronájmu, tedy úplatného přenechání části nemovité věci žalobkyně žalované do užívání. Žalobkyně nikdy záměr pronajmout místo v kempu, tedy hmotnou nemovitou věc svým klientům k dočasnému užívání na dobu delší než 30 dnů předem nezveřejňuje na úřední desce, jak jí to ukládá zákon o obcích při nakládání s vlastním nemovitým majetkem.

9. Za předpokladu, že by tedy žalovaná dalšími provedenými důkazy skutečně prokázala, že smlouva z roku 2020 byla uzavřena na dobu neurčitou, pak s ohledem na shora citované ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích by taková smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla absolutně neplatná, kdy soud k této neplatnosti musí přihlížet z úřední povinnosti. V daném případě nelze použít ustanovení § 579 odstavec 1 občanského zákoníku, který říká, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu, neboť ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou absolutní neplatnosti směřující na ochranu veřejného majetku, navíc žalobkyně neplatnost smlouvy v průběhu řízení vůbec nenamítala. Je navíc otázkou, kdo skutečně tuto absolutní neplatnost smlouvy zavinil, když nelze opomenout zásadu, že „neznalost zákona neomlouvá“, a zda si i žalovaná neměla při uzavírání smlouvy s žalobkyní ověřit, zda vzájemný právní vztah, který, jak sama tvrdí, byl dlouhodobým smluvním vztahem na dobu neurčitou, je uzavřen řádně a platně. Ač žalovaná postavila svou obranu na dalších tvrzení o diskriminaci ze strany žalobkyně, či výslovném nepřijetí Provozního řádu či VOP, a z výpovědí slyšených svědků skutečně vyplynulo, že praxe v kempu při uzavírání smluv je obdobná, každý chodí pouze hradit poplatky do recepce kempu, nikdo nedisponuje písemnou smlouvou, jejíž záměr by byl předem zveřejněn v souladu s citovaným ustanovením § 39 odst. 1 zákona o obcích, nezbylo soudu, než žalobě vyhovět, když žalované ke dni rozhodování soudu nesvědčí žádné užívací právo či právní titul k užívání pozemku žalobkyně, neboť absolutní neplatnost smlouvy nelze dodatečně jakkoli zhojit a soud je povinen k absolutní neplatnosti přihlížet i bez návrhu z úřední povinnosti. Proto soud žalované uložil povinnost svůj mobilheim z kempu žalobkyně vyklidit.

10. Ostatní provedené důkazy již soud nehodnotil, neboť případná skutková zjištění z nich plynoucí nejsou způsobilá vzhledem ke shora uvedenému zvrátit rozhodnutí soudu v této věci.

11. O nákladech státu rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud usnesením ze dne 18. 3. 2024, č.j. , spisová značka, , přiznal svědkyni , tituly před jménem, , jméno FO, svědečné ve výši 1 639 Kč, které bude vyplaceno z rozpočtových prostředků soudu. Vzhledem k tomu, že se jedná o svědkyni, kterou k výslechu navrhovala žalovaná, uložil soud povinnost nahradit tyto náklady žalované.

12. Ohledně nákladů řízení mezi účastníky postupoval soud v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř a úspěšné žalobkyni nepřiznal právo na jejich náhradu, a to s ohledem na charakter sporu, kdy žalovaná dlouhodobě nemovitou věc žalobkyně bez problémů užívala, vzhledem k odlišným důvodům, pro které se žalobkyně domáhala vyklizení žalované a i s přihlédnutím k podílu žalobkyně na vzniku absolutní neplatnosti nájemní smlouvy.