7 C 157/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa toho času ulice a číslo , PSČ část obce o zrušení vyživovací povinnosti

I. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro žalovaného, se ve výroku III. mění tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému se s účinností od 30. 6. 2022 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému, neboť žalovaný měl řádně ukončit studium na SOŠ [obec], obor instalatér. Žalobci není známo, že by žalovaný nadále pokračoval ve studiu, a tudíž dle žalobce zanikla jeho vyživovací povinnost. V současné době je žalobci výživné sráženo ze mzdy.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy žalobci bylo uloženo přispívat na výživu žalovaného částku 1 300 Kč měsíčně, počínaje 1. 3. 2020. Z potvrzení o studiu SOŠ [obec] ze dne 29. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žákem uvedené školy od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2022, přičemž ve třetím ročníku neprospěl. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovanému vzniklo dne 26. 9. 2022 oprávnění k provozování živnosti – ohlašovací řemeslné v oboru zednictví, a to na dobu neurčitou.

4. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku podle, kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 923 občanského zákoníku a § 163 odst. 1 o. s. ř. pak platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Změna poměrů může spočívat jak ve změně potřeb oprávněné osoby, tak i v možnostech povinného plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu. Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte soud musí posoudit jako předběžnou otázku, zda vyživovací povinnost trvá, jestli nezanikla zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit. Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu má dítě možnost samo se živit.

5. V daném případě se žalobce domáhal svého práva zrušit vyživovací povinnost, protože žalovaný (jeho syn) již ukončil studium na odborném učilišti a je schopen se sám živit, neboť podniká a je zapsán v živnostenském rejstříku. Vzhledem ke změně poměrů na straně žalovaného, který již nabyl zletilosti a je schopen se dle doložených podkladů prokazatelně sám živit, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce zrušil ke dni 30. 6. 2022, kdy žalovaný přestal být studentem střední odborné školy.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku, kterým byl v daném případě žalobce, avšak ten žádné náklady řízení nepožadoval.