7 C 161/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce obec a číslo, PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného obec a číslo, PSČ obec o zrušení výživného

I. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro žalovaného se ve výroku I. mění tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému se s účinností od 1. 12. 2023 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému, neboť ten již dovršil věku 18 let a ukončil studium na střední škole v obec. Z těchto důvodů navrhl, aby vyživovací povinnost byla zrušena s účinností od 1. 11. 2023. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti souhlasil. Navrhl však její zrušení až ke dni 1. 12. 2023, neboť od prosince má nastoupit do nového zaměstnání. Žalobce s tímto souhlasil. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kdy žalobci bylo uloženo přispívat na výživu žalovaného částku 5 500 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2018. Oba účastníci se při ústním jednáním soudu shodně vyjádřili tak, že se zrušením vyživovací povinnosti od 1. 12. 2023 souhlasí. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku podle, kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 923 občanského zákoníku a § 163 odst. 1 o. s. ř., pak platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Změna poměrů může spočívat jak ve změně potřeb oprávněné osoby, tak i v možnostech povinného plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu. Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte soud musí posoudit jako předběžnou otázku, zda vyživovací povinnost trvá, jestli nezanikla zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit. Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu má dítě možnost samo se živit. V daném případě se žalobce domáhal svého práva zrušit vyživovací povinnost, protože jeho syn (žalovaný) nastoupí do zaměstnání a je schopen se sám živit. Toto žalovaný potvrdil. Vzhledem ke změně poměrů na straně žalovaného (tento již nabyl zletilosti a bude schopen se živit sám), soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku, kterým byl v daném případě žalobce, avšak ten žádné náklady řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Právo odvolání nepřísluší tomu z účastníků řízení, který se tohoto práva výslovně do protokolu před soudem vzdal.