7 C 165/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce, datum narození bytem obec obec a číslo, PSČ obec proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození Bytem obec a číslo, PSČ obec o zrušení výživného

I. Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 25. 3. 2019, č. j. číslo jednací, kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro žalovaného se ve výroku I. mění tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému se s účinností od 1. 7. 2023 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému, a to od července 2023, neboť žalovaný již ukončil studium na středním odborném učilišti.

2. Žalovaný s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasil.

3. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 3. 2019, č. j. číslo jednací, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalobce zavázal přispívat s účinností od 1. 1. 2017 na výživu žalovaného částku 5 000 Kč měsíčně. Z potvrzení SOU obec ze dne 7. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl žákem daného zařízení od 1. 9. 2022 do 6. 12. 2022. Oba účastníci shodně při jednání soudu potvrdili, že souhlasí s tím, aby ke zrušení vyživovací povinnosti došlo od července 2023.

4. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku podle, kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 923 občanského zákoníku a § 163 odst. 1 o. s. ř. pak platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Změna poměrů může spočívat jak ve změně potřeb oprávněné osoby, tak i v možnostech povinného plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu. Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte soud musí posoudit jako předběžnou otázku, zda vyživovací povinnost trvá, jestli nezanikla zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit. Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu má dítě možnost samo se živit.

5. V daném případě se žalobce domáhal svého práva zrušit vyživovací povinnost, neboť žalovaný (jeho syn) již ukončil studium na odborném učilišti a je schopen se sám živit. Vzhledem ke změně poměrů na straně žalovaného, který již nabyl zletilosti a je schopen se prokazatelně sám živit, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce zrušil ke dni datum.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku, kterým byl v daném případě žalobce, avšak ten žádné náklady řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Právo odvolání nepřísluší tomu z účastníků řízení, který se tohoto práva před soudem do protokolu výslovně vzdal.