7 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zrušení vyživovací povinnosti

I. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 5. 2010, č. j. 16 P 9/2003-34, kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro žalovanou, se ve výroku I. mění tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalované se s účinností od 3. 11. 2023 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 11. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalované, a to od podání tohoto návrhu, neboť žalovaná začala od 12. 1. 2023 podnikat.

2. Žalovaná svým podáním ze dne 24. 11. 2023 s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasila.

3. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobci stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2009 Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalované bylo uděleno oprávnění k podnikání od 12. 1. 2023.

4. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku podle, kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 923 občanského zákoníku a § 163 odst. 1 o. s. ř. pak platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Změna poměrů může spočívat jak ve změně potřeb oprávněné osoby, tak i v možnostech povinného plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu. Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte soud musí posoudit jako předběžnou otázku, zda vyživovací povinnost trvá, jestli nezanikla zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit. Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu má dítě možnost samo se živit.

5. V daném případě se žalobce domáhal svého práva zrušit vyživovací povinnost, neboť žalovaná (jeho dcera) již ukončila studium na střední škole a začala podnikat. Vzhledem ke změně poměrů na straně žalované, která již nabyla zletilosti a je schopna se prokazatelně sama živit, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce zrušil v souladu s jeho návrhem ke dni podání tohoto návrhu, tedy ke dni 3. 11. 2023.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku, kterým byl v daném případě žalobce, avšak ten žádné náklady řízení nepožadoval.