7 C 191/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 2 104 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,05 % ročně z částky 2 104 000 Kč od 24. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 62 073 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal po žalované zaplacení částky 2 104 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že již několik let spolupracuje s žalovanou, která opravuje a servisuje jeho vozidla. Na jaře 2018 žalovaná ve vozidle [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], vyměnila kompletní motor, který žalobce zakoupil za 140 000 Kč a žalované dodal. Dne 31. 7. 2018 provedla žalovaná na tomto motoru výměnu rozvodového řetězu. Následně po ujetí cca 20 000 km došlo dne 12. 10. 2018 u předmětného vozidla k totálnímu poškození motoru při jízdě. Žalobce přistavil vozidlo do servisu k žalované, ta jej rozebrala a zjistila poškození, které vzniklo popraskáním kluzáků rozvodového řetězu. Dle sdělení jednatele žalované [jméno] [příjmení] se žalovaná spojila se svým dodavatelem náhradních dílů, tento díl u něj reklamovala, přičemž podle vyjádření žalované se mělo bezpochyby jednat o vadu tohoto dílu. Dne 24. 10. 2018 byl u žalované sepsán reklamační protokol. O této reklamaci a jejím průběhu neměl žalobce přibližně půl roku žádné informace, načež dne 26. 3. 2019 zaslal žalované urgenci k informaci o vyřízení reklamace. Součástí byla předžalobní výzva s vyčíslením škody včetně žalovanou přislíbeného proplacení ušlého zisku žalobce za dobu, kdy byl automobil v servisu žalované, a žalobce tak přišel o výdělek. Následně dne 23. 8. 2019 bylo žalobci doručeno vyjádření žalované k zamítnutí reklamace dodavatelem. V současné době stojí vozidlo nadále u žalované, přičemž v mezidobí dodal žalobce na své náklady zcela nově zgenerálkovaný motor, který se rovněž nachází u žalované za účelem opravy předmětného vozidla. Po dobu, kdy vozidlo stojí u žalované, vzniká žalobci škoda ve výši ušlého zisku, neboť nemůže vozidlo dále používat ke svému podnikání, čímž mu je žalovanou bráněno ve výdělku. Žalovaná tak zcela zjevně svým nesprávným postupem, a to nejen při reklamaci, ale i při jejím vyřízení, jakož i dalším postupem, způsobila a dále způsobuje žalobci škodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržela reklamační lhůtu 30ti dnů a vozidlo neustále stojí jako nepojízdné u žalované, dochází na straně žalobce v příčinné souvislosti ke škodě ve výši ušlého zisku od 31. dne uplatněné reklamace do dne podání žaloby (10. 10. 2021), celkem za 1052 dnů, což představuje dobu, po kterou je vozidlo odstaveno u žalované k vyřízení reklamace a opravě. Za každý den prodlení si žalobce účtuje částku ve výši ušlého zisku v minimální výši 2 000 Kč. Jedná se o rozdíl mezi výdělkem v době, kdy vozidlo užíval, a v době, kdy vozidlo vlivem/zásahem a nesprávným postupem žalované nemohl k výdělku používat. Žalobce tak z vystavených faktur za dobu tří měsíců před a tří měsíců po události zjistil, že účtovaná částka činí rozdíl ve výši 130 000 Kč měsíčně, denně pak částku přesahující 4 000 Kč, to vše za skutečnosti, že žalobce pracoval každý den, tedy 30 dní v měsíci. Stejný rozdíl žalobce zjistil také v porovnání nejsilnějších měsíců, což je květen. Žalobce tak považuje za výši svého denního ušlého zisku částku ve výši poloviny denního výdělku, když polovinu výdělku počítá jako účetní náklad. Na základě shora uvedeného se tak žalobce domáhá po žalované náhrady škody ve výši ušlého zisku za dobu nepřiměřeně dlouhou k vyřízení reklamace a současně dobu, po kterou žalovaná vozidlo na pokyn neopravila, čímž vozidlo žalobci zadržuje, čímž v příčinné souvislosti s tímto jednáním žalované došlo ke zmenšení majetku žalobce, když nemohl vozidlo používat ke své výdělečné činnosti.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani z části, ani co do základu. Učinila nesporným, že žalobci poskytovala služby v podobě oprav a servisu jeho vozidel, mmj. i předmětného vozidla [anonymizována čtyři slova]. Zároveň připustila, že na jaře 2018 provedla na základě objednávky žalobce na vozidle výměnu motoru, který zakoupil žalobce a dodal jej žalované za účelem instalace do vozidla. Dne 31. 7. 2018 provedla žalovaná na základě objednávky žalobce výměnu rozvodového řetězu. Za tuto práci byla vystavena faktura na částku 21 424 Kč. Následně byla žalovaná žalobcem kontaktována, že dne 12. 10. 2018 došlo k poškození motoru vozidla při jízdě. Následujícího dne pak žalobce přistavil vozidlo do servisu žalované k posouzení závady. Po provedené diagnostice dospěla žalovaná k závěru, že poškození motoru mohlo být zapříčiněno vadou náhradního dílu – rozvodového řetězu, který předala k reklamaci svému dodavateli společnosti [právnická osoba] Po důkladném testování řetězu bylo zjištěno, že rozvodová sada byla shledána odpovídající standardu a nebyly nalezeny žádné závady materiálu. Jako možná (a běžná) příčina selhání byla konstatována nepravidelná výměna motorového oleje. Dodavatelem tedy byla reklamace náhradního dílu zamítnuta, o čemž byl žalobce informován. Dále žalovaná doplnila, že u dodavatele proběhla dvě reklamační řízení, první bylo zahájeno neprodleně po prohlídce vozidla v říjnu 2018, reklamace však byla dodavatelem zamítnuta z důvodu nedodání potřebných podkladů ze strany žalované. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna až dne 27. 3. 2019. Ta však výsledek této reklamace u svého dodavatele rozporovala, neboť důvod zamítnutí reklamace neodpovídal skutečnosti, když žalovaná veškeré požadované podklady doručila zaměstnancům dodavatele a požádala o nové posouzení reklamace. Až v rámci tohoto druhého reklamačního řízení pak proběhlo testování rozvodového řetězu. Pro vyloučení pochybností o příčině poškození motoru vozidla byl na základě domluvy mezi žalobcem a žalovanou vypracován znalecký posudek, ve kterém bylo jednoznačně konstatováno, že na vznik poškození motoru jako celku nemá vliv výměna sady rozvodového řetězu žalovanou v červenci 2018. S výsledky znaleckého posudku byl žalobce seznámen. Následně poptal žalobce u žalované další služby, spočívající ve výměně poškozeného motoru za nový, který opětovně zakoupil a dodal žalované za účelem jeho instalace do vozidla. Žalobce však byl ze strany žalované opakovaně informován o potřebě dodání dalších komponentů nezbytných k montáži nového motoru do vozidla, k jejichž předání žalované se žalobce sám zavázal. To se však ani po opakovaných urgencích ze strany žalované nestalo a k finální instalaci nového motoru do vozidla nikdy nedošlo. Žalovaná následně vyzvala žalobce k vyzvednutí vozidla umístěného na parkovišti žalované, k čemuž ani přes opakované výzvy nedošlo. Vozidlo žalobce tak do dnešního dne brání žalované k využívání parkoviště za jeho skutečným účelem, a to parkování vozidel žalované a jejích zákazníků. Je to tedy naopak žalovaná, které neoprávněným užíváním jejího parkoviště žalobcem vzniká škoda. Nad rámec pak žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že za některé práce provedené na vozidlech žalobce nebyla zaplacena stanovená odměna. Žalovaná tak byla nucena přikročit k jejímu soudnímu vymáhání, přičemž u zdejšího soudu byl dne 24. 2. 2021 vydán rozsudek, kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku 76 382,50 Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 4. 2021 a na jeho základě je nyní na majetek žalobce vedeno exekuční řízení. Součástí žalované částky byla také odměna za práce provedené žalovanou na předmětném vozidle dne 31. 7. 2018, k jejíž úhradě byla vystavena uvedená faktura. Žalobce proti úhradě odměny za instalaci rozvodového řetězu, kterou nyní sporuje, nikterak nebránil. Žalovaná se tak necítí být odpovědna za jakoukoli škodu, kterou žalobce ve své majetkové sféře subjektivně pociťuje, neboť na straně žalované nedošlo k porušení žádné smluvní ani zákonné povinnosti jako základního předpokladu založení odpovědnosti škůdce za vzniklou škodu. Poškození motoru nebylo způsobeno vadou, za kterou by odpovídala žalovaná, když toto poškození nebylo způsobeno ani vadou náhradního dílu. Naopak lze předpokládat, že k tomuto poškození došlo vinou žalobce, a to nepravidelnou výměnou motorového oleje, o čemž svědčí i ta skutečnost, že k poškození motoru došlo až po najetí 20 700 km po instalaci rozvodového řetězu. K výměně nového motoru dodaného žalobcem taktéž nedošlo vinou žalované, neboť žalobce neposkytl potřebnou součinnost v podobě dodání dalších nezbytných komponentů, k čemuž se sám zavázal. Dále žalovaná ve svém vyjádření zpochybnila výpočet výše ušlého zisku, který nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi. Dosažení zisku tedy musí být natolik pravděpodobné, že jej zmařil pouze protiprávní zásah škůdce. Navíc na vzniku, resp. zvýšení rozsahu ušlého zisku, jak tento žalobce dovozuje výpočtem 1052 dnů x 2 000 Kč, se žalobce podílel převážnou měrou sám, když neučinil žádné kroky k tomu, aby ušlému zisku zabránil, a to vyzvednutím vozidla u žalované, jeho opravou a dalším využitím v rámci své podnikatelské činnosti či nákupem jiného vozidla obdobného typu. Jednání žalobce spočívající v ponechání vozidla na parkovišti žalované bylo vlastním rozhodnutím žalobce a narůstání ztráty na zisku, které pak z toho žalobce dovozuje, logicky nelze přičítat k tíži žalované. Zároveň žalovaná poukázala na skutečnost, že v rámci exekučního řízení za dobu přibližně jednoho roku, kdy je majetek žalobce exekuován, nebylo vymoženo ničeho. Také nelze přehlédnout, že se žalobce svého domnělého práva domáhá doslova pár dní před uplynutím lhůty pro promlčení práva na náhradu škody, vyčísluje ušlý zisk za téměř celé tři roky, aniž by jakkoli uvažoval na své spoluzavinění při vzniku či spíše zvětšení rozsahu ušlého zisku. Za situace, kdy bude žaloba soudem zamítnuta, a žalované budou přiznány náklady řízení, bude žalovaná nucena tuto částku opětovně vymáhat prostřednictvím exekučního řízení a s největší pravděpodobností ovšem rovněž bezúspěšně. Žalovaná tak nutně nabývá dojmu, že jednání žalobce není ničím jiným než šikanózním výkonem práva domáhat se soudní ochrany, tedy zjevným zneužitím práva dle ustanovení § 8 občanského zákoníku, a nepožívá tak právní ochrany. Žalovaná spatřuje primární cíl podané žaloby v úmyslném poškození žalované, kdy takové jednání je nutné posoudit jako úmyslné porušení dobrých mravů ve smyslu § 2909 občanského zákoníku. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a žalované byly přiznány náklady řízení.

3. Žalobce ve vyjádření ze dne 15. 12. 2021 doplnil, že žalovaná se snaží obhájit vlastní chyby a pochybení v postupu, a to jednak při opravě předmětného vozidla, tak zejména při samotném reklamačním řízení, které trvalo bezmála jeden rok, kdy již za toto období vznikla žalobci škoda, který své vozidlo jako stroj k výkonu povolání nemohl využívat. Pokud měla žalovaná problém s dodavatelem, není to věcí žalobce. Žalovaná jako profesionál odpovědný z výkonu svého povolání má postupovat tak, aby nedocházelo k takovým pochybením a prodlením. Nad rámec žaloby žalobce doplnil, že žalovaná si může odpovědnost uplatnit u svého dodavatele. Zároveň žalobce popřel tvrzení, že se na vyhotovení znaleckého posudku s žalovanou dohodli, o jeho vypracování se dozvěděl až ex post a považuje jej za zmanipulovaný a učiněný na objednávku žalované.

4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci:

5. Z faktury č. [rok] ze dne 31. 7. 2018, splatné dne 31. 8. 2018, bylo zjištěno, že žalovaná vyfakturovala žalobci částku 21 424 Kč za opravu předmětného vozidla, mmj. i za výměnu rozvodového řetězu.

6. Ze záznamů o převzetí zboží k reklamačnímu řízení včetně výsledku reklamace ze dne 22. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná reklamovala u svého dodavatele společnosti [právnická osoba], sadu rozvodového řetězu a požadovala náhradu škody – opravu motoru, když dne 31. 7. 2018 došlo k montáži motoru na předmětném vozidle, přičemž došlo ke zlomení plastového napínáku a následnému poškození vačky a hlavy motoru, pístů a vložek, turba, ojnice a kliky s tím, že fotodokumentace poškozených dílů byla k reklamaci přiložena. Vzhledem k nedodání kopie velkého TP a seznamu poškozených dílů byla reklamace zamítnuta.

7. Z dopisu ze dne 26. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobce urgoval jednatele žalované [jméno] [příjmení] o dovyřízení reklamace zničeného motoru v jeho vozidle a vyzval jej k úhradě zničeného motoru, když dle jeho mínění mělo k poškození dojít montáží nekvalitních dílů. Zároveň požádal o dobropis k faktuře na částku cca 20 000 Kč vystavené za montáž dílů, které vedly k poškození motoru, a v neposlední řadě vyzval žalovanou k proplacení ušlého zisku v minimální výši 2 000 Kč denně, tedy 200 000 Kč.

8. Z e-mailové komunikace mezi žalovanou a společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaná převzala dne 27. 3. 2019 protokol s vyjádřením k reklamaci podané dne 1. 11. 2018, přičemž vyslovila nesouhlas s důvody, které vedly k zamítnutí reklamace, neboť veškeré potřebné podklady k dořešení reklamace byly předány e-mailem dne 6. 11. 2018 [jméno] [příjmení]. Jednalo se o kopii velkého technického průkazu, seznam poškozených dílů a fakturaci původní opravy. Zároveň jednatel žalované poukázal na skutečnost, že výsledek reklamace ze dne 22. 11. 2018 se k němu dostal až s předáním protokolu dne 27. 3. 2019. Po celou dobu stav reklamace urgoval a požadované podklady dodal. Reklamační oddělení se omluvilo za vzniklé nedorozumění, kdy na pobočku byla reklamace vrácena dne 22. 11. 2018, kde pravděpodobně ležela několik měsíců.

9. Z dopisu ze dne 3. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná zadala svému dodavateli náhradních dílů společnosti [právnická osoba], opětovnou reklamaci týkající se sady rozvodového řetězu, přičemž reklamovaný díl byl dodavateli s veškerými potřebnými dokumenty předán již v listopadu 2018, kdy se do firmy žalované dostavil zaměstnanec dodavatele pan [příjmení], který provedl kontrolu a nafocení veškerých poškozených dílů včetně poškozeného motoru.

10. Ze záznamu o převzetí zboží k reklamačnímu řízení ze dne 10. 7. 2019 včetně výsledku provedeného testování a výsledku vyřízení reklamace bylo zjištěno, že žalovaná opětovně reklamovala u svého dodavatele společnosti [právnická osoba], sadu rozvodového řetězu nainstalovanou do vozidla žalobce, která byla shledána odpovídající standardu, a nebyly nalezeny žádné závady materiálu. Jako možná příčina selhání byla konstatována nepravidelná výměna motorového oleje, proto byla reklamace náhradního dílu zamítnuta.

11. Z dopisu a e-mailu ze dne 23. 8. 2019 a z výsledku reklamace společnosti [právnická osoba], ze dne 2. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná zaslala žalobci zamítavé vyjádření reklamace od dodavatele náhradních dílů s odůvodněním, že po pečlivém testování byla shledána rozvodová sada odpovídající standardu, přičemž nebyly nalezeny žádné závady materiálu. Veškeré důležité naměřené rozměry odpovídají toleranci výrobce a dle názoru dodavatele žalované mohl být v motoru nedostatečný tlak oleje, což by dříve nebo později způsobilo selhání napínáků, které by pak následně mohly uvolnit řetěz. Další běžnou příčinou selhání této povahy je nepravidelná výměna motorového oleje, což způsobuje značné znečištění oleje a tím ztrátu jeho účinnosti. Z těchto důvodů nebyla reklamace uznána. Žalovaná proto žalobci sdělila, že z její strany nedošlo k pochybení při montáži daného dílu a poškozené díly jsou žalobci k dispozici v servisu žalované.

12. Ze znaleckého posudku znalce Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 3. 2020 bylo zjištěno, že jako technicky přijatelná příčina nesprávného napnutí řetězu byl nedostatečný tlak motorového oleje, který je potřebný ke správné funkci napínáků. Na základě provedených testů těsnosti lze vyloučit vadu samotných napínáků, přičemž znalec dospěl k závěru, že na vznik poškození motoru jako celku nemá vliv výměna sady rozvodového řetězu, která byla v červenci 2018 na vozidle žalovanou provedena.

13. Z výzvy k uhrazení dlužné částky a výzvy k odstavení vozidla ze dne 30. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala žalobce k úhradě částky 8 125 Kč za vypracování znaleckého posudku, kdy na základě domluvy mezi žalovanou a zástupcem žalobce Mgr. [jméno] [příjmení], z konce roku 2019, byl zadán znalecký posudek na posouzení technického stavu a opravy vozidla za účelem posouzení příčiny vzniku poškození motoru. Zároveň byl žalobce vyzván k odstranění vozidla z parkoviště žalované, k čemuž byl v minulosti opakovaně vyzýván, a v neposlední řadě vyzvala žalovaná žalobce k úhradě nezaplacených faktur za servisní práce v celkové výši 104 912 Kč.

14. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a žalovanou a kopie doručenky bylo zjištěno, že žalobci byl dne 24. 3. 2020 zaslán znalecký posudek s výzvou k vyjádření se v této věci, a zároveň dne 30. 6. 2020 shora uvedená výzva k úhradě dlužné částky a k odstavení vozidla a faktura za znalecký posudek prostřednictvím datové schránky, opětovně zaslaná dne 5. 8. 2020 prostřednictvím e-mailu.

15. Z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], a z vyrozumění o zahájení exekuce č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že proti žalobci, jako povinnému, bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněné, v tomto řízení žalované, k vymožení částky 76 382,50 Kč s příslušenstvím, přičemž dle exekučního titulu se jednalo o nezaplacené faktury vystavené na základě 11 ústních smluv o opravě vozidla, týkající se mimo jiné smlouvy o opravě vozidla ze dne 31. 7. 2018, na základě které žalovaná vyměnila žalobci mmj. rozvodový řetěz a vyfakturovala částku 21 424 Kč.

16. Po provedeném dokazování lze učinit následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná prováděla pro žalobce servis a opravy jeho vozidel, kdy mimo jiné na žádost žalobce provedla na jaře 2018 výměnu motoru (dodaného žalobcem) ve shora specifikovaném vozidle [anonymizována dvě slova] a následně dne 31. 7. 2018 provedla výměnu rozvodového řetězu, což vyúčtovala žalobci fakturou splatnou dne 31. 8. 2018. V říjnu 2018 došlo k poškození předmětného motoru ve vozidle, o čemž žalobce žalovanou vyrozuměl, a vzhledem k předběžnému názoru žalované o možné vadě náhradního dílu (rozvodového řetězu), který byl ve vozidle vyměněn, došlo k uplatnění reklamace žalovanou vůči svému dodavateli společnosti [právnická osoba], Žalovaná v záznamu o převzetí zboží k reklamačnímu řízení podrobně popsala, jaké díly motoru byly poškozeny, a uvedenou reklamaci doložila reklamovaným dílem a fotodokumentací. Dodavatel žalované však uvedenou reklamaci zamítl z důvodu nedodání některých podkladů (mmj. kopie TP a seznamu poškozených dílů), což žalovaná odmítla, neboť veškeré potřebné podklady k dořešení reklamace byly žalovanou předány e-mailem dne 6. 11. 2018 [jméno] [příjmení], včetně požadované kopie velkého TP a seznamu poškozených dílů. Reklamační oddělení se žalované omluvilo za vzniklé nedorozumění, neboť reklamace byla vrácena na pobočku již dne 22. 11. 2018, kde pravděpodobně ležela několik měsíců. O této skutečnosti se žalovaná dozvěděla až dne 27. 3. 2019. Následně proto žalovaná uplatnila novou reklamaci, která opětovně skončila jejím zamítnutím, tentokrát však z důvodu shledání náhradního dílu bez jakékoli závady materiálu, kdy jako možná příčina poruchy motoru byla konstatována nepravidelná výměna motorového oleje. O závěrech obou reklamací byl žalobce vyrozuměn, a zároveň byl písemně vyzván k vyzvednutí druhého motoru, který žalované za účelem namontování do předmětného vozidla dodal, avšak kvůli nedodání dalších komponentů nezbytných k montáži nebyl motor do vozidla nikdy namontován. Vzhledem k požadavkům žalobce na úhradu částky 140 000 Kč za zničený motor, dobropis faktury vystavené za montáž rozvodového řetězu a úhradu škody ve výši 200 000 Kč za ušlý zisk, nechala žalovaná na konci roku 2019 se souhlasem předchozího zástupce žalobce zpracovat znalecký posudek na posouzení příčiny vzniku poškození motoru, ze kterého vyplynulo, že jako technicky přijatelná příčina nesprávného napnutí řetězu byl nedostatečný tlak motorového oleje a na vznik poškození motoru jako celku neměla vliv výměna sady rozvodového řetězu. Vzhledem k tomu, že žalobce neuhradil vystavenou fakturu na částku 21 424 Kč za opravu předmětného vozidla, mmj. i za výměnu rozvodového řetězu, nezbylo žalované, než se svého nároku společně s dalšími nároky plynoucími z ústních dohod o opravách vozidel žalobce domáhat soudní cestou. Dne 24. 2. 2021 byl ve věci vydán rozsudek a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované celkovou částku 76 382,50 Kč, k jejímuž dobrovolnému zaplacení ani po uplynutí lhůty k plnění nedošlo a v současné době je její vymáhání předmětem exekuce vedené na majetek žalobce.

17. Dle ustanovení § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

18. Dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Dle ustanovení § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

20. Dle ustanovení § 2952 občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

21. Soud po zhodnocení provedených důkazů s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno, že by v příčinné souvislosti s jednáním žalované, spočívajícím v porušení smluvní či zákonné povinnosti, vznikla žalobci jím tvrzená škoda v podobě ušlého zisku za dobu probíhajícího reklamačního řízení a následně za dobu, po kterou žalovaná neopravila vozidlo žalobce, a ten jej tak nemohl používat pro svou podnikatelskou činnost. Z listinných důkazů jednoznačně vyplynulo, že žalovaná uplatnila vůči svému dodavateli v listopadu 2018 reklamaci náhradního dílu namontovaného do vozidla žalobce, kterou doložila předáním reklamovaného náhradního dílu a zasláním příslušných podkladů (včetně kopie velkého TP i seznamu poškozených dílů) na e-mail zaměstnance dodavatele [příjmení]. Fotodokumentaci poškozených dílů včetně motoru pak provedl zaměstnanec dodavatele [příjmení]. Uvedená reklamace však byla z důvodu nedodání požadovaných podkladů zamítnuta, což žalovaná odmítla a reklamační oddělení se omluvilo za vzniklé nedorozumění. Následně byla uplatněna nová reklamace, která skončila opětovně jejím zamítnutím, avšak již pro nedůvodnost, kdy po provedeném testování byla sada rozvodového řetězu shledána bez jakýchkoli závad a jako možná příčina poruchy motoru byla konstatována nepravidelná výměna motorového oleje, což potvrdil i znalecký posudek, který si nechala žalovaná se souhlasem zástupce žalobce zpracovat. Námitku žalobce týkající se údajného zmanipulování posudku považuje soud za účelovou a nedůvodnou, a to zejména s odkazem na znaleckou doložku, podle které si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, když navíc nebyla uvedená námitka ničím konkretizována. Znalec dle obsahu zpracoval posudek na základě vizuální prohlídky motoru, včetně diagnostiky a prohlídky komponent sady rozvodového řetězu. Délka reklamačního řízení tak nebyla dle názoru soudu zapříčiněna pochybením žalované, kdy navíc výsledek reklamace a znalecký posudek potvrdily vlastní zavinění žalobce na poškození motoru. Za takové situace nelze bezpochyby uvažovat o možné odpovědnosti žalované za ušlý zisk žalobce, který si motor poškodil sám. Stejně tak soud neshledává odpovědnost žalované za ušlý zisk žalobce za dobu, po kterou se vozidlo nachází u žalované, když žalobce byl vyzýván k vyzvednutí vozidla, což však neučinil. Žalobce měl zcela jistě možnost odvrátit vznikající škodu aktivním konáním a znovuuvedením vozidla do provozu, když pouhou jeho pasivitou se prodlužovala doba, po kterou bylo (a dle tvrzení žalované stále je) vozidlo na parkovišti žalované. Vzhledem k tomu, že soud neshledal příčinnou souvislost mezi porušením jakékoli povinnosti žalované a ušlým ziskem žalobce, neprováděl již další navržené důkazy k prokázání výše škody a pro nadbytečnost je zamítl, stejně jako žalobu samou.

22. Navíc vzhledem ke skutečnosti, kdy žalobce dluží žalované finanční prostředky za provedené práce a servis na jeho vozidlech dle vystavených faktur, které nebyly dobrovolně a včas uhrazeny, proto se musela žalovaná domáhat svých nároků v soudním a následně exekučním řízení, lze usuzovat na účelovost podané žaloby s cílem vyhnout se své platební povinnosti vůči žalované.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odporu a účast při jednání soudu dne 18. 8. 2022) po 16 740 Kč podle § 7 bodu 6. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, třech náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, cestovného ve výši 180 Kč za jízdu autobusem k jednání soudu a zpět a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak činí výše nákladů řízení 62 073 Kč Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. jako třídenní.