7 C 191/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení vlastnictví k nemovitostem

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí pozemku , Anonymizováno, ; pozemku , Anonymizováno, , součástí je stavba , adresa, , , právnická osoba, , rodinný dům, pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , pozemku , Anonymizováno, , pozemku , Anonymizováno, , zapsané vše na , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , přičemž nemovitosti jsou součástí společného jmění žalobců, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované k rukám její zástupkyně na náhradu nákladů řízení částku 30 600 Kč, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali určení vlastnického práva k nemovitým věcem označeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku zapsaným na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Žalobu odůvodnili tím, že v rodinném domě se nachází trvalé bydliště a společná domácnost obou žalobců, kteří nemají ve svém vlastnictví jiné nemovitosti, a ani nedisponují žádným jiným právním titulem k užívání jiných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že žalobci mají za to, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí, které jsou však evidovány v katastru nemovitostí na žalovanou, rozchází se tak stav právní se stavem zapsaným ve veřejném seznamu, a žalobcům tak svědčí naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva. Tento rozdílný stav přináší problémy, neboť žalobci nemohou s nemovitostmi volně nakládat, například je v případě potřeby prodat či pronajmout, nemohou čerpat dotace a jiné podpory či plnění související s nemovitostmi. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána na základě dokumentu označeného jako Darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti doživotního užívání (díle jen „Darovací smlouva“), která byla ze strany žalobců a žalované podepsána dne 3. 8. 2023. Uvedenou Darovací smlouvou měly být žalované předmětné nemovitosti darovány, a zároveň byla žalobcům zřízena služebnost doživotního užívání těchto nemovitostí. Žalobci však mají za to, že Darovací smlouva je neplatným právním jednáním, případně zdánlivým právním jednáním, nadto žalobci od Darovací smlouvy též odstoupili. Žalovaná je vnučkou žalobkyně, přičemž původním a jediným záměrem žalobců bylo, aby žalovaná nemovitosti zdědila, nikoli aby jí nemovitosti byly převedeny za života žalobců. Žalobci tak sepsali dne 4. 11. 2023 každý samostatně závěť, kterou měli záměr nemovitosti žalované odkázat v případě jejich úmrtí. Příprava závětí byla v režii žalované, přičemž zároveň s podpisem závětí přiměla žalovaná žalobce ve stejný den podepsat i Smlouvu o zřízení zákazu zcizení a zákazu zatížení nemovitosti. V této smlouvě měla žalovaná postavení oprávněné osoby, přičemž žalobci se měli zavázat, že bez předchozího písemného souhlasu žalované nesmí žádným způsobem převést vlastnické právo k nemovitostem, a to ať bezúplatně či úplatně a dále zatížit nemovitosti zástavním právem či právem stavby. Uvedený zákaz zcizení a zatížení byl zřízen na dobu neurčitou pod sankcí smluvní pokuty ve výši 1 milion Kč v případě, že by žalobci uvedený zákaz porušili. Je tak zřejmé, že žalobci ze své vůle podepsali závěť a následně jim byla předložena k podpisu smlouva o zákazu zcizení, kterou si žalovaná měla zajistit, že její babička, které je přes 80 let, a její manžel nikdy nepřevedou či jinak nezatíží nemovitosti, které jsou jejich jediným majetkem a v nichž žijí, v situaci, kdy žalovaná měla nemovitosti zdědit v případě jejich smrti. Navíc tato jejich povinnost měla být zajištěna smluvní pokutou ve výši 1 milion Kč, kdy je zcela evidentní, že takové jednání se zcela příčí dobrým mravům. V případě, že by žalobci chtěli v této situaci využít služeb léčeben pro dlouhodobě nemocné či zřídit pobyt v pečovatelském domě, nemuselo by jim být umožněno s nemovitostmi jakkoliv nakládat, například formou pronájmu či jejich prodejem, aby si zajistili příjem pro případnou úhradu za nadstandardní pečovatelské služby, přičemž umožnění takového nakládání s nemovitostmi by bylo zcela na libovůli žalované, a to bez jakéhokoliv závazku protiplnění z její strany. Následně byl podán návrh na zápis zákazu zcizení a zatížení dle uvedené smlouvy do katastru nemovitostí, který však byl ze strany katastru zamítnut s odůvodněním, že uvedené nelze zapsat jako právo věcné na dobu neurčitou. Následně tak došlo k organizaci přípravy Darovací smlouvy. Žalobci žili v přesvědčení, že v době podpisu Darovací smlouvy se jednalo stále o sepsání závěti, která se měla týkat přenechání nemovitostí až pro případ smrti žalobců, což dokládá i skutečnost, že žalobkyni v září 2023 čekala komplikovaná srdeční operace, tudíž chtěla mít s ohledem na svůj věk pojištěno, že po sobě zanechá pro případ své smrti řádnou závěť. O tom, že došlo ze strany žalobců k darování nemovitostí, se dozvěděli až ve chvíli, kdy zamýšleli podat žádost o dotaci na kotel, která jim byla zamítnuta, neboť nejsou vlastníky nemovitosti. Následně tak zjistili, že vlastníkem je žalovaná. Po tomto zjištění se velmi zhoršil zdravotní stav žalobkyně, a to až do té míry, že muselo dojít k jejímu převozu na pohotovost. Žalobci se tak obrátili na žalovanou s prosbou o smírné vyřešení celé záležitosti a k navrácení do předešlého právního stavu. Žalovaná však o této záležitosti odmítla s žalobci jednat a její následné chování vůči nim bylo od té chvíle velmi hrubé. Žalobci tak mají za to, že Darovací smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť cílem a záměrem žalobců bylo nemovitosti nikoli převést za dobu trvání jejich života do vlastnictví žalované, ale až pro případ jejich smrti. Záměrem žalované nebylo pomoci žalobcům s vyřízením závětí, avšak získat plnou a kompletní dispozici nad nemovitostmi a znemožnit žalobcům jakékoliv nakládání s nimi. Ve chvíli, kdy se tento záměr nezdařil, došlo k přípravě Darovací smlouvy, přičemž ze strany žalované nebylo žalobcům vysvětleno, že se jedná o darovací smlouvu. Pokud by Darovací smlouva byla platná, převedli by tak žalobci na žalovanou veškerý svůj majetek a své obydlí, což nemůže být vykompenzováno ani zřízením služebnosti doživotního užívání. Žalovaná tak zcela evidentně využila svého vlivu na žalobce a jejich neznalosti, věku a vzdělání a zneužila jejich důvěry a slabšího postavení a vmanipulovala je do učinění hrubě nevýhodných právních jednání. Dále mají žalobci za to, že Darovací smlouva je neplatná z důvodu omylu o rozhodující okolnosti, neboť byli ze strany žalované uvedeni v omyl. Ohledně typu právního jednání a okolností uzavření Darovací smlouvy bylo žalované známo, že se žalobci domnívali, že nemovitosti na žalovanou nepřevádí, ale činí pořízení pro případ smrti. Zároveň se žalobci domnívají, že je možné uvažovat i o zdánlivém právním jednání vzhledem k chybějící vůli žalobců, neboť jejich vůlí bylo přenechat nemovitosti žalované formou závěti, nikoli je neodvolatelně převést na žalovanou a omezit tak své dispoziční právo. Zároveň z opatrnosti odstoupili žalobci dne 19. 10. 2023 od Darovací smlouvy, což bylo žalované doručeno dne 27. 10. 2023. Žalobci mají za to, že jsou dány důvody pro odstoupení pro nevděk, jednak proto, že byli k uzavření Darovací smlouvy vmanipulováni ze strany žalované a jednali v omylu ohledně podstatné okolnosti Darovací smlouvy, čehož si musela být žalovaná vědoma, a jednak proto, že žalovaná porušila zcela zjevně dobré mravy i po podpisu Darovací smlouvy. Hrubé chování žalované dokresluje například skutečnost, že žalobci v roce 2022 poskytli žalované zápůjčku ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaná z této zápůjčky vrátila žalobcům pouze 50 000 Kč. Poté, co vyzvali žalovanou dne 8. 10. 2023 k vrácení zbylé části zápůjčky ve výši 150 000 Kč, bylo jim ze strany žalované sděleno, že na vrácení zápůjčky nemají žádný nárok, neboť tento je promlčen. V důsledku vyhrocené situace se zhoršil zdravotní stav žalobkyně, která musela být převezena na pohotovost. Žalovaná se následně s žalobci přestala zcela stýkat. Za účelem smírného vyřešení dané věci zaslali žalobci žalované odstoupení, včetně souhlasných prohlášení, aby bylo možné se vyhnout soudnímu sporu. Žalovaná však zcela důrazně odmítla nastalou situaci řešit smírně a žalobci pohrozila, že pokud bude věc řešit soudně, má žalovaná v plánu bránit se všemi dostupnými prostředky, včetně případného trestního oznámení. Ze všech těchto důvodů žalobci navrhli, aby soud určil, že jsou zpět vlastníky předmětných nemovitostí.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a ve svém vyjádření ze dne 5. 2. 2024 uvedla, že advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, před představením ze strany žalobců neznala a nikdy nebyla jeho klientkou. Prvním iniciátorem celé věci (závěti a darování nemovitých věcí) byla žalobkyně (babička žalované) a žalobce. Žalobci se v rámci jednání s , tituly před jménem, , jméno FO, v srpnu 2022 začali zajímat o možnost převodu nemovitých věcí na žalovanou a žalobkyně opakovaně žalované sdělovala, že si přeje, aby žalovaná obdržela nemovité věci do svého výlučného vlastnictví. Následně po jednání všech zúčastněných stran došlo k dohodě, že žalobci sepíší závěť, kterou dojde k odkázání nemovitých věcí žalované. Žalobkyně současně vyslovila přání, že chce, aby bylo zajištěno, že žalobce nemovité věci, respektive podíl na nich, nepřevede na třetí osobu, nezcizí je nebo jinak nezatíží. Žalobkyně sama vyslovila názor, že žalobce je ovlivnitelný a žalobkyně má strach, aby z jeho strany nedošlo k jednání, kterým by ohrozil vlastnictví nemovitých věcí. Za tímto účelem došlo k podpisu Smlouvy o zřízení zákazu zcizení a zatížení nemovitostí na dobu neurčitou, přičemž v následném vkladovém řízení u příslušného katastrálního úřadu došlo k rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad. Žalovaná tak byla do věci zapojena ze strany samotných žalobců, na jejich žádost, podle jejich vůle, a to až po zahájení celé věci. Následně došlo k dalšímu jednání žalobců a žalované, přičemž žalobci navrhli, že nemovité věci žalované darují a ponechají si právo – služebnost užívacího práva, a to doživotního užívání nemovitostí. Uvedené rozhodnutí bylo činěno s vědomím žalobců, že se tak předejde zvýšeným nákladům v rámci dědického řízení na odměnu notáře. E-mailem ze dne 23. 2. 2023 pak advokát , tituly před jménem, , jméno FO, informoval žalovanou a žalobce o vzájemné dohodě stran a dalším postupu ve věci. Následujícím e-mailem ze dne 7. 3. 2023 zaslal advokát návrh Darovací smlouvy žalované i žalobcům, přičemž v návaznosti na uvedený e-mail došlo k žádosti žalobkyně ohledně sepsání závěti, kterou by došlo k odkázání finančních prostředků ze strany žalobkyně dalším vnoučatům, aby i ony od žalobkyně obdržely také finanční plnění, a to nad rámec již poskytnutých plnění, kdy žalobkyně již za života své děti a vnoučata postupně obdarovávala. Tuto skutečnost však žalobci v žalobě účelově zamlčují. Následně e-mailem ze dne 10. 4. 2023 pak advokát , jméno FO, zasílal dotaz, zda je návrh Darovací smlouvy v pořádku a zda bude třeba nějakého doplnění či úpravy závěti. Poté došlo u žalobkyně k onemocnění a odsunutí termínu realizace věci na neurčito. Dne 3. 8. 2023 pozvali žalobci k sobě domů žalovanou i advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, a došlo k podpisu Darovací smlouvy společně se smlouvou o zřízení služebnosti doživotního užívání. Uvedený návrh Darovací smlouvy byl žalobcům zasílán jak e-mailem, tak opakovaně probírán v rámci osobních jednání žalobců, žalované a , tituly před jménem, , jméno FO, . Jednalo se o záměr a iniciativu žalobců. Za tímto účelem žalovaná s žalobci komunikovala jak písemně, tak telefonicky, žalobci ji žádali například o předání rodného čísla. Po několika vzájemných jednáních na konci srpna 2023 tak za plného vědomí, srozumění a souhlasu došlo k podpisu Darovací smlouvy. Nabízí se tak otázka, proč nyní žalobci tvrdí rozporné skutečnosti s výše uvedeným a proč vydávají svou iniciativu za iniciativu žalované. Pro žalovanou je tak zcela nepochopitelné, že žalobce posléze bezdůvodně začal žalovanou napadat, že jej měla údajně podrazit či podvést. Žalobkyně prodělala na konci roku 2023 závažnou operaci srdce a následně byla vystavena tlaku ze strany třetí osoby , jméno FO, a žalobce, aby fakticky proti své vůli započala činit kroky proti žalované. Žalobkyně výslovně žalované sdělila, že na ní , jméno FO, a žalobce křičí, a ona se tak necítí zdravotně v pořádku. Jako následek uvedeného byl její odvoz do nemocnice. Dalším zástupným důvodem celého sporu je dle žalované aktivita žalobce po darování nemovitých věcí za účelem zajištění dotací na fotovoltaiku pro vlastníky rodinných domů a lidi důchodového věku. Po podpisu Darovací smlouvy absolvovala žalovaná několik návštěv u žalobců, kdy samotní žalobci přiznali žalovanou uvedená tvrzení. Na pořízených zvukových nahrávkách žalobkyně uvádí, že tvrzená zápůjčka žalované je z finančních prostředků žalobkyně, která po žalované nechce nic vrátit. Zároveň žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobcům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaná je přesvědčena, že předmětná žaloba je motivována pouze snahou žalobců o ztížení života žalované, neboť ti nemají žádný praktický důvod domáhat se určení, že uvedené nemovitosti patří do jejich spoluvlastnictví. S ohledem na vše uvedené považuje žalovaná žalobu za nedůvodnou, účelovou a spekulativní a navrhla její zamítnutí.

3. Žalobci ve svém podání ze dne 25. 3. 2024 k vyjádření žalované uvedli, že nepopírají, že měli zájem nemovitosti žalované odkázat formou závěti, z toho důvodu byli v kontaktu s advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, . Jejich záměrem však nikdy nebylo darování nemovitostí. Zároveň zpochybnili tvrzení žalované o přání žalobkyně, aby žalobce nepřevedl dané nemovitosti na cizí osobu, když v předmětné smlouvě o zákazu zcizení a zatížení se smluvní pokuta vztahovala i na samotnou žalobkyni. Žalobci si celou situaci související se zamítnutím návrhu na zápis zákazu zcizení a zatížení do katastru nemovitostí vyložili tak, že závěti nebyly platně pořízeny a musí dojít k podpisu další dokumentace. Potvrdili, že sepsali závěť, na základě které došlo k odkázání finančních prostředků dalším vnoučatům, avšak tuto skutečnost nepovažovali pro uvedený spor za relevantní. Poté, co žalobci zjistili, že nemovitosti žalované darovali, došlo k vyhrocení situace mezi oběma stranami, kdy dle žalované je žalobkyně z celé situace zklamaná a frustrovaná. K tomuto stavu však nicméně přispěla svým chováním sama žalovaná. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k vyřešení jejich sporu smírnou cestou, navrhla vrácení nemovitostí žalobcům, což bylo ze strany žalované razantně odmítnuto. Dále žalobci uvedli, že k pořízení zvukových nahrávek nedali žalované svůj souhlas a tyto byly pořízeny bez jejich vědomí. Tento důkaz byl dle žalobců pořízen v rozporu se zákonem a v rozporu s dobrými mravy, neboť je zcela nestandardní, aby si vnučka, potažmo její manžel nahrávali svou babičku a jejího manžela bez jejich vědomí a souhlasu. Závěrem uvedli, že žalobcům svědčí naléhavý právní zájem, neboť ve smyslu ustálené judikatury je ve sporech u vlastníků nezapsaných v katastru nemovitostí o určení vlastnictví k nemovitostem naléhavý právní zájem bezesporu dán.

4. Následně dalším podáním ze dne 13. 5. 2024 žalobci doplnili, že opětovně odstoupili od darovací smlouvy a odvolali dar nemovitostí žalované, neboť žalovaná pořízením zvukových nahrávek bez vědomí a souhlasu žalobců zcela zjevně porušila dobré mravy, přičemž v situaci, kdy se žalobci o tomto jednání žalované dozvěděli, byli tak významně citově zasaženi tímto jednáním, že byly naplněny důvody pro odvolání daru pro nevděk. Dále shrnuli hrubé chování žalované vůči žalobcům, které spočívá v manipulativním jednání žalované vůči žalobkyni, která se v zásadě snažila rozvrátit vztah mezi žalobkyní a žalobcem, což vyplývá i z předložených nahrávek. Žalovaná žalobce označovala sprostými výrazy a urážlivě se též vyjadřovala o dalších členech rodiny, konkrétně o synech žalobkyně , Anonymizováno, a , jméno FO, , jejím vnukovi , jméno FO, a snaše , jméno FO, . Tyto výroky oba žalobce velmi citově zasáhly. Žalovaná dále žalobce ponižovala, degradovala jeho inteligenci, a to jak v jeho přítomnosti, tak i v rozhovorech se žalobkyní, dále naznačovala možnost trestního stíhání žalobce, což považují žalobci za jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť vzhledem k tomu, že žalobce nenaplnil skutkovou podstatu trestných činů tvrzených žalovanou, jedná se podle nich spíše o pokus zastrašovací taktiky ze strany žalované.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: Ze závětí ze dne 4. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobci, každý samostatně, podepsali závěť v přítomnosti svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou povolali za dědice pozůstalosti a odkázali veškeré nemovité věci popsané shora vždy druhému z manželů a v případě, kdy by tento nemohl být povolán za dědice, pak odkázali veškeré nemovitosti žalované. Téhož dne podepsali žalobci Smlouvu o zřízení zákazu zcizení a zákazu zatížení nemovitosti, jejímž obsahem bylo zřízení věcného práva zákazu zcizení a zatížení na dobu neurčitou, na základě které se zavázali, že nesmí bez předchozího písemného souhlasu oprávněné, kterou je v daném případě žalovaná, převést vlastnické právo k nemovitostem, ať již úplatně či bezúplatně, přičemž pro případ porušení této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 milion Kč.

6. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu, Katastrálního pracoviště , adresa, , ze dne 25. 1. 2023 bylo zjištěno, že došlo k zamítnutí návrhu na vklad smlouvy o zákazu zcizení a zatížení ze dne 4. 11. 2022, neboť uvedenou smlouvou je zřizován zákaz zcizení a zatížení jako právo věcné na dobu neurčitou, což odporuje ustanovení § 1761 věta druhá občanského zákoníku, a současně nebyla splněna existence zájmu hodného právní ochrany.

7. Z e-mailové komunikace mezi advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , žalovanou a žalobcem bylo zjištěno, že ze strany advokáta bylo odkazováno na osobní a telefonické hovory, přičemž shrnul dohodu a další postup ve věci za účelem darování slíbených nemovitostí žalované a současného zřízení věcného břemene neomezeného užívání pro žalobce až do jejich smrti. Návrh předmětné smlouvy byl jak žalobci, tak žalované zaslán k odsouhlasení s dotazem, zda je možné přistoupit k realizaci.

8. Z Darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívání ze dne 3. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobci v postavení dárců a oprávněných ze služebnosti darovali nemovitosti označené shora žalované jako obdarované, přičemž zároveň bylo sjednáno v článku VI. ve prospěch dárců věcné břemeno služebnosti - užívacího práva, a to doživotního užívání nemovitých věcí v celém rozsahu pro potřebu svou a své domácnosti, a to bezúplatně.

9. Z výpisu LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí označených shora na základě provedeného vkladu do katastru nemovitostí na podkladě uzavřené Darovací smlouvy ze dne 3. 8. 2023.

10. Z lékařské správy , právnická osoba, ze dne 1. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně byla přivezena rychlou záchrannou službou pro dušnost.

11. Z odstoupení od darovací smlouvy ze dne 19. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobci sdělili písemně žalované, že odstupují od Darovací smlouvy z důvodu, že byli ze strany žalované ujišťováni, že se jedná o sepsání závěti, nikoli darovací smlouvy. Po uvedeném zjištění, že dokument, který pod nátlakem, manipulací žalované a v omylu podepsali, byl koncipován jako darovací smlouva, nikoliv jako závěť, došlo k jejich rozrušení a zdravotní stav žalobkyně se v důsledku toho velmi zhoršil, až do té míry, že musela být několik dní hospitalizována. Vyzvali žalovanou k vrácení daru a k podpisu souhlasného prohlášení pro účely změny zápisu v katastru nemovitostí. Uvedené odstoupení od smlouvy bylo zasláno žalované jako součástí dopisu ze dne 25. 10. 2023 s upozorněním, že pokud nedojde ke smírnému vyřešení této záležitosti, budou žalobci nuceni obrátit se se svými nároky na soud.

12. Z dopisu žalované ze dne 13. 11. 2023 bylo zjištěno, že uvedený návrh žalobců odmítla, popsala vývoj celého vztahu mezi žalovanou a žalobci týkající se darování nemovitých věcí a setrvala na tom, že k podpisu Darovací smlouvy došlo za plného vědomí obou žalobců a s jejich souhlasem.

13. Z opětovného odstoupení od darovací smlouvy ze dne 7. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobci zrekapitulovali skutečnosti uvedené v původním odstoupení ze dne 19. 10. 2023, přičemž nad rámec uvedeného poukázali na úmyslné porušení dobrých mravů vůči žalobcům ze strany žalované spočívající v pořízení zvukových nahrávek bez vědomí a souhlasu žalobců, což bylo pro ně velmi zraňující. Považují to v rámci rodinných vztahů za zcela nestandardní a narušuje to jejich soukromí. Dále popsali hrubé chování žalované vůči žalobcům spočívající mimo jiné i v ponižování a degradaci inteligence žalobce urážkami na jeho osobu zachycenými v předmětných nahrávkách, naznačením možnosti trestního stíhání žalobce uváděním nepravdivých tvrzení ohledně promlčení zápůjčky. Uvedené odstoupení bylo žalované doručeno dle podacího lístku dne 7. 5. 2024.

14. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že jejím záměrem bylo sepsání závěti pro případ, že by se s ní něco stalo, neboť měla nastupovat na operaci do nemocnice. První smlouvu katastr nezapsal, druhou smlouvu si žalobkyně nepřečetla. Nemělo to být darování, ale závěť. Všechno sepisoval advokát, kterému žalobkyně svěřila věc jako závěť. Oba s žalobcem byli důvěřiví a po advokátovi to nekontrolovali, mysleli si, že podepisují smlouvu až po jejich smrti. Následně chtěli žádat o fotovoltaiku a dozvěděli se, že jim dům již nepatří. Nedalo se s tím už nic dělat. Od té doby žádná komunikace s její vnučkou neprobíhala. Nemovitosti se žalobkyně rozhodla odkázat žalované proto, že si rozuměly, byla k ní hodná, ale neměla to dělat. V té době jiné závěti nepodepisovala. Její manžel komunikoval s právníkem, ale neví, čeho se to mělo týkat. V srpnu pak šli k němu do kanceláře, nekontrolovali, že je to darování a ne závěť. Podle žalobkyně se důvěra nevyplácí. Žalovaná o jejím úmyslu převést nemovitosti dopředu nevěděla. Bylo to uděláno narychlo před operací, byl to impulsivní krok žalobkyně, ale neměla to dělat, měla se s někým poradit. Při podpisu Darovací smlouvy si ji nepročítali, mysleli si, že je to tak, jak to má být, ale udělali chybu. To darování bylo napsáno až někde uprostřed smlouvy, nikoli na první stránce. U podpisu smlouvy žalovaná nebyla, pouze žalobci a advokát. S nikým z rodiny žalobkyně o celé záležitosti nemluvila. Před podpisem žádné podklady ani smlouvu k nastudování neobdrželi. Zda byl advokát u žalobců doma, si žalobkyně nevybavila.

15. Z výpovědi svědka , jméno FO, , syna žalobkyně, bylo zjištěno, že mu žalobce volal, že nemůže udělat solární elektrárnu, neboť nemovitost není jeho. Věděl o tom, že žalobci mají záměr nemovitosti převést na žalovanou. Žalobkyně mu sdělila, že mají advokáta a jezdí k sepsání závěti. Bylo to v době, kdy měla před operací a nemovitosti chtěla po své smrti odkázat žalované. Svědek u žádného jednání s advokátem nebyl, příslušné dokumenty viděl, až když mu je ukázal žalobce. Byl přítomen tomu, když si žalovaná přišla od žalobců půjčit 200 000 Kč.

16. Z výpovědi svědka , právnická osoba, , manžela žalované, bylo zjištěno, že poté, co původní smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí, řešila se věc jako dar. Smlouva byla podepsána v klidu v , Anonymizováno, v domě žalobců u oběda, kde byli přítomni žalobci, žalovaná a advokát. Oba žalobci byli seznámeni s tím, že nemovitosti již nejsou jejich. S převodem přestali souhlasit až v době, kdy si chtěl žalobce zřídit fotovoltaiku, přičemž podmínkou bylo vlastnictví nemovitosti. V té době začal říkat, že si nemůže na domě ani nic opravit, že mu do domu již nebude chodit důchod, případně že ho žalovaná vystěhuje. Dle svědka na něm bylo vidět, že je ovlivněný , jméno FO, a , jméno FO, . Po podpisu smlouvy se svědek se svou manželkou (žalovanou) viděli s žalobci asi pětkrát. Uvedl, že neví, proč k závěti byla připojena smlouva o zákazu zcizení a zatížení, on sám to tam nechtěl. Hlavním důvodem pro převod nemovitostí na žalovanou bylo to, že trávila od svého dětství v nemovitostech nejvíce času, měla dobrý vztah s žalobkyní a další členové rodiny již byli zabezpečeni. K půjčce ve výši 200 000 Kč uvedl, že peníze si půjčili společně s žalovanou. Od žalobkyně nebyl stanoven žádný termín splatnosti. Poté, co zaplatili první splátku 50 000 Kč, jim babička zbytek odpustila, řekla, že by peníze stejně rozdala. Žalobce několikrát svědkovi telefonicky sdělil, jestli peníze nevrátí, že se o žalobkyni přestane starat.

17. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně celý život od doby, kdy se žalovaná narodila, mluvila o tom, že nemovitosti budou její. Svědkyně nevěděla, jaké dokumenty byly mezi účastníky podepisovány, avšak dle jejího povědomí se měly nemovitosti žalované darovat. Žalovaná byla ze strany žalobců požádána, aby opatřila právníka k přípravě podkladů, žalobci poté všem oznamovali, že nemovitosti již byly přepsány na žalovanou.

18. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že v souvislosti s převodem nemovitostí mu původně volal žalobce, byla u toho i žalobkyně, uvedli, že chtějí naložit se svým domem tak, aby jej dostala žalovaná. Advokát jim sdělil, jaké možnosti přicházejí v úvahu, buď závěť, nebo darování. Ke zpracování dokumentace došlo za účasti všech zúčastněných, nejprve byly zpracovány závěti pro oba žalobce a zároveň smlouva o zákazu zcizení a zatížení nemovitosti, přičemž požadavek na tuto smlouvu vzešel primárně od žalobkyně, aby se s nemovitostmi nemohlo nakládat a přešly na žalovanou, a to i s uvedenými sankcemi ve smlouvě. Měla to být záruka, že s nemovitostmi nebude nakládáno. Sankce byla zakomponována do smluv se souhlasem žalobce. V té době nebylo riziko, že by někdy byla uvedená sankce uplatněna, neboť byli všichni ve shodě. Zpočátku komunikoval advokát na popud s žalobci, až poté zapojil do komunikace žalovanou. Následná Darovací smlouva byla připravena poté, co nedošlo k zapsání smlouvy o zákazu zcizení a zatížení. Jiná varianta, jako například zástavní právo, nepřicházelo v úvahu, proto advokát zúčastněným navrhl darovací smlouvu. Vše shrnul písemně i ústně. Došlo k pravidelným schůzkám, kde bylo všem sdělováno, jak to bude při realizaci. Žalobci byli dopodrobna seznámeni s tím, o co se jedná. Všechny na schůzkách informoval o tom, co znamená darování a jaké to má důsledky a dopad. V té době mezi sebou vycházeli všichni bez problémů. Jejich požadavky advokát zapracoval do dokumentace. Ptali se ho například na podstatu věcného břemene, aby měli jistotu, že nepřijdou o střechu nad hlavou. Vše jim bylo vysvětleno. Řešilo se to v rodinném kruhu a všichni advokáta průběžně kontaktovali a vyptávali se. Počátek spolupráce byl v roce 2022. Poté žalobkyně onemocněla. Advokát se následně dotazoval, zda dojde k realizaci a asi po půl roce se věc znovu otevřela. K podpisu došlo v domě žalobců, kde byli přítomni oba žalobci a žalovaná. Advokát s sebou přivezl ověřovací knihu. Dali si společně oběd, advokát všem vysvětlil, co znamená ověření podpisu pro katastr. Svědek popsal žalobkyni jako velmi inteligentní ženu, která se v celé záležitosti bez problémů orientovala, měla ve všem jasno. Říkala, že má i další majetek, jak s ním bude dále nakládat, již ale neřešili. Před vlastním podpisem si účastníci prošli obsah smlouvy, který jim byl vysvětlen, včetně následného procesu na katastru nemovitostí. Žalobce zaplatil advokátovi v hotovosti poplatek 2 000 Kč.

19. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že v roce 2022 začali uvažovat o tom, že by nemovitosti dostala žalovaná darem. Poté se žalobce opravil, že se nemělo jednat o darování, ale o závěť. Požadavek na smlouvu o zákazu zcizení vzešel od žalované, která věděla, že žalobkyně má milion korun, tak aby z těchto peněz něco měla, kdyby se nemovitosti převedly. Když se závěť nepovedla, začala se řešit darovací smlouva, se kterou však nesouhlasili. Advokát to udělal na popud žalované, oba s žalobkyní si mysleli, že podepisují závěť, nikoliv darovací smlouvu, která byla v uvedených listinách označena až někde uprostřed. Poté, co žalobce ukázal dokumentaci , jméno FO, , dozvěděl se, že jim nemovitosti nepatří, už bylo ale pozdě. Od té doby se s žalovanou nebaví a nekomunikují, žalovaná je arogantní a sprostá, nesdělila jim, že si pořizuje zvukové nahrávky. Dále žalobce potvrdil, že používá email , e-mail, , avšak přes uvedený e-mail s advokátem nekomunikoval, nic mu na něj neposlal. Advokáta pozvali do svého bydliště z toho důvodu, aby nemuseli do města. Advokát s nimi dokumentaci procházel, ale žalobci ji nečetli a věřili mu, byla to jejich chyba. Žalobce řešil věc s rodinou, , jméno FO, si to přečetl a žalobce zjistil, že nebude mít již žádný majetek a až žalobkyně zemře, tak ho žalovaná vyžene. Také , Jméno žalobce A, žalobci sdělila, že by bylo dobré, aby z domu měl alespoň něco pro sebe.

20. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že již od jejího dětství bylo zřejmé, že nemovitosti připadnou jí, neboť s babičkou měla velmi dobré vztahy, vždy k ní ráda jezdila, trávila tam celé dětství, s babičkou jezdily na spoustu dovolených. Žalovaná nikdy nekladla žádný důraz na to, že nemovitosti chce, i když to žalobkyně několikrát v průběhu svého života zmiňovala. Žalovaná ji opakovaně ubezpečovala, že je to pouze její majetek a ona si s ním může naložit, jak chce a nikdo by jí do toho neměl mluvit. Žalovaná sdělila žalobkyni, že pokud je odhodlaná něco udělat, tak ať k tomu dojde ještě za jejího života, aby se poté v rodině nemusel nikdo dohadovat. V průběhu let opakovaně žalobkyně s žalobcem sdělovali, že dům bude žalované. Před operací začala žalobkyně nad situací více přemýšlet a rozhodla se jednat. Na podzim 2022 přišla žalované zpráva od žalobce, aby mu poskytla své osobní údaje, neboť jednají s advokátem o sepsání závěti, na základě které jí žalobci chtějí odkázat předmětné nemovitosti. Součástí závětí byla i smlouva o zákazu zcizení a zatížení, což byla pojistka pro žalobkyni, která si nepřála, aby s jejím domem za jejího života bylo nakládáno jinak, než jak si přeje a aby po její smrti přešel na žalovanou. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně nemá dlouhodobě dobré vztahy se svým manželem. Jsou tam roky spory o peníze, žalobkyně byla vždy ta, která finanční prostředky střádala, přičemž žalobce měl potřebu mít nad jejími financemi kontrolu. Opakovaně se žalobkyně před žalovanou vyjádřila v obavě, že jí žalobce chodí do telefonu a kontroluje výpisy z účtů a že se jí to nelíbí. Z toho důvodu žalovaná pomohla své babičce zřídit aplikaci do telefonu, aby se jí do něj její manžel nedostal a neviděl, jak se svými penězi nakládá. Žalobkyně vždycky platila veškeré výdaje ze svého, žalobce byl velmi spořivý a nechtěl se dělit o náklady na dům. Poté, co neprošla katastrem předmětná závěť, začala probíhat komunikace s advokátem ohledně Darovací smlouvy. Veškeré podklady byly zasílány e-mailem primárně žalobci, přičemž v kopii byla vždy žalovaná. Zároveň účastníci komunikovali i telefonicky. Poté došlo k podpisu Darovací smlouvy u žalobců doma a asi po 1,5 měsíci se spustila lavina, kdy na žalobkyni začal být vyvíjen obrovský tlak, neboť se , jméno FO, nelíbilo, jak žalobkyně se svým majetkem naložila a cítila se dotčeně, že její syn by měl být také z tohoto majetku podělen. Proto žalobkyni velmi nevybíravým způsobem telefonovala a ta následně kontaktovala žalovanou, která na tom byla psychicky špatně. Žalovaná v telefonu slyšela žalobce, který byl velmi nepříjemný, arogantní a křičel, že ho žalovaná podvedla a podrazila, že chtěl dotace na fotovoltaiku a kvůli žalované ji nedostane. Žalovaná se snažila situaci uklidnit a navrhla společnou schůzku. Následně se žalovaná se svým manželem dostavili k žalobcům a pořídili audionahrávky části rozhovoru, kde žalobkyně popisovala celou situaci, jak je na ní tlačeno, jak se části rodiny nelíbí, jakým způsobem se rozhodla a že jí manžel vyhrožuje, že se o ní nebude starat a že na domě již nebude nic dělat, když mu to tam neříká, pane, ač při vlastním podpisu smlouvy se oba žalobci smáli, že už jsou nemovitosti žalované. Ta je ubezpečovala, že v tom nevidí žádný rozdíl, jedná se pouze o zápis v katastru nemovitostí a oba dva budou i nadále v nemovitostech žít. Žalobkyně byla z celé situace hodně špatná a skutečně skončila v nemocnici, ač rozhodně nikoliv zaviněním žalované. Žalovaná ji vozila pravidelně na vyšetření do Prahy, doprovázela ji do nemocnice i přesto, že žalobce vlastní osobní automobil, ale nechce řídit a nechal by žalobkyni jezdit autobusem. Okamžik podpisu Darovací smlouvy popsala žalovaná tak, že se jednalo o všední den v době kolem oběda, kdy přijela k žalobcům domů, stejně jako advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť žalobkyně ze zdravotních důvodů nemohla již cestovat. Všichni se společně naobědvali, panovala vřelá nálada, všichni prošli připravenou dokumentaci, kterou si přečetli. Po podpisu se žalobce smál a říkal: „Tak teď už nám to tady neříká pane.“ Žádný nátlak na nikoho vyvíjen nebyl.

21. Z obsahu audionahrávek bylo mimo jiné zjištěno, že žalobkyně uvedla, že jí všichni udělají ze života peklo, hlavně , jméno FO, . Obviní ji, že není správná babička. , jméno FO, se bojí , jméno FO, . Žalobkyně už chce mít klid, bojí se, že , jméno FO, bude na žalobce naštvaná. Žalobce si vsugeroval, že tam v nemovitostech již není nic jeho, je velmi ovlivnitelný, všemu věří, oni ho zpracovávají. Řekli, že je žalobkyně nespravedlivá, že měla dát všem třem šanci. Proto to chtěla žalobkyně vykompenzovat penězi, každému dala 250 000 Kč. , jméno FO, si o žalobkyni myslí, že je špatná, že to udělala. , jméno FO, řekla, že když se nedohodnou, tak si vezme právníka, aby se zrušila smlouva. Žalobkyně chtěla, aby to žalovaná řekla , jméno FO, a vysvětlila mu to. Je si vědoma toho, že nic špatně neudělala, musí se , jméno FO, situace vysvětlit, musí mít z někoho respekt. Všechno tohle vnukla , jméno FO, , která všechny rozdělila, chce, aby se žalobkyně rozčílila. Žalobce na ni neustále řve, jedná se o její peníze, se kterými si může dělat, co chce.

22. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě má soud za to, že jde o případ, kdy je bez dalšího dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pokud se žalobci domáhají vydání rozhodnutí soudu, na základě kterého by katastrální úřad provedl záznam práva do katastru nemovitostí a jiná než v katastru nemovitostí dosud zapsaná osoba by byla zapsána jako vlastník, čímž by bylo dle žalobců dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Soud proto shledal, že žalobcům svědčí naléhavý právní zájem k podání určovací žaloby, neboť v katastru nemovitostí je na příslušném listu vlastnictví zapsaná žalovaná, přičemž žalobci se domáhají určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem v jejím vlastnictví a katastr nemovitostí neprovede změnu zápisu bez pravomocného rozhodnutí soudu.

23. Dle ustanovení § 551 občanského zákoníku o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Na vůli jednajícího je třeba usuzovat na základě okolností, za nichž bylo jednáno, přičemž je třeba zohlednit, že každý je povinen jednat poctivě, a přihlížet k dobré víře adresáta jednání. Z hlediska existence vůle není nezbytné, aby jednající chtěl vyvolat svým jednáním právní následky, které právní řád s takovým jednáním spojuje, popř. právní následky vůbec. Postačí, je-li jednání jednáním volním. Aby jednání osoby bylo jednáním právním, musí, kromě samotné existence vůle, být též projevem vůle vážné a musí být určité a srozumitelné. V případě absence vůle je jednání právním jednáním zdánlivým, ke kterému se nepřihlíží.

24. Dle ustanovení § 574 občanského zákoníku na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Současná právní úprava spočívá na zásadě maximálního zohlednění autonomie vůle subjektů soukromoprávních vztahů. Vůle jednajícího může být nerespektována pouze tehdy, jsou-li k tomu závažné důvody. Jedním z projevů této zásady je též preference platnosti právního jednání, neboť jen platné právní jednání může vyvolat jednajícím zamýšlené právní následky. V soudním řízení je třeba právní jednání pokládat za platné, dokud není zjištěn (prokázán) opak.

25. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Při posouzení, zda se právní jednání příčí dobrým mravům, je třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu.

26. Dle ustanovení § 583 občanského zákoníku jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Omyl je vadou vůle spočívající v tom, že jednající má nesprávnou nebo nedostatečnou představu o právních účincích právního jednání.

27. Dle ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

28. Dle ustanovení § 2075 odst. 1 občanského zákoníku dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

29. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav za použití citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

30. Nejprve se soud zabýval existencí vůle žalobců, event. omylu při uzavření předmětné Darovací smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že není žádné pochybnosti o tom, že žalobci si museli být při podpisu smlouvy dobře vědomi toho, co podepisují, a to zejména s ohledem na celý předsmluvní proces, písemnou i osobní komunikaci s advokátem, jež danou smlouvu připravoval, a zároveň i s ohledem na vlastní podobu a strukturu předmětné Darovací smlouvy. Z e-mailové komunikace vyplynulo, že advokát návrh Darovací smlouvy všem zúčastněným osobám s dostatečným předstihem zaslal k odsouhlasení, včetně popisu obsahu tohoto dokumentu při zakomponování věcného břemene doživotního užívání pro žalobce. Zde soud neuvěřil tvrzení žalobce o tom, že mu žádné e-maily od advokáta nepřišly, když potvrdil svou e-mailovou adresu, jež je uvedena v každém e-mailu. Uvedené tvrzení žalobce považuje soud za účelové, navíc ničím neprokázané, když z listiny založené ve spise plyne opak. Soud tak má za to, že již před vlastním podpisem smlouvy měl žalobce prostor se s textem Darovací smlouvy nepochybně seznámit. Následně advokát i žalovaná shodně a věrohodně popsali, jakým způsobem a za jakých okolností k samotnému podpisu v domě žalobců došlo, kdy atmosféra se nesla v poklidném duchu, všichni se společně dokonce naobědvali a popovídali, celá dokumentace byla s žalobci probrána, vše jim bylo před podpisem vysvětleno. Tuto skutečnost žalobce ve své výpovědi potvrdil, avšak opět zcela nevěrohodně argumentoval tím, že advokátovi věřili, smlouvu nečetli a mysleli si, že podepisují závěť. Zde lze jednoznačně uzavřít, že každá plně svéprávná osoba průměrné inteligence musí rozpoznat obsah uvedeného dokumentu, jež čítá dva listy s jasným a tučným nadpisem „Darovací smlouva“ uvedeným pod označením smluvních stran. Žalobce po podpisu smlouvy s nadsázkou hovořil o tom, že jim dům již neříká pane. To vše trvalo až do okamžiku zjištění, že vzhledem ke změně vlastnického práva nebude moci být žalobcům přiznána dotace na fotovoltaiku. Poté, co se širší rodina dozvěděla o převodu vlastnického práva na žalovanou, změnil zejména žalobce svůj postoj a začal se dožadovat pravděpodobně na popud , Jméno žalobce A, a dalších rodinných příslušníků vrácení nemovitosti, neboť pojal pochybnosti o svém klidném setrvání v daném domě až do smrti. Vůle žalobkyně k darování předmětných nemovitostí byla zjištěna její výpovědí při prvním jednání, kdy soud má pochybnosti o její věrohodnosti, neboť ač nebyla žalobkyně soudem vyzvána, začala zcela spontánně opakovat, že chtěli podepsat závěť, ale udělali chybu, neměli to dělat. Naopak z předložených nahrávek jednoznačně vyplynulo, že má žalobkyně z žalobce jisté obavy, chce mít především klid, avšak své rozhodnutí považuje za spravedlivé, situace se podle ní vyhrotila až poté, co se do toho vložila , jméno FO, . Soud proto považuje darovací smlouvu za platně uzavřenou, odrážející v danou chvíli vůli smluvních stran bez výhrady.

31. Proto se soud dále zabýval pouze případným naplněním podmínek pro odvolání daru dle ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku. Předně je třeba poukázat na zachování jistoty v právních vztazích, neboť žádný vlastník nemůže žít do budoucna v nejistotě, že kdykoli může o své vlastnické právo přijít. V tomto směru soud poukazuje na zákonnou úpravu odvolání daru pro nevděk spojené s ublížením ze strany obdarovaného dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že tím zjevně porušil dobré mravy. Vždy je třeba zohlednit všechny okolnosti případu, zejména jednání obdarovaného, ale i jednání dárce v rámci dlouhodobých vztahů. Dárce se nemůže dovolávat jednání, ke kterému došlo již před darováním. Judikatura vyložila případy nevděku tak, že se jedná například o akty fyzického násilí vůči dárci, psychické týrání či neposkytnutí pomoci potřebnému dárci, ohrožování života dárce, verbální útoky proti dárci v podnapilosti či omezování výkonu doživotního práva bezúplatného užívání, výhrůžky o vystěhování z domů a podobně. K tomu, aby dárce mohl odvolat dar pro nevděk, se kumulativně vyžaduje naplnění objektivního a subjektivního kritéria a výzva k vrácení daru, v níž je třeba konkretizovat důvody, v nichž dárce chování obdarovaného shledává nevděčným. Rozhodující je v daném případě hledisko objektivní, nikoliv pouhé subjektivní pocity dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k vrácení daru. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce a je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.

32. Žalobci vymezili důvody pro vrácení daru jednak ve výzvě ze dne 19. 10. 2023, a následně po seznámení se s obsahem nahrávek v opětovné výzvě ze dne 7. 5. 2024. Žalobci nejprve označili za nevděk vmanipulování do uzavření darovací smlouvy, jednání v omylu a hrubé chování žalované spojené nevrácením zápůjčky z roku 2022. V opětovném odstoupení od smlouvy zopakovali důvody a rozšířili je o pořízení zvukových nahrávek bez souhlasu žalobců a naznačení trestního stíhání žalobce. K tomu však soud uvádí, jak je odůvodněno shora, že Darovací smlouva byla podepsána oběma žalobci svobodně, vážně a bez jakéhokoli omylu. Až do okamžiku nepřiznání dotací na fotovoltaiku žalobci vlastnické právo žalované nezpochybňovali, taktéž žalovaná do užívání nemovitostí žalobci v souladu s jejich věcným břemenem doživotního užívání nezasahovala. Zároveň dle soudu v řízení nebylo tvrzeno žádné takové závadné jednání obdarované vůči dárcům, ani vůči osobě jim blízké, které by z hlediska svého rozsahu a intenzity ve smyslu citované judikatury a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu vzbuzovalo z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy. Audionahrávky pořízené žalovanou byly až reakcí na zpochybňování jejího vlastnického práva, když žalovaná se svým manželem pojali důvodné pochybnosti o ovlivňování žalobkyně ze strany žalobce a širší rodiny, neboť prezentace její názoru a postoje k darování nemovitostí žalované neodpovídala její vůli, což bylo ostatně prokázáno právě obsahem těchto nahrávek pořízených bez vědomí žalobkyně. Navíc o audionahrávkách se žalobci dozvěděli až v souvislosti s tímto soudním sporem v rámci předložených důkazů k prokázání pravé vůle žalobců. Stejně tak v naznačení trestního stíhání žalobce pro pomluvu či křivé obvinění nelze dle soudu spatřovat takovou intenzitu uvedeného jednání, kterou by bylo možné hodnotit jako zjevné porušení dobrých mravů. Je nutno přihlédnout k tomu, že v rámci vyhrocených vztahů mezi žalobcem a žalovanou zazněly bezpochyby různé urážky a výhrůžky, avšak žalobci ani netvrdí, z čeho konkrétně žalovaná žalobce nařkla a v čem konkrétně by mělo jeho jednání mít trestněprávní důsledky.

33. Závěrem tak soud uzavírá, že jednání žalované popsané ve výzvě k vrácení daru nemohlo dosáhnout takové intenzity ani rozsahu, který by bylo možno kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů a nepostačovalo pro naplnění podmínek zákonného ustanovení pro odvolání daru pro nevděk.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tato částka sestává z 9 úkonů právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, jednání s klientem, účast při jednání soudu ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a písemný závěrečný návrh) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dalších , částka, představující paušální částky po , částka, za 9 úkonů poskytnuté právní služby dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, jednání s klientem, účast při jednání soudu ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a písemný závěrečný návrh) a 21% DPH z shora uvedených částek. Lhůta k plnění byla podle § 160 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám zástupkyně žalované. Oproti vyčíslení žalované nepřiznal soud odměnu za jeden úkon právní služby ve výši , částka, včetně paušální částky , částka, s tím související za prosté sdělení soudu ze dne , datum, , že nedošlo ke smírnému vyřešení sporu.