7 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 739 967,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 590 485,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 590 485,60 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení o zaplacení částky 21 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 058 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, se zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128 424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128 424 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 154 136,48, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni bude vrácen po právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek ve výši 1 049 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 739 967,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 30. 9. 2009 smlouvu, kterou spolu sjednali podmínky odběru elektrické energie. Přestože nedošlo žádným způsobem k ukončení platné smlouvy, přestal žalovaný elektrickou energii žalobkyni dodávat dne 28. 2. 2019, přičemž dodávku neobnovil ani na základě výzev. Vzhledem k tomu, že na dodávce elektrické energie byla závislá výroba žalobkyně i užívání služebního bytu, byla žalobkyně nucena dodávku elektrické energie zajistit náhradním způsobem. S ohledem na realizační termíny distributora elektrické energie to nebylo možné jinak než elektrocentrálou. Se zajištěním elektrocentrály, jejím servisem a dodávkami pohonných hmot pro její provoz vznikly žalobkyni náklady, které jsou škodou vzniklou v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Uvedená škoda by žalobkyni nemusela vzniknout, pokud by nedošlo k porušení smluvních povinností. Žalovaný byl vyzýván k obnově dodávek elektrické energie, a to dopisy ze dne 4. 3. a ze dne 13. 3. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval, vyzvala ho žalobkyně dopisem ze dne 20. 11. 2019 k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný ve svém podání ze dne 20. 4. 2022 uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaný je uživatelem areálu, který bezprostředně sousedí s objektem ve vlastnictví žalobkyně skládající se ze dvou částí, a to výrobní haly a obytné části. Původně žalobkyně odebírala elektrickou energii z objektu čističky odpadních vod a z trafostanice ve vlastnictví obce. Žalovanému není známo, z jakého důvodu ukončila žalobkyně odběr elektrické energie od právnická osoba adresa. Ke konci roku 2008 přišla žalobkyně s žádostí, zda by jí žalovaný umožnil odběr elektrické energie z družstevní trafostanice, a to samostatným kabelem. Před uzavřením smlouvy projednaly strany podmínky, za kterých byl žalovaný ochoten přistoupit na smlouvu, přičemž první podmínkou byl řádný technický stav elektrického zařízení, další podmínkou vzhledem k omezeným možnostem dodávek elektrické energie byly podmínka, že žalobkyně dodá žalovanému do 15. 3. 2009 seznam všech nainstalovaných elektrických spotřebičů včetně jejich příkonů s tím, že další spotřebiče mimo tento seznam nemá žalobkyně právo dále připojovat bez souhlasu žalovaného. Za celou dobu existence smlouvy však žalobkyně nedodala seznam připojených spotřebičů ani neoznámila eventuálně napojení dalších. Po celou dobu odběru nedošlo k přerušení dodávek elektrické energie až do 28. 2. 2019, kdy byl odběr ukončen v důsledku vyhoření trafostanice a rozvodových skříní, a to jak žalobkyně, tak žalovaného. Důvodem vyhoření bylo přetížení namontovaného elektroměru žalobkyně. Tímto vznikl i žalovanému problém v dodávce elektrické energie, který tak byl nucen zabezpečit provoz náhradním zdrojem, a to formou dieselagregátu. Po krátké době došlo u žalovaného po provedené opravě k opětovnému napojení, avšak žalobkyně již napojena nebyla, neboť technickým posouzením bylo zjištěno, že došlo k vyhoření elektroměru žalobkyně v důsledku přetížení. Žalobkyně se krajně razantním a nevhodným způsobem dožadovala po žalovaném napojení, ovšem nenabídla záruku, že se podrobí původně dohodnutým podmínkám. Žalobkyně měla několik možností jak situaci vyřešit ve svůj prospěch, např. opětovným obnovením dodávky elektrické energie přes obec, vybudováním samotné oddělené vlastní trafostanice, eventuálně napojením na samotnou existující trafostanici náležející Obecnímu úřadu adresa, což však neučinila. V souvislosti s vyhořením dne 28. 2. 2019 žalovaný sdělil žalobkyni, že pro nedodržení původní smlouvy již nebude připojena, což žalobkyně vzala s nechutí na vědomí. Svou trafostanici pak žalobkyně vybudovala a byla zkolaudována rozhodnutím právnická osoba v adresa ze dne 16. 10. 2019. Dále žalovaný upozornil na skutečnost, že v době dodávky elektrické energie přes trafostanici žalovaného činila denní spotřeba v době napojení žalobkyně na jeho trafostanici 47 kWh denně, což znamená, že se jednalo o naprosto minimální odběr, kdy tak existuje důvodné podezření, že odběr elektrické energie žalobkyní byl zajišťován jiným způsobem. Dopisem ze dne 20. 11. 2019 sdělila žalobkyně žalovanému mimo jiné, že od smlouvy odstupuje pro podstatné porušení smlouvy. Dopisem ze dne 18. 12. 2019 pak žalovaný sdělil žalobkyni, že odstoupení od předmětné smlouvy nemůže akceptovat, neboť již nelze od ničeho odstupovat, když účastníci se v souvislosti s mimořádnou událostí – vyhořením trafostanice dohodli na ukončení odběru s tím, že si žalobkyně svůj odběr zajistí vybudováním samostatné trafostanice. Dále žalovaný namítl, že žaloba je neurčitá, neboť není definováno období na základě, kterého je činěn propočet. Dále schází tvrzení ohledně konkrétních elektrických spotřebičů, které byly v rozhodné době na náhradní zdroj elektrocentrály napojeny, a zároveň není uveden výkon elektrocentrály. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Následně žalovaný ve svém podání ze dne 8. 9. 2022 poukázal na článek II. smlouvy ze dne 30. 1. 2009, ve kterém je uvedeno, že odběratel služeb, nikoliv dodavatel, se zavazuje zajistit řádný technický stav nainstalovaného podružného elektroměru včetně plomby a zajistit, že veškerá provozovaná elektrická zařízení splňují příslušné technické normy provozu. Zároveň se odběratel – žalobkyně zavázala, že předloží dodavateli služeb seznam všech nainstalovaných spotřebičů včetně jejich příkonu. Dne 28. 2. 2019 v 8:00 hodin došlo k přerušení dodávky elektřiny zahořením rozvaděčového pole č. hodnota, kde se nacházelo podružné měření pro žalobkyni. Elektrikář jméno FO jasně zkonstatoval, že u žalobkyně došlo k přetížení. Mezi předsedou představenstva žalovaného a jednatelem žalobkyně došlo k diskuzi a hádce o tom, kdo zapříčinil toto vyhoření při jednání konaném dne 1. 3. 2019 s tím, že předseda představenstva žalovaného navrhl uzavření nové smlouvy a oznámil žalobkyni, že na základě hrubého porušení stávající smlouvy od ní odstupuje. Dále navrhl žalobkyni, že od 1. 3. 2019 formou pronájmu části odběrného místa umožní připojení žalobkyně k rozvodnému zařízení. Výše odběru elektrické energie z odběrného místa bude měřena podružným měřením a cena za denní pronájem odběrného místa bude stanovena částkou 2 000 Kč bez DPH. Uvedená smlouva byla připravena k podpisu, kdy jednatel žalobkyně si ji převzal k nastudování. Žalobkyně po 9 měsících uplatnila náhradu škody ve formě nákladů na zajištění náhradního zdroje elektrické energie, kdy žalobkyně byla nucena zajistit náhradním způsobem dodávku elektrické energie pořízením elektrocentrály a dalšími výdaji. Dle žalovaného se jedná o investice do majetku žalobkyně, kterou činila sama o své vůli beztoho, aniž by žalovaného informovala o těchto dlouhodobých investicích, které žalovaný nezapříčinil, neboť vyhoření trafostanice způsobila žalobkyně, která se zavázala zajistit řádný technický stav nainstalovaného podružného elektroměru včetně plomby. Dále žalovaný namítl, že elektrocentrála má předimenzovaný výkon a že žalobkyně nárokuje v požadované škodě i 21 % DPH.

3. Žalobkyně ve svém podání ze dne 22. 9. 2022 uvedla, že vyjádření žalovaného jsou vnitřně rozporná a nepravdivá. Výpadek byl krátkodobý, když v dopise žalovaného ze dne 10. 3. 2019 bylo uvedeno, že se jednalo o 6tihodinový výpadek, přičemž o ukončení smlouvy dohodou nebyla žádná zmínka. Dále žalobkyně uvedla, že seznam nainstalovaných zařízení předložen byl, navíc uvedený důvod nebyl důvodem ukončení smlouvy či přerušení dodávek. Žalobkyně udržuje své zařízení v bezvadném technickém stavu, přičemž jistič ani elektroměr nevykazovaly žádnou anomálii. Na rozvodnu žalovaného je připojeno více odběratel, mohlo tak dojít k problému u kteréhokoliv z nich. Podmínkou připojení ze strany distributora bylo, že na tomto připojení nebude žalovaný realizovat žádný zisk. Žalobkyně dále doplnila, že období, za které požaduje náhradu škody, je od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019 a nárok se skládá z částky za pronájem elektrocentrály ve výši 72 600 Kč, nákladů na pořízení elektrocentrály ve výši 301 290 Kč, instalaci, servis a pohonné hmoty.

4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci. Ze smlouvy ze dne 30. 1. 2009 uzavřené mezi žalovaným jako dodavatelem služeb a žalobkyní jako odběratelem služeb bylo zjištěno, že předmětem smlouvy jsou podmínky zajištění provozu odběrateli služeb, který je napojený na stávající rozvodnou síť žalovaného. Dle článku II. smlouvy se odběratel služeb (žalobkyně) zavazuje zajistit řádný technický stav nainstalovaného podružného elektroměru včetně plomby a zajistit, že veškerá provozovaná elektrická zařízení splňují příslušné technické normy provozu, a dále, že nenainstaluje další elektrický spotřebič bez souhlasu dodavatele služeb, že do 15. 3. 2009 předloží žalovanému seznam všech nainstalovaných spotřebičů včetně jejich příkonu. Dodavatel služeb (žalovaný) je oprávněn přerušit odběrateli služeb dodávku elektrické energie v případě porušení podmínek uvedených pod body 1-3 článku II., a dále z důvodu živelné události, při poruše TS a elektrických rozvodů, při provádění revizí, údržeb a oprav a při porušení platebních podmínek. Dodavatel služeb (žalovaný) se zavazuje neprodleně oznámit odběrateli přerušení dodávky elektrické energie včetně důvodu přerušení.

5. Z návrhu na ukončení smlouvy – smlouvy o pronájmu odběrného místa za účelem umožnění odběru elektrické energie ze dne 1. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný připravil uvedenou dohodu na ukončení platnosti smlouvy ze dne 30. 1. 2009 za účelem úhrady nákladů spojených s odběrem elektrické energie z odběrného místa, které je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Platnost této smlouvy měla skončit po vzájemné dohodě dne 1. 3. 2019. Žalovaný pak umožní od 1. 3. 2019 formou pronájmu části odběrného místa připojení žalobkyně k rozvodnému zařízení za účelem odběru elektrické energie. Cena za denní pronájem části odběrného místa se stanovuje na částku 2 000 Kč bez DPH. V případě, že aktuální denní odběr překročí dlouhodobý průměrný denní odběr stanovený z průměrné denní spotřeby v roce 2018 o 30 %, vyhrazuje si žalovaný právo okamžitého ukončení této smlouvy. Uvedená smlouva však nebyla ze strany žalobkyně podepsána.

6. Z dopisu žalovaného ze dne 10. 3. 2019 adresovaného žalobkyni bylo mimo jiné zjištěno, že se žalovaný podrobně zabýval žádostí žalobkyně o znovupřipojení k elektrické síti. To, že žalovaný umožnil žalobkyni bezúplatné připojení k jeho rozvodné síti, bylo jeho nebývale velkorysé gesto, přičemž žalobkyni to nestálo ani korunu. Žalovaný výzvou z roku 2017 vyzval žalobkyni k uvolnění odebírané kapacity z důvodu jeho dalšího technického rozvoje, ke kterému bude nezbytně potřebovat zvýšenou kapacitu elektrické energie. Žalobkyně však nezačala jednat o vlastní přípojce. Požár způsobil 6tihodinový výpadek v provozu rozvodného zařízení. Žalovaný poukázal na to, že se žalobkyně zavázala do 15. 3. 2009 předložit seznam nainstalovaných spotřebičů a současně se zavázala nenainstalovat žádný nový elektrický spotřebič bez souhlasu žalovaného, což však neučinila.

7. Z prohlášení elektrikáře žalovaného jméno FO Kadlece ze dne 5. 3. 2019 bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2019 v 8:00 hodin obdržel telefonát o přerušení dodávky elektřiny. Po příjezdu na trafostanici zjistil zahoření rozvaděčového pole č. hodnota, kde se nachází podružné měření pro žalobkyni, měření Anonymizováno pro čistírnu odpadních vod OÚ adresa. Dle posouzení elektrikáře došlo k přetížení ze strany žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 20. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 739 967,60 Kč ve lhůtě 7 dnů a zároveň žalobkyně odstoupila od smlouvy ze dne 30. 1. 2009 pro podstatné porušení smlouvy.

9. Z dopisů žalobkyně ze dne 4. 3. 2019 a ze dne 13. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně upozornila žalovaného na skutečnost, že smlouva je stále platná, ze strany žalovaného dochází k jejímu podstatnému porušování a vyzvala žalovaného k opětovnému připojení žalobkyně a umožnění odběru elektrické energie v souladu se smlouvou.

10. Z faktury č. hodnota ze dne 26. 3. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vyfakturovala žalobkyni dodávku diesel agregátu částkou 301 290 Kč.

11. Z faktury č. IBAN ze dne 13. 3. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vyfakturovala žalobkyni elektromateriál pro připojení elektrocentrály částkou 6 441 Kč.

12. Z faktury č. IBAN ze dne 29. 3. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vyfakturovala žalobkyni elektromateriál k připojení elektrocentrály částkou 14 666 Kč.

13. Z faktury č. hodnota ze dne 5. 3. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vyfakturovala žalobkyni pronájem elektrocentrály za březen 2019 částkou 72 600 Kč.

14. Z faktur č. hodnota ze dne 11. 4. 2019, č. hodnota ze dne 3. 6. 2019, č. hodnota ze dne 29. 7. 2019 a č. hodnota ze dne 25. 9. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vyfakturovala žalobkyni za servis na diesel agregátu částky 15 004 Kč a 3x 16 214 Kč, a to za duben, červen, červenec a září 2019.

15. Z faktury č. hodnota ze dne 23. 4. 2019 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba vyfakturovala žalobkyni odkouření centrály částkou 2 842 Kč.

16. Z paragonů o tankování nafty bylo zjištěno, že žalobkyně natankovala naftu dne 2. 3. 2019 za 9 399,10 Kč, dne 11. 3. 2019 za 5 242 Kč, dne 11. 3. 2019 za 5 242,70 Kč, dne 20. 3. 2019 za 15 058,10 Kč, dne 1. 4. 2019 za 2 923,50 Kč, dne 1. 4. 2019 za 15 314,40 Kč, dne 15. 4. 2019 za 15 253,90 Kč, dne 25. 4. 2019 za 15 585,10 Kč, dne 7. 5. 2019 za 15 554 Kč, dne 22. 5. 2019 za 15 720,40 Kč, dne 28. 5. 2019 za 9 266,20 Kč, dne 28. 5. 2019 za 7 467,60 Kč, dne 17. 6. 2019 za 9 815,70 Kč, dne 17. 6. 2019 za 7 966,90 Kč, dne 2. 7. 2019 za 8 599,50 Kč, dne 2. 7. 2019 za 9 687,10 Kč, dne 23. 7. 2019 za 9 775,30 Kč, dne 23. 7. 2019 za 8 282,70 Kč, dne 19. 8. 2019 za 18 000,30 Kč, dne 26. 8. 2019 za 18 305 Kč, dne 11. 9. 2019 za 18 464,30 Kč, dne 27. 9. 2019 za 19 140,10 Kč a dne 16. 10. 2019 za 18 419 Kč.

17. Z tabulky předložené žalobkyní byla zjištěna spotřeba pronajaté elektrocentrály za březen 2019 a nově pořízené elektrocentrály v období 1. 4. 2019 až 26. 10. 2019.

18. Ze stavebního povolení právnická osoba v adresa ze dne 9. 9. 1997 bylo zjištěno, že žalobkyni bylo povoleno umístění, provedení a užívání stavby zámečnické díly adresa, přičemž dle bodu 12 napojení na elektrickou síť je nutno provést dle vyjádření zástupce rozvodného závodu Anonymizováno a.s. a zástupce žalovaného.

19. Z územního souhlasu právnická osoba v adresa ze dne 1. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyni byl vydán územní souhlas s umístěním stavby venkovní vedení VN 22 kV adresa.

20. Ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě bylo zjištěno, že žalobkyně jako žadatel uzavřela se společností právnická osoba. uvedenou smlouvu dne 18. 4. 2019.

21. Z kolaudačního souhlasu s užíváním stavby právnická osoba v adresa ze dne 16. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyni byl vydán kolaudační souhlas o povoleném účelu užívání stavby venkovní vedení VN 22 kV.

22. Z osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice ze dne 26. 1. 2016 bylo zjištěno, že tituly před jménem jméno FO, jednatel žalobkyně, vykonal zkoušku o odborné způsobilosti v elektrotechnice a může být pověřen činnostmi s tím souvisejícími.

23. Z oznámení záměru žalobkyně adresovaného právnická osoba v adresa včetně souhlasu s projektem stavby bylo zjištěno, že žalobkyně 31. 7. 2019 oznámila provedení stavby přípojky VN 22 kV.

24. Z chronologického přehledu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2019 byla podána žádost na právnická osoba adresa k výstavbě trafostanice, dne 25. 4. 2019 byl udělen souhlas, dne 7. 5. 2019 proběhlo výběrové řízení společnosti Anonymizováno na zadání projektu, dne 9. 6. 2019 byla uzavřena smlouva o dílo projektová dokumentace, dne 13. 6. 2019 byl vydán souhlas s projektovou dokumentací, dne 9. 8. 2019 došlo k předání smlouvy o dílo, dne 18. 6. 2019 byly vydány souhlasy sousedních vlastníků, dne 31. 7. 2019 došlo k oznámení záměru na stavební odbor adresa, dne 1. 8. 2019 byl vydán územní souhlas, dne 15. 8. 2019 vydala společnost Anonymizováno rozhodnutí o realizaci stavby, dne 5. 9. 2019 byla vydána smlouva o dílo - realizace trafostanice, dne 16. 10. 2019 došlo ke kolaudaci a dne 29. 10. 2019 byla podána žádost společnosti právnická osoba k připojení.

25. Z výpovědi jednatele žalobkyně bylo zjištěno, že spotřeba elektrické energie společnosti je kolísavá, někdy je to i 2500 kWh za měsíc, ale pokud jsou na montáži, je spotřeba kolem 650 kWh, což pak v průměru může být 47 až 50 kWh za den. Dle svých poznámek jednatel uvedl, že za březen 2022 byla spotřeba 3272 kWh. Z toho důvodu odmítl podepsat návrh smlouvy, dle které by byl žalovaný oprávněn při překročení 47 kWh denně ukončit odběr. Elektrocentrála má spotřebu dle technického listu 14,7 l/hod., a to při 100 % výkonu 55 kW. Naftu na provoz elektrocentrály nejprve čerpali do kanystrů, následně v rámci ušetření začali čerpat do velké nádrže, kde byl rozdíl 2 Kč/l. K vyhoření trafostanice dne 28. 2. jednatel žalobkyně uvedl, že dle jeho názoru se nemohlo jednat o zavinění žalobkyně, neboť v ten den byli v práci pouze dva svářeči, k zahoření došlo v 8:30 hodin, přičemž oni začínají pracovat až po 7:30 hodin. Nestačilo by se to ani zahřát. V uvedený den se jednatel žalobkyně dostavil k tituly před jménem jméno FO, kde byla připravena dohoda k podpisu. Potvrdil, že se žalovaný chtěl dohodnout na ukončení staré smlouvy a uzavření nové, tu si však jednatel žalobkyně chtěl nejprve prostudovat a došlo ke smluvní rozepři. Asi po 4 dnech jednatel žalobkyně napsal žalovanému dopis, kde jej vyzval k opětovnému připojení z důvodu platnosti původní smlouvy. Další dopis pak zaslal po 10 dnech. Jednatel žalobkyně začal shánět elektrocentrálu k pronájmu, a poté se rozhodl udělat vlastní přípojku. V dubnu požádal obec o umístění stožáru na jejich pozemku, následně probíhaly souhlasy sousedních pozemků a nakonec bylo dílo hotové. Dne 28. 2. nabízel jednatel žalobkyně žalovanému, že koupí vlastní hodiny, zajistí elektrikáře a revizního technika. Žalovaný však na toto nepřistoupil a odmítl žalobkyni připojit.

26. Z výpovědi předsedy představenstva žalovaného bylo zjištěno, že dne Anonymizováno na schůzce s jednatelem žalobkyně jednostranně od smlouvy odstoupil, neboť žalobkyně nenahlásila od začátku instalaci žádného spotřebiče. Již v roce 2017 vyzval žalobkyni, aby si zajistili vlastní připojení. Navrženou smlouvu o pronájmu jednatel žalobkyně nepodepsal, bouchl dveřmi a odešel. Dále uvedl, že pořízená elektrocentrála byla zbytečně předimenzovaná. Na trafostanici žalovaného byla kromě žalobkyně připojena i obec a ČOV. Po vyhoření došlo k přerušení dodávky elektrické energie jak žalovanému, tak žalobkyni. Trvalo to asi 6 hodin. Předseda představenstva sdělil jednateli žalobkyně, že došlo pravděpodobně k přetížení elektroměru, neboť tam má spotřebiče, o kterých žalovaného neinformoval, a proto nehodlal dále riskovat provoz družstva. Od smlouvy odstoupil pouze ústně, již nadále nechtěl s žalobkyní spolupracovat, nechtěl s ní mít již nic společného. Ke svému odbornému vzdělání předseda představenstva žalovaného uvedl, že absolvoval fyziku na adresa škole zemědělské a čerpá z odborné literatury.

27. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu ze dne 14. 11. 2022 vznesl námitku promlčení, kterou odůvodnil tím, že k havárii došlo dne 28. 2. 2019, žalobkyně od smlouvy odstoupila dne 20. 11. 2019 a žalobu podala až v únoru 2022.

28. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

29. Podle ustanovení § 3036 občanského zákoníku, se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. V souladu s těmito ustanoveními soud aplikoval v tomto řízení právní předpisy účinné do 31. 12. 2013, zejména zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dle jehož § 261 odst. 1 tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

31. Podle ustanovení § 269 odst. 2 věty prvé obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy.

32. Podle ustanovení § 244 obchodního zákoníku od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

33. Podle ustanovení § 345 odst. právnická osoba zákoníku znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla.

34. Podle ustanovení § 346 odst. právnická osoba zákoníku znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta.

35. Podle ustanovení § 373 obchodního zákoníku kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

36. Podle ustanovení § 378 obchodního zákoníku škoda se nahrazuje v penězích; jestliže však o to oprávněná strana požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav.

37. Podle ustanovení § 379 věty prvé obchodního zákoníku nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk.

38. Podle ustanovení § 380 obchodního zákoníku za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany.

39. Podle ustanovení § 398 obchodního zákoníku u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

40. Podle ustanovení § 391 odst. právnická osoba zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

41. Podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

42. Soud nejprve žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č.j. spisová značka, který byl pravomocně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č.j. spisová značka, kdy v prvé řadě námitku promlčení neshledal soud důvodnou, neboť dle shora citovaných zákonných ustanovení činí promlčecí doba 4 roky, přičemž vzhledem k uvedenému období, ve kterém žalobkyni vznikala škoda, tedy od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019, je zřejmé, že tento nárok se mohl promlčet nejdříve v roce 2023, přičemž žalobkyně uplatnila své právo u soudu žalobou podanou dne 28. 2. 2022 a je tak evidentní, že k promlčení dosud nemohlo dojít. Samotný nárok žalobkyně pak považoval soud za plně důvodný, když měl jednoznačně za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 1. 2009 platně uzavřena nepojmenovaná smlouva o zajištění provozu dodávek elektrické energie z rozvodny žalovaného, přičemž k jejímu ukončení došlo až odstoupením žalobkyně dopisem ze dne 20. 11. 2019, žalovanému odeslaným dne 23. 11. 2019. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 28. 2. 2019 došlo k vyhoření trafostanice celé rozvodny, kdy žalovaný ji opětovně zprovoznil během velmi krátké doby, jak sám potvrdil, výpadek trval 6 hodin. Na osobní schůzce zástupců účastníků předložil předseda představenstva žalovaného jednateli žalobkyně návrh na ukončení uvedené smlouvy a současně návrh na uzavření nové smlouvy o pronájmu části odběrného místa za účelem odběru elektrické energie. Na uvedený návrh žalovaného však jednatel žalobkyně nepřistoupil a během dvou týdnů vyzval písemně žalovaného k opětovnému připojení. S tím žalovaný nesouhlasil a v rámci písemné komunikace odkazoval na předchozí výzvy k zajištění vlastního odběru a uvolnění kapacity pro vlastní využití žalovaným apod. Žalovaný tak porušil povinnost plynoucí ze smlouvy, kdy opětovně žalobkyni v souladu se smlouvou nepřipojil ke stávající rozvodně, resp. neposkytl jí náležitou součinnost k opětovnému připojení. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný od uvedené smlouvy jednostranně odstoupil, když obsah listiny ze dne 1. 3. 2019 lze bezpochyby vykládat a považovat za návrh na ukončení uvedené smlouvy dohodou, k čemuž však nakonec nedošlo. Žalobkyni tak nezbylo, v rámci zajištění provozu své firmy a služebního bytu, než si dodávku elektrické energie zajistit náhradním způsobem, přičemž první měsíc (březen 2019) se jednalo o pronájem elektrocentrály, poté si žalobkyně elektrocentrálu zakoupila a listinnými důkazy prokázala, jaké konkrétní částky vynaložila za pronájem, pořízení, servis a provoz uvedeného zařízení, a to až do okamžiku vybudování vlastní přípojky. Délku uvedeného období posoudil soud jako přiměřenou bez výrazného prodlení s ohledem na jednotlivé navazující úkony žalobkyně a dalších subjektů v rámci stavebního řízení a řízení s tím souvisejících. Ani námitku žalovaného ohledně pořízení předimenzované elektrocentrály neshledal soud důvodnou, když vyšel z odborného vyjádření jednatele žalobkyně týkajícího se dané kapacity, k čemuž doložil své osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice s praxí 19 let. Taktéž tvrzení žalovaného o příčině vyhoření, jež měla spočívat na straně žalobkyně, nebylo v řízení prokázáno, když jediným důkazem bylo vyjádření vlastního elektrikáře žalovaného, který navíc uvedl, že si pouze myslí, že došlo k přetížení od žalobkyně. Žalobkyně tak dle soudu prvního i druhého stupně prokázala výši nákladů vzniklých jí porušením povinnosti žalovaného plynoucí ze smlouvy, které musela za období od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019 vynaložit a žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno.

43. V rámci žalovaným podaného dovolání však Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 31. 7. 2024, č.j. spisová značka, zrušil oba citované rozsudky prvého i druhého stupně a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, přičemž jednoznačně vyslovil právní názor s odkazem na ustálenou judikaturu NS, dle které je třeba při určení výše škody vzniklé žalobkyni zohlednit, jaké náklady (jakou cenu) by žalobkyně vynaložila na zajištění potřebných dodávek elektrické energie v rozhodném období od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019 v případě, kdyby k porušení smluvní povinnosti žalovaného nedošlo, neboť z obsahu nepojmenované smlouvy uzavřené mezi účastníky vyplývá, že zajištění dodávek elektrické energie z rozvodny žalovaného pro žalobkyni bylo úplatné, tedy byly dohodnuty platební podmínky, jejichž porušení bylo jedním z důvodů, pro které byl žalovaný oprávněn přerušit dodávku elektrické energie žalobkyni. Za škodu ve smyslu § 380 obchodního zákoníku je přitom možno považovat pouze rozdíl mezi náklady (cenou), kterou žalobkyně takto vynaložila na zajištění náhradních dodávek elektřiny pro svůj provoz, a náklady (cenou), kterou by v daném období vynaložila, nebýt porušení smluvní povinnosti žalovaného umožnit dodávky elektrické energie z jeho rozvodny. Posouzení rozsahu škody je tak nesprávné, pokud od nákladů, které žalobkyně účelně vynaložila v rozhodném období při zajištění náhradní dodávky elektrické energie, nebyla odečtena cena, kterou by žalobkyně vynaložila na zajištění dodávek elektřiny při pravidelném běhu věcí, pokud by žalovaný smluvní povinnost neporušil. Zároveň dovolací soud poukázal na to, že při posouzení, zda žalobkyní pořízená elektrocentrála měla z technického hlediska odpovídající kapacitu k zajištění potřebných dodávek elektrické energie, nelze vycházet z odborného vyjádření jednatele žalobkyně týkajícího se dané kapacity v rámci své výpovědi, i přesto, že doložil své osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice s praxí 19 let. Účastnické výpovědi jednatele žalobkyně nelze přisuzovat význam jiného důkazního prostředku (odborného vyjádření) neodpovídajícího procesnímu postavení vyslýchaného, který by ve věci nemohl být ustanoven znalcem. Jednatel žalobkyně proto nemohl být osobou, jež ve věci mohl podat odborné vyjádření.

44. V souladu s tímto názorem Nejvyššího soudu tak žalobkyně ve svém podání ze dne 23. 9. 2024 doplnila, že spotřeba elektrické energie realizovaná náhradním způsobem při použití elektrocentrály byla celkem 10 257 kWh, kdy v období od 1. 3. do 30. 3. 2019 v rámci zapůjčené elektrocentrály se jednalo o 1 495 kWh a v období od 1. 4. do 30. 10. 2019 při použití zakoupené elektrocentrály pak 8 762 kWh. Cena elektrické energie byla v té době 1,78 Kč za 1 kWh. Cena elektrické energie, kterou by žalobkyně za spotřebovanou energii zaplatila, tak činí 18 257,46 Kč. Žalobkyně proto tímto podáním vzala žalobu co do částky 18 257,46 Kč s příslušenstvím zpět.

45. Žalovaný pak ve svém podání ze dne 25. 10. 2024 vyčíslil cenu za dodanou elektrickou energii dle smlouvy ze dne 30. 1. 2009 v uvedeném období od 1. 3. do 31. 10. 2019 částkou 21 058 Kč, kdy vycházel z ceny 2,053 Kč/kWh. Zároveň namítl, že součástí uvedené škody není DPH vypočtené jednak z přímých nákladů (76 134 Kč), ani ze zakoupené elektrocentrály (52 290 Kč), a zároveň nelze do vzniklé škody započíst celou pořizovací cenu elektrocentrály, avšak pouze její odpisovou hodnotu za 10 měsíců jejího provozu ve výši 41 500 Kč.

46. Následně žalovaný ve svém podání ze dne 23. 1. 2025 učinil nesporným adekvátnost elektrocentrály pořízené žalobkyní pro zajištění dodávek elektrické energie pro svůj provoz, stejně tak jako celkovou spotřebu elektrické energie žalobkyní v době zajišťování těchto dodávek prostřednictvím elektrocentrály. Nadále však setrval na svém tvrzení, že za škodu nelze považovat zůstatkovou cenu elektrocentrály a částky, které žalobkyně zaplatila za DPH v cenách za naftu, za pořízenou elektrocentrálu a za nájem pronajaté elektrocentrály, neboť se nejedná o škodu, tj. o snížení majetku žalobkyně, který se coby škoda nesnížil o obvyklou cenu elektrocentrály po jejím používání coby náhradního zdroje elektrické energie, kterou žalobkyně pořídila k zajištění výroby elektrické energie pro svůj provoz, neboť elektrocentrála nebyla během užívání zcela spotřebována a nestala se tedy po tomto užívání věcí bezcennou a ve vlastnictví žalovaného zůstala jako směnitelná hodnota minimálně za obvyklou cenu na trhu, což dosvědčuje i účetní zařazení tohoto majetku do pětileté odpisové skupiny. Majetek žalobkyně se rovněž nesnížil o celkovou částku, kterou žalobkyně zaplatila v cenách za pohonné hmoty pořízené pro provoz elektrocentrál, v ceně nájmu za pronajatou elektrocentrálu a v pořizovací ceně elektrocentrály použité pro náhradní dodávky elektrické energie pro zajištění provozu své podnikatelské činnosti, když žalobkyně je dle evidence správce daně od 1. 5. 2004 plátce DPH a jako každý plátce DPH odvádí státu pouze rozdíl mezi úhrnem DPH na výstupu a DPH na vstupu, a to za každé zdaňovací období zvlášť. Každý plátce DPH má spolu s povinností odvodu DPH i nárok na jeho odpočet, což ve finále vede k tzv. neutralitě DPH pro plátce. Žalobkyně používala elektrickou energii výlučně pro svoji podnikatelskou činnost, nikoliv pro soukromé účely mimo rámec jejího podnikání. Z daňových dokladů předložených žalobkyní jednoznačně vyplývá, že platila v ceně pořízených pohonných hmot určených k pohonu elektrocentrál, dále v ceně pořízené elektrocentrály, jakož i v ceně nájmu za pronajatou elektrocentrálu příslušnou DPH, kterou si jako odpočet na vstupu má právo nárokovat, tj. o tuto částku si v daňovém přiznání k DPH ponižuje svoji daňovou povinnost k platbě DPH na výstupu u jím poskytovaných zdanitelných plnění v rámci své ekonomické činnosti. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dle kterého poškozenému náleží v rámci náhrady škody i částka odpovídající uhrazenému DPH s výjimkou situace, kdy poškozený je sám plátce DPH, škoda vznikla na jeho majetku, který používá při své činnosti podléhající daňové povinnosti, a vznikl mu zároveň nárok na odpočet DPH vůči správci daně.

47. Následně při jednání soudu konaném dne 28. 1. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do rozdílu mezi již učiněným zpětvzetím ve výši 18 257,46 Kč a částkou 21 058 Kč, tedy do výše 2 800,54 Kč s příslušenstvím z této částky také zpět. Žalovaný s částečným zpětvzetím souhlasil, soud proto výrokem II. řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. částečně zastavil.

48. Dále se proto soud zabýval již jen námitkami žalovaného ohledně nepřiznání DPH z vynaložených nákladů a nepřiznání celé pořizovací ceny elektrocentrály, neboť otázka adekvátnosti elektrocentrály a ceny za spotřebovanou energii za příslušné období při běžném chodu událostí tím byla vyřešena. Soud tak doplnil dokazování o výpis údajů o subjektu DPH, ze kterého bylo zjištěno, že žalobkyně je od 1. 5. 2004 plátcem DPH. Zde soud zcela v souladu s názorem žalovaného s odkazem na citovanou judikaturu uvádí, že za této situace, kdy žalobkyně jako plátce DPH má nárok na jeho odpočet, není možné, aby součástí jí vyčíslené škody bylo i uvedené DPH, o které si v daňovém přiznání žalobkyně ponižuje svoji daňovou povinnost, neboť v takovém případě by žalobkyně uvedenou částku získala dvakrát. Soud proto žalobu co do výše 128 424 Kč s příslušenstvím výrokem III. zamítl, kdy se jedná o součet DPH jednak z přímých nákladů za naftu a za nájem pronajaté elektrocentrály (76 134 Kč), a zároveň i z ceny zakoupené elektrocentrály (52 290 Kč).

49. Oproti tomu námitku žalovaného, dle které není možné za škodu považovat pořizovací cenu elektrocentrály, neshledal soud důvodnou, neboť žalobkyně si v souvislosti se vzniklou škodou byla nucena náhradní elektrocentrálu opatřit, nejprve formou pronájmu, následně, i z důvodu snížení nákladů na opakovaný pronájem, zakoupením nového zařízení, a uhrazená kupní cena je tak v plné výši bezpochyby součástí škody, za kterou žalovaný žalobkyni odpovídá. Nic na tom nemůže změnit argumentace o možnosti žalobkyně uvedenou elektrocentrálu při jejím dalším nevyužívání dále prodat, či odečíst pouze její odpisovou hodnotu, neboť škodou se dle shora citovaných ustanovení obchodního zákoníku rozumí skutečná škoda a náklady, které musela žalobkyně vynaložit v důsledku porušení povinnosti žalovaným. Žalobkyně provedeným dokazováním prokázala, že uhradila za elektrocentrálu kupní cenu ve výši 249 000 Kč bez DPH a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni nahradit.

50. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 590 485,60 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky, plynoucího ode dne následujícího po marném uplynuté lhůty k dobrovolnému plnění, tedy od 18. 12. 2019 do zaplacení.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce částku 154 136,48 Kč, což představuje s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci 60% nákladů řízení, jejichž celková výše činí 256 894,14 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 36 999 Kč, z 15 úkonů právní služby po 11 260 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne 22. 9. 2022, účast při jednání dne 18. 8. 2022, dne 22. 9. 2022, dne 8. 11. 2022 a dne 22. 11. 2022, vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 10. 5. 2023, vyjádření ze dne 23. 9. 2024 vč. částečného zpětvzetí, vyjádření ze dne 25. 10. 2024, účast při jednání dne 17. 12. 2024, vyjádření ze dne 27. 1. 2025 a účast při jednání dne 28. 1. 2025) dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dalších 4 800 Kč představujících 13x paušální částku po 300 Kč za 13 úkonů poskytnuté právní služby učiněných do 31. 12. 2024 a 2x paušální částku po 450 Kč za 2 úkony poskytnuté právní služby učiněné od 1. 1. 2025 dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne 22. 9. 2022, účast při jednání dne 18. 8. 2022, dne 22. 9. 2022, dne 8. 11. 2022 a dne 22. 11. 2022, vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 10. 5. 2023, vyjádření ze dne 23. 9. 2024 vč. částečného zpětvzetí, vyjádření ze dne 25. 10. 2024, účast při jednání dne 17. 12. 2024, vyjádření ze dne 27. 1. 2025 a účast při jednání dne 28. 1. 2025), z jízdného za 4 cesty z advokátní kanceláře v Anonymizováno do Anonymizováno a zpět k ústnímu jednání dne 18. 8. 2022, dne 22. 9. 2022, dne 8. 11. 2022 a dne 22. 11. 2022 ve výši 3 815,28 Kč za 4x 120 km jedna cesta včetně zpáteční při průměrné spotřebě 7,3 l/100km, ceně pohonných hmot 44,50 Kč/l a sazby náhrad 4,70 Kč dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., z jízdného za 1 cestu z advokátní kanceláře v Anonymizováno do Anonymizováno a zpět k ústnímu jednání dne 17. 12. 2024 ve výši 1 006,63 Kč za 120 km jedna cesta včetně zpáteční při průměrné spotřebě 7,3 l/100km, ceně pohonných hmot 38,20 Kč/l a sazby náhrad 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., z jízdného za 1 cestu z advokátní kanceláře v Anonymizováno do Anonymizováno a zpět k ústnímu jednání dne 28. 1. 2025 ve výši 1 009,61 Kč za 120 km jedna cesta včetně zpáteční při průměrné spotřebě 7,3 l/100km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l a sazby náhrad 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., a náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 22 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 200 Kč, to vše včetně 21% DPH (vyjma soudního poplatku).

52. Oproti vyúčtování soud nepřiznal žalobkyni náhradu za dva úkony právní služby včetně dvou souvisejících náhrad paušálních výdajů, a to za návrh na doplnění dokazování ze dne 27. 9. 2024 a doplnění stanoviska ze dne 11. 12. 2024, které byly učiněny bez výzvy soudu po nařízení ústního jednání, při kterém mohly být uvedené úkony provedeny. Naopak soud přiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon právní služby a jednu náhradu paušálních výdajů za vyjádření ze dne 23. 9. 2024, jež si soud sám vyžádal a jehož součástí bylo částečné zpětvzetí žaloby. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora (zákon č. 120/2001 Sb.).