7 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 9 715,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 286,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 545,56 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 4 182 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 29. 1. 2026 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž dne 3. 2. 2026 vydal soud ve věci elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2026, č. j. EPR , č. účtu, -10, zrušen. Soud zároveň ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 2. 2023 smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, za dohodnutých podmínek se sjednaným úvěrovým limitem kontokorentu ve výši 3 000 Kč, přičemž na základě oznámení o změně kontokorentu ke smlouvě ze dne 8. 6. 2023 došlo ke změně výše úvěrového limitu na částku 30 000 Kč. Žalovaný svého oprávnění, vyčerpat úvěr, využil. Následně, po vyčerpání úvěru, však neplnil náležitosti stanovené smlouvou a dlužnou částku neuhradil a jeho účet vykazoval nepovolený záporný zůstatek. V důsledku neplnění povinností ze smlouvy řádně a včas se žalovaný dostal se splácením do prodlení, přičemž žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 30. 6. 2025, o čemž byl žalovaný informován, mj. i dopisem ze dne 2. 7. 2025, žalovaný dosud nezaplatil žalobkyni částku ve výši 31 950 Kč na jistině (30 000 Kč) a poplatcích (1 950 Kč), přestože byl o zaplacení upomenut předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2026.

3. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2018 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“).

4. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla uzavřena smlouva o kontokorentu, na jejím že základě čerpal žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč. Takto čerpané finanční prostředky měly být ze strany žalovaného pravidelně hrazeny dle smluvních dispozic, avšak se tak nestalo, žalovaný dlužnou částku neuhradil a jeho účet vykazoval debetní zůstatek. Žalobkyně proto využila svého práva a celý dluh zesplatnila, na což byl žalovaný písemně upozorněn žalobkyní. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni uhradil, či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobkyni vedle toho přísluší podle § 1970 občanského zákoníku i příslušenství pohledávky spočívající v ve smluvním úroku a v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je tak i v této části důvodný. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 182 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 700 Kč, tj. 2 100 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítaných z 2 400 Kč, tj. 504 Kč, a zaplaceného soudní poplatku ve výši 1 278 Kč. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.