7 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , LL. M., příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 38 282 Kč

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 282 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 14 327 Kč, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 282 Kč s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 8. 2. 2016 s [právnická osoba], smlouvu o hypotečním úvěru, na základě které byl účastníkům poskytnut úvěr ve výši 3 500 000 Kč. U zdejšího soudu bylo vedeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, kdy však v rámci tohoto řízení nebylo rozhodnuto o vypořádání daného závazku. Ze znění smlouvy o hypotečním úvěru a plynoucího závazku pak vyplývá, že žalobkyně a žalovaný se z pozice spoludlužníků zavázali společně a nerozdílně hradit tento závazek, kdy se jedná o solidární odpovědnost. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalovaného nebylo na předmětný závazek uhrazeno ničeho, považuje žalobkyně svůj nárok za oprávněný. Je pravdou, že mezi účastníky byla sepsána smlouva o manželském majetkovém režimu, která však dle žalobkyně po právní stránce neupravuje závazek plynoucí ze smlouvy o hypotečním úvěru, kdy navíc žalobkyně a žalovaný ani vůči [právnická osoba], neuplatnili oddělený režim společného jmění. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], podle kterého odpovědnost některého ze společně zavázaných dlužníků nelze vyloučit ujednáním mezi těmito dlužníky bez součinnosti s věřitelem, a zároveň odkázala na ustanovení § 1875 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila celý závazek plynoucí ze smlouvy o hypotečním úvěru, má regresní nárok vůči žalovanému, přičemž dle potvrzení banky uhradila na jistině 3 500 000 Kč, úrok ve výši 438 259,61 Kč a účelně vynaložené náklady banky ve výši 76 563 Kč Celkem tak na společný závazek žalobkyně a žalovaného uhradila 4 014 822,61 Kč. Po žalovaném pak požaduje uhradit polovinu účelně vynaložených nákladů banky.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2021 uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní ani z části neuznává. Učinil nesporným, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 2. 2016 s [právnická osoba], smlouvu hypotečním úvěru. Jednalo se o úvěr, z něhož byla financována kupní cena na koupi pozemku parc. č. st. 212, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], v části [územní celek], a pozemku parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [část obce] a obci [obec]. S dalšími tvrzeními žalobkyně však žalovaný nesouhlasil. Uvedl, že žalobkyně pomíjí fakt, že mezi ní a žalovaným došlo dne 4. 12. 2015 k uspořádání poměrů uzavřením smlouvy o manželském režimu formou notářského zápisu, kdy tato smlouva nebyla následně nikdy v budoucnu měněna, a to ani dohodou účastníků ani rozhodnutím soudu. V článku druhém předmětné smlouvy došlo mezi žalobkyní a žalovaným k dohodě o smluveném režimu spočívajícím v zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu. Žalobkyně se s žalovaným dohodla, že finanční částka ve výši 3 500 000 Kč poskytnutá z úvěru banky a závazky ze smlouvy o úvěru z titulu poskytnutí předmětného úvěru, jakož i část příjmu žalobkyně odpovídajícího splátkám shora uvedeného úvěru, jsou výlučným vlastnictvím, respektive výlučným závazkem žalobkyně. Mezi účastníky došlo v článku třetím k jednoznačné konkretizaci, že předmětný úvěr použije žalobkyně na koupi pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa] v části [územní celek] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a obci [obec]. Na koupi předmětných nemovitých věcí byl poskytnut pouze jediný úvěr, a to právě u [právnická osoba], ve výši 3 500 000 Kč. Z uvedeného tak vyplývá, že účastníci řízení si mezi sebou dohodli speciální režim ohledně předmětného úvěru poskytnutého ze strany [právnická osoba], a závazků s úvěrem souvisejících, tedy že se tyto staly výlučnými závazky žalobkyně. Jedná se o závazné ujednání, které od uzavření předmětného smluvního majetkového režimu vylučuje, aby žalobkyně požadovala po žalovaném jakékoliv plnění související s výše uvedeným hypotečním úvěrem. Je pak třeba zásadně odlišovat postavení žalovaného ve vztahu k žalobkyni a ve vztahu k věřiteli [právnická osoba] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, na které žalobkyně odkázala, se tak týká postavení dlužníků ve vztahu k věřiteli, nikoliv postavení mezi dlužníky navzájem. Obecně tak lze konstatovat, že pokud by smlouva o manželském majetkovém režimu, kdy dochází k zúžení společného jmění manželů, nebyla věřiteli známa, a pokud by nebyla zveřejněna v seznamu listin o manželském majetkovém režimu, nemohou se dlužníci takové smlouvy dovolávat vůči věřiteli. To ovšem neznamená, že se dlužníci nemohou dovolávat předmětné smlouvy navzájem mezi sebou. Platí, že účastníci předmětné smlouvy jsou touto dohodou navzájem vázáni. Již v minulosti došlo k právnímu hodnocení charakteru předmětného závazku v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se původně domáhala vypořádání předmětného závazku, v průběhu řízení bylo zjištěno s ohledem na existenci předmětné smlouvy o manželském majetkovém režimu, že se jedná o výlučný závazek žalobkyně, proto po upozornění ze strany soudu vzala žalobkyně žalobu ohledně vypořádání předmětného závazku zpět. Prostředky, které nabyla žalobkyně z hypotečního úvěru, byly hodnoceny jako vnos žalobkyně z jejího výlučného vlastnictví do majetku ve společném jmění manželů, který byl v rámci řízení o vypořádání zaniklého SJM uznán a vypořádán v rámci předmětného řízení. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení si mezi sebou jednoznačným způsobem upravili majetkové poměry týkající se předmětného závazku u [právnická osoba], nesvědčí žalobkyni regresní nárok.

3. Žalobkyně pak následně ve svém vyjádření ze dne 23. 7. 2021 učinila nesporným uzavření smlouvy o manželském režimu formou notářského zápisu ze dne 4. 12. 2015, s dalšími tvrzeními žalovaného se však neztotožnila. Poukázala na ujednání ve smlouvě, kdy se účastníci dohodli, že tato smlouva nebude zapsána v seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Z toho pak vyplývá, že pokud není smlouva o manželském majetkovém režimu zapsána v seznamu listin vedeném Notářkou komorou ČR, nemohou se její účinnosti smluvní strany domáhat vůči věřiteli. [právnická osoba], nebyla s danou smlouvou seznámena, proto dále vedla a zasílala výzvy k uhrazení splátek na oba účastníky, coby manžele. Dle názoru žalobkyně tak uvedená smlouva v důsledku toho postrádá významu, a to i mezi účastníky, coby smluvními stranami navzájem, neboť v důsledku neseznámení obsahu smlouvy s bankou poskytující úvěr banka správně vedla celý úvěr na obě strany, přičemž pak úhradu jednotlivých splátek požadovala po obou stranách. Dále odkázala na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] upravující regresní nárok. Namítla, že ve smlouvě materiálně i formálně absentuje vůle stran řídit se smluveným závazkem, když je zřejmé, že uvedená smlouva nebyla uplatněna tak, jak bylo zamýšleno, tedy že se smlouvou nebyla banka poskytující úvěr řádně seznámena.

4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1. 9. 2021 dále doplnil, že je třeba rozlišovat vnitřní a vnější vztahy pasivní solidarity dlužníků, kdy vnitřní vztahy vznikají mezi dlužníky navzájem, vnější vztahy lze označit jako věřitelsko-dlužnické vztahy, vznikající mezi věřitelem samotným a dlužníky. V uvedeném řízení se však jedná o vztah mezi dlužníky navzájem, kdy naprosto zásadní je dohoda mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená formou notářského zápisu, kdy žalobkyně výlučně na sebe převzala závazky z úvěru ve výši 3 500 000 Kč a všechny závazky s úvěrem související. S ohledem na existenci uvedené dohody neexistuje žádný podíl žalovaného na předmětném dluhu, tudíž zde nemůže existovat regres žalobkyně vůči žalovanému k úhradě jakékoliv části předmětného závazku. Odkázal na komentované ustanovení § 1886 občanského zákoníku a rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci. Z notářského zápisu ze dne 4. 12. 2015, [spisová značka], [spisová značka], sepsaného notářem JUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že účastníci jakožto manželé se dohodli upravit zákonný režim, kterému podléhá jejich společné jmění, a to tak, že s účinností od uzavření této smlouvy, bude finanční částka [částka] poskytnutá z úvěru od banky působící na území České republiky, závazky ze smlouvy o úvěru od banky z titulu poskytnutí úvěru shora uvedeného a část příjmů žalobkyně odpovídající splátkám shora uvedeného úvěru předmětem výlučného vlastnictví, respektive výlučným závazkem žalobkyně. Dále se dohodli, že uvedená finanční částka bude použita žalobkyní na koupi pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa] v části [územní celek], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a obci [obec]. Zároveň si účastníci ujednali, že tato smlouva nebude zapsána v seznamu listin o manželském majetkovém režimu.

6. Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 8. 2. 2016 uzavřené mezi [právnická osoba], a žalobkyní a žalovaným jako dlužníky bylo zjištěno, že účastníkům byl poskytnut účelový úvěr ve výši 3 500 000 Kč na koupi pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce].

7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že výrokem I. tohoto rozsudku bylo řízení ohledně návrhu žalobkyně na vypořádání závazku ze smlouvy o hypotečním úvěru zastaveno pro zpětvzetí, kdy žalobkyně původně svou žalobou v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů požadovala vypořádat závazek z uvedené smlouvy o hypotečním úvěru, po částečném zpětvzetí žaloby rozšířila žalobu o svůj vnos ve výši 3 500 000 Kč, který byl odečten z celkové masy SJM ve výši 4 940 000 Kč a zbývající část aktiv 1 440 000 Kč byla rozdělena mezi účastníky na polovinu.

8. Z vyčíslení [právnická osoba], ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že výše náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s předčasným splacením úvěru činí 76 563 Kč.

9. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 2 007 411 Kč z titulu vymáhání regresního nároku, kdy žalobkyně na předmětný hypoteční úvěr uhradila celkem 4 014 822,61 Kč, přičemž ze strany žalovaného nebylo doposud na uvedený úvěr uhrazeno ničeho.

10. Dle ustanovení § 708 odst. 2 občanského zákoníku společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

11. Dle ustanovení § 710 občanského zákoníku součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

12. Dle ustanovení § 716 odst. 1 občanského zákoníku snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.

13. Dle ustanovení § 716 odst. 2 občanského zákoníku smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.

14. Dle ustanovení § 717 odst. 1 občanského zákoníku smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

15. Dle ustanovení § 718 odst. 1 občanského zákoníku smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu.

16. Dle ustanovení § 719 odst. 2 občanského zákoníku smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky.

17. Dle ustanovení § 1875 občanského zákoníku se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné. Komentované ustanovení stanoví vyvratitelnou právní domněnku upravující vnitřní vztahy mezi spoludlužníky navzájem. Jde o úpravu vypořádání vztahu mezi společně a nerozdílně zavázanými dlužníky. Proto účastníkem takového vypořádání a tím pádem ani subjektem tohoto vztahu není věřitel. Ten totiž může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Například se věřitel může domáhat splnění dluhu po kterémkoli z bývalých manželů přesto, že ti se dohodli na tom, že dluh splní jen jeden z nich. Domněnka rovnosti podílů všech spoludlužníků je tak vyvratitelná, takže skutečný vnitřní poměr podílů spoludlužníků může být jiný, například na základě jejich dohody.

18. Dle ustanovení § 1876 odst. 2 občanského zákoníku vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zatímco vůči věřiteli je každý ze solidárních spoludlužníků zavázán za celý dluh, tedy vlastně tak, jako kdyby byl zavázán docela sám, vůči ostatním spoludlužníkům je to jinak. Ve vztahu mezi spoludlužníky navzájem má totiž každý z nich právo, aby jeho spoludlužník splnil svou část dluhu, tedy tu část dluhu, jež na něj připadá. Podle § 1875 se přitom má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné, byť právní předpis či třeba smlouva mohou stanovit jinak. To však nemění nic na tom, že pro solidaritu je určující, že věřitel může požadovat celé plnění po kterémkoli spoludlužníkovi.

19. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že smlouva o manželském majetkovém režimu je vždy uzavírána již za trvání manželství. Smluvní úprava se zpravidla týká povinností a práv již existujícího společného jmění. Nejčastěji se jedná o smluvní ujednání modifikující již existující zákonný majetkový režim. Smlouva uzavřená manžely pak nabývá účinnosti pravidelně svým uzavřením. Zúžením společného jmění dochází ke změně zákonného rozsahu společného jmění. Může se týkat jak součástí, které již patří do SJM, tak součástí (příjmů či dluhů), které se součástí SJM mají dle zákonné úpravy stát teprve v budoucnu. Pro smluvní modifikace platí při utváření jejich obsahu zásada autonomie vůle. Současně je potvrzena speciální povaha smluveného režimu ve vztahu k režimu zákonnému, vůči němuž se v převážném rozsahu vymezuje.

20. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dopěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo prokázáno, že účastníci si smlouvou v podobě notářského zápisu ze dne 4. 12. 2015 upravili zákonný manželský majetkový režim jeho zúžením o částku ve výši 3 500 000 Kč poskytnutou v budoucnu z úvěru od banky, závazky ze smlouvy o úvěru a část příjmů žalobkyně odpovídající splátkám daného úvěru, jež se s účinností od uzavření této smlouvy staly výlučným závazkem žalobkyně. Účastníci tak projevili svou vůli modifikovat zákonný majetkový režim smluvním ujednáním v souladu s citovaným ustanovením § 716 odst. 1 občanského zákoníku, který je svou povahou speciální ve vztahu k ustanovením § 710 a § 1875 občanského zákoníku. Úvěr byl následně účastníkům poskytnut dne 8. 2. 2016 [právnická osoba], kdy finanční prostředky byly dle dohody účastníků ve smlouvě použity na koupi nemovitých věcí v k. ú. [část obce], které byly v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, která v tomto řízení uplatnila vnos ve výši 3 500 000 Kč plynoucí právě z předmětného hypotečního úvěru, jež byl dle dohody tehdejších manželů výlučným závazkem žalobkyně. Následně žalobkyně uvedený úvěr předčasně doplatila k 16. 12. 2020, kdy kromě předčasné splátky jistiny úvěru a úroku z vyčerpané jistiny úvěru, zaplatila i úhradu za předčasné splacení ve výši 76 563 Kč. Je tak nepochybné, že dle smluvního ujednání účastníků žalobkyně hradila svůj výlučný závazek, jež nebyl součástí SJM, stejně jako další závazky ze smlouvy o úvěru plynoucí, ke kterým nepochybně patří i úhrada za předčasné splacení úvěru ve výši 76 563 Kč. K předčasnému splacení se navíc rozhodla žalobkyně dobrovolně s vědomím toho, že [právnická osoba], si v souvislosti s tím bude uvedený poplatek účtovat. Žalovaný tak není povinen žalobkyni na uvedený dluh cokoli hradit, neboť s ohledem na existenci smlouvy o zúžení rozsahu SJM si žalobkyně a žalovaný dohodou upravili vnitřní poměr podílů na dluhu v souladu s ustanovením § 1875 občanského zákoníku, a vyvrátili tak domněnku o rovnosti podílů. Podíl žalovaného na předmětném dluhu proto není žádný.

21. Námitku žalobkyně o neseznámení věřitele [právnická osoba], s uvedenou smlouvou, která navíc nebyla dle dohody zapsána v Seznamu listin vedeném Notářkou komorou ČR, a tudíž se její účinnosti nemohou smluvní strany vůči věřiteli domáhat, považuje soud pro toto řízení za irelevantní. Smlouvy o manželském majetkovém režimu jsou vůči třetím osobám, jejichž pohledávka vůči manželům, resp. jednomu z nich vznikla až po uzavření smlouvy manželů o modifikaci SJM, v zásadě účinné vždy. Je jen na obou manželech, zda nechají smlouvu zapsat do veřejného seznamu nebo nikoliv. Současně není zakotvena povinnost oznamovat případné třetí osobě, že zákonný režim SJM byl modifikován (typicky zúžen) s možnými negativními důsledky pro takové třetí osoby. Vstoupí-li tedy třetí osoba do právního vztahu k manželům, nebo jednomu z nich, nemusí nic vědět o tom, že zákonný majetkový režim mezi manžely neplatí. Je-li smlouva o manželském majetkovém režimu zapsána v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, mohou se jí manželé dovolat vůči třetím osobám, i když tyto s jejím obsahem nebyly seznámeny. Vznikne-li vztah ke třetí osobě až po uzavření smlouvy, není k jejímu uzavření třeba souhlasu třetí osoby. Pokud smlouva ve veřejném seznamu zapsána není, je také možné se jí dovolat vůči třetí osobě. Pokud se totiž týká již existující věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá smlouva v této části účinky vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu. Jinak je možné se dovolat takové smlouvy ve vztahu ke třetí osobě jen v případě, že byla s její existencí a s jejím obsahem seznámena. V daném případě tak [právnická osoba], která nebyla s danou smlouvou seznámena, zcela oprávněně dále vedla a zasílala výzvy k uhrazení splátek na oba účastníky řízení, neboť ti byli vůči ní dle shora citovaného ustanovení § 1875 občanského zákoníku zavázáni za celý dluh solidárně. Žalovaný by se tak nemohl dovolávat účinnosti předmětné smlouvy, a pokud by žalobkyně dluh nezaplatila, nezbylo by mu, než dluh uhradit. Následně by mu však svědčil regresní nárok vůči žalobkyni v souladu s ustanovením § 1876 odst. 2 občanského zákoníku právě z titulu uzavřené smlouvy o zúžení SJM.

22. Ze všech shora uvedených důvodů má soud za to, že žaloba není důvodná, proto ji v plném rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 327 Kč, které sestávají ze čtyř úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odpor ze dne 22. 6. 2021, vyjádření žalovaného ze dne 1. 9. 2021 a účast při jednání soudu dne 2. 9. 2021) po 2 660 Kč, tj. 10 640 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), čtyř režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 2 487 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalovaného.