7 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení vyživovací povinnosti

I. Usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 6. 2012, č. j. [číslo jednací], kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro žalovanou, se mění tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalované se s účinností od 29. 3. 2021 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalované, o které bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2012, kdy soud schválil smír účastníků a žalobce se zavázal přispívat na výživu žalované částku 400 Kč měsíčně počínaje 1. 6. 2012. V té době byla žalovaná na mateřské dovolené a pečovala o nezletilou dceru [jméno]. Z toho důvodu nemohla provozovat živnost v plném rozsahu a byla ve finanční tísni. Vzhledem k době, která od rozhodnutí soudu uplynula, lze dle žalobce důvodně předpokládat, že v současnosti již není péče žalované o nezletilou [jméno] v takovém rozsahu, aby jí neumožňovala se naplno věnovat živnosti a dosahovat příjmů dostatečných pro její výživu. Žalovaná provozuje kadeřnictví v [obec] a salon krásy. Důvody, pro které bylo výživné vyměřeno, tak již dávno pominuly. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2012, č. j. [číslo jednací], kdy soud schválil smír účastníků, kterým se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobkyně částku 400 Kč měsíčně, počínaje 1. 6. 2012. Oba účastníci při ústním jednání soudu shodně potvrdili, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 911 občanského zákoníku, podle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ustanovení § 163 odst. 1 o. s. ř. platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Změna poměrů může spočívat jak ve změně potřeb oprávněné osoby, tak i v možnostech povinného plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu. Při rozhodování soudu o výživném soud musí posoudit jako předběžnou otázku, zda vyživovací povinnost trvá, jestli nezanikla zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit. Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu má oprávněná osoba možnost sama se živit. V daném případě se žalobce domáhal svého práva zrušit vyživovací povinnost, protože žalovaná již není limitována péčí o nezletilou dceru a je schopna se naplno věnovat své živnosti. Toto žalovaná potvrdila a se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila. Vzhledem ke změně poměrů na straně žalované tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníkovi, kterým byl v daném případě žalobce, avšak ten žádné náklady řízení nepožadoval.