8 C 98/2017

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Masnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání SJM

I. Určuje se, že ze zaniklého společného jmění manželů připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně: - automobil zn. VW Touran, [registrační značka], - nábytková sestava do dětského pokoje sestávající ze dvou skříní, dvou komod, jedné menší komody, postele s úložným prostorem, psacího stolu a židle, - pračka zn. Indesit,

II. Určuje se, že ze zaniklého společného jmění manželů připadá do výlučného vlastnictví žalovaného: - vybavení horní koupelny sestávající ze zrcadla, umyvadla se skříňkou, - nábytková sestava do dětského pokoje sestávající ze dvou skříní, dvou komod, jedné menší komody, postele s úložným prostorem, psacího stolu a židle, - nábytková sestava do ložnice světle hnědé barvy sestávající z velké šatní skříně, komody a postele s matracemi, - obývací stěna, - 4 kusy kovových garnýží, - 8 kusů dřevěných garnýží, - nábytkový set na verandě, barva světlý dub, - vysavač.

III. Soud zastavuje řízení o vypořádání těchto movitých věcí: - velká lednice, - 2 stany, - matrace, - set top box, - domácí pekárna, - sušička ovoce, - kamera, - sedací souprava, - stínidla, - koberce, - boxy k vanám z tvrzeného plastu, - robot Tescoma, - ponorný mixér Tescoma, - ruční mixér Moulinex, - 2 kusy teflonových pánví Tescoma, - záclony, - peřiny, - malá lednice, - nádobí, - žehlička zn. Tefal, - tlakový hrnec Tescoma, - sada kuchyňských nožů KDS, - kamera zn. Olympus, - střešní nosiče.

IV. Soud zamítá žalobu o vypořádání těchto movitých věcí: - 2 kusy šicích strojů, - jídelní stůl, - úložný box.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 17 606 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami státem zálohované znalečné 5 495 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami státem zálohované znalečné 5 495 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala 31. 10. 2017 k Okresnímu soudu v Příbrami žalobu o vypořádání společného jmění manželů s tím, že ze společných prostředků bylo investováno do nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalovaného. Dále tvrdila, že kromě toho měla stavební spoření ve výši 150 000 Kč, 100 000 Kč na vkladní knížce a dědictví 30 000 Kč s tím, že se jedná o její vnosy do SJM. Tvrdila, že "hodnota společného jmění manželů ve vztahu k investovaným prostředkům a zakoupeným věcem je 1 326 650 Kč a navrhla, aby ½ z této částky žalovaný žalobkyni vyplatil s tím, že se stane výlučným vlastníkem všech movitých věcí.

2. Usnesením č. j. 8 C 98/2017 – 19 ze dne 24. 1. 2018 soud podanou žalobu odmítl, neboť žalobkyně přes výzvu ze strany soudu neodstranila vady podání.

3. Usnesením č. j. 28 Co 142/2018 – 34 ze dne 31. 5. 2018 Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil usnesení soudu I. stupně tak, že návrh na vypořádání společného jmění manželů se neodmítá. Soud I. stupně usnesením č. j. 8 C 98/2017 – 37 ze dne 13. 6. 2018 znovu vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení dle pokynu odvolacího soudu.

4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 10. 7. 2018 upřesnila žalobní tvrzení tak, že žalovaný je vlastníkem domu [adresa] v [obec] společně s pozemky zapsanými na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. V průběhu manželství byly ze SJM investovány do výlučného vlastnictví žalovaného do vnitřní omítky 60 000 Kč, do malby domu 28 000 Kč, do obkladu v kuchyni a dlažby 8 000 Kč, do plovoucí podlahy 55 000 Kč, do dlažby ve spodní místnosti 15 000 Kč, do sedačky hnědé barvy 4 000 Kč, do vybavení v horní koupelně 6 500 Kč, na stínidla 4 000 Kč, na 4 koberce 25 000 Kč, do dětských pokojů 100 000 Kč, do 3 boxů k vanám 3 500 Kč, do nábytku na verandě 3 500 Kč, do jídelního stolu 1 500 Kč, do ložnice 20 000 Kč, do obývací stěny 15 000 Kč, do pergoly s kamennou dlažbou a střechou ze šindele 200 000 Kč, do dětského hřiště na zahradě 8 500 Kč, do hospodářské budovy 75 000 Kč, do kamenného chodníku na zahradě 10 000 Kč, do dřevěného plotu medové barvy 10 000 Kč, do trampolíny 3 500 Kč, do automobilu zn. Touran 200 000 Kč, do skleníku 5 000 Kč, do 4 kovových garnýží 1 600 Kč, do 8 dřevěných garnýží 1 000 Kč, na záclony 2 000 Kč, na nádobí 2 000 Kč, na vysavač 3 000 Kč, na peřiny 1 500 Kč s tím, že se ale jednalo o dar od rodičů žalobkyně, na kameru 2 000 Kč, na 18 kusů vnitřních dveří 18 300 Kč, na úložný box na auto 6 000 Kč, do velké lednice 7 000 Kč, do malé lednice 3 000 Kč, na 2 stany 3 500 Kč a 1 600 Kč, na nafukovací matrace 2 x za 1 000 Kč, za 2 nafukovací matrace za 350 Kč, na set top box 1 500 Kč, do domácí pekárny 1 500 Kč, na sušičku ovoce 800 Kč, na bazén 75 000 Kč a na bílé plastové dveře u vchodu 15 000 Kč s tím, že tyto věci a hodnoty zůstaly v domě žalovaného a žalovaný jimi disponuje. Kromě toho měla žalobkyně stavební spoření 150 000 Kč, do manželství vnesla 100 000 Kč na vkladní knížce od rodičů a 30 000 Kč nabyla z dědictví.

5. Žalovaný se podáním ze dne 6. 8. 2018 vyjádřil k žalobě včetně jejího doplnění tak, že manželství účastníků bylo rozvedeno v srpnu 2016, přičemž již v listopadu 2015 se žalobkyně ze společné domácnosti odstěhovala. Potvrdil, že žalobkyně měla před uzavřením manželství částku 100 000 Kč, tyto prostředky však byly společně s částkou 100 000 Kč od žalovaného oběma manželi zkonzumovány jednak na úhradu většího svatebního obřadu pro 40 hostů a dále na úhradu svatební cesty na Ischii. Potvrdil, že žalobkyně měla před uzavřením manželství založeno stavební spoření, přičemž k jeho dospoření došlo až za trvání manželství ze SJM. Výsledkem byla naspořená částka 150 000 Kč, ke které se z dalších společných prostředků přidalo 50 000 Kč a takto získaná částka 200 000 Kč sloužila k nákupu ojetého osobního motorového vozidla Volkswagen Touran. Toto vozidlo používala za trvání manželství žalobkyně a to i poté, kdy opustila společnou domácnost. Nepojízdné jej poté vrátila žalovanému, který až po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků zaplatil 30 000 Kč na jeho opravu. Vozidlo je v držení žalovaného, který o něj nemá zájem a je ochoten jej vydat žalobkyni. Poukázal na to, že žalobkyně směšuje údajné investice ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného s pořízením movitých věcí a s prostředky vynakládanými na bydlení. Tvrdil, že vnitřní omítky, obklady v kuchyni a dlažby, plovoucí podlaha obývacího pokoje byly pořízeny již před uzavřením manželství. Malba domu se za trvání manželství prováděla několikrát, přičemž se nejedná o žádnou investici. Dlažba ve spodní místnosti, resp. její oprava byla provedena za trvání manželství svépomocí, přičemž nákup materiálu činil cca 6 000 Kč. Nábytek do dětských pokojů včetně koberců a lustrů užívají dcery účastníků, které tráví s otcem polovinu letních prázdnin. Sedací souprava hnědé barvy byla zakoupena z druhé ruky a její stav je úměrný letitému používání. Vybavení z koupelny si žalobkyně při stěhování odvezla do svého nového domova. 3 boxy k vanám za 3 500 Kč byly zabudovány ještě před svatbou. Jídelní stůl za 1 500 Kč byl již za trvání manželství jako zničený vyřazen. Nábytek na verandě, do ložnice a obývací stěna spadají do SJM. Pergola s kamennou dlažbou byla pořízena z materiálu získaného svépomocí coby polní kámen a krov byl pořízen ze zbytků dřeva po stavbě rodinného domu. Rovněž dětské hřiště na zahradě bylo vybudováno svépomocí ze zbytků dřeva po stavbě. Králíkárna, kterou žalobkyně označuje jako hospodářskou budovu, byla rovněž zbudována svépomocí ze zbytku materiálu po stavbě domu. Rovněž kamenný chodník na zahradě byl proveden svépomocí z navezeného polního kamene. Dřevěný plot byl pořízen před svatbou, trampolína nespadá do SJM, ale je ve vlastnictví dětí. Fóliovník byl pořízen z materiálu otce žalovaného, který jej také sám vybudoval. Garnýže jak kovové tak dřevěné byly kupovány za trvání manželství. Záclony byly zčásti výbavou žalovaného, zčásti byly dokupovány za manželství, jejich hodnota je však prakticky nulová. Nádobí i peřiny si odvezla žalobkyně. Vysavač pořízený za manželství má rovněž zůstatkovou nulovou hodnotu. Jedna kamera se rozbila a druhou pořízenou kameru si odvezla žalobkyně. Vnitřní dveře v nemovitosti byly pořízeny před svatbou, úložný box na auto byl naopak zakoupen po rozvodu. Velká lednice je silně opotřebovaná, malá lednice již není funkční. Oba stany pořízené za trvání manželství si žalobkyně již odvezla, nafukovací matrace nulové hodnoty jsou v držení žalovaného. Set top box zakoupený za trvání manželství za 900 Kč má prakticky nulovou hodnotu. Domácí pekárnu dostali manželé darem k Vánocům. Sušičku ovoce dostal žalovaný darem od své sestry před uzavřením manželství. Bazén nebyl pořízen z prostředků v SJM, neboť si ho pořídil synovec žalovaného. Bílé plastové vchodové dveře byly pořízeny před uzavřením manželství. Žalovanému není známo, že by žalobkyně získala dědictvím nějakou částku, resp. toto mu nikdy nesdělila. Poukázal dále na to, že žalobkyně směšuje movité věci tvořící součást zaniklého SJM s údajnými investicemi do SJM z její strany. Žaloba se tak stává značně nepřehlednou. Navrhl vypořádat zakoupené movité věci, přičemž požadavek žalobkyně na výplatu 793 325 Kč považuje za zhola nesmyslný.

6. Žalobkyně ve svém podání ze dne 15. 10. 2018 označeném jako shrnutí a upřesnění předchozích vyjádření spolu s rozšířením žaloby uvedla, že se po žalovaném domáhá "uhrazení nároku ve výši 633 408,50 Kč s tím, že ze SJM byla rovněž učiněna nezahrnutá investice do vchodových dveří žalovaného ve výši 15 000 Kč, dále zjistila, že nábytková sestava do dvou dětských pokojů v domě žalovaného byla pořízena za 70 000 Kč, nikoli za 80 000 Kč jak původně uváděla a že jí učiněný vnos – peněžitý dar od rodičů - byl ve výši 99 384,50 Kč nikoli 100 000 Kč jak dosud tvrdila. Setrvala na tvrzených vnosech 150 000 Kč ze stavebního spoření, 30 000 Kč označila jako "peněžitý dar" a další peněžitý dar od rodičů 99 384,50 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném částky 633 408,50 Kč, přičemž tento nárok sestává z následujících položek: a) vypořádání investic ze SJM do výlučného majetku žalovaného ve výši 745 299 Kč, kdy část této investice představoval vnos žalobkyně ve výši 129 384,50 Kč, nárok žalobkyně tak činí 437 034 Kč, b) vypořádání SJM ve výši 229 250 Kč, kdy část majetku v rámci SJM byla pořízena z vnosu žalobkyně ve výši 150 000 Kč, nárok žalobkyně tak činí 189 625 Kč, c) vypořádání obvyklého vybavení bývalé rodinné domácnosti v [obec] v hodnotě 13 500 Kč, nárok žalobkyně tak činí 6 500 Kč.

7. Investice pod položkou a) ze společného jmění do výlučného majetku žalovaného ve výši 745 299 Kč žalobkyně rozepsala jako materiál na opravy vnitřní omítky, armovací síťka, lepidlo a štuk pořízený za 60 000 Kč, materiál na vnitřní malbu v celém domě 28 000 Kč, materiál na obklad v kuchyni spolu s dlažbou 8 000 Kč, materiál na plovoucí podlahu v obývacím pokoji a dvou chodbách 55 000 Kč, 18 x vnitřní dveře 30 300 Kč, materiál na dlažbu ve spodní místnosti 15 000 Kč, vybavení v horní koupelně 6 500 Kč, stínidla 4 000 Kč, 4 koberce do vnitřních prostor 25 000 Kč, nábytková sestava do dvou dětských pokojů 70 000 Kč, 3 boxy k vanám z tvrzeného plastu 3 500 Kč, nábytková sestava do ložnice světle hnědé barvy 20 000 Kč, obývací stěna 13 999 Kč, kamenná pergola s dlažbou a střechou ze šindele vybudovaná za 200 000 Kč, dětské hřiště na zahradě za domem žalovaného 8 500 Kč, hospodářská budova původně zamýšlená jako králíkárna vybudovaná za 75 000 Kč, kamenný chodník kolem domu žalovaného zhotovený za cca 10 000 Kč, dřevěný plot na přední straně s kamennou podezdívkou za cca 10 000 Kč, materiál na kovovou konstrukci fóliovníku 5 000 Kč, 4 kovové garnýže za 1 600 Kč, 8 dřevěných garnýží za 2 000 Kč, bazén zakoupený žalovaným za 75 000 Kč, bílé plastové vchodové dveře do domu za 15 000 Kč, nábytkový set na verandě 3 500 Kč.

8. Pod položkou b) společné jmění manželů v hodnotě 229 250 Kč rozepsala žalobkyně na automobil VW Touran pořízený za 200 000 Kč, úložný box na auto za 6 000 Kč, velká lednice za 7 000 Kč, 2 stany za 5 100 Kč, 4 nafukovací matrace za 1 350 Kč, set top box pořízený za 1 500 Kč, domácí pekárna – společný dar od rodičů žalobkyně za 1 500 Kč, sušička ovoce zakoupená za 800 Kč, kamera zakoupená v roce 2008 za 2 000 Kč a sedačka hnědé barvy zakoupená za 4 000 Kč.

9. Položku c) vypořádání obvyklého vybavení bývalé rodinné domácnosti v [obec] v hodnotě 13 500 Kč žalobkyně rozepsala na jídelní stůl za 1 500 Kč, záclony za 2 000 Kč, peřiny – společný dar od rodičů žalobkyně za 1 500 Kč, malá lednice za 3 500 Kč, vysavač za 3 000 Kč a nádobí pořízené za 2 000 Kč.

10. Žalovaný se v písemném podání ze dne 31. 10. 2018 vyjádřil k rozšíření žaloby a ke změně její struktury tak, že žalobkyní tvrzené vnosy 99 384,50 Kč a 30 000 Kč jsou neprojednatelné, neboť sama žalobkyně netvrdí a nedokládá, na který majetek byly tyto vnosy použity. Částka 99 384,50 Kč (původně tvrzená částka 100 000 Kč) nemůže být vnosem žalobkyně do SJM, neboť tato částka byla spotřebována – viz dřívější vyjádření žalovaného. Pokud jde o 30 000 Kč, žalobkyně původně opakovaně tvrdila, že se jedná o částku získanou z dědictví, zatímco v posledním rozšíření žaloby je tato částka prezentována jako dar od rodičů žalobkyně. Ani u této částky však žalobkyně netvrdí, na zakoupení kterých věcí patřících do zaniklého SJM měla být tato částka, ať už z dědictví či z daru, použita. Pokud jde o žalobkyní tvrzený vnos 150 000 Kč ze stavebního spoření, setrval žalovaný na svém původním vyjádření s tím, že zároveň uplatnil svůj vnos 30 000 Kč na opravu nepojízdného vozidla pořízeného převážně z výlučných prostředků žalobkyně. Poté se žalovaný podrobně vyjádřil k jednotlivým položkám uvedeným pod body a), b), c) rozšíření žaloby. Pokud jde o materiál na opravy vnitřní omítky, armovací síťku, lepidlo a štuk, setrval na svém stanovisku, že za trvání manželství se žádné opravy vnitřních omítek neprováděly. Pokud jde o materiál na vnitřní malbu v celém domě, opakovaně tvrdil, že malba domu jako celku byla provedena žalovaným svépomocně před svatbou. Za trvání manželství vymaloval žalovaný pouze 2 pokoje pro synovce. Obklady v kuchyni a dlažby byly pořízeny rovněž před uzavřením manželství a to současně s opravou omítek. Materiál na plovoucí podlahu v obývacím pokoji a dvou chodbách žalovaný zakoupil před uzavřením manželství, přičemž s dovozem materiálu pomáhal otec žalobkyně a s pokládkou podlahy bratr žalobkyně. Vnitřní dveře a kliky rovněž nakoupil žalovaný před uzavřením manželství. Materiál na dlažbu ve spodní místnosti byl pořízen za trvání manželství za cca 6 000 Kč a oprava byla provedena svépomocí. Vybavení v horní koupelně částečně žalobkyně odvezla a částečně zůstalo v domě. V dalších položkách jako stínidla, 4 koberce, nábytková sestava dvou dětských pokojů, 3 boxy k vanám z tvrzeného plastu, nábytková sestava do ložnice světlé barvy, obývací stěna, kamenná pergola s dlažbou a střechou ze šindele, dětské hřiště na zahradě, hospodářská budova původně zamýšlená jako králíkárna, kamenný chodník kolem domu, dřevěný plot na přední straně s kamennou podezdívkou, materiál na kovovou konstrukci fóliovníku, 4 kovové a 8 dřevěných garnýží a bazén - žalovaný rovněž setrval na svých původních stanoviscích prezentovaných v dřívějším vyjádření. Pokud jde o bílé plastové vchodové dveře, o které byla žaloba rozšířena, žalovaný přesně nezná datum jejich pořízení, domnívá se však, že byly pořízeny ještě před uzavřením manželství. K jednotlivým položkám uvedeným pod bodem b) rozšíření žaloby a to automobil VW Touran, úložný box na auto, velká lednice, 2 stany, 4 nafukovací matrace, set top box, domácí pekárna, sušička ovoce, kamera a sedačka hnědé barvy se žalovaný vyjádřil rovněž shodně jako v předchozím vyjádření. Pokud jde o položky uvedené pod bodem c) rozšíření žaloby, žalovaný uvedl, že jídelní stůl byl již jako zničený zcela vyřazen. Jednalo se o dvě skleněné desky bez nohou (dřevěné nohy přidělával otec žalovaného), přičemž skla ještě za trvání manželství praskla a nohy rozbitého stolu si vzal zpět otec žalovaného, neboť šlo o jeho materiál. Záclony mají nulovou hodnotu, peřiny si žalobkyně odvezla včetně povlečení. Žalovanému zůstaly pouze 3 peřiny, 2 z nich používají děti, žalovaný používá peřinu, kterou mu darovala jeho matka. Malá lednice není v dispozici žalovaného, jako nefunkční byla zlikvidována. Vysavač je silně opotřebovaný, nádobí si žalobkyně odvezla. S ohledem na předchozí rozšíření žaloby ze strany žalobkyně navrhl žalovaný, aby v rámci řízení byly vypořádány další movité věci pořízené ze SJM a to pračka zn. Beko, robot zn. Tescoma, ponorný mixér zn. Tescoma, ruční mixér zn. Moulinex, tlakový hrnec zn. Tescoma, 2 teflonové pánve zn. Tescoma, sada kuchyňských nožů zn. KDS 6 kusů, 2 šicí stroje, utěrky, ručníky, osušky, povlečení, ubrusy, žehlicí prkno, žehlička zn. Tefal, kamera zn. Olympus, střešní nosiče - hagusy univerzál a CD přehrávač s rádiem. Všechny tyto movité věci, které si žalobkyně odvezla při svém odstěhování, navrhl žalovaný určit do výlučného vlastnictví žalobkyně.

11. Podáním ze dne 9. 1. 2019 vzal žalovaný částečně zpět žalobu, pokud jde o tlakový hrnec zn. Tescoma, sadu kuchyňských nožů zn. KDS, kameru zn. Olympus a střešní nosiče – hagusy univerzál.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření v rámci koncentrace řízení ze dne 29. 4. 2019 setrvala na svých předchozích žalobních tvrzeních v tom smyslu, že pod položkou a) označenou jako vypořádání investic ze SJM do výlučného majetku žalovaného ve výši 745 299 Kč, kdy část investice představoval vnos žalobkyně ve výši 129 384,50 Kč, požaduje žalobkyně 437 034 Kč. Pod položkou b) označenou jako vypořádání SJM ve výši 229 250 Kč, kdy část majetku v rámci SJM byla pořízena z vnosu žalobkyně ve výši 150 000 Kč, požaduje žalobkyně 189 625 Kč a pod položkou c) označenou jako vypořádání obvyklého vybavení bývalé rodinné domácnosti v [obec] v hodnotě 13 500 Kč požaduje žalobkyně 6 500 Kč. Dále uvedla, že vnos žalobkyně ve výši 129 384,50 Kč se smísil s finanční masou v rámci SJM, ze kterého byly následně učiněny investice do výlučného majetku manžela.

13. Žalovaný ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 5. 2019 rovněž setrval na svém původním stanovisku s tím, že v případě vypořádání investic musí být zcela konkrétně tvrzeno, jaká částka a případně kdy byla vynaložena ze společných prostředků do majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného. Pokud žalobkyně nedostála své povinnosti, není možné nedostatečným způsobem tvrzené investice ze SJM vypořádat.

14. V závěru řízení pak žalobkyně navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 590 862,83 Kč a nahradit jí náklady řízení.

15. Žalovaný v závěru řízení navrhl, aby soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně pračku zn. Beko a vozidlo zn. VW Touran a do výlučného vlastnictví žalovaného vybavení v horní koupelně, nábytkovou sestavu do ložnice světlé barvy, obývací stěnu, 4 kovové a 8 dřevěných garnýží, nábytkový set na verandě a vysavač. Žalobkyně by měla žalovanému zaplatit na vypořádání zaniklého SJM 44 700 Kč a nahradit mu náklady řízení.

16. Podle § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

17. Podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

18. Z rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. 7 C 228/2015 – 22 ze dne 30. 8. 2016, který nabyl právní moci 3. 11. 2016, soud zjistil, že manželství žalobkyně a žalovaného uzavřené dne 2. 6. 2007 na Zámku v [obec], bylo rozvedeno. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č. j. 14 Nc 6038/2015 – 106 ze dne 14. 6. 2016 bylo prokázáno, že nezletilé děti [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození], byly svěřeny za trvání manželství i pro dobu po jeho rozvodu do péče matky. Otci bylo vyměřeno od 1. 7. 2016 i pro dobu po rozvodu výživné 3 300 Kč měsíčně pro [jméno] a 2 700 Kč měsíčně pro [jméno].

19. Soud po provedeném dokazování, kdy hodnotil veškeré důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. zjistil následující skutkový stav, kdy pro přehlednost soud každou z položek, které byly navrženy k vypořádání zaniklého SJM hodnotí nejprve po stránce skutkových zjištění, ale posléze i právních s tím, že způsob vypořádání je u každé položky uveden zvlášť.

20. K jednotlivým položkám: -) automobil zn. VW Touran, [registrační značka] - shodnými tvrzeními účastníků řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo pořízeno za trvání manželství za kupní cenu 200 000 Kč 150 000 Kč z této částky představovalo stavební spoření žalobkyně, které podle potvrzení stavební spořitelny trvalo v době od 23. 6. 2003 do 24. 6. 2008. Zbývajících 50 000 Kč na zakoupení vozidla investovali účastníci ze společných prostředků. V době od 2. 6. 2007 (datum uzavření manželství) do 24. 6. 2008 (ukončení stavebního spoření) bylo tedy za 12 měsíců po 1 500 Kč naspořeno 18 000 Kč ze společných prostředků. Vnos žalobkyně na pořízení vozidla představuje tedy částku 132 000 Kč (150 000 Kč mínus 18 000 Kč). Zbytek kupní ceny, tedy 68 000 Kč vynaložili účastníci ze společných prostředků. Vnos žalobkyně na zakoupení vozidla tedy představoval 66 % z kupní ceny. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že obvyklá cena vozidla k datu 3. 11. 2016 (právní moci rozvodu manželství) činila 107 000 Kč. Žalovaný po rozvodu manželství v letech 2017 – 2019 vynaložil na náhradní díly a opravy vozidla finanční prostředky v celkové výši 22 444 Kč. Vozidlo je v současné době v držení žalovaného, žádný z účastníků o tuto věc nemá zájem. V době rozvodového řízení používala vozidla žalobkyně, používala ho pro rozvoz dětí. Soud přikázal tuto věc do výlučného vlastnictví žalobkyně, která se převážnou měrou zasloužila o jeho pořízení z jejích výlučných prostředků. Zároveň soud rozhodl o povinnosti žalobkyně vyplatit na vypořádání této věci částku 42 774 Kč sestávající z investice žalovaného do oprav vozu po rozvodu manželství v částce 22 444 Kč a z částky 20 330 Kč představující poměrnou část pořizovací ceny ze společných prostředků připadající na žalovaného. -) nábytková sestava do dvou dětských pokojů v domě žalovaného sestávající ze dvou velkých skříní, dvou velkých komod, jedné menší komody, postele s úložným prostorem, psacího stolu a židle – účastníci shodně vypověděli, že každá z dcer měla svůj pokoj a kompletní zařízení dětského pokoje tedy existuje dvakrát. Žalovaný navrhl, aby si žalobkyně z jeho nemovitosti zařízení jednoho pokoje odvezla a druhý ponechala jemu. Žalobkyně požadovala finanční vypořádání této položky s tím, že o nábytek již nemá zájem. Soud upřednostnil vypořádání tohoto bytového zařízení tak, aby každý z účastníků získal do svého výlučného vlastnictví zařízení jednoho pokoje, když se v podstatě jedná o totožnou věc ve dvojím vyhotovení. -) pračka zn. Indesit – účastníci shodně uvedli, že byla pořízena za trvání manželství ze společných prostředků, je v držení žalobkyně, která o ni má zájem a žalovaný souhlasí s tím, aby byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně. Cenu této věci k datu právní moci rozvodu manželství učinili účastníci nespornou v částce 1 500 Kč, takže žalobkyně vyplatí žalovanému na vypořádání podílu ohledně této věci částku 750 Kč. -) vybavení horní koupelny sestávající ze zrcadla, umyvadla se skříňkou a police – jedná se o vybavení koupelny v domě žalovaného. Při jednání dne 18. 9. 2019 účastníci shodně prohlásili, aby tyto věci byly přikázány do vlastnictví žalovaného s povinností vyplatit žalobkyni 500 Kč. V tomto smyslu tedy soud rozhodl, neboť toto řešení se jeví jako optimální. -) nábytková sestava do ložnice světle hnědé barvy sestávající z velké šatní skříně, komody a postele s matracemi – ohledně této věci se účastníci rovněž dohodli, že připadne do vlastnictví žalovaného s povinností vyplatit žalobkyni 5 000 Kč. -) obývací stěna – také o této věci se účastníci dohodli, že připadne žalovanému s povinností žalobkyni vyplatit 2 000 Kč. -) 4 kusy kovových garnýží – zde rovněž došlo mezi účastníky k dohodě, že tyto věci si ponechá žalovaný s povinností vyplatit žalobkyni 500 Kč. -) 8 kusů dřevěných garnýží – zde rovněž došlo k dohodě mezi účastníky, že tyto věci si ponechá žalovaný s povinností vyplatit žalobkyni 600 Kč. -) nábytkový set na verandě, barva světlý dub – účastníci se rovněž dohodli, že tato věc sestávající ze skříňky na boty, věšáku a zrcadla umístěná na verandě v nemovitosti žalovaného bude přikázána do jeho výlučného vlastnictví s povinností vyplatit žalobkyni 800 Kč. -) vysavač – účastníci se rovněž shodli na tom, že tato věc, která je v držení žalovaného, bude přikázána do jeho výlučného vlastnictví s povinností vyplatit žalobkyni 150 Kč.

21. Pokud jde o movité věci a to velkou lednici, 2 stany, matrace, set top box, domácí pekárnu, sušičku ovoce, kameru, sedací soupravu, stínidla, koberce, boxy k vanám z tvrzeného plastu, robot zn. Tescoma, ponorný mixér zn. Tescoma, ruční mixér zn. Moulinex, 2 kusy teflonových pánví zn. Tescoma, záclony, peřiny, malou lednici, nádobí a žehličku zn. Tefal, jejichž vypořádání v rámci zaniklého SJM účastníci navrhovali, zde došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a soud proto řízení v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. zastavil.

22. Zároveň bylo zastaveno i řízení o vypořádání movitých věcí a to tlakový hrnec zn. Tescoma, sada kuchyňských nožů zn. KDS, kamera zn. Olympus a střešní nosiče. V tomto směru provedl soud v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. opravu výroku, kdy řízení ohledně vypořádání bylo třeba na základě částečného zpětvzetí žaloby zastavit, přičemž soud při vyhlášení rozsudku žalobu v této části zamítl.

23. K zamítnutí žaloby došlo pak pouze v té části, v níž se účastníci domáhali vypořádání 2 kusů šicích strojů, jídelního stolu a úložného boxu. U těchto položek účastníci neunesli důkazní břemeno k prokázání svých rozdílných tvrzení, který z účastníků má věci ve svém držení, zda tyto věci byly pořízeny ze společných prostředků za trvání manželství a jaká je cena věcí k datu právní moci rozvodu manželství. Vzhledem k tomu, že ani přes opakovaná poučení ze strany soudu podle § 118a o. s. ř. žalobní tvrzení v tomto směru nebyla doplněna, soud v této části žalobu zamítl.

24. Investice ze společného jmění manželů do nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalovaného a to: -) oprava vnitřních omítek, popraskaných stěn a stropů ve všech místnostech domu včetně schodiště za použití armovací síťky, lepidla a štuku – žalobkyně tvrdila, že do těchto oprav bylo investováno ze SJM účastníků 60 000 Kč s tím, že původní vnitřní omítky byly dokončeny při kolaudaci domu, ale v období let 2007 – 2008 byly omítky popraskané a tudíž byly prováděny jejich rozsáhlé opravy. Tvrdila, že práce prováděl otec žalovaného, v některých částech domu se dělaly i stropy, jinak pouze zdi. Ona již přesně nevěděla, kde a co se znovu omítalo. Tvrdila, že materiál kupoval žalovaný a všechny tyto opravy omítek se dělaly po svatbě. Naproti tomu žalovaný tvrdil, že všechny omítky se dělaly v roce 2006 před uzavřením manželství. Jednalo se o strop v kuchyni a obývacím pokoji a na schodišti. Veškerý materiál stál celkem 2 500 Kč, přičemž odsouhlasil, že práce prováděl jeho otec a žalovaný sám mu pomáhal. Tvrdil, že opravovaná plocha omítek dohromady činila 50 m2 a na opravy byly použity 2 balíky perlinky (armovací síťky) za cca 600 Kč a cca 10 pytlů lepidla po 90 Kč za kus a dále 4 pytle vnitřní omítky po 100 Kč. Rozhodně ale tvrdil, že tyto investice byly provedeny před uzavřením manželství z jeho výlučných prostředků. [obec] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného ve své svědecké výpovědi potvrdil výpověď žalovaného v tom smyslu, že omítky a hlavně stropy se dělaly v roce 2006 [obec] [anonymizováno], otec žalobkyně vyslechnutý jako svědek potvrdil žalobní tvrzení, když uvedl, že před svatbou účastníků v domě žalovaného v [obec] nikdy nebyli. Poprvé tam byli pozváni teprve po svatbě, tedy v roce 2007. Hned při jejich první návštěvě se hovořilo o tom, že v domě jsou popraskané zdi a stropy a že je potřeba to opravit. Hovořili o tom, jaký materiál použít, tedy perlinku, lepidlo a štuk. Účastníky navštěvovali v [obec] tak jednou měsíčně a viděli, že práce na domě postupují. Svědek [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně vypověděl, že do domu žalovaného poprvé přišel v roce 2008, omítky již byly hotové a bylo nově vymalováno. Ze stropu visely kabely s objímkami a žárovkami, ještě tam nebyly ani lustry. Znalec z oboru ekonomika a stavebnictví [celé jméno znalce] ve svém posudku uvedl, že při prohlídce na místě samém došlo ke shodě obou účastníků ohledně rozsahu opravy omítky formou vyztužení a přeštukování. Ocenění bylo proto provedeno pouze u opravy omítky stropu v 1. nadzemním podlaží, v obývacím pokoji s jídelnou, kuchyni a chodbě. Při prohlídce byly žalovaným provedeny dvě kontrolní sondy v omítce stěn 1. patra a nebyla zjištěna oprava omítky formou vyztužení perlinkou a přeštukování. Cenu materiálu znalec ohodnotil na 3 190 Kč. Znalec vyslechnutý před procesním soudem vypověděl, že místní šetření prováděl zhruba 13 let poté, co stavební práce proběhly, takže pokud jde o rozpory účastníků v tom směru, zda práce byly provedeny v roce 2006 nebo 2007, v tomto směru se ve věci není schopen vyjádřit. -) materiál na vnitřní výmalbu celého domu – podle žalobních tvrzení žalobkyně bylo do malby domu ze SJM investováno 28 000 Kč na nákup míchaných a omyvatelných barev. Žalovaný tvrdil, že malba celého domu byla provedena před svatbou, přičemž za trvání manželství byly svépomocně žalovaným vymalovány pouze 2 pokoje, které si zvelebili jeho synovci. Otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] jako svědek potvrdil, že k výmalbě domu došlo až za trvání manželství účastníků a to postupně. Bratr žalobkyně [jméno] [příjmení] jako svědek rovněž potvrdil, že v domě bylo nově vymalováno v roce 2008, kdy poprvé účastníky v domě žalovaného navštívil. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ocenil materiál na výmalbu částkou 1 821 Kč s tím, že ani při místním šetření se nedalo zjistit, zda výmalba byla provedena před svatbou či po svatbě. -) dlažba v kuchyni – podle tvrzení žalobkyně bylo ze SJM do obkladu v kuchyni a dlažby investováno 8 000 Kč. Obklad byl obdélníkového tvaru, béžové a oranžové barvy. Žalovaný naproti tomu tvrdil, že obklady v kuchyni a dlažba byly pořízeny před uzavřením manželství v roce 2006. Obklady se dělaly současně s opravou omítek, práce prováděl žalovaný společně se svým otcem [jméno] [celé jméno žalovaného]. Otec žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného] jako svědek k tomu vypověděl, že poté, co se udělaly stropy včetně štuků, se obložila v kuchyni zeď – pruh za kuchyňskou linkou. Svědek [příjmení] [příjmení], otec žalobkyně vypověděl, že původně byl v kuchyni na podlaze koberec, později pak postupně viděl, že celá místnost byla naštukovaná, prostor mezi zamýšlenou kuchyňskou linkou byl obložen kachličkami a později byla položena i dlažba z dlaždic na podlaze v kuchyni. Po nahlédnutí do fotografií potvrdil, že dlažba v kuchyni původně nebyla, byl tam koberec. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ocenil obklad kuchyňské linky částkou 2 520 Kč a dlažbu v kuchyni částkou 5 280 Kč. -) plovoucí podlaha v obývacím pokoji a dvou chodbách – žalobkyně tvrdila, že se jednalo o investice v ceně 55 000 Kč, přičemž dopravu materiálu zajišťoval její otec [příjmení] [příjmení]. Žalovaný naproti tomu tvrdil, že plovoucí podlahu zakoupil ze svých výlučných prostředků před uzavřením manželství v roce 2006. Potvrdil však, že otec žalobkyně mu pomáhal s přepravou materiálu. S pokládkou podlahy zpočátku pomáhal bratr žalobkyně [jméno] [příjmení]. Otec žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného] potvrdil, že materiál přivezl otec žalobkyně. Otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] jako svědek vypověděl, že s žalovaným a jeho otcem byl v prodejně Hornbach kupovat plovoucí podlahu. Materiál také dopravil do domu žalovaného, což bylo někdy na přelomu roku 2007 a 2008 v zimě. V obývacím pokoji při prvních návštěvách v [obec] viděl položený koberec a následně pak položenou plovoucí podlahu. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ocenil plovoucí podlahu v provedení lamino včetně lištování částkou 20 250 Kč. -) 18 kusů vnitřních dveří – dle žalobních tvrzení byly zakoupeny po uzavření manželství v roce 2007 v prodejně Hornbach v [obec] společně s materiálem na plovoucí podlahu. Dopravu do [obec] zajistil otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] za pomoci otce žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalovaný naopak tvrdil, že nákup vnitřních dveří byl uskutečněn v roce 2006 společně s plovoucí podlahou, tedy v době před uzavřením manželství. [příjmení] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného jako svědek potvrdil tvrzení žalovaného v tom smyslu, že 18 kusů vnitřních dveří přivezl z Hornbachu otec žalobkyně na podzim roku 2006, a to na podzim, kdy bylo sychravé počasí. Otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] jako svědek potvrdil tvrzení žalobkyně, že dveře přivezl zároveň s plovoucí podlahou na přelomu let 2007 až 2008. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ocenil 14 kusů vnitřních dveří částkou 18 900 Kč a 4 prosklené vnitřní dveře částkou 13 000 Kč. -) bílé plastové vchodové dveře – žalobkyně tvrdila, že je koupil žalovaný v roce 2012 v [příjmení] za 15 000 Kč. Žalovaný tvrdil, že dveře byly pořízeny v roce 2006 před uzavřením manželství a nevzpomněl si, kde je kupoval, ani jaká byla jejich cena. Potvrdil, že jsou stále zabudované v domě. Žalobkyně k tomu uvedla, že dveře zabudoval otec žalovaného v době, kdy obě děti účastníků byly již na světě. Svědek [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně vypověděl, že při jeho první návštěvě v domě žalovaného v roce 2008 byly vchodové dveře ještě dřevěné, přírodní barvy, pravděpodobně zhotovené otcem žalovaného. Později po svatbě účastníků přibyly i plastové vchodové dveře, přičemž ale nebyl schopen blíže časově určit, kdy k tomu došlo. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ocenil bílé plastové vchodové dveře částkou 17 000 Kč. -) dlažba v místnosti v přízemí původně sloužící jako skladiště – podle žalobních tvrzení byl ze společných prostředků zakoupen v roce 2013 materiál a to dlažba světlé barvy, dlaždice ve tvaru čtverce, přičemž tyto byly položeny "ve spodní místnosti". Žalovaný potvrdil, že dlažba v této místnosti byla skutečně provedena za trvání manželství, neboť došlo k poškození stávající podlahy, takže poškozené části byly nahrazeny, přičemž nákup materiálu činil cca 6 000 Kč a stavba byla provedena svépomocí. Znalec tento materiál ocenil částkou 7 800 Kč. -) pergola s kamennou dlažbou – podle žalobních tvrzení byla za trvání manželství ze společných prostředků za 200 000 Kč postavena na pozemku žalovaného pergola s kamennou dlažbou a střechou ze šindele vybavená elektrickým proudem. Žalovaný tvrdil, že pergola byla pořízena z materiálu získaného svépomocí a to polního kamene, krov byl pořízen ze zbytků dřeva, které zůstalo žalovanému po vybudování domu v [obec]. Navíc pak tato stavba včetně příslušenství byla pořízena před manželstvím. Žalobkyně tvrdila, že stavba pergoly proběhla v roce 2009, potvrdila, že část materiálu byl polní kámen získaný žalovaným někde na poli. Kupovala se však dlažba, dřevo, kabely a střešní krytina – šindel. Žalovaný rovněž vypověděl, že pergola se stavěla v průběhu manželství někdy v roce 2012. Celé její zdi jsou z polního kamene, který získal zdarma na poli. [příjmení] na krovy a trámy pak získal před uzavřením manželství a to od svého strýce [jméno] [příjmení] ještě před rokem 2000, kdy se dělala střecha domu. Tento materiál mu zbyl, stejně tak jako materiál na rozvod elektřiny do pergoly, který zakoupil před svatbou a počítal s jeho použitím do stavby domu. Na střeše pergoly byla pouze izolační lepenka, přičemž krytina z šindele byla položena až po rozvodu někdy v roce 2018. Jediný materiál, který za trvání manželství na stavbu pergoly zakoupil, byl cement. Žalobkyně předložila soudu fotografii stavby pergoly z roku 2009, kde je zachycena část střechy pergoly, jejíž krytinou je pouze lepenka. [obec] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného jako svědek vypověděl, že za trvání manželství se stavěla pergola a to svépomocí. Veškerý materiál již měli. Jednalo se o polní kámen, písek a dříví, kupoval se pouze cement. [příjmení] vyrobil okna i dveře a střechu ze svých prken, přičemž střešní krytinou byla nejdříve lepenka. Když měl žalovaný svátek, dal mu svědek peníze, aby si koupil šindel na střechu. Nevzpomíná si, kolik dal synovi peněz na šindel, ani neví, kolik šindel stojí. Nevzpomněl si ani, kdy žalovanému peníze dával a to ani kterého to bylo roku. Podlaha v pergole je vylitá betonem ve vrstvě 7 cm a pod stěnami jsou betonové základy. Povrch je splácaný ze zbytků dlaždic, které zbyly z jiných staveb. Soud uložil znalci ocenit pouze cenu materiálu na stavbu zděné pergoly a to pouze cement a střešní krytinu šindel, neboť nákup cementu žalovaný potvrdil. Tvrzení žalovaného, že na nákup střešní krytiny šindel dostal finanční prostředky od svého otce, nebylo prokázáno. Otec žalovaného jako svědek vypovídal nevěrohodně v tom smyslu, že nevěděl, kdy a jakou částku žalovanému na nákup šindele měl dát. Pokud jde ale o další materiál použitý na stavbu pergoly, dospěl soud k závěru, že tvrzení žalovaného v tom smyslu, že byl použit zbytkový materiál z předchozí stavby, byla prokázána. Otec žalovaného jako svědek vypověděl věrohodně, že na stavbu byl použit starý okap z jeho domu, použitá lepenka, vložky do komína ze stavby domu žalovaného a zbytkové dlaždice ze zásob svědka. Znalec ocenil cenu šindele na 9 600 Kč, a pokud jde o cenu cementu, účastníci na doporučení znalce akceptovali částku 3 800 Kč.

25. Znalec tak ocenil investice ze SJM do výlučného majetku žalovaného částkou 103 161 Kč (dle znaleckého posudku 120 781 Kč po odečtení chybné částky 21 420 Kč za cement – položka 9 a s připočtením částky 3 800 Kč – cena cementu, na které se účastníci dohodli). Žalobkyně má tedy z titulu investic ze SJM do nemovitosti žalovaného nárok na zaplacení ½ z této částky, tedy 51 580 Kč.

26. U dalších investic ze SJM do nemovitosti žalovaného požadovaných žalobkyní dospěl soud k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno neunesla, neboť přes rozsáhlé dokazování tyto investice prokázány nebyly. Soud proto jejich cenu nezjišťoval a znalci jejich ocenění neuložil. Konkrétně se jedná o tyto tvrzené investice: -) hospodářská budova – králíkárna – žalovaný tvrdil, že byla zbudována svépomocí ze zbytků materiálu (dřeva), které mu zůstalo po stavbě domu. Svědek [příjmení] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného potvrdil, že králíkárna byla vybudována v roce 2006, tedy před uzavřením manželství. [příjmení] [příjmení], otec žalobkyně jako svědek sice vypověděl, že když přijeli poprvé do [obec] v roce 2007, žádné další stavby na pozemku nebyly. Dům žalovaného vypadal jako právě dokončená stavba, všude byly hromady materiálu, dřeva apod. [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně sice také potvrdil, že králíkárna byla postavena až po roce 2008 společně s pergolou, ale vzhledem k tomu, že z výpovědí žalovaného i ostatních svědků jednoznačně vyplynulo, že stavba králíkárny byla zhotovena svépomocí z materiálu ze zbytků stavby, žalobkyní tvrzené investice v tomto směru prokázány nebyly. -) dětské hřiště na zahradě za domem žalovaného – podle žaloby jde o pískoviště obezděné dřevěnými lavicemi, skluzavku, trampolínu a masivní dřevěnou houpací lavici. Podle žalovaného hřiště bylo vybudováno svépomocí ze zbytkového materiálu. Trampolína a skluzavka byly pořízeny pro děti. Žádný ze svědků se k této položce nijak nevyjádřil. I zde soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru důkazní břemeno ohledně investic neunesla. -) kamenný chodník kolem domu – shodnými tvrzeními účastníků bylo prokázáno, že byl vybudován svépomocí z navezeného polního kamene a nebyly na něj tedy vynaloženy žádné investice. Žalobkyně sice tvrdí, že byl vybudován po svatbě, kdežto žalovaný tvrdí, že před svatbou v roce 2006. Tato jejich rozdílná tvrzení však nijak nezpochybňují závěr, že na jeho vybudování nebyly vynaloženy žádné finanční prostředky. -) dřevěný plot na přední straně s kamennou podezdívkou – žalobkyně tvrdí, že byl vybudován po svatbě, žalovaný tvrdí, že byl vybudován v roce 2006 svépomocí z materiálu ve výlučném vlastnictví žalovaného. Svědek [příjmení] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného k tomu uvedl, že plot nemá žádnou vybudovanou kamennou podezdívku, jsou zabudovány pouze kuny a mezi nimi jsou plaňky, které vyráběl svědek z prken, která žalovaný poté natřel. Práce na plotě trvaly asi 1,5 měsíce a bylo to na jaře roku 2006. Poté, co byly zabudovány kuny a mezi nimi plaňky, byl v dolní části plotu pouze naskládaný polní kámen. Soud zde dospěl k závěru, že žádné investice ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného v tomto směru nebyly prokázány, neboť plot byl vybudován svépomocí z polního kamene a ze zásob starých prken žalovaného a jeho otce. -) materiál na kovovou konstrukci fóliovníku – oba účastníci shodně vypověděli, že fóliovník byl vybudován za trvání manželství, jeho kovovou konstrukci svařil otec žalovaného ze starých železných trubek. Žalovaný ještě upřesnil, že celá konstrukce je postavena na tvárnicích a cihlách volně položených na zem, které žalovaný získal zbouráním staré garáže v obci [část obce] v roce 1999. Také k této položce se žádný ze slyšených svědků nevyjádřil a žalobkyně tak ohledně tvrzené investice neunesla důkazní břemeno. -) bazén – žalobkyně tvrdí, že byl pořízen ze společného jmění manželů po odchodu žalobkyně s dětmi ze společné domácnosti v [obec]. Žalovaný tvrdí, že bazén na jeho pozemku si pořídil jeho synovec z prostředků, které dostal od své matky v době, kdy synovec u žalovaného žil. Žalovaný se svým otcem vypomohl provedením výkopových prací, nákup bazénu tak nebyl pořízen z prostředků SJM. Svědek [jméno] [příjmení], synovec žalovaného vypověděl, že jeho matka je sestrou žalovaného. Někdy na jaře 2015 od ní dostal 100 000 Kč darem, neboť prodala dům a část takto získaných peněz rozdělila dětem. Svědek si za takto získané prostředky koupil v červnu 2015 auto a začátkem roku 2016 bazén. Jeho cena byla 46 000 Kč. Svědek v té době pracoval u [právnická osoba] a specializoval se na prodej a stavbu bazénů. Využil toho a bazén koupil ve slevě. U otce svědka, který má dům a pozemek na skále, nebylo možné bazén zabudovat, proto využil zahradu strýce – žalovaného a po dohodě s ním bazén instaloval. V [obec] se schází celá širší rodina a bazén společně užívá. Bazén je v současné době funkční a on se tam v létě jezdí koupat. Žalovaný zařizoval a financoval vyhloubení jámy a podkladu pro bazén. Svědek umístil bazén do připraveného terénu v létě 2016. Následně pak žalovaný zabudoval schody, přičemž další práce kolem bazénu jako zídka a úprava okolí prováděl žalovaný až na podzim 2018. Bazén nemá zastřešení. On se pokládá za majitele bazénu, v širší rodině se dohodli tak, že žalovaný poskytne pozemek, udělá přípravné práce a svědek bude financovat bazén jako takový. Na pozemek žalovaného má přístup, chodí tam se souhlasem žalovaného a klíče si bere od dědy – otce žalovaného, který bydlí naproti. Zakoupení bazénu Azuro 107 Galaxy odběratelem [jméno] [příjmení], bytem [část obce a číslo] bylo prokázáno fakturou ze dne 5. 2. 2016 vystavenou dodavatelem [právnická osoba] na částku 46 222 Kč s tím, že cena bazénu před slevami činila 109 668, 75 Kč a po uplatnění akčních slev 63 446 Kč činila 46 222 Kč, kterou [jméno] [příjmení] uhradil dodavateli hotově. Rovněž v tomto případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, pokud jde o její tvrzení, že ze společných prostředků byl pořízen tento bazén umístěný na pozemku žalovaného.

27. Vnosy žalobkyně do SJM ve výši 129 384,50 Kč, sestávající z daru od rodičů 99 384,50Kč a 30 000 Kč soud při vypořádání nezohlednil, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, na co konkrétně měly být vynaloženy. Tvrzení žalobkyně, že byly rozpuštěny v SJM, je zcela vágní a nevěrohodné, zejména za situace, kdy o částce 30 000 Kč žalobkyně zprvu tvrdila, že jde o dědictví a později v průběhu řízení žalobní tvrzení změnila tak, že se mělo jednat o dar od rodičů. Soud naopak uvěřil tvrzení žalovaného, že částka zhruba 100 000 Kč byla spotřebována na nákladnou svatbu a svatební cestu novomanželů na Ischii s tím, že zbytek daru byl spotřebován na provoz rodinné domácnosti. Tato tvrzení žalovaného pokládal soud za logická a věrohodná i s ohledem na to, že žalobkyně část manželství z důvodu péče o dvě malé děti nemohla být výdělečně činná. Z těchto důvodů soud tvrzený vnos žalobkyně do SJM ve výši 129 384,50 Kč nezapočítal.

28. S ohledem na zásadu rovnosti podílů při vypořádání SJM pak soud určil vypořádací podíl náležející žalobkyni a to ve výši 17 606 Kč. Žalobkyně nabude tímto vypořádáním movité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovanému by měla vyplatit 43 524 Kč. Žalovaný nabude movité věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku a žalobkyni by měl vyplatit 9 550 Kč. Z titulu ½ prokázaných investic ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalovaného by měl žalovaný žalobkyni vyplatit 51 580 Kč Celkem by měl žalovaný žalobkyni tedy vyplatit 61 130 Kč a žalobkyně žalovanému 43 524 Kč. Žalovaný tak žalobkyni vyplatí rozdíl těchto částek, tedy 17 606 Kč.

29. Pokud jde o znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků státu znalcům [příjmení] [celé jméno znalce] a Ing. [celé jméno znalce] v částce 10 990, uložil soud každému z účastníků zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami ½ z této částky, tedy 5 495 Kč Celkem bylo na znalečném vyplaceno 26 990 Kč, z toho 16 000 Kč ze záloh složených účastníky a 10 990 Kč z rozpočtových prostředků státu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl v tomto sporu jen částečný procesní úspěch.