9 C 115/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šrámkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 600 000 Kč ode dne 1. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 164 189 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 6. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne , datum, dočasně přenechala celkem 800 000 Kč, a to na základě ústní smlouvy, kterou za žalovanou uzavíral její jednatel , jméno FO, , který je zároveň bratr žalobkyně. Peníze měly být dle následné domluvy vráceny do dne 31. 5. 2024. Žalovaná však vrátila jen 200 000 Kč.

2. Žalovaná nárok neuznala. Namítla, že splatnost dluhu ještě nenastala. Zápůjčka byla sjednána na dobu 3 let, splatnost tedy nastane až dne 13. 2. 2026. K modifikaci data splatnosti nedošlo. Částečnou úhradu před termínem splatnosti vysvětlovala tím, že se jednalo o vstřícnost vůči žalobkyni, která je sestrou jednatele žalované, proto bylo dle ekonomických možností žalované částečně hrazeno před splatností. Dále namítla, že žalovaná pohledávka zanikla v důsledku započtení pohledávky žalované za žalobkyní ve výši 2 338 500 Kč z titulu náhrady škody, která byla způsobena tím, že žalobkyně vybírala z pokladen žalované na pobočce v , Anonymizováno, hotovost, kterou měla následně vložit prostřednictvím své vkladové karty na účet žalované, což však nečinila. Výběr z pokladny byl přitom vždy stvrzen podpisem žalobkyně. Z porovnání výběrů žalobkyně z pokladen zaznamenaných v pokladních knihách oproti vkladům na účet prostřednictvím vkladové karty žalobkyně byl zjištěn za období ode dne 1. 7. 2022 do dne 31. 12. 2023 rozdíl ve výši 2 338 500 Kč (z pokladny č. 1 vybrala žalobkyně za dané období 4 257 000 Kč, z pokladny č. 2 pak vybrala za dané období 1 797 500 Kč, celkem tedy vybrala 6 054 500 Kč, na účet žalované však vložila v daném období jen 3 716 000 Kč). Žalovaná zápočet učinila prohlášením v průběhu tohoto soudního řízení. Doplnila, že pohledávku lze případně právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně.

3. Žalobkyně namítla, že započítávaná pohledávka související s tvrzenou škodou, resp. bezdůvodným obohacením, je nejistá a neurčitá, a proto není s odkazem na § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), způsobilá k započtení. Sporovala samotnou existenci pohledávky, kdy namítla, že ne všechny podpisy u výběru hotovosti v pokladních knihách byly její. Potvrdila jen, že vybrala hotovost v rozsahu, v jakém ji vložila na účet. Ostatní tvrzené výběry sporovala a uvedla konkrétní příklady, kdy se nejednalo o její podpisy. Poukázala rovněž na to, že v některých dnech, kdy měla dle žalované peníze z pokladny vybírat, měla dovolenou, anebo byl víkend, kdy měla , Anonymizováno, pobočka zavřeno. Dále vysvětlila, že žalovaná má celkem 4 pobočky (v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), na každé je pokladna, v , Anonymizováno, pobočce jsou pak pokladny dvě. Hotovost, kterou vybírala, nevkládala obratem na účet. Fungovalo to tak, že ji třeba předala jednateli žalované, ten jel na další pobočku a až následně on vložil hotovost do banky. Část vybrané hotovosti předávala i svému otci. K hotovosti mělo přístup a vybíralo ji více lidí, někteří však ani neměli vkladové karty, hotovost tedy vkládal na účet někdo jiný. Poukázala na to, že žalovaná spor zjednodušila na jednu pobočku, nicméně aby se zjistil skutečný stav vybraných peněz v hotovosti a vložených peněz na účet, bylo by potřeba porovnat veškeré výběry ze všech poboček s vklady všech osob, které měly vkladovou kartu. Žalovaná jim však toto porovnání neumožnila, protože jim nezpřístupnila potřebné podklady. Dále namítla, že žalovaná dosud svou tvrzenou pohledávku nezesplatnila, jelikož žalobkyni nikdy výslovně nevyzvala k její úhradě.

4. Žalovaná doplnila, že žalobkyně byla k zaplacení částky 2 338 500 Kč vyzývána opakovaně, a to osobně v advokátní kanceláři dne 19. 2. 2024, dále v e-mailové komunikaci včetně e-mailu ze dne 9. 5. 2024, rovněž i v rámci telefonické komunikaci, dále byla zaslána kompletní dokumentace ke zjištěné škodě (bezdůvodné obohacení) zástupci žalobkyně a v dopise ze dne 27. 5. 2024. Dále doplnila, že protože mezi stranami probíhala jednání, volila žalovaná, resp. její jednatel, v rámci komunikace opatrnější formulace, aby situaci dále neeskaloval. Z obsahu komunikace dle ní však jednoznačně vyplývá, že se žalovaná po žalobkyni domáhala vysvětlení situace, nebo vrácení peněz. Mimo jiné v dopise ze dne 27. 5. 2024 žalovaná vyzvala žalobkyni k podrobnému vysvětlení a projednání náhrady škody s tím, že očekává její vyjádření a návrh způsobu úhrady způsobené škody (bezdůvodného obohacení). Záležitost dále řešili na valné hromadě dne 27. 9. 2024, kde byl projednán bod s názvem „Projednání škody způsobené společníkem , Jméno žalobkyně, ve výši 2 338 500 Kč a přijetí usnesení o řešení a vymáhání této škody“. Přítomen byl zástupce žalobkyně. Valná hromada přijala usnesení, že bude pohledávku vymáhat. Tedy i touto formou byla žalobkyně vyzvána k úhradě. Žalovaná dále vyzvala žalobkyni k zaplacení v reakci na předžalobní výzvu ze dne 3. 6. 2024. Zesplatnění lze rovněž shledat opakovaně i v procesních podáních žalované, a to mj. v odůvodnění odporu ze dne 19. 9. 2024, přednesech během jednání dne 18. 2. 2025 a doplnění žalované ze dne 4. 3. 2025.

5. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalobkyně přenechala žalované dne , datum, celkem 800 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků a z potvrzení o transakci založeného na č. l. 34 spisu).

7. Žalobkyně získala částku 800 000 Kč téhož dne, tj. , datum, , a to z úvěru od , Anonymizováno, , který se zavázala uhradit v 96měsíčních splátkách po 10 775 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy založené na č. l. 73 spisu).

8. Žalovaná vrátila žalobkyni 200 000 Kč, a to 4 platbami po 50 000 Kč ze dnů 19. 12. 2023, 19. 1. 2024, 20. 2. 2024 a 19. 4. 2024 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků a z potvrzení o transakcích založených na č. l. 7 – 10 spisu).

9. Jednatel žalované (bratr žalobkyně) a právní zástupce žalobkyně elektronicky komunikovali o možném řešení sporů mezi účastníky. Ohledně předmětného dluhu jednatel žalované dne 25. 3. 2024 navrhl, že jej společnost splatí do konce května 2024 (zjištěno z e-mailu ze dne 25. 3. 2024 z času 14:30 hod. založeného na č. l. 11 spisu).

10. Téhož dne, tj. 25. 3. 2024 ve 14:35 hod., jednatel žalované přeposlal právnímu zástupci žalobkyně e-mailovou zprávu od účetní žalované, paní , jméno FO, , s žádostí o objasnění jejího dotazu, že potřebuje kvůli auditu zdůvodnit rozdíl mezi výběrem z pokladny a odvodem do bankomatu u žalobkyně ve výši 2 338 000 Kč. Na tuto zprávu právní zástupce žalobkyně odpověděl dne 28. 3. 2024 tak, že potřebuje blíže specifikovat dotaz a doplnit podklady. Dne 9. 5. 2024 mu jednatel žalované odpověděl, že při zpracování účetní závěrky zjistili schodek 2 338 500 Kč, který evidují za žalobkyní za účetní období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 a rozepsal, jaké odvody měla žalobkyně učinit ze dvou pokladen z , Anonymizováno, pobočky a kolik vložila na účet žalované, přičemž rozdíl činil 2 338 500 Kč, a proto požadují vysvětlení rozdílu s tím, že veškeré podklady zasílá poštou. Právní zástupce žalobkyně dne 22. 5. 2024 odpověděl, že poštovní zásilku převzal s tím, že dosud neměl možnost si podklady prostudovat, učiní tak následující týden (zjištěno z e-mailové komunikace založené na č. l. 76 – 77 spisu).

11. Soud provedl dále k důkazu celkem 6 pokladních knih z , Anonymizováno, pobočky. Na této pobočce se nacházely dvě pokladny. Pokladní knihy dokumentovaly příjmy pokladny s popisem (většinou označení daňového dokladu), dále výdaje a zůstatek, a to za období let 2022 a 2023. Výběry hotovosti z pokladny byly označeny jako odvod a měly k nim být dle tvrzení žalované připojeny podpisy osob, které hotovost z pokladny vybraly (kopie pokladních knih jsou založeny na č. l. 100 – 213 spisu).

12. Žalobkyně však zpochybnila věrohodnost pokladních knih. Namítla, že přinejmenším u odvodů zaznamenaných ve dnech 12. 7. 2022, 25. 7. 2022, 22. 11. 2022, 24. 4. 2023, 10. 5. 2023, 5. 6. 2023, 29. 6. 2023, 20. 9. 2023, 2. 10. 2023 a 16. 11. 2023 chyběl u dané kolonky podpis. Dále sporovala pravost podpisů u výběrů, které dle tvrzení žalované měla učinit, konkrétně uvedla několik příkladů, a to u odvodů zaznamenaných ve dnech 27. 7. 2022, 29. 7. 2022, 8. 8. 2022, 17. 8. 2022, 18. 8. 2022, 30. 8. 2022, 2. 9. 2022, 7. 9. 2022 (jeden z podpisů), 8. 9. 2022, 9. 9. 2022, 15. 9. 2022 (jeden z podpisů), 22. 9. 2022, 11. 10. 2022, 12. 10. 2022 (jeden z podpisů), 21. 10. 2022, 23. 10. 2022, 8. 11. 2022, 5. 12. 2022, 14. 12. 2022, 9. 3. 2023, 10. 3. 2023, 6. 4. 2023, 20. 4. 2023, 24. 4. 2023, 14. 6. 2023, 22. 6. 2023, 31. 7. 2023, 1. 8. 2023, 14. 8. 2023, 9. 9. 2023, 10. 9. 2023, 11. 9. 2023, 14. 9. 2023, 19. 9. 2023, 27. 9. 2023 (jeden z podpisů) a 7. 12. 2023.

13. Žalobkyně prostřednictvím své vkladové karty vložila na účet žalované za období ode dne 12. 7. 2022 do dne 27. 10. 2023 celkem 3 716 000 Kč, a to 24 transakcemi (zjištěno z přehledu pohybu na účtu založeného na č. l. 214 spisu).

14. Soud zamítl návrhy žalované na doplnění dokazování důkazy souvisejícími s tvrzenou pohledávkou žalované z titulu náhrady škody/bezdůvodného obohacení, a to zejména výslechy svědků , jméno FO, (účetní žalované), , jméno FO, (vedoucí jedné pokladny) a , jméno FO, (zaměstnanec prodejny žalované) a listinami vztahujícími se k tvrzené splatnosti dané pohledávky, jelikož jejich provedení nebylo s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci potřebné pro to, aby soud mohl věc rozhodnout. Jejich provedení by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Soud neprovedl ani další důkazy navržené žalobkyní, a to zejména k vyvrácení tvrzené pohledávky žalované, jelikož skutkový stav byl zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí sporu.

15. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr.

16. Žalobkyně přenechala dne , datum, žalované dočasně 800 000 Kč. Dne 19. 12. 2023 žalovaná vrátila žalobkyni 50 000 Kč, dne 19. 1. 2024 vrátila 50 000 Kč, dne 20. 2. 2024 vrátila dalších 50 000 Kč a dne 19. 4. 2024 jí vrátila také 50 000 Kč. Celkem tedy vrátila žalobkyni 200 000 Kč. Žalovaná navrhla termín splatnosti zbytku dluhu do dne 31. 5. 2024. V průběhu tohoto soudního řízení žalovaná prohlásila, že proti žalované pohledávce započítává pohledávku za žalobkyní z titulu náhrady škody/bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však tuto tvrzenou pohledávku žalované neuznala a zpochybnila její existenci, výši i splatnost a namítla, že není způsobilá k započtení.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

21. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

22. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

23. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána v plném rozsahu důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně přenechala žalované 800 000 Kč. Žalovaná jí vrátila jen 200 000 Kč, přičemž uznávala, že jí dluží ještě 600 000 Kč. Účastníci se neshodli na tom, zda nastala splatnost této pohledávky. Soud však vzal za prokázané z jejich e-mailové komunikace, že sama žalovaná navrhla splatnost zbytku dluhu do dne 31. 5. 2024 (e-mail ze dne 25. 3. 2024), což žalobkyně zjevně akceptovala (z další komunikace účastníků nevyplynulo, že by se na tomto datu něčeho měnilo nebo že by nebylo akceptováno). Splatnost tedy jednoznačně nastala právě ke dni 31. 5. 2024.

25. Žalovaná dále tvrdila zánik žalované pohledávky v důsledku započtení její pohledávky za žalobkyní z titulu náhrady škody, resp. bezdůvodného obohacení ve výši 2 338 500 Kč. Žalobkyně namítla s odkazem na § 1987 odst. 2 o. z., že tvrzená pohledávka žalované je nejistá a neurčitá a jako taková není způsobilá k započtení. Sporovala existenci pohledávky, její výši a splatnost.

26. Protože žalobkyně namítla neplatnost uvedeného zápočtu s odkazem na § 1987 odst. 2 o. z., soud se nejprve zabýval tím, zda tvrzená pohledávka žalované byla způsobilá k započtení.

27. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (dostupném na www.nsoud.cz), v němž vysvětlil, že účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky (v tomto případě žalobkyně) před tím, aby dlužník pasivní pohledávky (tj. žalovaná) oddálil její uspokojení jednostranným započtením své sporné (nejisté) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky (tzv. aktivní pohledávky, tj. pohledávky použité k započtení), a dosáhl toho, že namísto uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou, a tedy nezpůsobilou k započtení, je tedy právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči věřiteli pasivní pohledávky formou námitky započtení vyvolá spor o existenci či výši aktivní pohledávky (namísto jednoznačného všemi účastníky akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí). Námitka započtení obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná, tj. nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování.

28. V posuzovaném případě byla existence žalované pohledávky ve výši 600 000 Kč mezi účastníky nesporná. Její splatnost přitom byla prokázána provedeným dokazováním. Existence splatné pohledávky žalobkyně za žalovanou je tedy nepochybná. Naproti tomu započítávaná pohledávka žalované z titulu náhrady škody/bezdůvodného obohacení je sporná, jelikož žalobkyně zcela neuznává její existenci, výši i splatnost. Předně tedy žalobkyně zpochybnila existenci škody/bezdůvodného obohacení. Namítla, že žalovanou předložené pokladní knihy z , Anonymizováno, pobočky a výpis z její vkladové karty nejsou dostatečným podkladem pro kompletní přehled o toku hotovosti z tržeb žalované na její účet. Učinila nesporným, že peníze z pokladen vybírala, ovšem jednoznačně jen v rozsahu 3 716 000 Kč, v jakém je vložila prostřednictvím své vkladové karty na účet žalované. Nikoli tedy v rozsahu, v jakém tvrdila žalovaná. Dále poukázala na to, že peníze předávala například jednateli žalované nebo jejich otci, kteří s nimi dále nakládali. Omezit se tedy na porovnání vybraných peněz z pokladny oproti vloženým penězům na účet žalované prostřednictvím její vkladové karty je vytržení z kontextu zaběhnuté praxe žalované. Dále sporovala výši tvrzené pohledávky, když namítala, že podpisy v pokladních knihách u výběrů hotovosti, o kterých žalovaná tvrdila, že je provedla žalobkyně, nejsou jejími pravými podpisy. Uvedla přitom příkladný výčet podpisů, které nejsou její. Namítla také, že některá data výběrů hotovosti nemohou odpovídat skutečnosti, protože v dané dny byla , Anonymizováno, pobočka zavřená. Konečně namítla, že žalovaná ji nikdy nevyzvala k zaplacení tvrzené pohledávky, nenastala tedy ještě její splatnost, v důsledku čehož nemohla být ani platně započtena.

29. Z uvedeného je zjevné, že sporná je již jen otázka, zda započítávaná pohledávka vůbec existuje, případně jaká je její výše a zda je již splatná. Žalovaná dosud navrhla výslech řady svědků k prokázání výběru hotovosti žalobkyní a listin týkajících se splatnosti tvrzené pohledávky. Z žádných listin založených ve spise, ani z procesních podání žalované však dosud nevyplynulo, že by žalovaná výslovně vyzvala žalobkyni k zaplacení tvrzené pohledávky ve výši 2 338 500 Kč. Žalovanou by tak bylo potřeba vyzvat k označení veškerých důkazů prokazujících další sporná tvrzení ohledně započítávané pohledávky. Je tedy zřejmé, že k prokázání tvrzení žalované ohledně existence, výše i splatnosti započítávané pohledávky by bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, které by neúměrné prodloužilo řízení.

30. Za této situace, kdy žalovaná pohledávka je jednoznačná a započítávaná pohledávka naopak nejistá, přičemž nejde o pohledávku ze stejné smlouvy a prokazování její existence, výše a splatnosti by neúměrně v rozporu s legitimním očekáváním žalobkyně prodloužilo předmětné soudní řízení, soud dospěl k závěru, že tvrzená pohledávka žalované není způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Zápočet tedy nemohl způsobit zánik žalované pohledávky. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti pohledávky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

31. Podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 30 000 Kč a z nákladů za právní zastoupení. Advokátu náleží odměna z tarifní hodnoty 600 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 10 700 Kč [tj. za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu, vyjádření k odporu ze dne 2. 10. 2024, poradu s klientem dne 13. 2. 2025, účast při jednání dne 18. 2. 2025, poradu s klientem dne 20. 3. 2025, účast při jednání dne 25. 3. 2025, poradu s klientem dne 11. 6. 2025 a účast při jednání dne 17. 6. 2025, a to vše dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”)], včetně 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, 6 paušálních náhrad po 450 Kč a dále náhrady za DPH ve výši 21 % z částky 110 900 Kč (ze součtu odměny a režijních paušálů,) ve výši 23 289 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 164 189 Kč [30 000 (soudní poplatek) + 10 x 10 700 (odměna) + 4 x 300 (režijní paušál) + 6 x 450 (režijní paušál) + 23 289 (DPH)]. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za nahlížení do spisu dne 25. 10. 2024 a písemná podání ze dne 4. 3. 2025, ze dne 23. 3. 2025 a ze dne 12. 6. 2025, jelikož se nejednalo svým rozsahem o samostatné úkony právní služby ve smyslu § 11 AT, případně doplnění mohlo (mělo) být provedeno přímo při jednání soudu (soud by nevyzýval k písemnému doplnění, pokud by zástupce byl řádně připraven na jednání, za které mu odměna náleží). Soud dále nepřiznal zástupci žalobkyně náhradu za cestovné a promeškaný čas, jelikož zástupce žalobkyně nedoložil technický průkaz vozidla.