9 C 142/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Cízlovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které žalobce půjčil žalovanému částku ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit 14 136 Kč (tj. jistinu navýšenou o poplatek v celkové výši 6 136 Kč, představující úroky ve výši 868 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 144 Kč a poplatek za službu zabezpečení výběru splátek ve výši 4 124 Kč), a to v pravidelných 12ti měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na půjčku uhradil 10 136 Kč a zbývá tak doplatit 4 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.

3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že žalovaný a žalobce uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které při podpisu smlouvy žalovaný převzal částku 8 000 Kč a zavázal se vrátit celkem 14 136 Kč, tedy půjčenou částku včetně úroku ve výši 868 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 144 Kč a poplatku za službu zabezpečení výběru splátek ve výši 4 124 Kč), a to vše v pravidelných 12ti měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Z nijak nerozporovaného tvrzení žalobce ve spojení se záznamem o půjčce soud zjistil, že žalovaný na půjčku uhradila celkem 10 136 Kč, přičemž poslední splátku uhradili žalobci dne [datum] ve výši 400 Kč. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván i právním zástupcem žalobce před podáním žaloby, což plyne z předžalobní výzvy. 5. [příjmení] mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkových vztahů. Pokud jde tedy o předmětnou smlouvu o půjčce postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), konkrétně dle § 657 a § 658 odst. 1, § 56 odst. 1, § 39 a § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.

6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odstavce 1 o. z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 658 odst. 1 o. z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 56 odstavce 1 zákona č. 40/1964 Sb. o. z., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 517 odstavce 2 zákona č. 40/1964 Sb. o. z., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit krom jistiny půjčky i úrok ve výši 868 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 144 Kč a poplatek za službu zabezpečení výběru splátek ve výši 4 124 Kč.

12. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek a dospěl k následujícímu závěru. Sjednaný úrok ve výši 10,85 % ročně v podobě částky 868 Kč, lze považovat za zcela souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednaný.

13. Pokud jde o ujednaný poplatek za zpracování a o poplatek za službu zabezpečení výběru splátek ve výši celkem 5 268 Kč, tedy ve výši cca 65,85 % z jistiny půjčky, má soud za to, že fakticky těmito poplatky, jejichž důvodnost žalobce nijak neprokázal, žalobce skrytě a nepřiměřeně navýšil smluvené úroky na cca 76,70 % z jistiny smlouvy o půjčce. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání smlouvy o poplatku za zpracování a o poplatku za službu zabezpečení výběru splátek jednoznačně jako ujednání v rozporu s dobrými mravy a jsou tedy absolutně neplatná podle ustanovení § 39 o. z. ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 o. z. Takto sjednaná výše úplaty se stala pro žalovaného hrubě nevýhodná a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání smlouvy o uvedených poplatcích lze v souladu s § 576 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2017 sp. zn. 19 Co 73/2017, případně na rozhodnutí téhož soudu z 31. 5. 2017 sp. zn. 30 Co 176/2017.

14. Platby v částce 10 136 Kč, které žalovaný v rámci splátek uhradil na půjčku, soud započetl nejprve na příslušenství dluhu, tedy na smluvní úrok ve výši 868 Kč a ve zbývající výši 9 268 Kč na jistinu půjčky ve výši 8 000 Kč. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný jistinu s úrokem již uhradil a vznikl zde přeplatek ve výši 1 268 Kč. Soud vzhledem k uvedenému rozhodl tak, že žalobu co do částky ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z důvodu rozporu s dobrými mravy podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, zamítnul.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak ze spisu nevyplývá, že by mu náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly.