9 C 171/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šrámkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozená Datum narození advokáta C Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 1 118 500 Kč, o zaplacení 679 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 1 088 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaných povinných společně a nerozdílně zaplacení 30 000 Kč, zamítá.III. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 679 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 679 000 Kč ode dne 16. července 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 30 677,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.V. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným je první žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 95 764,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11. 10. 2022 po připuštění změny žaloby a jejím částečném zpětvzetí domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 1 118 500 Kč coby dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2018, kterou žalovaní uzavřeli s manželi , jméno FO, a , jméno FO, (dále také jen „právní předchůdci žalobkyně“) a na základě které byla žalovaným přenechána částka 1 500 000 Kč se splatností do dne 31. 7. 2020. Dále se žalobkyně domáhala jen po prvním žalovaném zaplacení 679 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 679 000 Kč ode dne 16. 7. 2020 do zaplacení, a to coby dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 7. 2019, na základě které , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému 1 054 000 Kč se splatností do dne 15. 7. 2020 (původně se žalobkyně domáhala po obou žalovaných zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2018). Právní předchůdci žalobkyně postoupili své pohledávky v celkové výši 3 034 000 Kč žalobkyni, a to smlouvou o postoupení ze dne 22. 6. 2022. Kromě uvedených dvou zápůjček byla žalobkyni postoupena ještě pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 9. 2018, na základě které , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému 200 000 Kč se splatností do dne 17. 10. 2018, a pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2018, na základě které , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému 280 000 Kč se splatností do dne 12. 11. 2018. Všechny částky předával , jméno FO, prvnímu žalovanému v hotovosti. První žalovaný dluhy částečně splatil, a to bezhotovostními platbami v celkové výši 1 236 500 Kč. Splátky byly započteny na nejdříve splatné dluhy. Zcela tak byl zaplacen dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 9. 2018 a ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2018, částečně pak dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2018 v rozsahu částky 381 500 Kč a dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 7. 2019 v rozsahu částky 375 000 Kč.

2. První žalovaný neuznal žalobou uplatněné nároky. Potvrdil, že podepsal smlouvu o zápůjčce ze dne 31. 7. 2018 na částku 1 500 000 Kč, jednalo se však o konsolidaci všech předchozích bezhotovostních zápůjček poskytnutých mu , jméno FO, (jeho bývalým přítelem). Smlouva o zápůjčce tak jen potvrzovala, že ke dni 31. 7. 2018 dlužil , jméno FO, celkem 1 500 000 Kč. Nikdy tedy nepřevzal 1 500 000 Kč v hotovosti. Na dluh uhradil celkem již 1 236 000 Kč, a to bezhotovostně na účet , jméno FO, . Jiné dluhy vůči , jméno FO, neměl. Zdůraznil, že od něj nikdy nepřevzal žádnou částku hotově, vždy jen bezhotovostně. Smlouvy o zápůjčkách ze dnů 4. 9. 2018, 27. 9. 2018 a 15. 7. 2019 nepodepsal ani nepřevzal v nich uvedené částky.

3. Druhá žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok. S prvním žalovaným byli manželé do roku 2020. O jeho vztazích s , jméno FO, nic nevěděla, jen to, že si od něj první žalovaný půjčoval peníze pro své podnikatelské účely. O všech zápůjčkách se dozvěděla až po rozvodu. Věděla jen o smlouvě ze dne 31. 7. 2018, kterou podepsala, protože ji o to první žalovaný požádal. Vysvětloval jí, že si potřebuje půjčit peníze na podnikání, a že by bylo lepší, kdyby smlouvu také podepsala. Při podpisu smlouvy o půjčce ze dne 31. 7. 2018 však nedošlo k žádnému předání peněz. Nikdy nedošlo k žádným hotovostním platbám. Namítla, že by bylo zcela nelogické, pokud by právní předchůdci žalobkyně půjčili prvnímu žalovanému 300 000 Kč bezhotovostně bez písemné smlouvy a pár dní na to 200 000 Kč hotovostně a trvali by na smlouvě.

4. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako „smlouva o půjčce“ datované dne 31. 7. 2018 soud zjistil, že byla podepsána , jméno FO, coby věřitelem a jeho manželkou , jméno FO, a prvním žalovaným coby dlužníkem a jeho manželkou (druhou žalovanou). Smlouva byla tvořena dvěma sepnutými listinami, přičemž podpisy se nacházely na druhém listu. Podpis prvního žalovaného byl úředně ověřen. , jméno FO, se zavázal prvnímu žalovanému přenechat 1 500 000 Kč, a to jednorázově v hotovosti a v den podpisu smlouvy. První žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí uvedené částky a zavázal se ji vrátit do dne 31. 7. 2020 na bankovní účet č. , č. účtu, (b. ú. , jméno FO, ). Zápůjčka byla poskytnuta bezúročně. Sjednán byl pouze zákonný úrok pro případ prodlení (originál smlouvy je založen v přílohové obálce spisu, kopie je založena na č. l. 5 – 6 spisu).

6. Z listiny označené jako „smlouva o půjčce“ datované dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že na jejím základě se , jméno FO, coby věřitel zavázal přenechat prvnímu žalovanému coby dlužníkovi 200 000 Kč, a to jednorázově v hotovosti a v den podpisu smlouvy. Dle věty druhé čl. 2.2 smlouvy první žalovaný potvrdil převzetí částky svým podpisem na smlouvě. První žalovaný se zavázal vrátit peníze do dne 17. 10. 2018 opět na bankovní účet č. , č. účtu, (b. ú. , jméno FO, ). Zápůjčka nebyla úročena, sjednán byl jen zákonný úrok pro případ prodlení. Smlouva byla tvořena dvěma sepnutými listinami, přičemž druhá obsahovala neověřený podpis u předtištěného jména , Jméno žalované, (originál smlouvy je založen v přílohové obálce spisu, kopie je založena na č. l. 70 – 71 spisu).

7. Z listiny označené jako „smlouva o půjčce“ datované dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že na jejím základě se , jméno FO, coby věřitel zavázal přenechat prvnímu žalovanému coby dlužníkovi 280 000 Kč, a to jednorázově v hotovosti a v den podpisu smlouvy. Dle věty druhé čl. 2.2 smlouvy první žalovaný potvrdil převzetí částky svým podpisem na smlouvě. Zavázal se vrátit peníze do dne 12. 11. 2018 na bankovní účet č. , č. účtu, (b. ú. , jméno FO, ). Zápůjčka nebyla úročena, sjednán byl pouze zákonný úrok pro případ prodlení. Smlouva byla tvořena dvěma sepnutými listinami, přičemž druhá obsahovala neověřený podpis u předtištěného jména , Jméno žalované, (originál smlouvy je založen v přílohové obálce spisu, kopie je založena na č. l. 72 – 73 spisu).

8. Z listiny označené jako „smlouva o půjčce“ datované dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že na jejím základě se , jméno FO, coby věřitel zavázal přenechat prvnímu žalovanému coby dlužníkovi 1 054 000 Kč, a to jednorázově v hotovosti a v den podpisu smlouvy. Dle věty druhé čl. 2.2 smlouvy první žalovaný potvrdil převzetí částky svým podpisem na smlouvě. Zavázal se peníze vrátit do dne 15. 7. 2020 na bankovní účet č. , č. účtu, (b. ú. , jméno FO, ). Zápůjčka nebyla úročena, sjednán byl pouze zákonný úrok pro případ prodlení. Smlouva byla tvořena jedinou listinou oboustranně potištěnou, přičemž na druhé straně se nacházel podpis u předtištěného jména , Jméno žalované, i podpis , jméno FO, (originál smlouvy založen v přílohové obálce, kopie na č. l. 74 spisu).

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní ke dni 31. 7. 2018 dlužili manželům , jméno FO, 1 500 000 Kč. Žalovaní nepopírali, že podepsali smlouvu o zápůjčce ze dne 31. 7. 2018 (na které byl podpis prvního žalovaného úředně ověřen). Sporné však bylo, zda tato smlouva představovala konsolidaci předchozích (nikoli v písemné formě zachycených) závazků, anebo závazek nový. První žalovaný se dále bránil tvrzením, že nepodepsal smlouvy o zápůjčkách, na nichž nebyl jeho podpis úředně ověřen, tj. smlouvy ze dne 4. 9. 2018, ze dne 27. 9. 2018 a ze dne 15. 7. 2019, a že nedošlo k předání tvrzených částek. Aby bylo možné posoudit, kolik žalovaní dlužili právním předchůdcům žalobkyně (a nyní žalobkyni), bylo třeba nejprve vyřešit uvedené sporné skutečnosti, tedy zda první žalovaný podepsal smlouvy a zda převzal peníze. K otázce podpisu smluv byli vyslechnuti svědci , adresa, a , jméno FO, a byl zpracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví.

10. Svědek , jméno FO, vypověděl, že první žalovaný v jeho přítomnosti podepsal všechny tři sporné smlouvy. Dále potvrdil, že prvnímu žalovanému přenechal vždy v den podpisu smlouvy a v hotovosti ve smlouvách uvedené částky, tj. dne 31. 7. 2018 částku 1 500 000 Kč, dne 4. 9. 2018 částku 200 000 Kč, dne 27. 9. 2018 částku 280 000 Kč a dne 15. 7. 2019 částku 1 054 000 Kč. Peníze měl díky prodeji zděděných pozemků, část v hotovosti a část na účtu. S prvním žalovaným byli dlouholetí přátelé, vídali se denně, jelikož on provozoval kavárnu v Příbrami a první žalovaný vlastnil velkoobchod ovoce a zeleniny ve Zdicích. Protože prvnímu žalovanému věřil, půjčoval mu peníze. Nejprve se jednalo o částku 1 500 000 Kč za účelem odkoupení firmy prvním žalovaným. Smlouvu (i ty následující) připravil první žalovaný. Peníze prvnímu žalovanému přenechal v hotovosti. Půjčoval mu i jiné částky, avšak bezhotovostně na jeho účet. Bezhotovostně poskytnuté zápůjčky první žalovaný splácel řádně. Hotovostní však nikoli, což byl i důvod postoupení pohledávek žalobkyni (za což obdrželi od žalobkyně 2 500 000 Kč). S manželkou již byli ze situace nešťastní. Ověřený podpis se nachází pouze na jedné smlouvě, jelikož to iniciovala jeho manželka. On byl naivní, netrval na ověřených podpisech, prvnímu žalovanému věřil. Chtěl s ním jednat, aby mu něčím ručil, nicméně byl rázně odmítnut, a tím kontakt s prvním žalovaným skončil. Potvrdil, že je vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, (protokol o jednání ze dne 20. 6. 2023 založený na č. l. 124 – 128 spisu).

11. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že se s žalovanými přátelili 20 let, proto jim důvěřovali. Finanční záležitosti řešil její manžel, peníze měl z prodeje stavebních pozemků, kterých vlastnil přibližně 20, zároveň provozoval kavárnu v Příbrami na náměstí, kam za ním první žalovaný často chodil. Byla přítomna jen u zápůjčky na 1 500 000 Kč. První žalovaný odkupoval od svého společníka část firmy. Měla padesátiny, oba žalovaní za nimi přišli do kavárny s kyticí a se smlouvou o zápůjčce na 1 500 000 Kč, na které byl ověřený podpis. U předání peněz nebyla. Poté každou chvíli první žalovaný přišel pro nějakou částku. Řešil to s ním její manžel, ona do toho nezasahovala, ani nevěděla, zda se toho účastnila druhá žalovaná. První žalovaný jim následně sdělil, že nic nevrátí. Ze zdravotních důvodů již neměli sílu situaci řešit, a proto pohledávky postoupili. Nyní jsou v nepřátelském vztahu. Půjčených částek bylo více, než je uvedeno ve smlouvách. Fungovalo to tak, že první žalovaný přišel s tím, že mu přivezou např. „kamion s hroznovým vínem“, a proto potřebuje půjčit 30 000 Kč. Peníze se předávaly u nich doma nebo v kanceláři z ruky do ruky (protokol o jednání ze dne 20. 6. 2023 založený na č. l. 124 – 128 spisu).

12. Sporné podpisy prvního žalovaného na smlouvách ze dne 4. 9. 2018, ze dne 27. 9. 2018 a ze dne 15. 7. 2019 byly zkoumány znalkyní z oboru písmoznalectví, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , která vypracovala znalecký posudek č. 8/820/2024. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že sporné podpisy byly vyhotoveny kuličkovým perem s modrou pastou, přičemž se vždy jednalo o nacvičený nečitelný podpis psaný z volné ruky. Podpisy byly značně zjednodušené co do rozsahu, nikoli však co do provedení. Měly rychlejší tempo, při kterém nedocházelo k přerušení psacího tahu. Jejich provedení bylo natolik specifické, že jejich padělání by bylo značně obtížné. Fyzikálním zkoumáním sporných podpisů dostupnými technickými prostředky nebyly nalezeny žádné znaky svědčící o padělání. Všechny sporné podpisy vyhotovila jedna osoba. Znalkyně měla dostatek srovnávacího materiálu z rozhodného období v dobré kvalitě. Po provedeném zkoumání znalkyně dospěla k naprosto jednoznačnému závěru, že podpisy u předtištěného jména , Jméno žalované, na smlouvách o půjčce ze dnů 4. 9. 2018, 27. 9. 2018 a 15. 7. 2019 byly vlastnoručními, tedy pravými podpisy prvního žalovaného (znalecký posudek je založen na č. l. 182 – 191 spisu).

13. Ohledně podpisu sporných smluv soud dospěl na základě provedeného a shora popsaného dokazování k jednoznačnému závěru, že je podepsal první žalovaný, přestože tvrdil opak. Svědek , jméno FO, (původní věřitel) vypověděl, že všechny smlouvy podepsal první žalovaný, kromě něj tomu však nebyl nikdo přítomen. První žalovaný se naopak bránil tím, že to není pravda a smlouvy (kromě té, na které je jeho podpis úředně ověřen) nepodepsal. Bylo to tedy tvrzení proti tvrzení. Soud však po zhodnocení provedených důkazů uvěřil , jméno FO, a nikoli prvnímu žalovanému. Jeho výpověď byla totiž v souladu se znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jenž zkoumal sporné podpisy na smlouvách a dospěl k naprosto jednoznačnému závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčkách podepsal právě první žalovaný. Znalecký posudek byl přitom zcela přesvědčivý. Znalkyně logicky a vyčerpávajícím způsobem odůvodnila svůj závěr. Pokud přitom jde o hodnocení znaleckého posudku, soud připomíná, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125 a § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí jen přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Z uvedeného vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 483/01, dostupný na www.usoud.cz). Obrana prvního žalovaného co do (ne)podpisu smluv tak byla zcela vyvrácena znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ve spojení s výslechem , jméno FO, .

14. Další spornou skutečností bylo přenechání tvrzených částek prvnímu žalovanému, a to jak částky 1 500 000 Kč, tak částek 200 000 Kč, 280 000 Kč a 1 054 000 Kč. K objasnění těchto skutečností byli vyslechnuti , adresa, a , jméno FO, (jejichž výslechy jsou popsány shora v odstavcích 10 a 11 odůvodnění) a provedeny následující listinné důkazy.

15. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , soud zjistil, že první žalovaný byl ode dne 14. 11. 2007 společníkem této společnosti s obchodním podílem ve výši 50 %. Dne 8. 10. 2018 byl zapsán jako společník s obchodním podílem ve výši 100 %, tedy jako jediný společník a vlastník celé společnosti. Společník , jméno FO, byl k tomuto dni z obchodního rejstříku vymazán (výpis je založen na č. l. 139 spisu).

16. Z výpisů z bankovního účtu , jméno FO, č. , č. účtu, za období let 2016 až 2018 soud zjistil, že , jméno FO, v roce 2016 neposkytl prvnímu žalovanému žádnou částku.V roce 2017 přenechal prvnímu žalovanému bezhotovostně celkem 300 000 Kč, a to v následujících třech platbách (výpisy z účtu , jméno FO, za období let 2016 až 2017 jsou založeny na č. l. 151 – 171 spisu, přehledně pak elektronicky v systému ISAS – transakční historie poskytnutá , právnická osoba, dne 6. 9. 2023):- dne 9. 10. 2017 částku 100 000 Kč,- dne 15. 11. 2017 částku 100 000 Kč a- dne 20. 11. 2017 částku 100 000 Kč.První žalovaný , jméno FO, pak v témže roce 2017 vrátil celkem 110 000 Kč, a to v následujících dvou platbách:- dne 11. 12. 2017 částku 10 000 Kč a- dne 15. 12. 2017 částku 100 000 Kč.Za rok 2017 tak první žalovaný nevrátil , jméno FO, 190 000 Kč.V roce 2018, a to do dne podpisu smlouvy o zápůjčce na 1 500 000 Kč, tj. do dne 31. 7. 2018, , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému bezhotovostně celkem 717 000 Kč, a to v následujících devíti platbách (výpisy za období od ledna 2018 do dne 31. 7. 2018 jsou založeny na č. l. 102 p. v. – 109 spisu):- dne 15. 1. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 16. 1. 2018 částku 30 000 Kč,- dne 23. 3. 2018 částku 97 000 Kč,- dne 6. 4. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 10. 4. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 22. 5. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 12. 7. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 20. 7. 2018 částku 50 000 Kč a- dne 30. 7. 2018 částku 40 000 Kč.První žalovaný , jméno FO, v roce 2018 do dne 31. 7. 2018 vrátil celkem 447 000 Kč, a to v následujících šesti platbách:- dne 2. 1. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 29. 3. 2018 částku 97 000 Kč,- dne 3. 4. 2018 částku 50 000 Kč,- dne 15. 5. 2018 částku 100 000 Kč,- dne 15. 6. 2018 částku 50 000 Kč a- dne 27. 7. 2018 částku 50 000 Kč.Za prvních sedm měsíců roku 2018 tak první žalovaný nevrátil , jméno FO, 270 000 Kč. První žalovaný tak celkem do dne 31. 7. 2018 měl vůči , jméno FO, dluh 460 000 Kč. Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že , jméno FO, vybral v hotovosti dne 31. 7. 2018 částku 550 000 Kč (č. l. 102 spisu). Z výpisů rovněž vyplynulo, že , jméno FO, měl na účtu několikamilionový zůstatek.

17. Ohledně přenechání sporných částek soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému ve smlouvách uvedené částky. Tato skutečnost vyplynula zejména ze samotných smluv, jejichž (pravým) podpisem první žalovaný převzetí částek potvrdil. Nebyl to však jediný důkaz, který obranu prvního žalovaného vyvrátil. Přenechání částek dále potvrdil přímo původní věřitel, tj. , jméno FO, . Jeho výpověď soud shledal věrohodnou, jelikož byla v souladu s ostatními provedenými důkazy. Výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., potvrdil pravdivost jeho tvrzení, že první žalovaný skutečně kupoval padesátiprocentní podíl v této společnosti, a proto potřeboval peníze na vyplacení dosavadního společníka. Výpisy z účtu , jméno FO, pak vyvrátily obranu žalovaných spočívající v tvrzení, že částka 1 500 000 Kč uvedená ve smlouvě ze dne 31. 7. 2018 byla konsolidací předchozích bezhotovostních půjček. Z výpisů jednoznačně vyplynulo, že se o žádnou konsolidaci nejednalo, jelikož , jméno FO, prvnímu žalovanému do dne 31. 7. 2018 celkově nepřenechal částku v žalovanými tvrzené výši. První žalovaný mu nadto více než polovinu přenechaných peněz vrátil. Ke dni 31. 7. 2018 nevrátil jen částku 460 000 Kč. Smlouva ze dne 31. 7. 2018 tedy nemohla představovat konsolidaci předchozích zápůjček. Obrana prvního žalovaného byla tedy zcela vyvrácena.

18. Dále se proto soud zabýval skutečností, v jakém rozsahu žalovaní dluhy splatili.

19. Z výpisů z bankovního účtu , jméno FO, č. , č. účtu, za období let 2018 až 2019 a z potvrzení o platbách soud zjistil, že první žalovaný vrátil bezhotovostně , jméno FO, celkem 1 236 500 Kč, a to následujícími platbami:a) dne 6. 8. 2018 částku 44 000 Kč (č. l. 39 a č. l. 102 spisu),b) dne 17. 8. 2018 částku 44 000 Kč (č. l. 39 p. v. a č. l. 101 spisu),c) dne 31. 8. 2018 částku 37 500 Kč (č. l. 55 a č. l. 101 p. v. spisu),d) dne 1. 10. 2018 částku 60 000 Kč (č. l. 40 a č. l. 100 p. v. spisu),e) dne 17. 10. 2018 částku 20 000 Kč (č. l. 40 p. v. a č. l. 99 spisu),f) dne 31. 10. 2018 částku 37 500 Kč (č. l. 55 a č. l. 99 p. v. spisu),g) dne 12. 11. 2018 částku 22 500 Kč (č. l. 55 a č. l. 98 spisu),h) dne 13. 11. 2018 částku 30 000 Kč (č. l. 55 a č. l. 98 spisu),i) dne 4. 12. 2018 částku 20 000 Kč (č. l. 41 a č. l. 98 p. v. spisu),j) dne 10. 12. 2018 částku 5 000 Kč (č. l. 41 p. v. a č. l. 110 spisu),k) dne 14. 12. 2018 částku 22 500 Kč (č. l. 42 a č. l. 110 spisu),l) dne 21. 12. 2018 částku 37 500 Kč (č. l. 42 p. v. a č. l. 110 spisu),m) dne 14. 1. 2019 částku 35 000 Kč (č. l. 43 a č. l. 111 spisu),n) dne 30. 1. 2019 částku 37 500 Kč (č. l. 43 p. v. a č. l. 111 spisu),o) dne 31. 1. 2019 částku 22 500 Kč (č. l. 44 a č. l. 111 spisu),p) dne 15. 2. 2019 částku 37 500 Kč (č. l. 44 p. v. a č. l. 112 p. v. spisu),q) dne 4. 3. 2019 částku 37 500 Kč (č. l. 45 a č. l. 113 p. v. spisu),r) dne 12. 3. 2019 částku 30 000 Kč (č. l. 45 p. v. a č. l. 114 spisu),s) dne 25. 3. 2019 částku 100 000 Kč (č. l. 46 a č. l. 114 spisu),t) dne 1. 4. 2019 částku 11 000 Kč (č. l. 46 p. v. a č. l. 114 p. v. spisu),u) dne 2. 6. 2019 částku 50 000 Kč (č. l. 47 a č. l. 116 spisu),v) dne 13. 6. 2019 částku 50 000 Kč (č. l. 47 p. v. a č. l. 117 spisu),w) dne 18. 6. 2019 částku 50 000 Kč (č. l. 48 a č. l. 117 spisu),x) dne 2. 7. 2019 částku 50 000 Kč (č. l. 48 p. v. a č. l. 117 p. v. spisu),y) dne 30. 7. 2019 částku 37 500 Kč (č. l. 49 a č. l. 118 p. v. spisu),z) dne 14. 8. 2019 částku 37 500 Kč (č. l. 49 p. v. a č. l. 119 spisu),{) dne 10. 9. 2019 částku 20 000 Kč (č. l. 50 a č. l. 120 spisu),|) dne 24. 9. 2019 částku 20 000 Kč (č. l. 50 p. v. a č. l. 120 p. v. spisu),}) dne 8. 10. 2019 částku 20 000 Kč (č. l. 51 a č. l. 121 spisu),~) dne 10. 12. 2019 částku 37 500 Kč (č. l. 51 p. v. spisu),) dne 6. 1. 2020 částku 20 000 Kč (č. l. 52 spisu),€) dne 7. 1. 2020 částku 17 500 Kč (52 p. v. spisu),) dne 14. 2. 2020 částku 37 500 Kč (č. l. 53 spisu),‚) dne 18. 3. 2020 částku 37 500 Kč (č. l. 53 p. v. spisu),ƒ) dne 26. 6. 2020 částku 50 000 Kč (č. l. 54 spisu),„) dne 9. 12. 2020 částku 10 000 Kč (č. l. 54 p. v. spisu).

20. Vzhledem k tomu, že první žalovaný neurčil, na který závazek tou kterou platbou plnil, se soud dále zabýval způsobem započtení jednotlivých plateb.

21. Podle § 1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

22. Ustanovení § 1933 odst. 1 o. z. se týká případů, kdy má dlužník vůči věřiteli několik závazků stejného druhu. Přednostní je zde vůle dlužníka, který určí, na který závazek plní. Pokud jde o způsob určení dluhu dlužníkem, nezáleží na způsobu a formě, avšak nejpozději v okamžiku plnění musí být vůle dlužníka jasná a srozumitelná.

23. V projednávané věci první žalovaný žádným způsobem neurčil, který dluh splácí. V takovém případě se plnění započte nejdříve na závazek, o jehož splnění již věřitel dlužníka upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Jinými slovy, je zde upřednostněn zájem věřitele, který již upomenutím sám vyjádřil jeho vůli při plnění závazku. Právní předchůdci žalobkyně však žalovaného (žalované) neupomenuli ke splnění dluhu a zároveň závazky nebyly nikterak zajištěny. Plnění se tak započetlo na závazek nejdříve splatný, a to následujícím způsobem:a) platby uvedené v odst. 19 pod písm. a) až c) v celkové výši 125 500 Kč byly započteny na dluh ze smlouvy ze dne 31. 7. 2018, splatné dne 31. 7. 2020,b) následující platby v celkové výši 200 000 Kč uvedené v odst. 19 pod písm. d) až j) a částečně platba uvedená v odst. 19 pod písm. k) v rozsahu 5 000 Kč byly započteny na dluh ze smlouvy ze dne 4. 9. 2018, jejíž splatnost nastala dne 17. 10. 2018 (tedy dříve, než splatnost předchozí smlouvy). Dluh ze smlouvy ze dne 4. 9. 2018 tak byl zcela uhrazen,c) platba uvedená v odst. 19 pod písm. k) v rozsahu 17 500 Kč, dále platby uvedené v odst. 19 pod písm. l) až r) a platba uvedená v odst. 23 pod písm. s) v rozsahu 25 000 Kč (celkem tedy 280 000 Kč) byly započteny na dluh ze smlouvy ze dne 27. 9. 2018, splatné dne 12. 11. 2018. Dluh ze smlouvy ze dne 27. 9. 2018 tak byl zcela uhrazen,d) platba uvedená v odst. 19 pod písm. s) v rozsahu 75 000 Kč a platby uvedené v odst. 19 pod písm. t) až x) (v celkové výši 286 000 Kč) byly započteny na dluh ze smlouvy ze dne 31. 7. 2018, splatné dne 31. 7. 2020. Zbývající dluh z této smlouvy tak činí 1 088 500 Kč,e) platby uvedené v odst. 19 pod písm. y) až jj) v celkové výši 345 000 Kč byly započteny na dluh ze smlouvy ze dne 15. 7. 2019, splatné dne 15. 7. 2020. Zbývající dluh z této smlouvy tak činí 709 000 Kč.

24. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že manželé , jméno FO, postoupili pohledávku ze smluv o půjčkách v celkové výši 3 034 000 Kč na žalobkyni, přičemž dle smlouvy byly jednotlivé postupované pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy. Smlouva je podepsána manželi , jméno FO, a žalobkyní (č. l. 7 spisu).

25. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že pohledávka ve výši 3 034 000 Kč představovala dluh za žalovanými ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 7. 2018, ze dne 4. 9. 2018, ze dne 27. 9. 2018 a ze dne 15. 7. 2019. Příloha je datována dne 22. 6. 2022 a je podepsána manželi , jméno FO, a žalobkyní (č. l. 69 spisu).

26. Z dopisu ze dne 23. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovaným postoupení pohledávky a zároveň je vyzvala k vrácení 3 440 450,82 Kč, a to do 7 dnů ode dne doručení dopisu (č. l. 9 – 10 spisu).

27. Z dopisu ze dne 8. 7. 2022 soud zjistil, že zástupce prvního žalovaného vyzval žalobkyni ke specifikování pohledávek, jež byly manželi Tefertovými postoupeny žalobkyni. Dle detailu datové zprávy byl tento dopis odeslán zástupci žalobkyně téhož dne (č. l. 37 – 38 spisu).

28. Další navržené důkazy (zejména opětovný výslech , jméno FO, ) soud již pro nadbytečnost neprováděl, jelikož skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci.

29. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaní byli do roku 2020 manželé. Dne 31. 7. 2018 podepsali smlouvu o zápůjčce, na základě které , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému v den podpisu 1 500 000 Kč v hotovosti. První žalovaný dále podepsal dne 4. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu v den podpisu , jméno FO, přenechal 200 000 Kč, dále podepsal dne 27. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu , jméno FO, přenechal v den podpisu 280 000 Kč, a konečně dne 15. 7. 2019 podepsal smlouvu o zápůjčce, na základě které mu v den podpisu , jméno FO, přenechal v hotovosti 1 054 000 Kč. První žalovaný vrátil postupně , jméno FO, celkem bezhotovostně 1 236 500 Kč. Po započtení jednotlivých splátek tak žalovaní dluží na smlouvu ze dne 31. 7. 2018 částku 1 088 500 Kč. Na smlouvu ze dne 15. 7. 2019 pak dluží první žalovaný 709 000 Kč. Dluhy ze smluv ze dne 4. 9. 2018 a ze dne 27. 9. 2018 byly zcela uhrazeny. Manželé , jméno FO, postoupili pohledávky žalobkyni.

30. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na data uzavření předmětných smluv podle o. z.

31. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

32. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

33. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

35. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla téměř v celém rozsahu podána důvodně.

37. Ohledně nároku vůči oběma žalovaným z první smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2018, jejíž platnost žalovaní nezpochybnili, soud po provedeném dokazování uzavřel, že smlouva nepředstavovala žalovanými tvrzenou konsolidaci předchozích závazků , jméno FO, a prvního žalovaného, nýbrž že na jejím základě přenechal , jméno FO, prvnímu žalovanému 1 500 000 Kč. Přenecháním peněz přitom byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., jelikož se jedná o reálný kontrakt. Jak bylo uvedeno shora, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaní v rámci své obrany neuváděli pravdu. Hlavní argument prvního žalovaného, že nepodepsal smlouvy, na nichž nebyl jeho podpis ověřen, byl zcela jednoznačně vyvrácen znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Obrana žalovaných se proto v důsledku tohoto zjištění stala naprosto nevěrohodnou. Naopak věrohodnost výpovědi původních věřitelů (, jméno FO, ), zejména , jméno FO, , který potvrdil přenechání peněz, vyplynula z ostatních provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, jímž bylo potvrzeno, že první žalovaný v rozhodném období kupoval polovinu společnosti , právnická osoba, ., od svého společníka, a dále zejména z výpisů z účtu , jméno FO, , jimiž bylo vyvráceno, že , jméno FO, přenechal prvnímu žalovanému do dne 31. 7. 2018 částku 1 500 000 Kč. Žalovaní žádným relevantním způsobem nezpochybnili správnost dané smlouvy ze dne 31. 7. 2018, v rámci níž sami svým podpisem potvrdili, že peníze byly předány. Protože druhá žalovaná, manželka prvního žalovaného, se závazkem souhlasila, jedná se o jejich společný závazek, z nějž jsou oba zavázáni společně a nerozdílně. Protože došlo k částečným úhradám, a to v rozsahu částky 411 500 Kč (jak je vysvětleno v odst. 23 odůvodnění), mají žalovaní povinnost vrátit žalobkyni, které byly pohledávky platně postoupeny, částku 1 088 500 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a v rozsahu částky 30 000 Kč žalobu zamítl (výrok II. rozsudku), jelikož dluh z této smlouvy činí již jen 1 088 500 Kč a nikoli 1 118 500 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

38. Ohledně nároku vůči prvnímu žalovanému ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 7. 2019 dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že byl v celém rozsahu uplatněn po právu. První žalovaný se předně bránil, že smlouvu vůbec nepodepsal. Toto jeho tvrzení však bylo jednoznačně vyvráceno především znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Soud proto neuvěřil obraně prvního žalovaného, že mu , jméno FO, nebyla poskytnuta částka 1 054 000 Kč uvedená ve smlouvě (předmět zápůjčky), tedy že žádné peníze nepřevzal. Naopak uvěřil , jméno FO, , který potvrdil, že prvnímu žalovanému uvedenou částku přenechal. Převzetí dané částky navíc sám první žalovaný potvrdil podpisem smlouvy a žádným relevantním a věrohodným způsobem tuto skutečnost nezpochybnil. Předmětná smlouva tedy byla platná a pravá, a prvnímu žalovanému tak vznikla povinnost vrátit , jméno FO, do dne 15. 7. 2020 přenechanou částku. Vrátil však jen 345 000 Kč, nadále tedy dluží 709 000 Kč. Na plnění na předmětnou zápůjčku ze dne 15. 7. 2019 nebyly započítány další splátky provedené prvním žalovaným, jelikož těmi byly zcela uhrazeny zápůjčky prvního žalovaného ze dne 4. 9. 2018 a ze dne 27. 9. 2018. Tyto dvě smlouvy o zápůjčkách soud totiž také shledal platnými a pravými, a to ze shodných důvodů jako smlouvu ze dne 15. 7. 2019, závazky z nich však zanikly splněním. Pohledávka pak byla platně postoupena žalobkyni. Žalobou uplatněný nárok ve výši 679 000 Kč tak byl po právu, soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok III.), a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 679 000 Kč ode dne 16. 7. 2020 (tj. ode dne následujícím po splatnosti sjednané ve smlouvě) do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

39. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaným uložil povinnost nahradit žalobkyni 16 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 58 % a neúspěšná v rozsahu 42 % (předmět řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými ve věci nároku ze smlouvy ze dne 31. 7. 2018 včetně příslušenství činil 1 866 842,46 Kč, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalovaných do části jistiny a celého příslušenství). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za pět úkonů právní služby po 14 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne 6. 4. 2023 a účast na jednání soudu dne 11. 5. 2023), a to z původního předmětu řízení, dále za tři úkony právní služby po 12 780 Kč, a to z předmětu řízení po částečném zastavení a připuštění změny žaloby (účast na jednání soudu dne 20. 6. 2023, účast na jednání soudu dne 15. 8. 2023 a účast na jednání soudu dne 18. 4. 2024), včetně osmi paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 400 Kč, dle § 13 odst. 4 AT, dále z náhrady za 21% DPH ve výši 23 570,40 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 677,70 Kč (tj. 16 % z částky 191 735,40 Kč). Částka 191 735,40 Kč sestává z 55 925 Kč (soudní poplatek) + 5 x 14 300 Kč (odměna) + 3 x 12 780 Kč (odměna) + 8 x 300 Kč (režijní paušál) + 23 570,40 Kč (DPH). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

40. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť v předmětu řízení ze smlouvy ze dne 15. 7. 2019 byla žalobkyně ve vztahu k žalovanému zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 33 950 Kč, zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 25 000 Kč, resp. z částky 20 723 Kč, jelikož přebytek na záloze bude žalobkyni vrácen na základě samostatného usnesení, a z nákladů za právní zastoupení. Advokátu náleží odměna stanovená dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT, za tři úkony právní služby po 11 020 Kč (účast na jednání soudu dne 20. 6. 2023, účast na jednání soudu dne 15. 8. 2023 a účast na jednání soudu dne 18. 4. 2024), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč, dle § 13 odst. 4 AT, dále z náhrady za 21% DPH ve výši 7 131,60 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). Soud proto uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízen 95 764,60 Kč [33 950 Kč (soudní poplatek) + 3 x 11 020 Kč (odměna) + 3 x 300 Kč (režijní paušál) + 7 131,60 Kč (DPH) + 20 723 Kč (spotřebovaná záloha na znalecký posudek)]. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).