9 C 52/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šrámkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalovaného a žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupený kolizní opatrovnicí jméno příjmení , narozenou datum bytem adresa o určení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 28. 2. 2021 částkou 4 000 Kč měsíčně, a to vždy ke 30. dni v měsíci předem.

II. Dlužné výživné za období ode dne 28. 2. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 64 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným počínaje dnem 30. 6. 2022, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit ČR – Okresnímu soudu v Příbrami náklady řízení v plné výši, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 30. 3. 2022 domáhal uložení povinnosti svému otci (žalovanému) přispívat na jeho výživu částkou 4 000 Kč měsíčně, a to zpětně od jeho osmnáctých narozenin. Žalobce studuje [anonymizováno] ročník [anonymizováno] v [obec]. Žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 16 000 Kč měsíčně, na výživě žalobce se však finančně nijak nepodílí. Veškeré výdaje žalobci hradí jeho matka.

2. Svéprávnost žalovaného byla omezena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 3. 2022, č. j. [číslo jednací]. Žalovanému byla pro toto řízení o určení výživného ustanovena kolizní opatrovnice.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný je otcem žalobce. Žalobce studuje [anonymizováno 5 slov] a vyšší odborné školy v [obec]. Je zdravý, má pravidelné výdaje spojené se školou – obědy 700 Kč měsíčně, svačiny 50 Kč denně, školní pomůcky. Jeho další výdaje tvoří telefonní tarif 400 Kč měsíčně, příspěvky na [anonymizováno] 400 Kč měsíčně, autoškola 14 000 Kč. Vše hradí jeho matka. Žalovaný je v invalidním důchodu, pobírá důchod ve výši okolo 16 000 Kč měsíčně. Kvůli své závislosti na alkoholu a paranoidní schizofrenii byl omezen ve svéprávnosti. Ode dne [datum] je [anonymizováno] v [anonymizováno] nemocnici [obec]. Rodina jej pravidelně navštěvuje. Žalobce bydlí se svou matkou (manželkou žalovaného), náklady na bydlení činí 7 500 Kč měsíčně, hradí je matka. Matka žalobce pracuje ve [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem okolo 25 000 Kč měsíčně. Dlouhodobě hradí veškeré potřeby žalobce sama. Žalovaný na výživu žalobce nepřispívá ničeho. Žalovaný nemá žádnou další vyživovací povinnost.

4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

8. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný má k žalobci vyživovací povinnost, dlouhodobě ji však neplní. Veškeré náklady žalobce hradí jeho matka. Prvotní povinností obou rodičů je přitom přispívat na výživu svých dětí, a to podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Tato povinnost spočívá v tom, že každý z rodičů musí vyvinout co největší možnou snahu zajistit své potomky. Vyživovací povinnost mají tedy oba rodiče. Každý z rodičů má povinnost platit výživné na dítě sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. Při určování rozsahu vyživovací povinnosti k dětem (tedy i zletilým) je třeba zohlednit, že zajištění výživy se týká nejen výživy ve vlastním slova smyslu, nýbrž všech nezbytných potřeb pro život kulturního člověka. Proto je potřebné, aby rodiče poskytovali podle svých schopností a možností tolik prostředků na výživu dětí, aby z nich byly uspokojené osobní potřeby dítěte, a to jak pokud jde o výživu, tak i o potřeby na prohlubování vzdělání, rozvoj zájmů a zálib, na přípravu na povolání.

10. Zákonný rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem je dán zásadně kritériem shodné životní úrovně. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, výživné tedy nemá mít jen spotřební charakter. Míra potřeb dítěte je závislá na různých okolnostech, zejména na věku, zdravotním stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách a zájmech, skutečnosti, zda dítě žije s jedním z rodičů či nikoli. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte (i zletilého) je přitom nutné vzít v úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se jen někdy, tj. všechny potřeby prospěšné pro jeho všestranný vývoj, např. autoškola, výdaje v době letních prázdnin, apod. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 5 Cz 42/88 ze dne 28. 2. 1989, publikovaný pod R 5/1991). Ke všem těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet při určování výše výživného.

11. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je oprávněný. Matka žalobce plní svou vyživovací povinnost k němu již tím, že se aktivně podílí na chodu jejich společné rodinné domácnosti a hradí evidentně všechny základní potřeby žalobce. Žalovaný sice trpí [anonymizována dvě slova], pobírá však invalidní důchod ve výši 16 000 Kč měsíčně. Je tedy v jeho možnostech přispívat na výživu žalobce, který se soustavně připravuje na své budoucí povolání. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 4 000 Kč měsíčně, a to zpětně od jeho 18. narozenin. Dlužné výživné je žalovaný povinen uhradit ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným.

12. Postupem dle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud opravil v písemném vyhotovení tohoto rozsudku zjevnou nesprávnost, které se dopustil při jeho vyhlášení, a to konkrétně chyby v počtech. Žalobce dosáhl zletilosti již dne [datum] a nikoli až v roce 2022. Soud proto opravil počátek vyživovací povinnosti i výši dlužného výživného.

13. Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobce byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

14. Státu vzniknou náklady v souvislosti se svědečným, o němž však dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Proto soud rozhodl jen o základu povinnosti s ohledem na procesní neúspěch žalovaného, konkrétní výše nákladů státu bude určena samostatným usnesením.