9 C 88/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 100 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 6. 2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 400 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, účastníci podepsali dohodu o narovnání na základě, které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 400 000 Kč, nejpozději do 1. 12. 2024. Žalovaný svůj závazek nesplnil a částku žalobkyni neuhradil. Žalovaný je proto od 2. 12. 2024 s úhradou dlužné částky v prodlení. Žalobkyně proto požaduje vedle žalované částky uhradit též zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že dohodu o narovnání považuje za neplatnou, neboť z jeho strany nebyla uzavřena svobodně. Tvrdil, že dohoda byla podepsána v tísni a za přispění podvodného jednání žalobkyně, která měla vylákat jeho podpis zneužitím jeho slabšího postavení. Žalovaný dále uvedl, že u žalobkyně působil jako instruktor zážitkových jízd a že při výkonu této činnosti z nedbalosti způsobil škodu na vozidle ve vlastnictví žalobkyně, které v době škodní události řídil. Současně žalovaný rozporoval výši uplatněného nároku s tím, že požadovaná náhrada škody neodpovídá pracovněprávním předpisům. Zdůraznil, že náhrada škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti nesmí u jednotlivého zaměstnance přesáhnout částku odpovídající čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým byla škoda způsobena. Existenci pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným žalovaný dovozoval zejména ze skutečnosti, že u žalobkyně měl stanovenou pracovní dobu, čerpal benefity poskytované žalobkyní a přijímal pracovní úkoly od jejích zástupců.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne , datum, podepsali dohodu o narovnání, jejímž předmětem bylo zaplacení 400 000 Kč za poškození vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 24. 9. 2023 žalovaným.

4. Mezi účastníky byly sporné okolnosti uzavření dohody o narovnání, zda smlouva byla podepsána žalovaným svobodně či v tísni nebo omylu žalovaného. V této souvislosti bylo mezi stranami zásadně sporné, jaký byl charakter spolupráce účastníků, zda se jednalo o pracovněprávní nebo jiný vztah, tedy zda žalovaný za škodu odpovídá v omezené či v plné výši.

5. Soud v řízení provedl následující důkazy, ze kterých zjistil tyto skutečnosti:

6. Z dohody o narovnání z dne , Anonymizováno, vyplývá, že tato byla uzavřená mezi žalobkyní na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka za účasti svědka , jméno FO, . Za žalobkyni dohodu podepsal její jednatel , jméno FO, . Předmětem dohody je poškození vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN: , Anonymizováno, (dále jen „předmětné vozidlo“) dne 24. 9. 2023 v místě Autodrom , adresa, – , Anonymizováno, . V dohodě je uvedeno, že tato upravuje sporná práva a povinnosti stran v souvislosti s pohledávkou, ať už je její výše či samotná existence sporná a pochybná, či nikoliv. V bodě I. 2. je ujednáno, že povinnost dlužníka plnit věřiteli na pohledávku tímto zaniká a je nahrazena povinností dlužníka uhradit věřiteli částku v celkové výši 400 000 Kč, která je spoluúčastí na havarijním pojištění. V bodě I. 3. je ujednáno, že dlužník uhradí věřiteli částku do 12/2024. V bodě I. 4. je dále ujednáno že se věřitel zavazuje, že nebude po dlužníku požadovat plnění pohledávky, nebude pohledávku soudně ani jinak vymáhat, nepostoupí pohledávku na jakoukoli třetí osobu ani nezapočte pohledávku proti jakékoliv pohledávce dlužníka za věřitelem. V dodatku k dohodě o narovnání ze dne , Anonymizováno, je dále ujednáno, že dohoda bude upravená po vyčíslení částky pojišťovnou , Anonymizováno, , přičemž celková dlužná částka nepřesáhne spoluúčast na havarijním pojištění 400 000 Kč.

7. Z faktur a potvrzení o platbách za opravu předmětného vozidla vyplývá, že žalobkyně dne 27. 9. 2023 uhradila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . částku 2 022 EUR za přední nárazník, dne 22. 9. 2023 uhradila pojišťovně částku 5 496 Kč za rozšířené pojistné plnění u předmětného vozidla ze skupinové smlouvy, dne 30. 11. 2023 uhradila společnosti , právnická osoba, částku 4 284,40 Kč za odrazku, dne 6. 11. 2023 uhradila společnosti , právnická osoba, částku 239 104,19 Kč za odstrojení předmětného vozidla, klempířské práce, opravu chladiče vody, opravu částí karosérie, opravu rovnání blatníků, lakýrnické práce, opravu zadního blatníku, geometrii a za vydaný materiál. Z dalších faktur a potvrzení o platbě ze dne 16. 11. 2023 vyplývá, že za pronájem náhradního vozidla za 10/23 byla zaplacena částka 121 000 Kč a dne 10. 11. 2023 byla zaplacena částka 86 394 Kč.

8. Ze seznamu nákladů za opravu předmětného vozidle vyplývá, že škoda na předmětném vozidle byla žalobkyní vyčíslena na částku 525 802,37 Kč.

9. Z obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto jsou určeny zejména pro zákazníky žalobkyně. Je v nich uveden postup, jakým způsobem instruktor seznámí řidiče (zákazníka) s ovládáním vozidla, a že jej bude doprovázet jako spolujezdec během jízdy. Dále jsou zde podrobnosti ohledně rezervace termínu jízdy zákazníkem, jejího zrušení a koupě poukazů na jízdu. V bodě 25 obchodních podmínek je upraveno, že vozidla poskytovaná žalobkyní jsou standardně pojištěna se spoluúčastí 10 %. V případě zážitkové jízdy po komunikaci a dálnici se zákazník může 10 % spoluúčasti zprostit úhradou částky 399 Kč a pro jízdy na okruhu je částka stanovena na 999 Kč. Dále je v obchodních podmínkách popsáno, v jakých jednotlivých lokalitách jsou pro jízdy k dispozici konkrétní značky vozů a informace ohledně ochrany osobních údajů.

10. Z nabídky vozového parku žalobkyně z internetových stránek žalobkyně vyplývá, že jsou zde uvedena vozidla, se kterými je možné zakoupit si zážitkovou jízdu, včetně jízdy předmětným vozidlem. Detaily nabídek jsou ke dni 8. 1. 2026.

11. Z výpisu žalovaného z živnostenského rejstříku vyplývá, že tento nemá v předmětném registru žádný záznam.

12. Ze směrnice pro instruktory vyplývá, že tato stanoví pravidla pro výkon činnosti instruktora, včetně právní a majetkové odpovědnosti, sankcí a pojištění. Směrnice je dle bodu 1. závazná pro všechny instruktory pracující ve společnosti , Jméno žalobkyně, . V bodě 2. směrnice je upravena role instruktora, který je zásadně spolujezdcem, poskytuje pouze rady, instrukce a dohled nad bezpečnostní činností. Co se týče právního rámce, směrnice dle bodu 3. vychází ze zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb., ze zákoníku práce č. 262/2006 Sb., z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a ze zákona o pojištění odpovědnosti č. 100/2004 Sb. V bodě 4. směrnice je upraveno, že instruktor nese hmotnou a majetkovou odpovědnost za škody vzniklé porušením této směrnice. Jedná se o přímé škody na majetku společnosti a škody vzniklé třetím osobám v souvislosti s výkonem činnosti instruktora. Porušení směrnice může dle bodu 5. vést k písemnému napomenutí, k finančním postihům a k odstoupení od pracovní smlouvy nebo k ukončení spolupráce. Sankce jsou uplatňovány v souladu se zákoníkem práce a interními předpisy společnosti. Instruktor je povinen být kryt pojistkou odpovědnosti za škody způsobené třetím osobám. Společnost zajistí základní pojistné krytí pro činnost instruktora. V bodě 7. směrnice je upraven postup při porušení směrnice, kterým je nejprve zjištění porušení pravidel vedením společnosti, formální vyšetření incidentu s dokumentací, vyhodnocení odpovědnosti instruktora a rozhodnutí o sankcích, následně uplatnění regresu v případě hmotné škody.

13. Z WhatsApp komunikace mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, a mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, vyplývá, že se jedná o komunikaci následující po podpisu předmětné dohody o narovnání. Žalovaný zasílá , jméno FO, fotografii textu předmětné dohody o narovnání, kterou podepsal a dále mu k tomu uvádí, že k dohodě udělali ještě dodatek, že suma bude ponížená dle vyjádření pojišťovny. Dále žalovaný ve zprávách uvádí, že zítra to nafotí a zkusí i tu pojistku na „blbost“. Žalovaný ve zprávách uvádí, že si plácli na férové jednání a že se budou snažit opravit to co nejlevněji. V následné komunikaci , jméno FO, vyzývá žalovaného, aby jim pro účely pojišťovny , Anonymizováno, zaslal fotografie řidičáku a občanky, které mu žalovaný následně zasílá. , jméno FO, dále žalovaného informuje o tom, že předmětné vozidlo je nyní takzvaně na heveru u , Anonymizováno, , a že likvidátor pojišťovny by měl do servisu k , Anonymizováno, přijet ještě téhož dne. Následně , jméno FO, informuje žalovaného, že pojišťovna nic nezaplatí a oprava bude stát do 400 000 Kč. , jméno FO, žalovanému nabízí, že může jet zítra s ním a osobně zaplatit objednané náhradní díly, přičemž , Anonymizováno, objednal další díly a dá fakturu. Musí to vyřídit zítra, neboť auto musí příští týden jezdit. , jméno FO, žalovanému dále k jeho dotazu vysvětluje, že 400 000 Kč představuje spoluúčast u pojišťovny. Oprava je spočítaná na cca 350 000 Kč a čeká se na díly od , Anonymizováno, . Pokud by byla oprava například 1 milion, tak by společnost musela zaplatit stejně 400 000 Kč a pojišťovna by doplatila zbytek. , jméno FO, žalovanému dále sděluje, že v současné době není známa přesná částka, ale má za úkol od , jméno FO, to vyřešit, neboť nutně potřebují uhradit nárazník a potom fakturu od , Anonymizováno, . Žalovaný na to uvádí, že takto se s , jméno FO, nedomluvili. Domluvili se tak, že se na to podívá likvidátor, odhadne cenu opravy, opraví se to a následně se vystaví faktura a pak se to s ním bude řešit a domluví se na splátkách. Dále žalovaný v komunikaci požaduje, že chce vidět vyjádření od pojišťovny.

14. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je bratrem žalovaného a v období přibližně od roku 2020 do roku 2025 rovněž spolupracoval s žalobkyní jako instruktor zážitkových jízd. Činnost vykonával opakovaně, v průměru jednou až dvakrát měsíčně, převážně o víkendech, výjimečně též ve všední dny při nárazových akcích. Konkrétní termíny výkonu práce byly určovány panem , jméno FO, prostřednictvím WhatsAppové skupiny, v níž byly vypisovány jednotlivé směny, na které se takto jednotliví instruktoři přihlašovali. Svědek popsal, že se v určený den a čas dostavil do sídla žalobkyně, kde obdržel od pana , jméno FO, provozní pokyny, zejména rozdělení vozidel, počet klientů, četnost jízd a celkový průběh dne. Poté vykonával činnost instruktora spočívající v doprovodu klientů při zážitkových jízdách, kontrole jejich totožnosti, poskytnutí základní instruktáže k bezpečnosti a obsluze vozidla, vedení klienta po předem stanovených trasách a dohledu nad tím, aby jízda probíhala bezpečně a v souladu se smluvními podmínkami žalobkyně. Při výkonu této činnosti zastupoval žalobkyni navenek vůči klientům, vystupoval jejím jménem a obvykle měl na sobě firemní tričko s logem žalobkyně. Instrukce ohledně chování ke klientům, bezpečnosti jízd a řešení nestandardních situací svědek čerpal od pana , jméno FO, nebo pana , jméno FO, . Vozidla používaná k jízdám nebyla jeho majetkem, nýbrž patřila žalobkyni či osobám s ní spolupracujícím. Svědek uvedl, že před zahájením spolupráce ani v jejím průběhu neuzavřel s žalobkyní žádnou písemnou smlouvu, nepodepisoval žádné dokumenty, nebyl seznámen s interními směrnicemi a spolupráce byla sjednána ústně s panem , jméno FO, . Odměna za vykonanou činnost mu byla vyplácena v hotovosti bezprostředně po skončení pracovního dne panem , jméno FO, , a to bez vystavení či podepisování dokladů. V případě pražských jízd byla odměna sjednána jako paušální denní sazba ve výši 1 500 Kč, a to bez ohledu na počet uskutečněných jízd v daný den; u jiných akcí byla výše podle odpracovaných hodin. Evidenci odpracované doby svědek osobně nevedl a případná evidence byla mimo osobu instruktorů. Svědek spolupráci ukončil v roce 2025 z důvodu neshod mezi jeho bratrem a žalobkyní. Celou spolupráci vnímal jako brigádní přivýdělek, který vykonával vedle svého dalšího zaměstnání.

15. Svědek , jméno FO, vypověděl, že s žalobkyní spolupracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, a to i pro další subjekty. Pro žalobkyni zajišťoval zejména obchodní a provozní agendu související s provozem zážitkových jízd, včetně organizace jízd na různých místech. Součástí jeho činnosti byla rovněž koordinace instruktorů, kterým určoval, kdy a kde mají vykonávat činnost. Svědek potvrdil, že instruktory pravidelně svolával na jednotlivé akce, sděloval jim termíny výkonu práce a organizoval jejich účast. Instruktoři mu předem oznamovali svou časovou dostupnost a na základě toho jim svědek přiděloval konkrétní směny. Ke komunikaci docházelo telefonicky i prostřednictvím WhatsAppové skupiny. Počet instruktorů se dle potřeby lišil, přibližně se jednalo o desítku osob. Svědek dále uvedl, že instruktoři vykonávali činnost podle jeho pokynů, přičemž on sám jim vysvětloval, jak se mají chovat ke klientům, jak mají manipulovat s vozidly, jak klienty usazovat do aut a že bezpečnost je prioritou. Tyto pokyny jim byly sdělovány před zahájením výkonu činnosti, zpravidla formou pravidelných schůzek před jednotlivými pracovními dny či víkendy, případně opakovaně prostřednictvím WhatsAppu. Před zahájením jízd se s instruktory osobně setkával, rozděloval jim konkrétní vozidla a určoval, jaký bude jejich postup. Instruktoři dle jeho výpovědi vystupovali navenek jako zástupci žalobkyně, a to mimo jiné tím, že nosili firemní trička s označením „, Anonymizováno, “ a „instruktor“, aby byli pro klienty jednoznačně identifikovatelní. Tímto oblečením byli odlišeni od klientů a bylo zřejmé, že jednají jménem žalobkyně. Svědek rovněž potvrdil, že instruktory školil, a to zejména v oblasti obsluhy vozidel, bezpečnosti jízdy a správného postupu při práci s klienty. Školení probíhala jak při zahájení spolupráce, tak průběžně. Instrukce byly předávány především ústně, přičemž svědek uvedl, že ve firmě existovaly i určité směrnice, byť si nepamatoval jejich přesnou podobu ani aktuální znění. Pokud jde o odměňování instruktorů, svědek uvedl, že práce instruktorů by měla být evidována, zejména co do počtu odpracovaných hodin. Instruktoři přicházeli na směny v předem určený čas a bylo známo, kolik hodin na dané akci strávili. Odměna byla zpravidla stanovena hodinovou sazbou přibližně 200 Kč za hodinu, přičemž u některých akcí, zejména výjezdních např. v , Anonymizováno, , byla sjednána paušální částka předem. Odměna byla vyplácena po skončení výkonu práce, zpravidla v hotovosti. Svědek uvedl, že se na výplatě podílel podle dohody s vedením žalobkyně a peníze instruktorům fyzicky předával. Svědek výslovně označil činnost instruktorů za brigádní a uvedl, že instruktoři byli přijímáni podle aktuálních potřeb žalobkyně. Detaily ohledně podpisu dohody o narovnání s žalovaným si svědek nepamatoval.

16. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

17. Z dohody o narovnání uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník písemně upravili své vzájemné vztahy vzniklé v souvislosti s poškozením vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 24. 9. 2023 v areálu Autodromu , adresa, – , Anonymizováno, žalovaným. Dohoda byla podepsána jednatelem žalobkyně , jméno FO, a žalovaným, a to za přítomnosti svědka , jméno FO, . Z jejího obsahu vyplývá, že strany výslovně deklarovaly, že mezi nimi existuje pohledávka, jejíž výše či samotná existence může být sporná nebo pochybná, a jejich cílem bylo tuto nejistotu odstranit sjednáním nového závazku. V dohodě bylo ujednáno, že dosavadní povinnost žalovaného k náhradě škody zaniká a je nahrazena povinností uhradit žalobkyni částku 400 000 Kč, označenou jako spoluúčast na havarijním pojištění vozidla, a to nejpozději do prosince 2024. Současně se žalobkyně zavázala, že po žalovaném nebude uplatňovat původní pohledávku, nebude ji soudně ani jinak vymáhat, nepostoupí ji třetí osobě a ani ji nezapočte proti případným pohledávkám žalovaného. Z dodatku k dohodě dále vyplývá, že strany počítaly s vyčíslením škody pojišťovnou , Anonymizováno, a že konečná dlužná částka nepřesáhne částku spoluúčasti 400 000 Kč. Z obsahu dohody soud rovněž zjistil, že dohoda neobsahuje žádná ujednání o pracovněprávním postavení žalovaného, o formě jeho zavinění, ani o výši jeho průměrného výdělku; dohoda se omezuje výlučně na popis škodní události a na paušální vymezení částky, kterou má žalovaný žalobkyni uhradit.

18. Z faktur a potvrzení o platbách soud zjistil, že žalobkyně vynaložila v souvislosti s opravou poškozeného vozidla a se zajištěním náhradního vozidla finanční prostředky v celkové výši, kterou sama vyčíslila na částku 525 802,37 Kč. Tyto důkazy prokazují vznik nákladů na odstranění následků škodní události. Samy o sobě však neprokazují rozsah odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu ani nezakládají závěr o důvodnosti žalobou uplatněného nároku co do jeho výše.

19. Z obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto jsou určeny především zákazníkům a upravují průběh zážitkových jízd jako služby poskytované žalobkyní, v jejímž rámci instruktor vystupuje jako osoba jednající jejím jménem a podle jí stanovených pravidel. Z obchodních podmínek rovněž plyne, že žalobkyně počítá s rizikem vzniku škody na vozidlech, která jsou standardně pojištěna se spoluúčastí. Tyto podmínky však neupravují odpovědnost instruktora za škodu a samy o sobě nezakládají povinnost žalovaného k náhradě škody v uplatněné výši. Z obchodních podmínek rovněž nevyplývá, že by byl žalovaný jakožto instruktor v postavení zákazníka, na něhož by bylo možné vztáhnout obchodní podmínky žalobkyně, ale naopak roli instruktora a zákazníka rozlišuje.

20. Z nabídky vozového parku žalobkyně zveřejněné na jejích internetových stránkách soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo k uvedenému datu součástí podnikatelské činnosti žalobkyně spočívající v poskytování zážitkových jízd a je určeno ke komerčnímu užívání zákazníky. Tento důkaz podporuje závěr, že ke škodě došlo v rámci standardního provozu a podnikatelského rizika žalobkyně.

21. Z WhatsApp komunikace mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, a svědkem , jméno FO, , která probíhala po podpisu dohody o narovnání, nevyplynuly žádné skutečnosti svědčící o tom, že by žalovaný uzavřel dohodu v tísni, pod nátlakem nebo v důsledku podvodného jednání žalobkyně. Naopak je z ní patrné, že žalovaný po uzavření dohody aktivně jednal o dalším postupu, vyjadřoval vlastní názory, domáhal se vyjádření pojišťovny a vnímal dohodu jako výsledek férové dohody stran.

22. Ze svědeckých výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, ve spojení se směrnicí pro instruktory soud zjistil skutkový stav rozhodný pro posouzení povahy vztahu mezi žalobkyní a instruktory zážitkových jízd. Obě výpovědi se v podstatných rysech vzájemně doplňují a potvrzují a vytvářejí ucelený obraz faktického fungování tohoto vztahu. Svědek , jméno FO, vypověděl, že pro žalobkyni vykonával činnost instruktora zážitkových jízd v období přibližně let 2020 až 2025, a to dlouhodobě a opakovaně. Svědek , jméno FO, u žalobkyně působil jako OSVČ a zajišťoval organizaci zážitkových jízd a řízení instruktorů, kterým uděloval pokyny. Účast na jednotlivých jízdách a akcích probíhala tak, že žalobkyně prostřednictvím svého provozního pracovníka vypisovala konkrétní termíny a instruktoři se na ně přihlašovali prostřednictvím WhatsAppové skupiny, přičemž po potvrzení termínu byli povinni se v určený den a čas dostavit na předem stanovené místo. Po příchodu instruktoři obdrželi provozní a organizační pokyny, zejména rozdělení vozidel, počet klientů, časový harmonogram a základní pravidla průběhu dne. Následně činnost instruktora spočívala v doprovodu klientů, jejich instruktáži, dohledu nad bezpečností jízdy, kontrole dodržování smluvních podmínek a zajištění řádného vrácení vozidla. Při této činnosti instruktoři vystupovali vůči klientům jménem žalobkyně, obvykle v jednotném firemním oblečení s jejím logem, a zajišťovali plnění povinností, které vyplývaly ze smluvního vztahu mezi žalobkyní a klienty, nikoli z vlastního podnikání. Je tedy zjevné, že žalobkyně měla nad instruktory vytvořenu ucelenou organizační strukturu. Odměňování instruktorů probíhalo buď na základě hodinové sazby, přibližně 200 Kč za hodinu, nebo formou paušální částky u výjezdních akcí. Odměna byla vyplácena po skončení výkonu práce, zpravidla v hotovosti, přičemž její výše se odvíjela od délky výkonu práce nebo předem sjednaného rozsahu akce. Instruktoři byli v tomto rámci označováni jako brigádníci, nevystavovali faktury a nenesli tudíž žádné podnikatelské riziko spojené s provozem žalobkyně23. Z výpisu žalovaného z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto rejstříku žádný záznam a není veden jako osoba samostatně výdělečná. Tento důkaz svědčí o tom, že žalovaný nevykonával činnost instruktora jako podnikatel na vlastní účet a odpovědnost a podporuje závěr, že jeho činnost měla povahu závislé práce vykonávané pro žalobkyni.

24. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že vztah mezi žalobkyní a instruktory vykazoval všechny znaky závislé práce. Instruktoři vykonávali práci osobně, byli začleněni do organizační struktury žalobkyně, nacházeli se ve vztahu podřízenosti vůči jejím pokynům, vykonávali činnost jejím jménem vůči třetím osobám, v jí určeném čase a na jí určených místech a za výkon této práce pobírali odměnu.

25. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“).

26. Podle § 1903 odst. 1 věta první občanského zákoníku dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

27. Podle § 1904 občanského zákoníku platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

28. Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

29. Podle § 583 občanského zákoníku jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

30. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 2 odst. 1 zákoníku práce závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podle odst. 2 závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

32. Podle § 3 zákoníku práce závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

33. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

34. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 3 zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

35. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

36. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

37. Podle § 351 zákoníku práce má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

38. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

39. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

40. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

41. Podle § 355 odst. 1 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek.

42. Podle § 355 odst. 2 zákoníku práce pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

43. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

44. Podle § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance uplatněnou v rozhodném období a koeficientem 4,348. Dojde-li ke změně týdenní pracovní doby v rozhodném období, vypočte se týdenní pracovní doba tak, že se úhrn součinů jednotlivých týdenních pracovních dob v hodinách a kalendářních dnů, po které byly tyto týdenní pracovní doby uplatněny, vydělí celkovým počtem kalendářních dnů v rozhodném období; výsledná hodnota se zaokrouhluje na tisíciny nahoru.

45. Podle § 361 zákoníku práce zjištění průměrného výdělku zaměstnance činného na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se řídí tímto zákonem. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, je rozhodným obdobím (§ 354 odst. 1) celá doba, po kterou trvalo provedení sjednaného pracovního úkolu.

46. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru.

47. Po právní stránce soud nejprve posuzoval, zda je dohoda o narovnání ze dne , datum, platným právním jednáním ve smyslu § 1903 a násl. občanského zákoníku. Dospěl k závěru, že dohoda formálně splňuje znaky narovnání podle § 1903 odst. 1 o. z., neboť strany jí chtěly nahradit dosavadní, byť sporný či nejistý závazek, novým ujednáním, kterým měly být jejich vzájemné vztahy definitivně vypořádány. Ze znění dohody ani z provedených důkazů soud nezjistil, že by byla uzavřena v tísni, pod nátlakem, v důsledku lsti či v rozhodujícím omylu ve smyslu § 1796 nebo § 583 občanského zákoníku.

48. Přestože mezi účastníky došlo dne , datum, k uzavření dohody o narovnání ve smyslu § 1903 odst. 1 občanského zákoníku, soud se v řízení zabýval otázkou povahy právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, neboť právě od ní se odvíjel rozsah odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu, respektive výši, kterou by měl žalobkyni uhradit. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalovaný pro žalobkyni vykonával závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákoníku práce, neboť činnost instruktora vykonával žalovaný osobně, jménem žalobkyně, podle jejích pokynů, v ní určeném čase a na jí určeném místě, s použitím jejích pracovních prostředků a v rámci její organizační struktury.

49. Skutečnost, že spolupráce nebyla formálně označena jako pracovněprávní a že nebyla uzavřena písemná pracovní smlouva, není z hlediska právního posouzení rozhodná, neboť podle § 3 zákoníku práce může být závislá práce vykonávána výlučně v rámci pracovněprávního vztahu bez ohledu na jeho formální označení. Soud proto při právním hodnocení vycházel z reálného obsahu a způsobu výkonu práce, jak byl zjištěn ze shodných a navzájem se podporujících svědeckých výpovědí, a nikoli z žalobkyní deklarované neformální spolupráce s žalovaným.

50. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 615/17 ze dne 10. 8. 2017, jakož i podle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2266/2011, ze dne 17. 10. 2012, se ochrana zaměstnance uplatní i při faktickém výkonu závislé práce bez existence písemné pracovní smlouvy, přičemž rozhodující je skutečný obsah vztahu, nikoli jeho formální označení.

51. Z uvedeného soud dovodil, že odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi se řídí režimem zákoníku práce, konkrétně ustanoveními § 250 a násl. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů, přičemž podle § 257 odst. 2 zákoníku práce je výše náhrady škody způsobené z nedbalosti zákonem omezena částkou odpovídající nejvýše čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti. Toto zákonné omezení je kogentní a nelze jej obejít ani dohodou o narovnání, byť by jinak splňovala obecné náležitosti stanovené občanským zákoníkem; právní jednání, které by odporovalo smyslu a účelu této zákonné úpravy, by bylo ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku nepřípustné.

52. Žalobkyně v průběhu řízení namítala, že platnost dohody o narovnání není podmíněna existencí původního právního vztahu ani existence původní pohledávky, a v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1720/2019 ze dne 21. 11. 2019 a sp. zn. 23 Cdo 3729/2022 ze dne 30. 8. 2023. Podle žalobkyně tak nemá být rozhodné, zda mezi účastníky existoval pracovněprávní vztah, popřípadě v jakém rozsahu žalovaný podle zákoníku práce odpovídá za škodu, neboť závazek žalovaného je dán samotnou dohodou o narovnání. Žalobkyní uváděná judikatura však řeší výlučně otázku platnosti narovnání z hlediska občanského práva. V projednávané věci však nejde o to, zda dohoda o narovnání vůbec mohla platně vzniknout, nýbrž o to, zda lze nárok z ní uplatněný soudně přiznat v uplatněné výši, a to s ohledem na zvláštní kogentní právní úpravu odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce.

53. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný z nedbalosti poškodil vozidlo žalobkyně, nýbrž o tom, v jaké výši je žalovaný povinen škodu žalobkyni nahradit. Za situace, kdy žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nárok převyšující zákonný limit pracovněprávní odpovědnosti, bylo nezbytné dále zjistit, jaká je maximální výše případné náhrady škody, tedy určit průměrný měsíční výdělek žalovaného před vznikem škody. Soud proto postupoval podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. a žalobkyni výslovně vyzval, aby tvrdila a prokázala výši průměrného hrubého měsíčního výdělku žalovaného ke dni vzniku škody, tj. k 24. 9. 2023. Zároveň byla žalobkyně poučena, že při výpočtu je třeba vycházet z rozhodného období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2023 ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce a průměrný hodinový výdělek následně přepočíst na průměrný měsíční výdělek postupem dle § 356 odst. 2 téhož zákona. K prokázání těchto tvrzení byla vyzvána zejména k předložení evidence vyplacených odměn či mzdových listů žalovaného za období duben až červen 2023 a evidence jeho odpracované doby v tomto období, případně k navržení jiných relevantních důkazů.

54. Žalobkyně však této výzvě nevyhověla a v řízení nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možné zjistit průměrný výdělek žalovaného ve smyslu § 351 a násl. zákoníku práce, popřípadě stanovit jeho pravděpodobný výdělek podle § 355 zákoníku práce. Nebylo tak možné posoudit, zda a v jaké výši by nárok žalobkyně případně mohl obstát v zákonných mezích pracovněprávní odpovědnosti zaměstnance. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně v rozhodné části neunesla své důkazní břemeno, neboť neprokázala základní předpoklad pro určení výše náhrady škody uplatňované vůči žalovanému.

55. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše průměrného měsíčního výdělku žalovaného, a tedy ani ohledně maximální možné výše jeho zákonné odpovědnosti za škodu, a současně uplatňovala nárok odporující kogentní úpravě zákoníku práce, soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 100 188 Kč, která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 6, § 11 a § 13 vyhlášky č. 178/1996 Sb. advokátního tarifu v účinném znění (dále jen AT), když soud postupoval dle § 8 odst. 1 AT při stanovení tarifní hodnoty a vyšel z tarifní hodnoty 400 000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tak činila 9 900 Kč, kdy bylo přiznáno 8 úkonů právní služby za 79 200 Kč, (a to za převzetí a přípravu, odpor proti platebnímu rozkazu, 3x vyjádření žalovaného dne 5. 9. 2025, 25. 1. 2026, 25. 2. 2026, 3 x za účast na soudním jednání dne 8. 1. 2026, 12. 2. 2026, 26. 3. 2026), zároveň bylo přiznáno 8 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za 3 600 Kč. Celkové náklady řízení tak činily 82 800 Kč, z toho daň z přidané hodnoty ve výši 21 % činila 17 388 Kč. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní, platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalovaného.

57. Pro úplnost soud uvádí, že žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k reakci žalobce ze dne 12. 3. 2026, neboť toto podání již nepřineslo žádnou novou argumentaci ve věci samé a rovněž mu nepřiznal náhradu nákladů za nahlížení do soudního spisu dne 7. 1. 2026, jelikož nahlížení do spisu nepředstavuje samostatný úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, nýbrž pouze přípravnou činnost, která je zahrnuta v jiných úkonech právní služby.