13 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30.750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 5.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.750 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.095 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 30 750 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 30 750 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, na internetových stránkách www.zaplo.cz se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, která měla být splacena do 22. 5. 2024. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 5 750 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 19. 3. 2024 na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.

2. K výzvě soudu žalobkyně dne 17. 10. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, úvěrové historie a lustrace v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nebylo tedy doloženo ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Dne 27. 1. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 5 750 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, splatnost byla stanovena na 18. 4. 2024. Žalovaná uzavřením smlouvy o úvěru udělila souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem posouzení své úvěruschopnosti a solventnosti. Žalovaná dále potvrdila, že se seznámila s textem smlouvy a obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž obchodní podmínky svého právního předchůdce.

6. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne , datum, poskytnuta částka 25 000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z výpisu z účtu rovněž plyne, že dne 3. 8. 2023 na něj byla zaslána částka 0,01 Kč k identifikaci klienta – žalované.

7. Z výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžité úhradě částky 31 675 Kč.

8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2024 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalované částku celkem 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 18. 4. 2024 a uhradit úrok ve výši 5 750 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

12. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalované.

20. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, na kterou žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 25 000 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč za úkony provedené do 31. 12. 2024, tedy převzetí a příprava zastoupení a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 700 Kč za úkony provedené od 1. 1. 2025, tedy návrh ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 700 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), soudní poplatek 1 230 Kč, DPH 420 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 3 650 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 38 392,21 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 25 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 65 %, v rozsahu 35 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 30 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 1 095 Kč.