13 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 122 798,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 368,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 66 430,39 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 387,11 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 387,11 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 59 371,08 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 371,08 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhá, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku celkem 122 798,64 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , akciovou společností, se sídlem 1 , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odštěpným závodem , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále v textu také jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o úvěrech. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “), a to za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 50 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu. Úroková sazba činila 23,76 % ročně a žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “), a to za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 60 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu. Úroková sazba činila 26,28 % ročně a žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky. Vzhledem k neplnění povinností ze strany žalované, kdy tato neuhradila dlužné splátky ani po upomínkách žalobkyně, odstoupila žalobkyně ke dni 31. 8. 2024 od obou smluv o úvěrech. Dlužná částka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí celkem 55 715,48 Kč (z toho jistina činí 49 387,11 Kč, úrok činí 4 489,17 Kč a poplatky jsou ve výši 1 839,20 Kč) a dlužná částka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí celkem 67 083,16 Kč (z toho jistina činí 59 371,08 Kč, úrok činí 5 553,28 Kč a poplatky jsou ve výši 2 158,80 Kč).

2. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalované vyjádřila (soudem zestručněno) tak, že její právní předchůdkyně vycházela v obou případech z příjmů žalované uvedených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žalovanou lustrovala v insolvenčním rejstříku a z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované. Z historie v interní evidenci klientů bylo ověřeno, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace. Právní předchůdkyně žalobkyně důkladně prověřovala rovněž exekuční portál. Co se výdajů týče, vycházela právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech z výdajů uvedených žalovanou. Žalovaná měla v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, již předchozí úvěr se splátkou 6 900 Kč (tuto skutečnost žalovaná uvedla na žádosti a právní předchůdkyně žalobkyně ji ověřila dotazem do CCB a vlastních systémů). V případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla žalovaná předchozí úvěr se splátkou 3 161 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně zjistila dotazem do CCB a vlastních systémů, přičemž žalovaná v žádosti uvedla výši splátek 0 Kč. V obou případech byl dle žalobkyně příjem žalované dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně v obou případech postupovala dle interního ekonomického modelu a nevycházela pouze z výdajů uváděných žalovanou, ale i ze statistických údajů. Žalobkyně dále ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uvedla, že žalovaná celkem čerpala 87 533,29 Kč, celkem uhradila 56 986 Kč. V případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná čerpala celkem 73 782,96 Kč a celkem uhradila 47 962 Kč. Ke svým tvrzením žalobkyně doložila transakce na obou úvěrech do 30. 11. 2023 a výpisy z účtů (v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, od srpna 2021 do srpna 2024, v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, od června 2022 do srpna 2024).

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Dne 13. 1. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaná, a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:

5. Z dokumentu nazvaného „Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalovaná požádala dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí jako nájemník, její čistý měsíční příjem je 23 000 Kč, náklady domácnosti činí 6 500 Kč a její finanční závazky jsou ve výši 6 900 Kč. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 8. 2021 soud zjistil, že žádost žalované ze dne , datum, byla schválena. Dopis obsahuje i základní informace o úvěru – např. úvěrový rámec 50 000 Kč, roční úroková sazba 23,76 %, RPSN 29,20 %, výše měsíční splátky minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč (pozn. soudu – s výjimkou RPSN jsou parametry úvěru shodné s parametry uvedenými na žádosti o úvěr).

6. Z dokumentu nazvaného „Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalovaná požádala dne 27. 6. 2022 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 60 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí „u rodičů, dětí“, její čistý měsíční příjem je 23 000 Kč, náklady domácnosti činí 7 000 Kč a její finanční závazky jsou ve výši 0 Kč. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 6. 2022 soud zjistil, že žádost žalované ze dne 27. 6. 2022 byla schválena. Dopis obsahuje i základní informace o úvěru – např. úvěrový rámec 60 000 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, RPSN 29,69 %, výše měsíční splátky minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč (pozn. soudu – parametry úvěru jsou shodné s parametry uvedenými na žádosti o úvěr).

7. Z upozornění na nedoplatky ze dne 11. 5. 2024 (2x), ze dne 19. 1. 2024, ze dne 19. 2. 2024, ze dne 19. 4. 2024, ze dne 4. 2. 2024 a ze dne 20. 3. 2024, dále pak z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 23. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně žalobkyní upozorňována na dlužné částky z obou smluv o úvěrech a vyrozumívána o tom, jakým způsobem může dlužné částky hradit.

8. Z přehledu plateb a dluhů soud zjistil, že dlužná částka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí celkem 55 715,48 Kč s příslušenstvím a dlužná částka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí celkem 67 083,16 Kč s příslušenstvím.

9. Z dopisu nazvaného „Splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne 31. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 31. 8. 2024 nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy a celá zbývající částka ve výši 67 084 Kč je nyní splatná (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu).

10. Z dopisu nazvaného „Splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne 31. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 31. 8. 2024 nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy a celá zbývající částka ve výši 55 716 Kč je nyní splatná (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu).

11. Z přehledů čerpání a plateb soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradila celkem částku 56 986 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná uhradila celkem 47 962 Kč. K žalobě byl rovněž doložen výpis z účtu č. , č. účtu, a č. , č. účtu, (první strana každého z výpisů je vytištěna ve spise, zbylá část dostupná v elektronické podobě v systému ISAS).

12. Z notářského zápisu , Anonymizováno, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem (první strana je vytištěna ve spise, zbylá část dostupná v elektronické podobě v aplikaci CEPR), soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, která byla změněna a doplněna dodatkem ze dne , datum, . Na seznamu postoupených pohledávek se nachází obě žalobou uplatňované pohledávky. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována v oznámení ze dne 2. 11. 2023.

13. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 75 793,68 Kč a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání.

14. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 62 961,17 Kč a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání.

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala dne 4. 8. 2021 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně žádost žalované schválila. Žalovaná poté dne 27. 6. 2022 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 60 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila. Právní předchůdkyně žalobkyně následně obě pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalovaná neplnila závazky ze smluv řádně a včas, proto jí žalobkyně dopisem ze dne 31. 8. 2024 oznámila, že k tomuto dni nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy a vyzvala ji k okamžité úhradě částky 67 084 Kč. Dalším dopisem ze dne 31. 8. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že k tomuto dni nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy a vyzvala ji k okamžité úhradě částky 55 716 Kč. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo žalobkyní pouze tvrzeno, jak její právní předchůdkyně posuzovala v obou případech úvěruschopnost. K tvrzením žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ničeho doloženo.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“26. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

27. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

28. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. V případech obou smluv o úvěrech se jedná o závazkové vztahy, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování úvěrů (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo v případě obou smluv o úvěrech povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bylo z posouzení úvěruschopnosti žalované zřejmé, že bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla v obou případech zabývat příjmy a výdaji žalované a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, resp. Předmětných smluv.

29. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalované splácet uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalované a z interních a externích databází, a dále popsala obecný postup posuzování úvěruschopnosti. Ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedoložila ničeho. Jak již bylo uvedeno shora, je soud povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výší příjmu žalované ani výší výdajů žalované (nebyly např. doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva nebo výpis z účtu prokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně měla přehled o příjmech a výdajích žalované). Stejně tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Žalovaná navíc na obou žádostech uvedla totožnou adresu trvalého pobytu a korespondenční adresu. V případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uvedla jako způsob bydlení „nájemník“, v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, je jako způsob bydlení uvedeno „bydlí u rodičů, dětí“. Nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně touto nesrovnalostí jakkoliv zabývala. S ohledem na vše shora uvedené nezbývá než uzavřít, že dle obsahu spisu právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila ani v jednom případě úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

30. Soud má s ohledem na uvedené za to, že obě smlouvy (smlouva o úvěru č. , hodnota, a smlouva o úvěru č. , hodnota, ) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou neplatné (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Tímto však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jelikož jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Žalované byla v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytnuta celkem částka 87 533,29 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 87 533,29 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 56 986 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení – rozdíl činí 30 547,29 Kč. V případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, byla žalované poskytnuta celkem částka 73 782,96 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 73 782,96 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 47 962 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení – rozdíl činí 25 820,96 Kč. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 368,25 Kč (30 547,29 Kč + 25 820,96 Kč). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky 56 368,25 Kč, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 160 789,50 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 56 368,25 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 35,1 %, v rozsahu 64,9 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 29,8 %. Vzhledem k tomu, že žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.