13 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32.897 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6.897 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26.000 Kč od 11.5.2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.214 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.7.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 32.897 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 26.000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, na internetových stránkách www.kimbi.cz se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 26.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 6.897 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.

2. K výzvě soudu žalobkyně dne 17. 12. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného, lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 4. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaný a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 26.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 80 % ročně. RPSN činila 117,10 % a počáteční výše minimální měsíční splátky byla 3.010 Kč. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž obchodní podmínky svého právního předchůdce.

6. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla dne , datum, poskytnuta částka 26.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z výpisu z účtu rovněž plyne, že dne , datum, na něj byla zaslána částka 0,01 Kč k identifikaci klienta – žalovaného.

7. Z poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 10. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 33.248 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku a příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 26.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a uhradit úrok ve výši 80 % ročně. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

12. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonemč. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnostinebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 26.000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného.

20. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 26.000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 26.000 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 700 Kč za úkony převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2.100 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), soudní poplatek 1.645 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 4.045 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 39.863,04 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 26.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 65 %, v rozsahu 35 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 30 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 1.214 Kč.