13 C 225/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 7 zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13.657,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.382 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9.275,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11.131,61 Kč od 20.12.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 22.7.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 13.657,60 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11.131,61 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní prostřednictvím mandatáře smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.999 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit dlužnou částku v 24 měsíčních splátkách ve výši 988 Kč, přičemž v každé splátce je obsažena jistina, úrok a pojištění. Žalovaná porušila svou povinnost hradit sjednané splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Žalobkyně požaduje úhradu dlužných splátek, jistiny po zesplatnění, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky a oznámení o okamžité splatnosti úvěru.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dne 30. 10. 2025 uvedla, že si je vědoma své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Žalobkyně uvedla, že vyhodnotila informace získané především z nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází, příjmu žalované, výdajů žalované, výdajů na splátky úvěru, finanční rezervy a demografických a statistických informací. Na základě tohoto procesu žalobkyně došla k závěru, že žalovaná bude schopna platit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nebylo doloženo ničeho, a to ani po opakované výzvě soudu k připojení listinných důkazů prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Zástupce žalobkyně u jednání uvedl, že žádnými dalšími listinnými důkazy nedisponuje.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Dne 25. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:

5. Z úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní (zastoupenou společností , právnická osoba, .) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16.999 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 34,36 % ročně. RPSN činila 40,40 % a součet splátek činil 23.712 Kč. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou o úvěru, dále pak úvěrové podmínky a sazebník k úvěrovým podmínkám.

6. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

7. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru plyne, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím subjektu , právnická osoba, ., k jehož úču byla zaslána platba 16.999 Kč.

8. Z přehledu plateb pro smlouvu , IBAN, soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni na svůj závazek celkem 12.617 Kč.

9. Z dopisu nazvaného „zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně oznámila žalované, že dne 16. 11. 2024 došlo k zesplatnění dosud nesplatných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 12.184,61 Kč nejpozději do 19. 12. 2024.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázala poskytnout žalované částku 16.999 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a uhradit úrok ve výši 34,36 % ročně. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 12.617 Kč.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

13. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou se řídí o. z. a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 16.999 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, tj. nebylo doloženo, že by žalobkyně měla k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalované nebo o jejích předchozích dluzích a způsobu jejich splácení.

21. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě byla žalované poskytnuta částka 16.999 Kč, na kterou žalovaná uhradila pouze částku 12.617 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4.382 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok III.)