13 C 233/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 45.380,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 33.980,01 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.541,51 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.338,81 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18.762,86 Kč od 21.2.2025 do zaplacení,s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18.092,84 Kč od 21.2.2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 po žalovaném domáhala částky 45.380,01 Kč, která se skládá z částky 18.092,84 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 670,02 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 8.430 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 2.472,86 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, z částky 3.214,29 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a z částky 12.500 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 1.338,81 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.541,51 Kč, dále pak úroku a zákonného úroku z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 25.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím a poplatky, celkem tedy částku 46.430 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.320 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 5. 8. 2024. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, kdy hradil pouze částečně celkem ve výši 13.600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žádost o úvěr, výplatní pásky za únor–duben 2023, dodatek č. , hodnota, k pracovní smlouvě a 2 strany z nájemní smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 20. 5. 2026 a dne 3. 6. 2026 se ve věci uskutečnila jednání, ke kterým se nedostavil žalovaný a při kterých soud učinil následující dílčí skutková zjištění:- Z žádosti o úvěr ze dne 5. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 30.000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem je 30.136 Kč, jeho měsíční výdaje jsou celkem 11.977 Kč (bydlení, energie 7.722 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 4.255 Kč), použitelný měsíční příjem je 18.159 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádné vyživované dítě.- Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že částka k výplatě žalovanému byla v únoru 2023 ve výši 32.516 Kč, v březnu 2023 ve výši 29.153 Kč a v dubnu 2023 ve výši 25.510 Kč.- Z dodatku č. , hodnota, k pracovní smlouvě soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2023.- Z nájemní smlouvy, resp. z její první a (pravděpodobně) třetí strany soud zjistil, že žalovaný uzavřel jako nájemce nájemní smlouvu spolu s další nájemkyní, přičemž celková měsíční platba dle této smlouvy činila 15.444 Kč. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od 21. 3. 2023 do 31. 3. 2024.- Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne , datum, . Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25.000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21.480 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.320 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 46.480 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 8 % ročně, RPSN činí 272,44 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha č. , hodnota, smlouvy – předpis splátek.- Z upomínek k zaplacení ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 12. 2. 2024 a z oznámení o předání k vymáhání ze dne 31. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného opakovaně upomínal o úhradu dlužné částky.- Z přehledu plateb žalovaného ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 13.600 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 31. 10. 2023.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.- Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 25.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s úrokem, částkou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.320 Kč. Celková dlužná částka činila 46.480 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, kdy na dlužnou částku uhradil pouze 13.600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena na žalobkyni.

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

7. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

15. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřil její právní předchůdce na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila žádost o úvěr. Na základě žádosti dle tvrzení žalobkyně neměl její právní předchůdce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které v žádosti uvedl. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřil majetkovou situaci mj. z výpisu z účtu žalovaného. Tento výpis však žalobkyně nedoložila, kdy uvedla, že jej nemá k dispozici. S ohledem na informace uvedené žalovaným a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako dostatečně schopného splácet úvěr dané výše ve sjednaných splátkách. Soud uvádí, že v daném případě zcela absentuje doložení zkoumání výdajů žalovaného, které byly (s výjimkou doložení výše nájemného a plateb s nájemným souvisejících) pouze tvrzeny, nebo způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalovaného (s výjimkou doložení části nájemní smlouvy, tedy s výjimkou výdajů na bydlení) ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaný své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.), příp. zda již jiné závazky má. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 25.000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 25.000 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný uhradil celkem částku 13.600 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.400 Kč.

18. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.