13 C 246/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50.000 Kč od 12.8.2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.077 Kč, a to do tří dnů od právní tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27.8.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12.8. 2025 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky (náklady za 2 upomínky) ve výši 1.000 Kč z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.500 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na dlužnou částku neuhradil ničeho. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně (v žalobě a následně na výzvu soudu) formulář k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – přílohu č. , hodnota, smlouvy o úvěru, interní dokument o lustraci žalovaného v CEE, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně doložila fotokopii občanského průkazu žalovaného a druhého dokladu totožnosti.

2. Soud zjistil, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti k projednání tohoto sporu. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – přepracované znění (dále jen „Nařízení Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, bydliště má však na území České republiky, a to na adrese uvedené v záhlaví rozsudku. Ve smyslu čl. 4 Nařízení Brusel I bis zdejší soud disponuje mezinárodní příslušností k řešení tohoto sporu.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud obdržel dne 6. 2. 2026 podání z e-mailové adresy , e-mail, , které však nebylo elektronicky podepsáno. Podání nebylo do tří dnů doplněno a soud k němu nemohl přihlížet (§ 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).

4. Dne 25. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalovaný ani žalobkyně (tato svou neúčast omluvila) a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem , hodnota, stran, navazuje na ni příloha č. , hodnota, , kterou je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smlouva o úvěru je opatřena autorizační doložkou – , Anonymizováno, , datum podpisu , datum, , čas podpisu 09:53:02, SMS kód , Anonymizováno, , SMS kód potvrzen z tel. čísla , hodnota, . Smlouvu uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný coby spotřebitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením , č. účtu, , tel. číslem a e-mailovou adresou. Čl. II smlouvy o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaný) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Poskytovatel (žalobkyně) si dle smlouvy vyžádal od spotřebitele (žalovaného) dva doklady totožnosti, kompletní výpis z účtu na jméno spotřebitele za poslední 3 měsíce, případně výplatní pásky za 3 měsíce nebo potvrzení o příjmu, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské péče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu, potvrzení o trvalém pobytu a daňové přiznání. Spotřebitel ve smlouvě dále prohlásil, že nemá jiné závazky, než viditelné na výpise z bankovního účtu či je uvedl v klientském účtu, výběry hotovosti nebyly a nebudou použity na úhradu jiných závazků. Podrobná analýza úvěruschopnosti spotřebitele je obsažena v příloze č. , hodnota, smlouvy o úvěru. Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 50.000 Kč. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že částka 50.000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Úvěr je sjednán na dobu určitou 12 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne 15. 2. 2026, úroková sazba činí 15 % měsíčně, RPSN činí 436 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, že spotřebitel se zavazuje splatit poskytnutý úvěr s úrokem v celkové výši 90.000 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 140.000 Kč. Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky činí 7.500 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného a právo na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalovaného k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou 500 Kč za upomínku). V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Příloha volně navazuje na text smlouvy o úvěru a není samostatně podepsána. K žalobě byly doloženy i předsmluvní informace obsahující parametry úvěru.- Z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalovaného, který nemá vyživované děti, jeho příjem je 53.000 Kč, náklady na bydlení jsou 4.000 Kč, náklady na potraviny jsou 3.000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázení a hazardní hry 266 Kč, EXTRA zůstatek na cokoliv činí 500 Kč a finanční zůstatek je ve výši 45.234 Kč. Dle přílohy č. , hodnota, jsou výsledky lustrací (Centrální evidence exekucí, SOLUS, databáze neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, interní databáze poskytovatele) bez záznamu a žalovanému lze poskytnout nabídku úvěru. Dle přílohy č. , hodnota, si žalobkyně jako podklad pro analýzu vyžádala výpisy z účtu žalovaného.- Z datového výstupu z Credit Info CEE soud zjistil, že k osobě žalovaného je k datu lustrace 23. 2. 2025 výsledek lustrace v negativním registru SOLUS „bez negativního záznamu“, v pozitivním registru SOLUS „0 Kč“, v insolvenčním rejstříku nebyla nalezena aktivní insolvence a počet aktivních exekucí byl 0. K tomu však soud dodává, že v případě této listiny se jedná o pouhý text na papíru se záhlavím žalobkyně, a to bez jakéhokoliv ověření o tom, že se skutečně jedná o výstup z jakéhokoliv registru dokládajícího úvěruschopnost žalovaného.- Z kopie občanského průkazu žalovaného a cestovního pasu soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.- Z detailu pohybu na účtu (na č. l. 36 spisu) soud zjistil, že z účtu žalovaného byla připsána částka 1 Kč, a to dne 23. 2. 2025.- Z detailu pohybu na účtu (na č. l. 37 spisu), soud zjistil, že dne 23. 2. 2025 byla na účet žalovaného zaslána částka 50.000 Kč.- Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky v celkové výši 8.000 Kč se splatností 15. 3. 2025 nebyla dosud uhrazena. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 7.500 Kč + 500 Kč za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy. Výzva byla zaslána e-mailem.- Z upomínky č. , hodnota, ze dne 5. 4. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky úvěru v celkové výši 8.500 Kč se splatností 15. 3. 2025 nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne 20. 3. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 7.500 Kč + 500 Kč + 500 Kč za druhou upomínku, a to nejpozději do 20. 4. 2025. Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do 20. 4. 2025, vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut. Upomínka byla zaslána e-mailem.- Z dopisu ze dne 28. 7. 2025 nazvaného jako „předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka 91.325,16 Kč a upozornila žalovaného na možnost soudního vymáhání této částky. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu bydliště žalovaného.

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

6. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

13. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 50.000 Kč. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou.

14. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

15. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla sjednána pro žalovaného za nevýhodných podmínek, kdy se za poskytnutý úvěr žalovaný zavázal vrátit částku celkem 140.000 Kč, tedy částku téměř trojnásobně vyšší, než byl samotný poskytnutý úvěr. Žalobkyně na základě doložených listin nemohla dospět k nepochybnému závěru, že se v případě žalovaného jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Ve smlouvě o úvěru a její příloze č. , hodnota, je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace žalobkyně při plnění své zákonné povinnosti po žalovaném vyžadovala, tato tvrzení však nebyla doložena žádnými podklady. Nebylo doloženo, že by žalobkyně skutečně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného nebo že by skutečně žalovaného lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

17. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru. Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 50.000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 50.000 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku (výrok I.).

18. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla výrokem II. zamítnuta. Žaloba byla mimo jiné zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 700 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem , hodnota, úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2.100 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), soudní poplatek 2.500 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 4.900 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 54.560,27 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 50.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 91,6 %, v rozsahu 8,4 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 83,2 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 4.077 Kč. (výrok III.)