13 C 25/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5.168 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.168 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.350,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.535,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.126,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4.126,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 a doplněným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 7. 4. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku) a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), jejíž součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala při sjednávání Smlouvy v intencích ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady v části označené jako„ Ověřené dokumenty“. Podpisem Smlouvy žalovaný mimo jiné prohlásil, že„ věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě“ (čl. 7 smluvních podmínek), že„ Úvěrující … před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné“ (čl. 7 smluvních podmínek) a že„ je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“ (ibid.). Za daných okolností právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o údajích poskytnutých žalovaným pochybovat. Nashromážděné a ověřené údaje právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila pomocí svého informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit a zaplatit jí úrok ve výši 910 Kč (v sazbě 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč. Žalovaný si rovněž ve Smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal uhradit poplatek ve výši 258 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 11. 2015. Sjednané částky žalovaný nehradil řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 11.000 Kč. Dne 30. 9. 2016 byla právní předchůdkyně žalobkyně sloučena fúzí se společností [právnická osoba], [IČO], která poté pod názvem [právnická osoba], uzavřela se žalobkyní dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, v níž svou pohledávku vůči žalovanému postoupila na žalobkyni; žalovaný o tomto byl vyrozuměn. V době postoupení se pohledávka skládala z dlužné části jistiny ve výši 4.126,67 Kč, dlužné části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 958,86 Kč a dlužné části poplatku za životní pojištění 82,47 Kč; příslušenství tvořily úroky a úroky z prodlení. V době od postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dne 8. 4. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.):

3. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky v celkové výši 5.910 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 258 Kč, to vše v 43 týdenních splátkách po 376 Kč. Dle textu [anonymizováno] zákazníka ze dne [datum] žalovaný v době uzavření smlouvy bydlel s rodiči, byl majitelem vozu a měl jedno nezaopatřené dítě, narozené v roce 2008. Byl zaměstnán jako zedník u společnosti [právnická osoba] s čistou měsíční mzdou ve výši 16.300 Kč. Jeho měsíční výdaje byly tvořeny nájemným a inkasem v celkové výši 4.300 Kč, výdaji domácnosti ve výši 5.200 Kč a výdaji na telefon ve výši 300 Kč. Dle sekce [anonymizováno] zákazníka označené jako„ dokumenty k ověření“ byly údaje uvedené žalovaným ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze celkem 11.000 Kč a ke dni ukončení smlouvy o zápůjčce uplynutím sjednané doby dne 27. 11. 2015 činil jeho dluh na jistině částku 4.126,67 Kč a na poplatcích částku 1.041,33 Kč. Dne 30. 9. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně zanikla fúzí a její jmění přešlo na společnost [právnická osoba], která se vzápětí přejmenovala na [právnická osoba]. Tato společnost poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. V době po postoupení pohledávky žalovaný již na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní výzvu ze dne 7. 5. 2020 (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal zaplacení dluhu). <i>4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10.00 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 5.910 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 258 Kč v 43 týdenních splátkách po částce 258 Kč, tj. celkem 16.168 Kč. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) pouze na základě obsahu zákaznické karty žalovaného, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaný k tomu doložil listiny, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů (žalobkyně potřebné doklady nedoložila a svou neúčastí u ústního jednání se připravila o možnost být poučena podle ust. § 118a o. s. ř.). Výdaje žalovaného pak nebyly zkoumány vůbec, právní předchůdkyně žalobkyně se zde spokojila pouze s tvrzením žalovaného. Soud na rozdíl od argumentace žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovaným, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě i ve svém vyjádření na výzvu soudu. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč a v průběhu splácení žalovaný zaplatil celkem 11.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil více, než činila jistina, soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvního úroku a poplatků, žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně zcela úspěšný a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.