13 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 96.169,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do:- částky 25.315,96 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.102,88 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.833,57 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19.589,54 Kč od 28.1.2025 do zaplacení as úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 19.589,54 Kč od 28.1.2025 do zaplacení a- částky 27.853,80 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.983,33 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.895,93 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení as úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26.000 Kč od 28.1.2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 21.5.2025 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 43.815,96 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 28.285 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2.300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 5. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 16. 11. 2022. Žalovaný celkem uhradil na dlužnou částku 1.500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 43.815,96 Kč, kapitalizovaný úrok 2.833,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2.102,88 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 19.589,54 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 19.589,54 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhá částky 52.353,80 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 29.622 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 15 měsíčních splátkách ve výši 3.975 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 10. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 16. 11. 2022. Žalovaný celkem uhradil na dlužnou částku 5.500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 52.353,80 Kč, kapitalizovaný úrok 5.895,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4.983,33 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 26.000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 26.000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Obě pohledávky za žalovaným byly společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a v obou případech zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně citovala informace uvedené v zákaznických kartách, dále odkazovala na judikaturu a zákonná ustanovení. Ke svým tvrzením žalobkyně ničeho nedoložila.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 10. 2. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalovaný a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (tedy smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit poplatek ve výši 24.946 Kč, který se skládá z úroku ve výši 19.282 Kč (úroková sazba činí 86 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.164 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v 21 měsíčních splátkách ve výši 2.300 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 2.285 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel celkovou výši spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smluvní podmínky“).- Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 10. 8. 2022 soud zjistil, že tento uvedl, že úvěr použije na vybavení domácnosti, nemá žádné vyživované osoby, nevlastní auto, je zaměstnán na plný úvazek u , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 26.702 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 3.500 Kč, externí splátky 0 Kč. Druh bydlení uvedl žalovaný – žije s rodiči. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ jsou uvedeny výplatní pásky 5,6/22.- Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný splatil celkem 1.500 Kč.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (tedy smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit poplatek ve výši 27.237 Kč, který se skládá z úroku ve výši 19.929 Kč (úroková sazba činí 86 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5.808 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v 15 měsíčních splátkách ve výši 3.975 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 3.972 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel celkovou výši spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smluvní podmínky“).- Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 25. 7. 2022 soud zjistil, že tento uvedl, že úvěr použije na vybavení domácnosti, nemá žádné vyživované osoby, nevlastní auto, je zaměstnán na plný úvazek u , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 30.702 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 10.000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 4.000 Kč, externí splátky 0 Kč. Druh bydlení uvedl žalovaný – žije s rodiči. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ jsou uvedeny výplatní pásky 5,6/22.- Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný splatil celkem 5.500 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, .- Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužných částek z obou smluv o úvěrech a byl upozorněn na možnost jejich soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.- Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 10. 8. 2022 a ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 25. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný v případě obou smluv o úvěrech přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022.

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

6. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se v obou případech řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

15. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaný uzavřel dne , datum, , následně i dne 10. 8. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta v prvním případě částka 30.000 Kč v hotovosti, ve druhém případě částka 20.000 Kč v hotovosti. V daných věcech se jedná o závazkové vztahy, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývané „rychlé“ úvěry, které nebankovní subjekty poskytují osobám, které by je od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo v obou případech povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla v obou případech zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

16. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly ověřeny v obou případech oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho (s výjimkou zákaznických karet) nedoložila, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru i dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila (v obou případech) povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Pochybnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyvolává rovněž skutečnost, že žalovaný v obou případech uvedl, že bydlí s rodiči, přičemž v jednom případě uvedl další čisté příjmy domácnosti 10.000 Kč, které nebyly žádným způsobem zkoumány, ve druhém případě uvedl další čisté příjmy domácnosti 0 Kč, kdy obě smlouvy od sebe dělí pouhé dva týdny. Žalovaný rovněž uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou 4.000 Kč (v případě první smlouvy) a 3.500 Kč (v případě druhé smlouvy), kdy nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně těmito velmi nízkými výdaji zabývala. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila v obou případech s tvrzením žalovaného a blíže se jeho výdaji nezabývala, nabízí se otázka, do jaké míry se žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalovaného, resp. zda se nejednalo o zkoumání pouze pro formu. Nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala tím, jak žalovaný plní své dosavadní závazky, resp. zda nějaké jiné závazky má. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v obou případech vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Stejně tak má soud za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, je neplatná. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smluv. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluhy žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal nárok na bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částek, které představují bezdůvodné obohacení. V prvním případě (tedy dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) byla žalovanému poskytnuta částka 30.000 Kč, žalovaný žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradil celkem 5.500 Kč. Ve druhém případě (na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) byla žalovanému poskytnuta částka 20.000 Kč, žalovaný žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradil celkem 1.500 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 43.000 Kč (24.500 Kč a 18.500 Kč). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

18. V částce převyšující částku dle výroku I. je tedy žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl (výrok II).

19. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (výrok III.)