13 C 261/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17.370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7.370 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.000 Kč od 12.7.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15.8.2025 po žalovaném domáhá zaplacení částky 17.370 Kč, která se skládá z částky 10.000 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 4.000 Kč představující úrok ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru a z částky 3.370 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 14.000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku celkem 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, kdy nehradil na svůj dluh ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný odesláním žádosti prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit, přičemž řádně zvážil své možnosti. K ověření výše příjmů poskytl žalovaný výpisy ze svého účtu na období od prosince 2023 do března 2024. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila žádost o spotřebitelský úvěr, výplatní pásky za listopad 2023 až leden 2024 a přehled pohybů na účtu. Ničeho jiného ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila.

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 25. 3. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně (tato svou neúčast omluvila) ani žalovaný a při kterém soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je u stávajícího zaměstnavatele zaměstnán od května 2023, jeho příjem je 32.272 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje jsou celkem 10.000 Kč, bydlí v pronajatém domě, je ženatý, nemá exekuci ani insolvenci, není hledanou ani politicky exponovanou osobou.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , podpis žalovaného však absentuje. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků do výše úvěrového limitu 20.000 Kč na účet žalovaného, kdy tato částka má být splacena společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5532,56 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. K žalobě byly doloženy i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a fotokopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, které měla žalobkyně k dispozici k ověření identity žalovaného.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že na účet žalovaného bylo žalobkyní zasláno celkem 10.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).

8. Z výpisů z účtu (pozn. soudu: první strana vytištěna na č. l. 6 a 7 spisu, zbytek dostupný v aplikaci CEPR, dále ve spisu na č. l. 61-71) soud zjistil, že tato obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalovaného od 18. 12. 2023 do 8. 3. 2024. Z dokumentu není patrné, co veškeré příjmy a výdaje představují, je z něj však patrné, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru opakovaně posílal peníze na , Anonymizováno, ., Anonymizováno, a že si již půjčoval peníze u jiných nebankovních institucí (např. , právnická osoba, ).

9. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že v listopadu 2023 mu byla vyplacena částka celkem 34.255 Kč, v prosinci 2023 částka celkem 36.702 Kč a v lednu 2024 celkem částka 36.092 Kč.

10. Z dokumentu „Zesplatnění spotřebitelského úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že vzhledem k porušování smluvních podmínek došlo dne 8. 7. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 30.388 Kč.

11. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne , datum, , soud zjistil, že mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru a smlouvy o zřízení zástavního práva, kdy dne 12. 8. 2024 žalobkyně požádala o poskytnutí částky 4.876.645,41 Kč, kdy uvedla seznam pohledávek, mezi kterými je i pohledávka za žalovaným.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka až do výše 20.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem 10.000 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, kdy na dlužnou částku neuhradil ničeho.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná.

15. Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

22. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřila mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. K ověření výše příjmů poskytl žalovaný 3 výplatní pásky a žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu. V daném případě zcela absentuje doložení zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného.

23. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud žalobkyně lustrovala žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný tou kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo žalobkyni v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobkyně nedoložila, že by zjišťovala, jakým způsobem plní žalovaný své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.), co se příjmů a výdajů týče, měla k dispozici výpisy z účtu, ze kterých bylo patrné, že žalovaný má značné výdaje na , Anonymizováno, ., Anonymizováno, a nejedná se o jeho první zápůjčku či úvěr u nebankovní instituce, navíc z doložených údajů o příjmech a výdajích není ve všech případech zcela patrné, co ten který konkrétní příjem či výdaj představuje, tj. zda se v případě příjmů jedná o úvěry, příjmy ze zaměstnání, příp. jiné příjmy, v případě výdajů, zda jde o splátky úvěrů či jiné výdaje. Žalovanému tedy bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 10.000 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 20.411,83 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 49 %, v rozsahu 51 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá ve 2 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.