13 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 21.588 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.921 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12.667 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.830 Kč od 8.12.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30.6.2025 domáhá po žalované zaplacení částky 21.588 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10.830 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, na internetových stránkách www.kimbi.cz se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 10.758 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 4. 3. 2024 na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru, kdy uhradila pouze 3.079 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.

2. K výzvě soudu žalobkyně dne 17. 2. 2026 uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované a lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v databázi dlužníků, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nebylo tedy doloženo ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Dne 13. 5. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně ani žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 150 % ročně. RPSN činila 311,30 % a počáteční výše minimální měsíční splátky byla 2.079 Kč. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž obchodní podmínky svého právního předchůdce.- Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne , datum, poskytnuta částka 12.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).- Z poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 7. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžité úhradě částky 21.705 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku a příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.- Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalované částku až do výše 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných splátkách a uhradit úrok ve výši 150 % ročně. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 3.079 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna písemně.

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

7. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalované.

15. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalované poskytnuta částka 12.000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 3.079 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 8.921 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze z části a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

16. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud ve výroku II. zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (výrok III.)