13 C 269/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30.441 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 13.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.900 Kč od 23.4.2024 do zaplacení a dále co do úroku z prodlení ze smluvních úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 621,37 Kč od 23.4.2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.100 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 9.441 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.919,63 Kč od 23.4.2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 14. 7. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 30.441 Kč s příslušenstvím. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným dne , datum, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www., Anonymizováno, .cz), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 21.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . , adresa, .441 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 21.000 Kč, z poplatku ve výši 8.819,63 Kč a z úroku ve výši 621,37 Kč. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhuje žalobkyně, any tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho nedoložila. Dále žalobkyně uvedla, že bere žalobu částečně zpět v rozsahu úroku z prodlení ze smluvních úroků v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 621,37 Kč ode dne 23. 4. 2024 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 13.900 Kč, přičemž platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět rovněž pro částku 13.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.900 Kč. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení co do částky 13.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.900 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a dále co do úroku z prodlení ze smluvních úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 621,37 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení částečně zastavil (výrok I.).

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Dne 13. 5. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně (tato svou neúčast omluvila) a dostavil se žalovaný a při kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 21.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. Poplatek za sjednání úvěru činil 5.291,78 Kč při řádném splácení, resp. 8.819,63 Kč při překročení doby splatnosti. K žalobě byl doložen rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující parametry úvěru shodně se smlouvou o úvěru.- Z dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, soud zjistil, že nové datum splatnosti půjčky je 22. 4. 2024, částka poplatku vyčíslená k datu splatnosti činí 8.819,63 Kč.- Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že na účet žalovaného byla dne , datum, poskytnuta částka 21.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, ., organizační složka).- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2025 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.- Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 6. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 21.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 5.291,78 Kč a úrok ve výši 36 % ročně, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Následně byla stanovena nová doba splatnosti na 22. 4. 2024 a poplatek byl vyčíslen na 8.819,63 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradila celkem 13.900 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

6. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

13. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila žádné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vzala žalobu částečně zpět. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Žalobkyně nedoložila, že by její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného v rejstřících či databázích, ani nesdělila, jak ji taková lustrace ovlivnila v rozhodnutí o tom, že je žalovaný dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaný schopen splácet sjednaný peněžní závazek.

14. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 21.000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 13.900 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 7.100 Kč. Proto soud žalobě vyhověl co do částky 7.100 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného. (výrok II.)

15. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (výrok III.). Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

16. Žalovaný požádal o možnost zaplacení dlužné částky ve splátkách nebo v delší lhůtě splatnosti, jelikož má příjem cca 25.000 Kč, náklady na bydlení 10.200 Kč a žije se svým otcem v garsonce, přičemž tento má rakovinu a žalovaný se o něj stará, kdy ho již třetím měsícem živí. Soud může dle § 160 o. s. ř. určit lhůtu plnění delší než do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V souladu s uvedeným ustanovením soud vyhověl žádosti žalovaného a určil lhůtu k plnění, kterou považoval za přiměřenou jak vůči žalovanému (kterému je dána dostatečná lhůta pro splacení dlužné částky), tak vůči žalobkyni (které tak bude dlužná částka splacena do 3 měsíců).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za neúspěch žalobkyně je nutné považovat i tu část předmětu řízení, ohledně které bylo řízení zastaveno, neboť procesní zavinění na zastavení řízení nese žalobkyně. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok IV.)