13 C 296/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13.378,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 518 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12.860,57 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.012,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 525,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.253,60 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5.116,26 Kč od 21.2.2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 po žalované domáhala částky 14.110 Kč, která se skládá z částky 5.116,26 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 137,34 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 2.264 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 692,40 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, z částky 900 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a z částky 5.000 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 525,96 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.012,19 Kč, dále pak úroku a zákonného úroku z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytl žalované v hotovosti částku 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím a poplatky, celkem tedy částku 18.592 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 23. 2. 2024. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, kdy hradila pouze částečně celkem ve výši 9.482 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně dále provedla výpočet smluvní pokuty, která činí 4.268,57 Kč, a vzala žalobu částečně zpět pro částku 731,43 Kč představující část žalované smluvní pokuty. Žalobkyně ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žádost o úvěr a fotografii mobilního telefonu, na kterém je na obrazovce přijatá platba 9.500 Kč od , Anonymizováno, . , adresa, .

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , bylo řízení částečně zastaveno pro 731,43 Kč. Usnesení o částečném zastavení řízení nabylo právní moci dne 1.4.2026.

4. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Dne 26. 5. 2026 a dne 3. 6. 2026 se ve věci uskutečnila jednání, ke kterým se nedostavila žalovaná a při kterých soud učinil následující dílčí skutková zjištění:- Z žádosti o úvěr ze dne 23. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 15.000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 9.500 Kč, její měsíční výdaje jsou celkem 7.960 Kč (bydlení, energie 1.000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 6.960 Kč), použitelný měsíční příjem je 1.540 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má 1 vyživované dítě.- Z fotografie mobilního telefonu soud zjistil, že na jeho obrazovce je detail přijaté platby ve výši 9.500 Kč, kdy se jedná o rodičovský příspěvek za listopad 2022. Z fotografie není patrné, o čí účet se jedná.- Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, . Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10.000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8.592 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 18.592 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 8 % ročně, RPSN činí 272,44 %. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha č. , hodnota, smlouvy – předpis splátek.- Z přehledu plateb žalované ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 9.482 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2023.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.- Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem, částkou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč. Celková dlužná částka činila 18.592 Kč. Žalovaná však svůj dluh řádně nehradila, kdy na dlužnou částku uhradila pouze 9.482 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena na žalobkyni.

7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

8. Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

16. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalované splácet ověřil její právní předchůdce na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila žádost o úvěr. Na základě žádosti dle tvrzení žalobkyně neměl její právní předchůdce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které v žádosti uvedla. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřil majetkovou situaci z výpisu z účtu žalované. Tento výpis však žalobkyně nedoložila, kdy uvedla, že jej nemá k dispozici. S ohledem na informace uvedené žalovanou a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovanou jako dostatečně schopnou splácet úvěr dané výše ve sjednaných splátkách. Soud uvádí, že v daném případě zcela absentuje doložení zkoumání výdajů žalované, které byly pouze tvrzeny, nebo způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalované ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaná své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.), přičemž soud uvádí, že ani ověření příjmu na základě jedné fotografie mobilního telefonu s příchozí platbou, ze které není patrné ani to, na čí účet byla platba připsána, nepovažuje za dostatečné. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 10.000 Kč, které měla vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 9.482 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto vyhověl žalobě co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 518 Kč. (výrok I.)

19. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.