13 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18.667 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2.938 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.238 Kč od 4.7.2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částky 4.429 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 8. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 14.238 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4.429 Kč. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www., Anonymizováno, .cz), na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 11.300 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 2.938 Kč s datem splatnosti dne 3. 7. 2024. Žalovaná neuhradila žalobkyni na svůj dluh ničeho. Protože se žalovaná dostala do prodlení, požaduje žalobkyně 2.500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu ve výši 4.429 Kč. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dotazem na její rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry, kdy tyto byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a pokud tato skutečnost povede k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti předmětné smlouvy, požaduje žalobkyně, aby jí bylo soudem přiznáno vše, co žalovaná dle smlouvy o zápůjčce dostala, tedy bezdůvodné obohacení, úroky z prodlení a náklady řízení.

2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Dne 3. 6. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaná a při kterém soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí částky 11.300 Kč bezhotovostně, převodem na účet žalované. Tuto částku měla žalovaná vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 2.938 Kč nejpozději do 3. 7. 2024. Identifikace žalované je zajištěna podpisovým kódem. K žalobě byly rovněž doloženy i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované uvedený ve smlouvě dne , datum, částku 11.300 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).

6. Z upomínek ze dne 10. 7. 2024, 17. 7. 2024, 24. 7. 2024, 2. 8. 2024 a 17. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání, přičemž pouze k této předžalobní výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalované (podací lístek).

7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne 3. 6. 2024 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 11.300 Kč a žalovaná měla tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2.938 Kč nejpozději do 3. 7. 2024. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývanou „rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

15. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu nedoplnila o žádná skutková tvrzení a nedoložila žádné důkazy. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Žalobkyně nedoložila, že by lustrovala žalovanou v rejstřících či databázích, ani nesdělila, jak ji taková lustrace ovlivnila v rozhodnutí o tom, že je žalovaná dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci), proto by měla standardně lustrovat žalovanou v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.), a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta. Při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo spoléháno jen na skutečnosti sdělené žalovanou nebo jí uvedené v zákaznické kartě. Není však možné vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, resp. prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky, dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelskou zápůjčku, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaná schopna splácet sjednaný peněžní závazek.

16. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 11.300 Kč, žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 11.300 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.)

17. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. (výrok II.)

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala částku 24.648,48 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 11.300 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 46 %, v rozsahu 54 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalované pak spočívá v 8 %. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.