13 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32.862,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.234 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 14.628,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27.635,93 Kč od 12.4.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 19. 11. 2025 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 32.862,18 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 27.635,93 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s limitem, který mohl být navýšen až na 150.000 Kč, a žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný nehradil úvěr v souladu se smluvním ujednáním, odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy a pohledávka se stala splatnou dne 11. 4. 2024. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 27.635,93 Kč, poplatky ve výši 1.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a úrok ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 2.726,25 Kč. Žalovaný čerpal celkem 36.135 Kč a uhradil pouze 17.901 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dne 16. 3. 2026 žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost, a přiložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ničeho jiného ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 3. 6. 2026 a dne 23. 6. 2026 se uskutečnila jednání, ke kterým se přes řádné předvolání bez omluvy nedostavil žalovaný. Při jednáních soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti: - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vyplývá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 36.135 Kč na nákup zboží, kdy tato částka měla být vrácena v 36 měsíčních splátkách ve výši 1.492 Kč. Roční úroková sazba činila 30,59 %. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 40.000 Kč. K žalobě byl přiložen i sazebník právní předchůdkyně žalobkyně a všeobecné pojistné podmínky. - Z přehledu čerpání a splácení vyplývá, že žalovaný celkem čerpal částku 36.135 Kč a celkem uhradil částku 17.901 Kč. - Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl být ověřen občanským průkazem a identifikován na prodejně, dále měla být provedena lustrace v SOLUS, registru CRIF a v insolvenčním rejstříku. Příjem žalovaného zjištěný a ověřený žalobkyní je uveden 19.000 Kč coby mzda/plat, výdaje jsou uvedeny nájemné 0 Kč měsíčně, hypotéka/leasing 0 Kč měsíčně, splátky úvěrů 1.929 Kč měsíčně a jiné závazky 0 Kč měsíčně. Jako zdroj, ze kterého byly příjmy a výdaje zjištěny, je uvedeno „z příslušných databází a registrů“. - Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 12. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o úvěru, čímž došlo i k zániku přistoupení žalovaného k rámcové smlouvě o pojištění (bylo-li sjednáno). Dále právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 32.862,18 Kč. - Z upomínky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 38.486,60 Kč nejpozději do 3. 7. 2025. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z části seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. - Z předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 včetně informace k zásilce soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 26. 9. 2022 s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázala poskytnout žalovanému částku 36.135 Kč a dále částku až do výše 40.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal dlužnou částku vrátit v pravidelných splátkách a zaplatit úrok. Žalovaný celkem čerpal částku 36.135 Kč a celkem na svůj dluh uhradil částku 17.901 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

7. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle zákona o spotřebitelském úběru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka 36.135 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila ničeho. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně důkladně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ani způsobem plnění dosavadních závazků žalovaného. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si vyžádal podrobnější informace a doklady týkající se příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně, tedy poskytovatel spotřebitelského úvěru, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě byla žalovanému poskytnuta částka 36.135 Kč, přičemž žalovaný uhradil 17.901 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18.234 Kč. Proto soud žalobě částečně vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

16. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl (výrok II.). Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok III.)

18. Soud zavázal žalovaného k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.