13 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Greplovou ve věci navrhovatel: celé jméno žalobce , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec proti osvojenkyně: osobní údaje osvojenkyně pro osvojení zletilého <b>I. [celé jméno žalované], [datum narození], dcera matky [jméno] [celé jméno žalované], rozené [příjmení], narozené [datum], a otce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], je od právní moci tohoto rozsudku osvojenkou [celé jméno žalobce], narozeného [datum].</b> <b>II. Osvojitel [celé jméno žalobce], narozen [datum], bude zapsán v matrice narození jako otec osvojenky namísto [jméno] [příjmení], narozeného [datum].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 1.2.2021 se navrhovatel domáhal osvojení [celé jméno žalované]. Osvojenkyně vyslovila s osvojením navrhovatelem souhlas. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: Navrhovatel uzavřel dne 23.11.2013 manželství s matkou osvojenkyně [jméno] [celé jméno žalované]. Ta měla v péči osvojovanou na základě rozsudku OS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (v právní moci dne [datum]). Následně v souvislosti s uzavřením manželství bylo od [datum] změněno příjmení osvojenkyně na„ [příjmení]“ na„ [celé jméno žalované]“. Navrhovatel žije s matkou osvojenkyně ve společné domácnosti více jak 7 let, za tu dobu se mezi ním a osvojenkyní vytvořil vztah jako mezi otcem a dcerou. Osvojenkyně byla navrhovateli svěřena do péče před osvojením rozsudkem OS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (v právní moci dne 14.8.2019). Biologický otec osvojenkyně [jméno] [příjmení] potvrdil vztah mezi navrhovatelem a osvojenkyní jako vztah mezi otcem a dcerou, nemá k osvojení své biologické dcery navrhovatelem žádné výhrady. S dcerou byl v kontaktu až od jejích 4 let, nyní jsou v kontaktu sporadicky. S osvojením dcery souhlasí i matka osvojenkyně. Navrhovateli i osvojenkyni není známo nic, co by bránilo osvojení, jsou si zcela vědomi následků osvojení. Po provedeném dokazování soud dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Podle § 794 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 795 věta první o. z., předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Podle § 796 odst. 2 o. z., o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle § 846 o. z., zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 o.z., lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 799 odst. 1 o.z. se může osvojitelem stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Podle § 800 odst. 1 věty prvé o.z. se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Podle § 801 o.z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Podle § 803 část věty před středníkem o.z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let. Podle § 804 o.z. osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. Z citované právní úpravy je zřejmé, že k osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, je třeba naplnění zejména následujících předpokladů: – naplnění taxativně vymezeného zákonného důvodu (viz. výše ust. § 847 o.z.) – souhlasu osvojence – projevu vůle osvojitele – soulad s dobrými mravy – absence nesouladu s odůvodněným zájmem pokrevního rodiče – přiměřený věkový rozdíl – vznik vazby mezi osvojencem a osvojitelem jako mezi rodičem a dítětem – bezrozpornost se zájmy dětí osvojitele Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že mezi navrhovatelem a osvojenkyní byl vytvořen vztah a citové pouto jako mezi otcem a dcerou, když navrhovatel osvojenkyni vychovává již asi 7 let a žije s ní a s její matkou v jedné domácnosti. [příjmení] se tak o osvojenkyni od jejího dětství řádně jako o vlastní dítě, tedy již v době její nezletilosti (§ 847 odst. 1 písm. c) a d) o.z.). Osvojenkyně za svého otce bere navrhovatele (osvojitele), s biologickým otcem tak blízký vztah nemá. V průběhu řízení nebyly ani zjištěny žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že osvojení osvojenkyně navrhovatelem je v rozporu s odůvodněnými zájmy jejího pokrevního otce, nebo že by bylo v rozporu s dobrými mravy. K osvojení byl dán výslovný souhlas všech osob, u nichž to zákon vyžaduje, a to s vědomím všech následků osvojení. Protože byly naplněny i všechny ostatní zákonné předpoklady pro osvojení osvojenkyně navrhovatelem (viz. právní úprava výše), soud návrhu na osvojení vyhověl. (výroky I. až II.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud ve výroku III. podle ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když navrhovatel se jako úspěšný účastník řízení náhrady nákladů řízení vzdal.