13 C 323/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč, a to ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 19.100 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 399,27 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 827,91 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9.100,07 Kč od 30.11.2019 do zaplacení,s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 9.100,07 Kč od 30.11.2019 do zaplacení,s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 781,49 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.942,42 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.933,39 Kč od 30.11.2019 do zaplacení,s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8.933,39 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 10. 2025 doplněnou podáním ze dne 5.3.2026 domáhá po žalované zaplacení částky 11.700 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 8.000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 12. 11. 2019. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 6.300 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 11.700 Kč, kapitalizovaný úrok 827,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 399,27 Kč, úrok ve výši 19,38 % ročně z částky 9.100,07 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 9.100,07 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhá částky 11.600 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 11.100 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 12. 11. 2019. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 14.500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 11.600 Kč, kapitalizovaný úrok 1.942,42 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 781,49 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8.933,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 8.933,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Obě pohledávky za žalovanou byly společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalované vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smluv o úvěrech. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a v obou případech zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně uvedla, že má za to, že aktuální absence dokladů či dokumentů, které jsou zaškrtnuty v kartách zákazníka, nemůže bez dalšího znamenat, že tyto nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřovány. Ke svým tvrzením žalobkyně ničeho nedoložila.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že má za to, že pohledávka je promlčena. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala podáním ze dne 14.4.2026 tak, že žalovaná po splatnosti obou pohledávek hradila další splátky, čímž dle § 2054 odst. 2 uznala svůj dluh, počala běžet nový desetiletá promlčecí doba a k promlčení pohledávek nedošlo. Žalovaná uvedla, že si není vědoma, že by z její strany došlo k uznání dluhu, avšak na bližší informace si již po tak dlouhé době nevzpomíná. Pokud soud nebude mít pohledávky za promlčené, požádala žalovaná o povolení měsíčních splátek ve výši , právnická osoba, Kč, neboť není schopna dluh zaplatit jednorázově, kdy splácí své jiné závazky.

4. Dne 20. 5. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalovaná (svou neúčast omluvila) a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (tedy smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, zavázala zaplatit administrativní poplatek ve výši , právnická osoba, Kč, úrok ve výši , právnická osoba, Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Smlouvu tvoří čtyři strany, kdy na první straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru. Druhou až čtvrtou stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy.- Z karty zákazníka ze dne 19. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije od ledna 2014 v domácnosti s jiným rodinným příslušníkem, druh bydlení je „spolubydlící“. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána v hlavním pracovním poměru, její čistý měsíční příjem činí 10.446 Kč a její měsíční výdaje jsou celkem 6.075 Kč, z toho splátky 2.025 Kč. V části „dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (tedy smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, zavázala zaplatit poplatek ve výši 3.000 Kč, úrok ve výši 2.100 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Smlouvu tvoří čtyři strany, kdy na první straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru. Druhou až čtvrtou stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy.- Z karty zákazníka ze dne 23. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije od ledna 2004 v domácnosti s manželem, druh bydlení je „spolubydlící“. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána v hlavním pracovním poměru, její hlavní čistý měsíční příjem činí 12.000 Kč a vedlejší příjem činí 5.000 Kč, její měsíční výdaje jsou celkem 4.000 Kč, z toho 1.000 Kč na bydlení, 3.000 Kč ostatní. V části „dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, .- Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužných částek z obou smluv o úvěrech a byla upozorněna na možnost jejich soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

6. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se v obou případech řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

15. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaná uzavřela dne , datum, , následně i dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta v prvním případě částka 15.000 Kč v hotovosti, ve druhém případě částka 10.000 Kč v hotovosti. V daných věcech se jedná o závazkové vztahy, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývané „rychlé“ úvěry, které nebankovní subjekty poskytují osobám, které by je od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo v obou případech povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných od žalované, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalované, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla v obou případech zabývat příjmy a výdaji žalované a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

16. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalované splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy a judikatury s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly ověřeny v obou případech oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho (s výjimkou karet zákazníka) nedoložila, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila (v obou případech) povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje jsou 6.075 Kč (v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) a 4.000 Kč (v případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ), kdy nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně těmito velmi nízkými výdaji zabývala. Stejně tak nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala příjmy žalované či existencí a způsobem splácení jejích dosavadních závazků. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila v obou případech s tvrzením žalované a blíže se jimi nezabývala, nabízí se otázka, do jaké míry se žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalované, resp. zda se nejednalo o zkoumání pouze pro formu. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v obou případech vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalované, stejně tak by žalovanou lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Stejně tak má soud za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, je neplatná. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smluv. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluhy žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal nárok na bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částek, které představují bezdůvodné obohacení. V prvním případě (tedy dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) byla žalované poskytnuta částka 15.000 Kč, žalovaná žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradila celkem 14.500 Kč. Ve druhém případě (na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) byla žalované poskytnuta částka 10.000 Kč, žalovaná žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradila celkem 6.300 Kč. S ohledem na částečné hrazení dluhů žalovanou vůči žalobkyni nedošlo k jejich promlčení. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4.200 Kč (3.700 Kč a 500 Kč). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

18. V částce převyšující částku dle výroku I. je tedy žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl (výrok II). Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Žalovaná požádala o možnost platit dluh ve splátkách ve výši , právnická osoba, Kč. Soud může dle § 160 o. s. ř. určit lhůtu plnění delší než do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V souladu s uvedeným ustanovením soud vyhověl žádosti žalované a určil lhůtu k plnění, kterou považoval za přiměřenou jak vůči žalované (které je dána dostatečná lhůta pro splacení dlužné částky), tak vůči žalobkyni (které tak bude dlužná částka splacena v řádu měsíců). Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku, kdy žalovaná je povinna splnit povinnost uloženou jí tímto rozsudkem do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok III.)