13 C 52/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9.423 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 9.423 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 795,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.947,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.059,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 6.059,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 a doplněným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021, domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku) a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), jejíž součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala při sjednávání Smlouvy v intencích ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady v části označené jako„ Ověřené dokumenty“. Dle čl. 13 Smluvních podmínek„ zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku“, právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla důvod o těchto údajích pochybovat. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně kromě této částky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10.033 Kč (tj. úrok ve výši 1.580 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % p. a., odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.466 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.987 Kč) a celkovou částku ve výši 22.033 Kč uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po částce 368 Kč Tyto splátky žalovaná nehradila řádně a včas a naposled na svůj dluh plnila dne 6. 8. 2018 Poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 12. 2016 a marným uplynutím lhůty pro její úhradu byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a dosud neuhrazenými splátkami, od 3. 12. 2016 byla proto dlužná částka jistiny úročena úrokem ve výši 20,5 % ročně v souladu s čl. 4 Smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem z téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná před postoupením smlouvy uhradila na předmětnou pohledávku celkem částku 12.610 Kč, skládala se pohledávka v době postoupení z dlužné části jistiny ve výši 6.059,06 Kč, dlužné části poplatku ve výši 3.363,94 Kč a příslušenství – úroků a zákonných úroků z prodlení. V době od postoupení pohledávky již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 22. 3. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které jí bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dne 27. 4. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti žalované, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.):

3. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12.000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 10.033 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 368 Kč (poslední splátka měla činit 321 Kč). Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 12.610 Kč (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila více). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem datovaným k témuž dni a zaslaným žalované doporučeně dne 14. 2. 2020. Po postoupení již žalovaná na svou pohledávku ničeho nezaplatila, a to ani v reakci na předžalobní výzvu datovanou ke dni 23. 4. 2020 a odeslanou doporučeně dne 24. 4. 2020.

4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 10.033 Kč v 60 týdenních splátkách po částce 368 Kč. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalované (spotřebitelky) pouze na základě obsahu zákaznické karty žalované, přičemž žalobkyně tuto zákaznickou kartu soudu nepředložila a ani neprokázala, že by žalovaná předložila úvěrujícímu listiny osvědčující pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě. Soud na rozdíl od argumentace žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovanou, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě i ve svém vyjádření na výzvu soudu. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 12.000 Kč a v průběhu splácení žalovaná zaplatila celkem 12.610 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila více, než činila jistina, soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvního úroku a poplatků, žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně zcela úspěšná a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.