14 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 300 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek ve výši 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou ze dne 16. 6. 2021 domáhal po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu z neuhrazených nákladů na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem. Z listinných důkazů (bloku na pokutu, poučení o manipulačním poplatku ze dne 8. 1. 2020, výzvy k zaplacení ze dne 25. 1. 2020 včetně dokladu o doručení žalované, nařízení č. 10/2012 a nařízení č. 7/2012) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Dne datum bylo v souladu s § 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů na vozidlo značka automobilu registrační značka nasazen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). TPZOV byl nasazen z důvodu zakázaného stání na místě, kde se vozidlo nacházelo, což bylo obecní policií kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, za který byla žalované uložena v blokovém řízení pokuta ve výši 1.000 Kč. příjmení předmětného vozidla je žalovaná, a proto podle § 17a odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii odpovídá za náklady za přiložení a odstranění TPZOV, jejichž výše je stanovena čl. II odst. 5 Nařízení obce číslo kterým se stanoví maximální cena za nucený odtah vozidel, za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Výše takových nákladů je stanovena částkou 300 Kč. Žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila i přesto, že byla o této povinnosti žalobcem poučena a následně k úhradě bezvýsledně vyzvána dne 25. 1. 2020. Žalovaná ani po předžalobní výzvě na dluhu ve výši 300 Kč s příslušenstvím ničeho neuhradila. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, žalovaná stála se svým vozidlem na místě, kde je zákaz stání, na vozidlo byl nasazen prostředek k zabránění odjezdu vozidla a žalované byla zároveň uložena bloková pokuta. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci celkem částku 300 Kč za nucený odtah vozidla. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaná včas splnila svou platební povinnost, a proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalované) včetně úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a nař. vl. číslo Sb. (odst. I. výroku) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, písemné podání ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (odst. II. výroku) Žalobce je na základě § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osobně osvobozen od placení soudního poplatku, a to jako územní samosprávný celek vykonávající státní správu, která na něj byla přenesena. Z tohoto důvodu je podle výsledku řízení povinna uhradit soudní poplatek žalovaná, na kterou vzhledem k jejímu neúspěchu ve věci tato povinnost přechází, a proto soud rozhodl o její povinnosti uhradit soudní poplatek (odst. III. výroku) Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.