14 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2.500 Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu neuhrazených nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu § 89a - § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v protialkoholní záchytné stanici. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (skutečné náklady a kalkulace ceny záchytná stanice, potvrzení o poskytnutí záchytu ze dne datum, osobní účet pacienta ze dne datum, výzva k zaplacení dluhu ze dne datum včetně poštovního podacího archu). Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Z dokumentu„ Osobní účet pacienta“ soud zjistil, že dne datum poskytla žalobkyně žalovanému vyšetření, ošetření a následně jej ubytovala na přechodnou dobu na protialkoholní záchytné stanici ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Za takovou péči náleží žalobkyni částka 2.500 Kč. Na záchytnou stanici byl žalovaný dovezen v důsledku intoxikace alkoholem a jiné návykové látky, jak je patrno z Potvrzení o poskytnutí záchytu ze dne datum. Při opuštění stanice žalovaný stvrdil na Osobním účtu pacienta svým podpisem výši a důvod dluhu vůči žalobkyni a zavázal se jej uhradit do 8 dnů od vystavení tohoto dokladu. Tento dluh však žalovaný žalobkyni neuhradil, v důsledku čehož mu zaslala výzvu k úhradě dne datum, ve které uplatnila i své právo na zákonné úroky z prodlení. Ani po zaslání výzvy žalovaný svůj dluh neuhradil. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Z citovaného ustanovení vyplývá, že uznání dluhu zakládá právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, trval. Uznání dluhu tak usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu a nemusí již prokazovat ani vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník může uplatnit námitku, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že již z jiného důvodu zanikl. příjmení však tuto námitku soud přijal, musel by dlužník skutečnost, kterou vyvrací domněnku uznání dluhu, tvrdit a prokázat. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno vyvrácení leží tudíž na dlužníkovi. V průběhu řízení však žalovaný žádnou takovou skutečnost netvrdil ani neprokázal. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému byla poskytnuta zdravotní služba spočívající v ošetření, vyšetření a pobytu na protialkoholní záchytné stanici ve smyslu § 89a - § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a následně žalovaný uznal dluh co do výše a důvodu podpisem vyúčtování úhrady za záchyt dne datum. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně prokázala, že má nárok vůči žalovanému v žalované výši, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému uznanou částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od splatnosti dluhu (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (odst. II. výroku). Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.