14 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem The anonymizováno 8 slov , příjmení jméno , anonymizováno republika zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec , o 15.000 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se v části žaloby o kapitalizovaný úrok ve výši 7.110 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11.670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11.670 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ohledně částky 3.330 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 2. 7. 2015 do 30. 5. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.330 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 2. 2022 domáhal proti žalované uhrazení shora uvedených peněžních částek a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti a potvrdila to podpisem Smlouvy. Žalovaná se smluvně zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25.440 Kč (půjčka 15.000 Kč, souhrnný poplatek 10.440 Kč), v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas a při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 28. 11. 2007. Žalobce neobdržel informace o výši jednotlivých úhrad, pouze, že žalovaný uhradil celkem částku 3.330 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze Smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek na přechodného věřitele [právnická osoba] S.á.r.l. a přechodný věřitel pohledávku ve stejné výši postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a to s účinností k témuž dni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 14. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. Žalovaná nesplnila svůj dluh a to ani částečně po předžalobní upomínce ze dne 15. 2. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 30. 5. 2022 postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a za použití ust. § 57 odst. 2 o.s.ř. nevyjádřila a zůstala v průběhu soudního řízení procesně pasivní.

3. Žalobce, právní zástupce žalobce, ani žalovaná, se k prvnímu jednání nařízenému v této věci nedostavili. Žalované bylo předvolání k tomuto jednání doručeno dne 4. 7. 2022 (pondělí, pracovní den - § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř.), žalobce a právní zástupce se z účasti na jednání omluvili bez uvedení konkrétního důvodu a souhlasili s tím, aby bylo jednáno bez jejich přítomnosti. Soud z tohoto důvodu věc projednal bez účasti účastníků a jejich zástupců podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Žalobce byl s předvoláním na první jednání vyzván, aby doplnil tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobce předtím, než došlo k uzavření Smlouvy. Žalobce podáním ze dne 27. 6. 2022 v reakci na tuto výzvu soudu vzal žalobu ohledně částky 7.110 Kč, představující kapitalizovaný úrok zpět a ve zbytku setrval na žalobě s tím, že důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje.

5. Soud s ohledem na procesní jednání žalobce učiněné před prvním jednání ve věci, postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1,2 věta první o.s.ř. a řízení a v uvedeném rozsahu zastavil (odst. I. výroku).

6. Soud na základě provedeného dokazování vycházel z obsahu spisu a z důkazů listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouva o půjčce z [datum], příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek, podací archy ze 17. 2. 2022, 3. 8. 2015 a 19. 9. 2018, oznámení o postoupení pohledávek z [datum], výpisem z obchodních rejstříků státu Malta a Lucembursko, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce a předžalobní výzvou z 15. 2. 2022, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

7. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy ze dne [datum] předal žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Žalovaná se kromě uvedené peněžní částky zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, který nebyl ve Smlouvě blíže specifikován, tedy celkem 25.440 Kč a to v hotovosti, v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč a žalovaná stvrdila podpisem Smlouvy, že v hotovosti převzala výše uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí Smlouvy měly být dle žalobních tvrzení též Smluvní podmínky Smlouvy, uvedené na zadní straně formuláře Smlouvy. Tuto skutečnost soud ze Smlouvy nezjistil. Smluvní podmínky byly předloženy samostatně, bez podpisu smluvních stran a proto soud z této listiny skutková zjištění ani nečinil. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla procesně nečinná, soud vzal listinami předloženými žalobcem za prokázané, že žalovaná smluvní závazky neplnila a na dluhu bez bližší konkretizace, kdy se tak stalo, uhradila celkem 3.330 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy, která ke dni postoupení se skládala z jistiny ve výši 15.000 Kč a zbývající části souhrnného poplatku 7.110 Kč, nejdříve postoupil na [právnická osoba] S. a.r.l. a následně přechodný věřitel postoupil pohledávku ve stejné výši na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 24. 8. 2018, s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla oznámena žalované přípisem ze dne 14. 9. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení ze dne 14. 9. 2018). Z výpisu veřejného rejstříku státu Malta byla ověřena právní existence žalobce. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 15. 2. 2022, k dobrovolnému uhrazení dluhu ve výši 22.110 Kč, se stručným popisem skutkového stavu věci a právním posouzením. Výzva byla doručována žalované stejně, jako ostatní předcházející listiny na adresu, která byla žalobci, popř. právnímu předchůdci žalobce známa z podání žalované (zjištěno z podacích archů ze dne 3. 8. 2015, 19. 9. 2018 a 17. 2. 2022). Lze tak uzavřít, že žalobce prokázal aktivní procesní legitimaci pro toto řízení, neboť pohledávku získal na základě opakovaného postoupení v rozsahu, jak ji žaloval a tato skutečnost byla oznamována žalované řádně na adresu, která byla žalobci, popř. jeho právním předchůdcům známa.

8. Soud v souladu s ust. § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky, se řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. (dále též obč. zák.) a zákonem č. 321/2001 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval s přihlédnutím též k ust. části první Hlavy I o.z..

9. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

11. Podle ustanovení § 451 odst. 1,2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Podle ust. § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná, nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhém vše, co podle ní dostal.

13. Podle ustanovení § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle ustanovení § 6 zák. č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru, nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr, za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu konstatuje, že Smlouva tak, jak byla mezi smluvními stranami uzavřena dne 22. 11. 2006, je smlouvou reálnou a proto musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku a současně má též charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle ust. § 52-57 obč. zák. a podle zák. č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že dne 23. 4. 2008 byla Evropským parlamentem a [jméno] přijata Směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen Směrnice). Členským státům EU bylo uloženo do 12. 5. 2010 přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto Směrnicí. Podle čl. 26 Preambule Směrnice, členské státy by při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů měly přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření mohou zahrnovat např. informování o vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojená s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Bylo zdůrazněno, že je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů. Za tímto účelem by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Soud konstatuje, že spotřebiteli se v českém právním prostředí dostalo efektivní ochrany až novelou provedenou zák. č. 43/20013 Sb., účinnou od 25. 2. 2013, kterou byl novelizován § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť až v tomto novelizovaném znění je výslovně uložena sankce, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, pokud věřitel neprovede zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Soud při právním posouzení postupu právního předchůdce žalobce, při uzavírání Smlouvy, přihlédl k nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1648/10, kde tento soud zopakoval názor, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost, nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavněkomforním řádu, jako významném celku a že povinnost soudu nalézt právo, neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“.

16. V tomto konkrétním případě, ve světle uvedeného právního názoru, podpořeného [příjmení] ústavního soudu lze konstatovat, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva, na základě níž bylo žalované poskytnuto peněžní plnění ve formě půjčky ve výši 15.000 Kč, za souhrnný poplatek 10.440 Kč, celkem to je 20.440 Kč a tuto částku se žalovaná zavázala splácet v 53 pravidelných hotovostních splátkách po 480 Kč. Žalobce v řízení nijak neprokázal, že by před uzavřením Smlouvy, jeho právní předchůdce zjišťoval a posuzoval, zda žalovaná byla vůbec schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr věřiteli dohodnutým způsobem splácet. Žalobce neměl dostatečné informace o tom, jakým způsobem žalovaná prováděla splátky, pouze bylo zřejmé ze žalobních tvrzení, že uhradila neznáno kdy a neznámo jakým způsobem částku 3.330 Kč. Informace týkající se zkoumání schopnosti žalované dluh zaplatit neměl žalobce žádné, a proto v tomto případě nemohl ani unést důkazní břemeno. Soud nemohl v tomto směru ani z důvodu neúčasti žalobce poučit tohoto účastníka ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., o těchto skutečnostech a o následcích, pokud nebudou tyto skutečnosti tvrzeny, tj. alespoň částečnému zamítnutí žaloby, neboť takové poučení lze dát účastníkům řízení výslovně na jednání ve věci, nikoliv jiným způsobem. Soud pro projednanou věc uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal, že by jeho právní předchůdce při poskytování půjčky ze Smlouvy se snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit a posoudit reálnou návratnost poskytnutých peněžních prostředků od žalované. Z dohodnutého souhrnného poplatku ve výši 10.440 Kč za poskytnutí půjčky 15.000 Kč nelze ani reálně zjistit, co vlastně představuje a z jakých nákladových položek se stává. Poplatek sám o sobě je navíc nepřiměřeně vysoký. Navíc součástí Smlouvy nebyly ani smluvní podmínky. Ty, které byly předloženy, byla doloženy samostatně bez podpisu smluvních stran. Ze všeho uvedeného je tak zřejmé a jisté, že Smlouva obchází zákon a je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Smlouva je podle ustanovení § 39 obč. zák. a také podle § 1 odst. 2 a § 8 o. z. (za použití ust. § 3030 o. z.), absolutně neplatná s účinností ex tunc a nemůže požívat právní ochrany. Z absolutně neplatné Smlouvy nelze žalobci požadované nároky přiznat. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou dohodly, tak představuje plnění z neplatné Smlouvy, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné Smlouvy částku 15.000 Kč a že žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 3.330 Kč. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák., uložil žalované, povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši 11.670 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, stanoveným v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po doručení žaloby (návrhu na vydání EPR), tj. od 31. 5. 2022 do zaplacení (odst. II. výroku).

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění požadované na základě absolutně neplatné Smlouvy (odst. III. výroku).

18. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. V řízení měla větší procesní úspěšnost žalovaná (s přihlédnutím k zastavení řízení ohledně částky 7.110 Kč), které však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odst. IV. výroku). Soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci uvedenou peněžní částku ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné lhůty, než zákonné, nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).