14 C 16/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 800 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 394,78 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 613,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 15,3 % ročně z částky 1 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 5. 1. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 008,12 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 800 Kč splatné dne 26. 2. 2016 za období od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 15,3 % ročně z částky 1 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení) a nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala společně s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 3 450 Kč vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 650 Kč, svou povinnost však řádně nesplnila a svůj dluh uhradila pouze částečně. Dne 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovanou převedena na společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ přechodný věřitel“), která pohledávku za žalovanou převedla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. V době od postoupení pohledávky již žalovaná svůj dluh ani částečně nehradila, a to ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne 18. 12. 2020.

2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 14. 4. 2021 uvedla, že její právní předchůdkyně zejména zhodnotila údaje poskytnuté žalovanou a tyto ověřila z dokladů od žalované a dále nahlížela do veřejných registrů. Informace získané od žalované byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 1. 2. 2015 a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“ (tyto doklady žalobkyně soudu nepředložila). Žalovaná také svým podpisem Žádosti potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů, které právní předchůdkyni žalobkyně poskytla, a ta neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. V rámci svého podání žalobkyně rovněž vzala svou žalobu zpět co do částky 394,78 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení.

3. Soud přihlédl k dispozitivnímu procesnímu jednání žalobkyně, které učinila před prvním jednáním ve věci, a proto řízení ve vymezeném rozsahu žalobkyní zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) - odst. I. výroku.

4. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 22. 3. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které jí bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dne 18. 6. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku 5 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku společně s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 3 450 Kč vrátit ve 13 měsíčních splátkách po částce 650 Kč. Dalším účastníkem smlouvy byl spoludlužník pan [jméno] [příjmení]. Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná bydlela v nájmu, byla uchazečkou o zaměstnání s průměrným měsíčním příjmem ve výši 8 000 Kč a průměrnými měsíčními výdaji ve výši 10 500 Kč a dále náklady na mobil v částce 200 Kč měsíčně a na spoření v částce 200 Kč měsíčně, přičemž průměrný měsíční příjem celé domácnosti činil 21 500 Kč a průměrné výdaje celé domácnosti činily 10 900 Kč. Žalovaná vyživovala dvě osoby. Údaje uvedené žalovanou byly zkontrolovány z výpisu z účtu a poštovních složenek. Spoludlužník bydlel v nájmu na téže adrese jako žalovaná, byl zaměstnán jako dělník na dobu určitou ve společnosti [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 13 500 Kč. Průměrné měsíční výdaje měl uvedeny ve výši 1 500 Kč s dalšími výdaji na exekuce ve výši 2 000 Kč měsíčně a náklady na mobil ve výši 200 Kč měsíčně; celkové příjmy a výdaje domácnosti byly uvedeny ve stejné výši jako u žalované. Spoludlužník vyživoval dvě osoby a jeho poměry byly zkontrolovány z výpisu z účtu a poštovních složenek. Žalovaná svůj dluh řádně nesplácela a celkem zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 650 Kč (v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala, že by zaplatila více). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela Smlouvu o prodeji části závodu s přechodným věřitelem, společností [právnická osoba], kterou na přechodného věřitele převedla část závodu včetně pohledávky za žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedl přechodný věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni a dopisem ze dne 24. 7. 2020 tuto skutečnost oznámil žalované. Dne 17. 12. 2020 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. <i>6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 3 450 Kč v 13 měsíčních splátkách po částce 650 Kč. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalované (spotřebitelky) pouze na základě obsahu žádosti o úvěr, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaná k tomu doložila listiny, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v žádosti, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů (žalobkyně potřebné doklady nedoložila a svou neúčastí u ústního jednání se připravila o možnost být poučena podle ust. § 118a o. s. ř.). Z žádosti o poskytnutí úvěru navíc zřetelně nevyplývá složení výdajů domácnosti žalované a spoludlužníka, když oba uvádějí stejnou celkovou částku, ale jinak uvádějí zcela rozdílné výdaje, které dohromady celkovou částku přesahují. Soud na rozdíl od argumentace žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovanou, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě i ve svém vyjádření na výzvu soudu. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 5 000 Kč a v průběhu splácení žalovaná zaplatila celkem 6 650 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila více, než činila jistina, soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvního úroku a poplatků, žalobu zamítl (odst. II. výroku).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně zcela úspěšná (když v části, v níž bylo řízení zastaveno, tak bylo učiněno pro zpětvzetí žalobkyní a ta se proto v této části pro účely náhrady nákladů řízení považuje za procesně neúspěšnou) a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odst. III. výroku.