14 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 26.850 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části žaloby o zaplacení částky 6.000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 16.000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 4.850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26.850 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 8. 1. 2026 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 26.850 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 26.850 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum na internetových stránkách www.Anonymizováno.cz se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 22.000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.

2. K výzvě soudu žalobkyně dne 17. 4. 2026 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného, lustrace v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků, nenachází se v exekuci či insolvenci. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 6.000 Kč, přičemž platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro částku 6.000 Kč. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení co do částky 6.000 Kč částečně zastavil. (odst. I. výroku)

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu, která mu byla doručena do vlastních rukou současně se žalobou dne 12. 5. 2026 nevyjádřil.

5. Dne 14. 7. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) a dostavil se žalovaný, při kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 15. 2. 2025. Z dodatků ke smlouvě o úvěru č. hodnota, č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota soud zjistil, že smlouva byla postupně měněna tak, že celková částka jistiny úvěru činila po posledním dodatku celkem 22.000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 268,22 % ročně. K žalobě byly doloženy rovněž obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně.

7. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla postupně poskytnuta částka celkem 22.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost právnická osoba.).

8. Z upomínky ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 27.626 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku a příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

12. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne datum za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným smlouvu a následně 4 dodatky k této smlouvě, na základě kterých se zavázal poskytnout žalovanému částku celkem 22.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

13. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v adresa tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a judikatury a dospěl k tomuto právnímu posouzení věci.

21. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a dodatky k této smlouvě, na základě kterých byla žalovanému poskytnuta částka celkem 22.000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného.

22. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 22.000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 6.000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 16.000 Kč. (odst. II. výroku)

23. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

24. Soud z důvodu právního posouzení této věci žalobu ve zbývajícím rozsahu (včetně příslušenství), zamítl. (odst. III. výroku)

25. Soud vycházel při stanovení lhůty k plnění z tvrzení žalovaného, že je částku 16.000 Kč schopen splatit do 6 měsíců, kdy má příjem cca 27.000 Kč, žije v nájemním bytě s přítelkyní a 2 dětmi, dále má u právního předchůdce žalobkyně dluh ve výši cca 60.000 Kč. Soud může dle § 160 o. s. ř. určit lhůtu plnění delší než do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V souladu s uvedeným ustanovením soud vyhověl žádosti žalovaného a určil lhůtu k plnění, kterou považoval za přiměřenou jak vůči žalovanému (kterému je dána dostatečná lhůta pro splacení dlužné částky), tak vůči žalobkyni (které bude dlužná částka splacena do 6 měsíců). Žalobkyni jako právnickou osobu podnikající v oblasti nákupu a následujícím soudním vymáhání pohledávek (zejména) ze spotřebitelských úvěrů, nemůže stanovení delší lhůty, něž zákonné, i s ohledem na výši přiznané pohledávky, nijak ekonomicky ohrozit.

26. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za neúspěch žalobkyně je nutné považovat i tu část předmětu řízení, ohledně které bylo řízení zastaveno, neboť procesní zavinění na zastavení řízení nese žalobkyně. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. (odst. IV. výroku) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.