14 C 208/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.456 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,25 % ročně z částky 16.456 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části ohledně částky 544Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 544 Kč od 27. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.000 Kč od 2. 7. 20215 do 26. 8. 2024 a kapitalizovaného úroku za dobu od 7. 8. 2007 do 12.8.2008 ve výši 11.288 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 23. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně), uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy, peněžní prostředky ve výši 17.000Kč. Žalovaný se společně s touto částkou zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11.832Kč, tedy celkovou částku ve výši 28.832Kč, v 53 pravidelných týdenních splátkách s tím, že celková splatnost závazku připadla na den 12. 8. 2008. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a do podání žaloby na dluhu uhradil pouze částku 544 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku ze Smlouvy postoupil na přechodného věřitele, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen přechodný věřitel) s účinností ke dni , datum, a následně dne , datum, přechodný věřitel postoupil tuto pohledávku na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, s platností a účinností ke dni , datum, . Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17. 9. 2018.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, i když mu byla doručena řádným způsobem dne 26. 8. 2024 (pondělí, pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř., za použití § 57 odst. 2 o.s.ř., zůstal dále procesně nečinný.

3. Ve věci se konalo dne 24. 10. 2024 jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, i když mu předvolání k jednání bylo doručeno shodným způsobem jako žaloba, dne 4. 10. 2024 (pátek, pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř.), žalobkyně a její zástupce se rovněž nedostavili, z účasti na jednání se omluvili podáním ze dne 25. 9. 2024 a souhlasili, aby věc byla projednána a rozhodnuta bez jejich účasti. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963, občanský soudní řád (jen o.s.ř.), jednal v nepřítomnosti účastníků řízení a z provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, a ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 17.000Kč v hotovosti, při podpisu Smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku, včetně poplatku ve výši 11.832Kč, v 53 týdenních splátkách po 544 Kč. Smluvní podmínky byly předloženy samostatně a nebyly opatřeny podpisem smluvních stran, proto soud z této listiny nečinil žádná skutková zjištění. Ze smluv o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a přechodným věřitelem ze dne , datum, , že s účinností ke dni , datum, došlo k postoupení pohledávek na přechodného věřitele a tato skutečnost byla oznámena žalovanému přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následující smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi přechodným věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení rovněž pohledávky za žalovaným, s účinností ke dni , datum, . O této změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2024, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 25. 4. 2024 představoval částku 28.288 Kč. Z podacích archů ze dne 26. 4. 2024, 3. 8. 2015 a 16. 9. 2018, že listiny označené výše byly doručovány žalovanému na adresu uvedenou za tímto účelem žalovaným ve Smlouvě.

5. Soud na základě zjištěných skutečností zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena Smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17.000Kč, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Před poskytnutím úvěru nebyla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. K této záležitosti nebyly předloženy žádné listiny. Žalovaný byl procesně v průběhu tohoto řízení nečinný, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil celkem na dluhu částku 544 Kč. Pohledávka byla postupně smlouvami o postoupení pohledávek na přechodného věřitele a z přechodného věřitele na žalobkyni postoupena a žalovanému byly tyto změny v osobě věřitele řádně oznamovány. O nedostatcích v žalobních tvrzení a označení důkazů nemohla být žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť k takovému poučení může dojít zásadně na jednání, kterého se žalobkyně nezúčastnila.

7. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoník (dále jen o.z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se takto jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 3 odst. 1 zák. č.40/1994 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

10. Podle § 451 odst. 1,2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná, nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 6 zák. č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru, nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr, za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

14. Smlouva tak, jak byla mezi smluvními stranami uzavřena dne , datum, , je smlouvou reálnou, a proto musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku a současně má též charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 52-57 obč. zák. a podle zákona 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném k datu uzavření Smlouvy. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že dne 23. 4. 2008 byla Evropským parlamentem Radou přijata Směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice Rady 87/102/AEHS (dále jen Směrnice). Členským státům EU bylo uloženo do 19. 5. 2010 přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto Směrnicí. Podle čl. 26 Preambule Směrnice, členské státy by při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů měly přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření mohou zahrnovat např. informování o vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojená s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Bylo zdůrazněno, že je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů. Za tímto účelem by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Soud konstatuje, že spotřebiteli se v českém právním prostředí dostalo efektivní ochrany až novelou provedenou zák. č. 43/2013 Sb., účinnou od 25. 2. 2013, kterou byl novelizován § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť až v tomto novelizovaném znění je výslovně uložena sankce, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, pokud věřitel neprovede zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Soud při právním posouzení postupu právního předchůdce žalobkyně, při uzavírání Smlouvy, přihlédl k nálezu Ústavního soudu, sp.zn. II ÚS 1648/10, kde tento soud zopakoval názor, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost, nebo některý z principů, jež mají základ v ústavně komfortním řádu, jako významném celku a že povinnost soudu nalézt právo, neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“.

15. V tomto konkrétním případě, ve světle uvedeného právního názoru, podpořeného nálezy Ústavního soudu lze konstatovat, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva, na základě níž bylo žalovanému poskytnuto peněžní plnění ve formě půjčky (spotřebitelského úvěru), ve výši 17.000 Kč za souhrnný poplatek 11.832Kč celkem, 28.832Kč a tuto částku se žalovaný zavázal splácet v 53 pravidelných hotovostních splátkách po 544Kč. Žalobkyně v řízení nijak neprokázala, že by před uzavřením Smlouvy její právní předchůdce zjišťoval a posuzoval, zda žalovaný byl vůbec schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr věřiteli dohodnutým způsobem splácet. Žalobkyně neměla dostatečné informace o tom, jakým způsobem žalovaný prováděl splátky, pouze bylo zřejmé ze žalobních tvrzení, že uhradil neznámo kdy a neznámo jakým způsobem, částku 544 Kč. Informace týkající se zkoumání schopnosti žalovaného dluh zaplatit neměla žalobkyně žádné, a proto v tomto případě nemohla ani unést důkazní břemeno. Soud nemohl v tomto směru ani z důvodu neúčasti žalobkyně poučit tohoto účastníka ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř., o těchto skutečnostech a o následcích, pokud nebudou tyto skutečnosti tvrzeny, tj. alespoň částečnému zamítnutí žaloby, neboť takové poučení lze dát účastníkům řízení výslovně na jednání ve věci, nikoliv jiným způsobem. Soud pro projednanou věc uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně při poskytování půjčky ze Smlouvy, se snažila běžnou péčí řádného hospodáře zjistit a posoudit reálnou návratnost poskytnutých peněžních prostředků od žalovaného Z dohodnutého souhrnného poplatku ve výši 11.832Kč za poskytnutí půjčky 17.000Kč nelze ani reálně zjistit, co vlastně představuje a z jakých nákladových položek se sestává. Poplatek sám o sobě je navíc nepřiměřeně vysoký. Navíc soud nezjistil, že by součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky, které byly předloženy samostatně bez podpisu smluvních stran. Ze všeho uvedeného je tak zřejmé a jisté, že Smlouva obchází zákon a je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zákona). Smlouva je podle § 39 obč. zák. a podle § 1 odst. 2 a § 8 o.z. (za použití § 3030 o.z.), absolutně neplatná, s účinností ex tunc a nemůže požívat právní ochrany. Z absolutně neplatné Smlouvy nelze žalobkyní požadované nároky přiznat. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou dohodly, tak představuje plnění z neplatné Smlouvy, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy částku 17.000Kč a že žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobce z tohoto titulu částku 544 Kč. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 16.456Kč, se zákonným úrokem z prodlení stanoveným v souladu s § 1970 o.z. a nař. Vl. č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po doručení žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tj. od 27. 8. 2024 do zaplacení (odst. I. výroku).

16. Soud s ohledem na shora uvedenou právní argumentaci, žalobu ve zbytku požadovaného předmětu řízení a příslušenství jako nedůvodnou zamítl (odst. II. výroku).

17. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně (neúspěch 58%, úspěch 42%, s přihlédnutím ke kapitalizovanému příslušenství jistiny) tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů tohoto řízení nárok, když žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému náklady řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly (odst. III. výroku).

18. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobkyni ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když pro stanovení jiné lhůty k plnění z důvodu nečinnosti žalovaného nebyly zjištěny podmínky.