14 C 217/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , o 112.759,49 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, , zákonného úroku z prodlení 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 11,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku 15% ročně z částky 47.863,03Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 2. 5. 2023 domáhala proti žalovanému shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s., , Anonymizováno, , tel. číslo, (dále též právní předchůdce žalobkyně), uzavřel se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též Smlouva II) a dále dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též Smlouva I). Na základě Smlouvy I právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému ke dni podpisu, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000Kč a žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí těchto peněžních prostředků úrok v pevné výši 2.888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14.700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti, v místě bydliště 5.400 Kč, tedy celkovou dlužnou částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po 3.984Kč, s poslední splátkou ke dni , datum, . Žalovaný z tohoto titulu uhradil ke dni 14. 7. 2021 poslední splátku ve výši 4.000 Kč. Na základě Smlouvy II právní předchůdce žalobkyně ke dni jejího podpisu poskytl žalovanému v hotovosti 30.000 Kč, za což se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru 14.700Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti, v místě bydliště 5.400 Kč, úrok v pevné výši 2.888 Kč, tedy celkem 55.776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč, se splatností poslední splátky dne 14. 9. 2022. V tomto případě poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena 15. 7. 2021 ve výši 4.000Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti řádně ani včas, právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění celého dluhu a ve lhůtě sjednané ve Smlouvě I a II začal úročit neuhrazenou jistinu, v obou případech úrokem ve výši 15% ročně. Na základě prodlení žalovaného s úhradou splátek, vzniklo právo též účtovat zákonný úrok z prodlení ve výši 15%. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky ze Smlouvy I a II na žalobkyni, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Postoupení bylo žalovanému právním předchůdcem žalobce řádně oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v návrhu netvrdila žádné okolnosti týkající se postupu právního předchůdce žalobkyně při zjišťování schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry zaplatit, na výzvu soudu žalovaná toto dotvrdila v podání ze dne , datum, , ve kterém odkázala na obsah žádostí o úvěr a tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které byly v žádostech o úvěr uvedeny. Vzhledem k tomu, že došlo k pochybení při výpočtu požadované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně, žalobkyně setrvala na podané žalobě, vzala ji však vždy ohledně částky 1.500,01 Kč a 3.000 Kč, spočívající v části smluvní pokuty, ještě před zahájením prvního jednání zpět, ve zbývajícím trvala na žalobě a tvrzení doplnila, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní poměry, které byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Spolu s tímto podáním doložila další listiny (žádosti o úvěr) k prokázání tvrzení. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný ničeho nad rámec tvrzení a doložených listin neuhradil.

2. Žalovaný se k návrhu na vydání EPR, ani k doplnění návrhu nevyjádřil, ač mu tento byl doručen dne 30. 11. 2023 (čtvrtek, pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř.).

3. Soud přihlédl k procesnímu jednání učiněnému žalobkyní před zahájením jednání (částečnému zpětvzetí žaloby) a usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v tomto rozsahu, tj. ohledně částky , částka, řízení zastavil.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom mu bylo doručováno (stejně jako žaloba), na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 odst. 4 o.s.ř. považoval předvolání za doručené dne , datum, (čtvrtek, pracovní den) a protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Soud, co se týká rozsahu dokazování, vycházel z obsahu spisu a v něm doložených a navržených listin, když zástupce žalobkyně po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. další tvrzení neměl a další důkazy neoznačil a rovněž prováděl dokazování těmi, které byly potřebné ke zjišťování skutkového stavu, vyplývají z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), soud tak vyčerpal zcela důkazní návrhy žalobkyně a provedl dokazování těmito listinami: žádostmi o úvěr ze 14. 7. 2021 a 29. 3. 2021, smlouvami o úvěr, včetně přílohy č. 1 ze , datum, a , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávek ze , datum, , předžalobními výzvami z 28. 3. 2023, včetně podacích lístků z 29.3.2023 a přehledem plateb od žalovaného v hotovosti, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 3. 2021 žalobce, tj. ke Smlouvě I, že listinu podepsal uvedeného dne žalovaný, a kromě osobních údajů bylo zjištěno, že požádal o úvěr 30.000 Kč, ve splátkách 3.984Kč měsíčně, se splatností první splátky v březnu 2023, k doložení příjmů měl předložit složenku a uvedl, že jeho důchod, sociální dávky činí , částka, , na bydlení a energie vydává 1.000Kč, dopravu, jídlo, osobní náklady 3.860Kč. Tyto částky nebyly ničím doloženy (složenka rovněž předložena nebyla), ani konkretizovány; žalovaný označil, že bydlí u rodiny, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, ani k tomu právní předchůdce žalobkyně žádné šetření neprováděl.Ze žádosti o úvěr ze dne 14. 7. 2021 (vztahuje se ke smlouvě II), že uvedeného dne podepsal žalovaný, uvedl tam shodné údaje jako v žádosti z 29. 3. 2021, v osobních, sociálních a majetkových poměrech ke změně nedošlo a žádné listiny doloženy nebyly.Ze smlouvy I, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným v Bohuslavicích dne , datum, , kde ji žalovaný a obchodní zástupce právního předchůdce žalobkyně podepsali. Žalovaný podpisem Smlouvy I stvrdil, že převzal v hotovosti peněžní částku 30.000Kč, za což se zavázal zaplatit poplatek v celkové výši 25.776Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč. Součástí Smlouvy I byla příloha č. 1 předpis splátek, dle kterých měl žalovaný své povinnosti plnit.Ze Smlouvy II, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, , v , Anonymizováno, , kde ji žalovaný a obchodní zástupce právního předchůdce žalobkyně podepsali. Žalovaný podpisem Smlouvy II stvrdil, že převzal v hotovosti částku 30.000Kč, za což se zavázal zaplatit poplatek v celkové výši 25.776 Kč, tedy celkem částku 55.776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč.Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě II žalovaný po celou dobu trvání této smlouvy uhradil dne 15. 7. 2021 částku 4.000 Kč.Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě I, že žalovaný po celou dobu trvání Smlouvy I uhradil za období od 30. 3. 2021 do 14. 7. 2021 včetně, postupně splátkami v hotovosti celkem , hodnota, ., Anonymizováno, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobcem dne , datum, tuto smlouvu, jejíž součástí byl i Seznam postoupených pohledávek, který byl veden jako příloha č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a součástí přílohy byly pohledávky za žalovaným ze Smlouvy I a II.Z oznámení ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy II.Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy I. V obou případech součástí oznámení je i výzva k úhradě dluhu, v případě Smlouvy II se jedná o 69.392,65 Kč, v případě Smlouvy I 52.338,07 Kč na účet žalobkyně, uvedený v oznámeních.Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného se stručným popisem skutkového stavu věci a právním hodnocením, dopisem ze dne 28. 3. 2023 k úhradě dluhu ze Smlouvy I a II, v celkové výši 127.059,15 Kč, a to nejpozději do 12. 4. 2023. Předžalobní výzva byla dle obsahu podacího lístku předána k doručení držiteli poštovní licence České poště, s.p., následujího dne 29.3.2023. Nebylo prokázáno, že by nad rámec žalobních tvrzení bylo žalovaným plněno více.Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením Smlouvy I a II, žádné listiny kromě uvedené žádosti o úvěr žalobkyně nedoložila, a to ani poté, co byla o této skutečnosti poučen dle § 118a odst. 1 o.s.ř. na soudním jednání. Samotným tvrzením, že neměl důvod pochybovat o výši příjmů žalovaného, aniž by si ověřoval jejich pravdivost, k unesení důkazního břemene nestačí. Pokud by se ukázaly údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr za pravdivé, nelze než poukázat na to, že žalovanému, jehož jediným příjmem byl důchod, či sociální dávky ve výši 13.351 Kč, nedoložené výdaje na bydlení, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4.860Kč, by nejspíše nepřicházelo do úvahy poskytnutí jakéhokoliv úvěru, natož opakovaně v rozmezí necelého půl roku poskytnutí v hotovosti úvěru vždy ve výši 30.000Kč. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno a povinnost tvrzení ohledně postupu jejího právního předchůdce při zkoumání schopnosti žalovaného opakovaně poskytované úvěry zaplatit.

7. Závazkové vztahy vzniklé dne , datum, (Smlouva I) a , datum, (Smlouva II), mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., obč. zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb. provozovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném s ohledem na datum uzavření Smlouvy I a II, tj. , datum, a , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy.Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobkyně) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalovaného), splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 odstavec 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně uspořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. č. 257/2016, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel, i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a judikatury soudu a na základě tohoto učinil následující právní závěr.

18. Co se týká aktivní legitimace žalobkyně pro toto řízení, má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně platně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalované v obou případech řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobkyně. Co se týká pasivní legitimace žalovaného, tento nečinil sporným, že podepsal obě Smlouvy a tím potvrdil, že převzal v hotovosti v obou případech ve výši 30.000Kč, což jsou dohodnuté výše spotřebitelského úvěru a částečně na dluh rovněž v obou případech plnil. Pokud se týká právního hodnocení Smlouvy I a II, soud má za to, že Smlouvy byly uzavřeny v souladu s ust. § 2395 a násl., jako smlouvy úvěrové, když na základě obsahu žádosti o spotřebitelský úvěr, žalovaný právního předchůdce žalobkyně požádal o uzavření smlouvy o úvěr a tento s ním smlouvy tohoto typu uzavřel. Žalovaný se zavázal uhradit takto vzniklý dluh ze Smlouvy I a II vždy ve výši , částka, . Informace, které žalovaný uvedl v žádostech o úvěr, které žalovaný podepsal dne 29. 3. 2021 a 14. 7. 2021, soud považuje za nedostatečné pro učinění závěru, že se jedná v případě žalovaného o solventní osobu. Žalovaný uvedl, že jeho jediný příjem je důchod, popř. sociální dávky, vždy ve výši 13.351Kč, aniž by uvedenou výši doložil. K tomuto údaji měl žalovaný předložit složenku, ale ta součástí listin, které žalobkyně doložila, a to i po poučení podle § 118a odst. 1,3 nebyla soudu k dispozici. Právní předchůdce žalobkyně se nezabýval tvrzenými údaji o měsíčních výdajích za bydlení, energie 1.000 Kč a další výdaje za dopravu, jídlo, osobní náklady 3.860 Kč. Nezabýval se ani tím, zda údaj uvedený o výši měsíčních splátek stávajících půjček je pravdivý, neboť byly vedeny v potaz žalovaným pouze výdaje, které měl v případě Smlouvy II na splátky ze smlouvy o úvěru I. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti právní předchůdce žalobkyně nezabýval nezjišťoval zejména z veřejných rejstříků NRKI, BRKI, dostupné údaje o žalovaném, zda je vůbec schopen ze sociálních dávek či důchodu další půjčky (spotřebitelské úvěry) splácet. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal řádně s odbornou péčí solventnost žalovaného a jeho schopnost další úvěry splácet. Pokud žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. žádné listiny nedoložila, je zřejmé, že právní předchůdce se spolehnul pouze údaje uvedené žalovaným v žádostech, byť i tyto byly spíše podkladem pro zamítnutí jakéhokoliv dalšího úvěru. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, že v této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr komerčně nazývaný „rychlý úvěr“, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, či úvěr) od banky nedostaly pro vysoké riziko spojené s osobou dlužníka tak, jako bylo v tomto případě žalovaným přímo v žádosti o úvěr tvrzeno. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ze způsobu plnění dosavadních dluhů. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů (bylo citováno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, respektive neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění (jak se stalo v tomto případě), způsobuje neplatnost Smlouvy I a II. Součástí žalobních tvrzení bylo pouze tvrzení s odkazem na to, že zákazník, tj. žalovaný posoudil, že před uzavřením těchto Smluv poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné k posouzení jeho solventnosti. To však s ohledem na výše uvedené nestačí. Právnímu předchůdci žalobkyně totiž muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou tohoto zákona a tento závěr je výslovně s účinností od 22. 5. 2022 v zák. č. 257/2016 Sb. uveden. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil schopnost žalovaného úvěr zaplatit a žalovaným tvrzené informace nijak neověřoval, byť obsah těchto informací by vedl spíše k negativnímu závěru o poskytnutí úvěru. S ohledem na způsob vyplnění žádosti o úvěr soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného, ale peněžní prostředky za každou cenu poskytnout. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné, absurdní, lze-li práva a povinnosti stran vyřešit smysluplněji jinak, než by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V tomto konkrétním případě bylo zjištěno, že žalovanému prostřednictvím Smlouvy I a II byly v hotovosti poskytnuty celkem peněžní prostředky ve výši 60.000Kč a žalovaný z tohoto titulu uhradil rovněž v hotovosti prostřednictvím splátek 24.000Kč, a proto je žalovaný povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 36.000Kč.

19. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobci nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru (úvěrů) dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože žalovaný se v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).

20. Soud s ohledem na vyslovený právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).

21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř, dle něhož měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla s přihlédnutím ke kapitalizovanému úroku, zákonnému úroku úspěšná pouze zčásti a její úspěch byl méně než 50%, proto žalovanému vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, ale z důvodu procesní nečinnosti, mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci III. výroku.