14 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o 17.189 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 314 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 16.875 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 283,14 Kč, úroku ve výši 11,75% ročně z částky 4.858,60 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4.858,60 Kč od 18. 3. 2022 do 8. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4.544,60 Kč od 9.6.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 19. 5. 2025 domáhala proti žalovanému ve výroku uvedeného peněžního plnění a tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně), smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem , adresa, půjčka (dále jen Smlouva), na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 9.000 Kč. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru poplatek 8.075 Kč. Na celkovou částku 17.075 Kč žalovaný uhradil celkem ve splátkách 8.686 Kč a to v období od 9. 12. 2017 do 16. 12. 2019. Z této částky právní předchůdce žalobkyně započetl částku 4.141,40 Kč na jistinu a další uhrazené platby ve výši 4.544,60 Kč započetl na v žalobě specifikované poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 8.075 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, nehradil předepsané splátky, proto žalobkyně požadovala též smluvní pokutu v sazbě 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Přičemž žalobkyně využívá svého dispozičního oprávnění a po žalovaném požaduje z tohoto právního titulu pouze částku 4.500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku ze Smlouvy postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to s účinností datem úplaty ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno listinou Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 a k tomuto datu byla pohledávka postupitelem kapitalizována na částku 17.472,14 Kč. Současně s Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 stejnou poštovní zásilkou byla žalovanému odeslána rovněž předžalobní výzva k okamžitému splacení dluhu v tom rozsahu, jak byl dluh kapitalizován ve Smlouvě o postoupení pohledávek. Po tomto datu žalovaný ničeho dalšího neuhradil.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaný v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdil, že právní předchůdce žalobkyně vycházel mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů atd. Skutečnosti doložené žalovaným konfrontoval se zjištěnými údaji, i se statistickými, demografickými a historickými daty dle ekonomických modelů. K tomuto tvrzení však žádné listiny nepředložil. Podáním doručeným soudu dne 11. 11. 2025 žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Rozvedla tvrzení o lustraci žalovaného v registrech, či databázích (viz. předcházející tvrzení), v nichž nebyl zjištěn žádný negativní záznam. K příjmu žalovaného bylo na základě podkladů předložených právním předchůdcem žalobkyně ověřeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 76.095 Kč, což bylo doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tyto skutečnosti byly následně ověřeny zkontrolováním , jméno FO, , vázanou zástupkyní právního předchůdce žalobkyně, která je povinna dodržovat při vyplňování zákaznické karty stanovená pravidla. Právní předchůdce žalobkyně provedl po posouzení příjmu žalovaného také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného s tím, že posuzoval nejen výdaje sdělené a doložené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty v oblasti státní sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. K těmto novým doplňujícím tvrzením předložil další listiny. V souvislosti s uvedením vázané zástupkyně právního předchůdce žalobkyně , jméno FO, , navrhl také její výslech. Tato měla ověřovat výdaje na bydlení, energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob. Zákaznická karta je dle žalobkyně dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré relevantní informace pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovanému byla žaloba i její doplnění doručena dne 1. 12. 2025 (§ 50m o.s.ř.), když adresa žalovaného je adresou ohlašovny a k prvnímu doručení došlo již na základě doručování elektronického platebního rozkazu. Žalovaný zůstal ve věci procesně pasivní.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný rovněž nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, kterou je dále uvedena ohlašovna, postupem podle § 50m o.s.ř. a to dne 29. 12. 2025. Soud může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Žalobkyně i její zástupce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Pro případ, že by soud žalobě v celém rozsahu nevyhověl, žádali, aby bylo jednání odročeno.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila žalobkyně a z nich zjistil následující skutečnosti.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, ze dne 3. 12. 2017, že žalovaný žádal u právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 25.000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje:Žalovaný žije jako spolubydlící, je svobodný se vzděláním vyučen a jako důvod zápůjčky označil nákup automobilu, pracuje jako dělník v zahraničí, s příjmem 76.095Kč, což je jediný příjem žalovaného a měsíční výdaje uvedl ve výši 3.500Kč. Pro výběr peněžních prostředků uvedl adresu rodinného domu ve , Anonymizováno, adresu trvalého pobytu uvedl shodnou jako v tomto řízení. Náhradní kontaktní adresu uvedl , adresa, . Příjmy měly být doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce srpen, září, říjen 2017. Zákaznická karta byla podepsána ve Stříbrnicích, dále ji podepsala jako vázaný zástupce právního předchůdce žalobkyně , jméno FO, .Ze Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, (Smlouva), že právní předchůdce žalobkyně poskytl v hotovosti částku 9.000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit poplatek 8.075Kč, sestávající se z úroku 1.610 Kč, částky za zpracování doručení a flexibilního splácení 2.678Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 3.787 Kč a celkovou částku 17.075Kč se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách ve výši 285Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 260Kč. Totéž se podává z doložených standardních Informací o spotřebitelském úvěru. Součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, upravující též postup při prodlení zákazníka, včetně ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů, ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a byly na ni postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, , v ní je uvedena i pohledávka za žalovaným, specifikovaná č. Smlouvy a jménem a příjmením dlužníka (žalovaného).Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy postoupil na žalobkyni, jako adresa je uvedena , adresa, , což je totožná adresa uvedená ve Smlouvě a v Zákaznické kartě.Z Výzvy k okamžitému splácení dluhu ze dne 10. 2. 2022, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ze Smlouvy ve výši 17.472,14 Kč, včetně příslušenstvím a poplatků, adresa je uvedena shodně jako v předcházejícím případě.Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka, ze dne 21. 3. 2025, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 23.438,90 Kč, s odkazem na Smlouvu, jako adresa žalovaného je uvedena , adresa, . Dle potvrzení podání byla tato výzva odeslána zástupcem žalobkyně dne 21. 3. 2025.

7. Z listin č.l. 55-56 spisu soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť byly uvedeny v německém jazyce a nebyly doloženy v překladu do úředního jazyka, tj. českého jazyka.

8. Soud na základě uvedených skutkových zjištění zjistil následující skutkový stav.

9. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě Smlouvy ze dne , datum, částku 9.000Kč v hotovosti. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 17.075 Kč (jistina úvěru 9.000 Kč + sjednaný poplatek v celkové výši 8.075 Kč), formou 60 týdenních splátek (59 splátek po 285 Kč a poslední 60. splátka ve výši 260 Kč). Žalovaný z tohoto titulu uhradil celkem 8.686Kč (soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ohledně zániku dluhu, zůstal nečinný). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky, ze dne , datum, . K doručení, či odeslání oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně nic nedoložila. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu k úhradě, na adresu, kterou se nejspíše dověděla z komunikace se žalovaným, neboť z listin předložených žalobkyní tato adresa nebyla zjištěna (, adresa, ).

10. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného způsobem zákonem vyžadovaným. Nedoložila listiny, ze kterých by soud ověřil, že žalovaný dosahoval příjmu uvedeného v zákaznické kartě a neověřil si ani údaje v zákaznické kartě uvedené, stran pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, s přihlédnutím k tomu, že právní předchůdce žalobkyně věděl, či alespoň mohl vědět, že žalovaný pracuje nejspíše v zahraničí (snad ve , Anonymizováno, , to však nebylo tvrzeno, ani řádně doloženo) a tedy, že výdaje budou určitě přesahovat částku 3.500 Kč uvedenou v zákaznické kartě. Žalobkyně nedoložila ani listiny, ze kterých by ověřovala, zda žalovaný kromě výdajů na bydlení, stravu apod. nemá jiné pravidelné měsíční splátky z jiných zdrojů, neboť pokud by bylo pravdivé, že žalovaný má v zákaznické kartě uvedený příjem 76.095Kč, je zaměstnaný v zahraničí, bude velmi nepravděpodobné, že uzavře spotřebitelský úvěr na částku 9.000 Kč v hotovosti na koupi osobního automobilu (uvedeno jako důvod žádosti v zákaznické kartě). Žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohlo se jim tak dostat poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Soud zdůrazňuje, že žalobkyni vyzýval v rámci přípravy na jednání, žalobkyně reagovala doplněním, ale opět zejména, co se týká doložení důkazů, toto zůstalo nedostatečné.

11. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel, i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věty první o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. 9. 12. 2017, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytnutá, nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje jen tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ust. § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ustanovení § 588 věty první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

24. Soudem zjištěný smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož Smlouva ve znění, jak byla uzavřena mezi smluvními stranami, obsahuje veškeré podstatné náležitosti spotřebitelského úvěru. Žalobkyně mimo ostatní proto byla povinna tvrdit a prokázat, že právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost posoudil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Důkazní břemeno o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobkyně (právní nástupkyně úvěrujícího), a proto musí být v zásadě schopna soudu předložit dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jímž disponoval před uzavřením Smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí, ve smyslu § 75, ve spojení s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz. např. Nález finančního arbitra, ze dne 1. 11. 2024, č.j. FA/SR/SU201/2024-50, bod 7. 4). Žalobkyně v této souvislosti netvrdila, z čeho se stávají odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši pouhých 3.500 Kč, zvláště, pokud ze zákaznické karty plyne, že žalovaný měl v době žádosti o spotřebitelský úvěr měl pracovat v zahraničí (nejspíše ve Švýcarsku), takže měsíční výdaje jistě, ať už se dlouhodobě zdržoval v zahraničí, kde tvrdil, že pracuje, nebo se vracel do místa trvalého bydliště v České republice (kde převzal v hotovosti úvěr ve výši 9.000 Kč), tuto částku přesahovaly a to několikanásobně. Pouhé tvrzení žalobkyně, že ověřila odhadované měsíční výdaje žalovaného nestačí. Jedná se o obecné tvrzení, které žalobkyně uvádí opakovaně bez vazby na konkrétního žalovaného a jím uváděné údaje. Nijak z něj neplyne struktura výdajů žalovaného. Žalobkyně rovněž opakovaně v obdobných případech tvrdí a tvrdila, že jakýkoliv žalovaný výdaje (stejně jako příjmy) dokládal, nicméně v zákaznické kartě není v části nazvané Ověřené dokumenty, stran výdajů, zmínka o tom, že by některé z takovýchto dokumentů měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici. Spolu se zákaznickou kartou dodatečně na výzvu soudu žalobkyně předložila další listiny, u některých z nich se nejspíše jedná o výplatní pásky a to, zda tomu tak skutečně je, soud posoudit nemohl, neboť tyto listiny byly předloženy v kopii (úředně neověřené) v cizím (německém) jazyce, bez doložení alespoň běžného (úředně neověřeného) překladu. Pracovní smlouva předložena nebyla doložena vůbec. Žalobkyně sama tvrdí, že v zákaznické kartě jsou „pravdivě úplně uvedeny veškeré relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného“. Tzn., že původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) žádné doklady k výdajům k dispozici neměl, jinak by je do zákaznické karty uvedl. Není ani konkrétně tvrzeno, z čeho se odhadovaný výdaj 3.500 Kč sestává, ani to, z čeho byl ověřován. Lze tedy uzavřít, že stran výdajové stránky právní předchůdce žalobkyně nevycházel z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (žalovaného). Pokud se žalobkyně dovolává k využití statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů, nijak nespecifikovala, jaká konkrétní data původní věřitel využil a jak konkrétně je na posouzení úvěruschopnosti žalovaného aplikoval. Soud neprovedl navrhovaný výslech vázané zástupkyně právního předchůdce žalobkyně , jméno FO, , neboť základem pro úspěšnost v žalobě je povinnost tvrdit. Teprve, pokud by žalobkyně uvedla dostatečná tvrzení k výdajové straně rozpočtu žalovaného, bylo by možno uvažovat o výslechu navrhované svědkyně. Současně je třeba také zdůraznit, že navrhovaná svědkyně do zákaznické karty vyplnila, jaké doklady měla k dispozici, doklady k výdajům žalovaného mezi nimi nejsou žádné. Proto stěží, s ohledem na její postavení a tehdejší vztah k právnímu předchůdci žalobkyně, by u soudu vypovídala něco jiného.

25. S ohledem na neunesení břemene tvrzení, potažmo důkazní břemeno žalobkyně lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, jak po něm vyžadoval § 75 zák. č. 257/2016 Sb. a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. nezkoumal.

26. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 96/2022, jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti této právní úpravy je výslovně uvedeno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinností dle § 86 odst. 1 věty druhé, zák. č. 257/2016 Sb.), i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud však dle judikaturního vývoje je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. K tomu soud poukazuje např. na Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Soud z tohoto důvodu přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně postupoval v souladu s ust. § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb., jak bylo vysvětleno výše. Soud proto vyhodnotil Smlouvu jako neplatnou, jelikož úmysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, společnosti jako celku), neplatnost vyžaduje a jedná se přitom o absolutní neplatnost.

27. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, je třeba posoudit plnění původního věřitele ve prospěch žalovaného, částkou 9.000 Kč, jako bezdůvodné obohacení, konkrétní plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již plnil z tohoto právního titulu částku 8.686 Kč, a proto soud uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a vrácenou (odst. I. výroku).

28. Soud dále žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení a vycházel přitom z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, respektive, že by dosud neuplynula lhůta přiměřená jeho možnostem, ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 256/2016 Sb. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil a pokud tak neučinil, nenastal „spor“ podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., jímž je zmíněn aktivní a nevyřešený střed rozdílných představ věřitele a dlužníka, o přiměřené době plnění (viz. např. rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne 6. 3. 2025, sp.zn. 27Co 35/2024). Soudu z důvodu procesní nečinnosti nejsou známy majetkové poměry žalovaného. Při procesní pasivitě žalovaného a výši jistiny úvěru se jeví jako nejpřiléhavější, vycházet z § 1958 odst. 2 o.z., dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dovědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru dne 5. 6. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, zasílaná na jedinou známou adresu dle ISZR. K tomuto datu se výzva v podobě žaloby dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o.z. Od 5. 6. 2025 (čtvrtek, pracovní den), soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o.z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu 3 pracovních dnů (např. rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne 6. 3. 2025, sp.zn. 27Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byla neděle, 8. 6. 2025 a od 9. 6. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud zdůrazňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky, ani předžalobní výzvu k plnění, jelikož nebylo zjištěno, zda a kdy se vůbec dostaly do sféry žalovaného s ohledem na různost adres, na které byly jednotlivé listiny žalobkyní, či jejím právním předchůdcem žalovanému zasílány. § 573 o.z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití. Na tom je ve shodě odborná veřejnost, i soudní praxe. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby uplatněné žalobou (11,75%), nikoliv s výší sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2025 (12% ročně), jinak by nepřípustně překročil žalobní návrh.

29. Soud ve zbývajícím rozsahu, z důvodu vysloveného právního názoru žalobu zamítl (odst. II. výroku).

30. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 o.s.ř., podle kterého se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla převážně neúspěšná (soud při stanovení procesního úspěchu a neúspěchu přihlíží nejen k požadované jistině, též k příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 23Cdo 2585/2015). Žalovaný zůstal procesně zcela nečinný, tedy mu nemohli vzniknout žádné účelně Sb. tohoto řízení, tudíž mu nevzniklo ani právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

31. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky.