14 C 244/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 304.948,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 304.948,64 Kč s úrokem 3,99 % ročně z částky 304.948,64 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 304.948,64 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plné náhradě nákladů řízení částku 69.705,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního doručeným zdejšímu soudu dne 29. 7. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky dle výroku I. tohoto rozsudku coby dluhu ze smlouvy o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem číslo , č. účtu, (dále také „Smlouva“ uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě Smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 375.000 Kč, a to do dne, kdy splní podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Dále se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ze stavebního spoření v aktuální výši překlenovacího úvěru a ostatních závazků včetně příslušenství, které žalovanému vzniknou podle smlouvy, po odečtení zůstatku účtu stavebního spoření. Úvěr ze stavebního spoření měl žalovaný získat v den, kdy splní podmínky pro jeho poskytnutí. Úroková sazba z překlenovacího úvěru byla sjednána ve výši 8,45 % ročně. Pro první období platilo úrokové zvýhodnění a výsledná úroková sazba pro první období byla ve výši 3,99 % ročně. Překlenovací úvěr byl žalovaným čerpán dne 29. 6. 2020 v celkové výši 362.063,47 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění celé pohledávky ke dni 30. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, stala se celá částka překlenovacího úvěru včetně příslušenství okamžitě splatnou ke dni 30. 9. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost DBS správa úvěrů s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , následně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 304.948,64 Kč, dále pak úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný po postoupení pohledávky ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že schopnost žalovaného splácet byla posuzována z informací získaných od žalovaného ověřených výpisy z účtu žalovaného a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného, z historie v interní evidenci klientů ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Nové splátkové zatížení žalovaného činilo 14.941 Kč, přičemž po odečtení od jeho příjmů (zjištěných ve výši 31.184 Kč) zůstávala žalovanému ke krytí životních nákladů částka 16.243 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že účelem překlenovacího úvěru bylo splacení jiného úvěru poskytnutého společností , právnická osoba, ., organizační složka, který byl použit na financování bytových potřeb. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 29. 6. 2020 na základě platebního příkazu žalovaného. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila dokument o posouzení úvěruschopnosti žalovaného včetně informace z CCB. Dále byl doloženy bankovní informace k půjčce od , právnická osoba, ., dle kterých činil zůstatek úvěru ke dni , datum, částku 362.063,47 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byly doručena s výzvou k vyjádření do vlastních rukou dne , datum, , nevyjádřil.

4. Dne 16. 4. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se dostavila žalobkyně (v zastoupení) i žalovaný. Žalovaný soudu sdělil, že rodinný dům, který pořídil i na základě úvěru Buřinka, byl kryt zástavním právem a z takto získaných finančních prostředků byla financována jeho rekonstrukce. Nepodařilo se mu splácet dluhy, které vázly na nemovitosti, dostal se do exekučního řízení a nemovitost byla v rámci exekučního řízení prodána. Žalovaný je přesvědčen, že z výtěžku z prodeje této nemovitosti byly uhrazeny veškeré dluhy, které se týkaly této nemovitosti, včetně dluhu z úvěru u Buřinky. Žalovaný uvedl, že ke svému tvrzení nemá nyní k dispozici žádné listiny, ale má je doma a je schopen je soudu obratem předložit. V srpnu 2025 probíhala dražba, nemovitost byla prodána a peníze, za které byla tato nemovitost prodána, byly pak použity na úhradu dluhů, které vázly na této nemovitosti. Žalovaný opět zdůraznil své přesvědčený, že peníze byly použity i na úhradu dluhu, který je předmětem tohoto řízení. Soud s ohledem na naprosto rozdílná stanoviska účastníků řízení nezahájil jednání ve věci samé a jednání odročil na , datum, s tím, že tím bude účastníkům poskytnut časový prostor pro ověření uvedených tvrzení. Žalovanému bylo uloženo, aby ve lhůtě 7 dnů soudu doručil kopie listin, které se týkají tohoto řízení, tedy jak rozhodnutí o zástavním právu, tak rozhodnutí exekutora, exekuční příkazy, rozhodnutí o dražbě a rozhodnutí o rozdělení výtěžku z dražby jednotlivým dlužníkům, s tím, že tyto listiny budou zaslány zástupci žalobkyně k vyjádření a dalšímu procesnímu postupu s ohledem na obsah těchto listin.

5. Žalovaný po jednání soudu ani zástupci žalobkyně ničeho nedoložil. Zástupce žalobkyně na následujícím jednání dne 2. 6. 2026 uvedl, že se žalovaným v kontaktu, kromě emailu, ve kterém mu žalovaný sdělil, že řeší celou záležitost s blíže neuvedeným exekutorem, nebyl. Na tomto jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru od buřinky ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (dále také jen „smlouva o úvěru“) soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli ujednání, na jehož základě právní předchůdce žalobkyně zřídil a vedl žalovanému účet stavebního spoření s cílovou částkou 375.000 Kč, dále se zavázal poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 375.000 Kč a úvěr ze stavebního spoření v aktuální výši překlenovacího úvěru a ostatních dluhů žalovaného včetně příslušenství, které mu vzniknou dle této smlouvy, po odečtení zůstatku účtu stavebního spoření. Podmínkou získání úvěru ze stavebního spoření je mj. řádné splácení a udržování zajištění překlenovacího úvěru. Překlenovací úvěr i úvěr ze stavebního spoření jsou spotřebitelskými úvěry na bydlení. Překlenovací úvěr, úvěr ze stavebního spoření, uspořenou částku i státní podporu, které budou dle smlouvy žalovanému vyplaceny, použije žalovaný na účel splacení úvěru, zápůjčky použitých na financování bytových potřeb. Úroková sazba činila pro první období platnosti úrokové sazby 3,99 % ročně a úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2.281 Kč. Mezi smluvními stranami bylo dohodnuto, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením více než 2 měsíčních splátek nebo s 1 splátkou po dobu delší než 3 měsíce, přestože byl na prodlení písemně upozorněn, je žalobkyně mj. oprávněna odstoupit od smlouvy nebo požadovat okamžité zaplacení celé pohledávky z poskytnutého úvěru včetně jejího příslušenství.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta vystaveného právním předchůdcem žalobkyně soud zjistil, že proces schvalovacího procesu proběhl tak, že žalovaný požádal o úvěr a na žádosti uvedl výši svého příjmu. Tato byla ověřena výpisem z účtu žalovaného a potvrzením zaměstnavatele žalovaného. Žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, jeho platební morálka byla ověřena z informací z CBCB, a dále byl ověřován v interní evidenci klientů. V dokumentu se nachází tabulka informací CCB, ve které jsou uvedeny existující úvěry žalovaného (datum požadavku 21. 4. 2020), které byly celkem 3, kdy celkové měsíční splátky činily 6.934 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zohlednil skutečnost, že žalovaný doložil doklad o doplacení úvěru se splátkou 1.950 Kč, dále zohlednil hypoteční úvěr v jiné bance.

8. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný je v pracovním poměru od , datum, a pracuje jako zástupce vedoucího výroby, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (ke dni 15. 4. 2020) byl ve výši 31.184 Kč.

9. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně své osobní údaje, údaje o příjmu, socio-ekonomickou situaci, stejně tak měsíční výdaje – nájem 5.000 Kč, splátky 19.764 Kč a 1.180 Kč. Účel úvěru byl uveden – refinancování, podrobná specifikace všech účelů – rekonstrukce.

10. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2020 do 19. 3. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici přehled o příjmech a výdajích žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Příjmy žalovaného v tomto období převyšovaly nad jeho výdaji, kdy rozdíl mezi kreditními a debetními položkami je 54.298,10 Kč.

11. Z platebního příkazu soud zjistil, že žalovaný dne , datum, požádal o čerpání částky 362.063,47 Kč.

12. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného, že ke dni 10. 8. 2024 eviduje dluh po splatnosti ve výši 8.043 Kč, a vyzval ho k úhradě dluhu nejpozději do 30. 9. 2024. Žalovaný byl upozorněn, že pokud dlužnou částku neuhradí do 30. 9. 2024, bude po něm požadováno splacení celého úvěru, jehož výše činila ke dni 10. 8. 2024 částku 309.107 Kč.

13. Z výpisů z účtu Úvěr od , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu ke dni , datum, byl -304.948,64 Kč, vyčerpaná část úvěru byla ve výši 362.063,47 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností DBS správa úvěrů s. r. o. dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností DBS správa úvěrů s. r. o. a žalobkyní, seznamů postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení úplaty, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího archu dokládajícího jeho odeslání, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího archu dokládajícího jeho odeslání, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na společnost DBS správa úvěrů s. r. o., která ji následně postoupila na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena platná Smlouva, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 362.063,47 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně řádně zkoumána. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednaný úvěr nehradil řádně a včas, a tak právní předchůdce žalobkyně celou zbývající část úvěru včetně úroků a ostatních finančních závazků zesplatnil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyně požaduje částku 304.948,64 Kč, která představuje zesplatněnou jistinu po odečtení plateb žalovaného, dále pak úrok a zákonný úrok z prodlení.

18. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a učinil toto právní posouzení dané věci.

23. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Touto Smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 375.000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit úroky ve výši 3,99 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením více než 2 měsíčních splátek nebo s 1 splátkou po dobu delší než 3 měsíce je právní předchůdce žalobkyně oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný. Právní předchůdce žalobkyně následně k žádosti žalovaného o čerpání vyplatil částku 362.063,47 Kč, a to za účelem doplacení jiného úvěru žalovaného. Co do aktivní legitimace žalobkyně má soud za to, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni. Pokud se tedy žalobkyně domáhá po žalovaném platební povinnosti odpovídající výši poskytnutého úvěru, úroků, poplatků a úroků z prodlení po započtení částky hrazené žalovaným, je její nárok důvodný a soud podané žalobě zcela vyhověl (výrok I.). K tvrzení žalovaného, že dluh byl již v plné výši uhrazen, uvádí soud, že toto tvrzení nebylo žádným způsobem doloženo, a to ve lhůtě stanovené soudem ani později. Ohledně tohoto tvrzení tedy žalovaný neunesl břemeno důkazní. Žalovaný se k jednání ve věci, na kterém bylo věcně rozhodnuto, bez jakékoliv omluvy nedostavil, ač termín jednání vzal na předcházejícím jednání na vědomí, a tím se zbavil práva být soudem o této skutečnosti poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

24. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. V dané věci byla plně úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 9.540 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem , hodnota, úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a účast při jednání dne , datum, , kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 38.160 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 1.800 Kč (4x450 Kč), opět za shora uvedené úkony právní služby. Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 39.960 Kč. Zástupci žalobkyně dále náleží cestovné ve výši 2 x 965,90 Kč, jak bylo účtováno, a to dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026 (cestovné je počítáno z průměrné spotřeby 4,5 l/100 km, ceny nafty motorové ve výši 34,10 Kč/1 litr, sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,90 Kč/1km jízdy a vzdálenosti 130 km na jednu jízdu , adresa, a zpět). Na náhradě za promeškaný čas přiznal soud částku 2 x 600 Kč (za 4 půlhodiny po 150 Kč na jednu jízdu , adresa, a zpět, tedy celkem , hodnota, půlhodin). Dále soud přiznal na náhradě za promeškaný čas částku 4.770 Kč (polovina mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci dle § 14 odst. 2 a. t. – za účast při jednání dne , datum, – pozn. za tuto nenáleží odměna dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. požadovaná žalobkyní). Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, které mu náleží z odměny, režijních paušálů a z náhrady za promeškaný čas, tj. DPH ve výši 9.645,30 Kč. DPH z cestovného nenáleží, jelikož (jak uvedl např. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) u položek vyúčtovaných v rámci cestovného (náklady na pohonné hmoty a amortizaci) částky uváděné ve vyhlášce reflektují reálné ceny včetně DPH, a proto již znovu z nich DPH nepřísluší. Soud tak přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 57.507,10 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 12.198 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 69.705,10 Kč.

25. Soud zavázal žalovaného k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.