14 C 246/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 25.895,99 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 21.887,99Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3.217,49Kč, kapitalizovaného úroku , částka, , zákonného úroku z prodlení 8,25% ročně z částky 9.962,67Kč od , datum, do zaplacení a úroku 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným , adresa, dne , datum, domáhala proti žalované shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále též právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též Smlouva), na základě, které žalované poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr dle předpisu splátek a součástí této platby byla úhrada úroku v pevné výši 1.444Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 7.350Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.394Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 2.700Kč. Celkovou dlužnou částku , částka, se žalovaná zavázala platit právnímu předchůdci žalobce v 14 měsíčních splátkách po 1.992Kč. Žalovaná své povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně a včas, a proto následujícím dnem po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. , datum, došlo k zesplatnění celého zbytku dluhu. Žalovaná následně na dlužnou částku naposledy uhradila dne , datum, částku , částka, . Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Postoupení bylo žalované žalobcem oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v návrhu netvrdila žádné okolnosti týkající se postupu právního předchůdce žalobce, při zjišťování schopnosti žalované poskytnutý úvěr zaplatit, žalobkyně toto dotvrdila na výzvu soudu tvrzením, že žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. V žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, výše jejího měsíčního příjmu činí 12.193Kč a výše měsíčních výdajů 9.290Kč. Právní předchůdce žalobce si tvrzenou majetkovou situaci ověřil z poštovních poukázek a dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 15.000Kč, s měsíční splátkou 1.992Kč je dostatečná. K tomuto tvrzení doložil další důkaz – žádost o úvěr, kterou prokazoval svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalované ničeho nad rámec tvrzení a doložených listin neuhradila.

2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyjádřila, ač tento jí byl doručen dne , datum, (pondělí, pracovní den - § 49 odst. 4 o.s.ř.).

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom jí bylo doručováno (stejně jako žaloba), na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 o.s.ř. považoval předvolání za doručené dne , datum, (čtvrtek, pracovní den) a protože se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, stejně tak jako nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Soud, co se týká rozsahu dokazování vycházel z obsahu spisu a v něm doložených, navržených listin, když zástupce žalobce po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. další tvrzení neměl a důkazy neoznačil a dále těmi, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu, vyplývající z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), soud tak vyčerpal zcela důkazní návrhy žalobkyně a provedl dokazování těmito listinami:předžalobní výzva ze dne , datum, , přehled plateb v hotovosti, smlouva o úvěru ze dne , datum, , včetně přílohy – předpisu splátek, oznámení o postoupení pohledávek z , datum, , podacím lístkem z , datum, , přílohou č. , hodnota, Seznamu postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, , výpis u OR žalobkyně a žádost o úvěr z , datum, .

5. Soud na základě provedeného dokazování těmito listinami zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.Z žádosti o úvěr, že tato listina byla opatřena podpisem žalované z , datum, , žalovaná v ní požádala o úvěr ve výši 15.000Kč s tvrzením, že je na mateřské/rodičovské dovolené, příjem z podnikání uvedla 12.193Kč, ten měl být doložen poštovní poukázkou (soud neměl k dispozici), celkové měsíční výdaje byly uvedeny 9.290Kč a v kolonce jiné měsíční výdaje byla uvedena exekuce ve výši 500Kč (soud neměl listiny k dispozici). Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Osobní účet nemá.Ze Smlouvy a přílohy č. , hodnota, předpisu splátek, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou v , Anonymizováno, , dne , datum, , kde ji žalovaná a obchodní zástupce právního předchůdce žalobce podepsali. Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že převzala v hotovosti peněžní částku ve výši 15.000Kč, za což se zavázala zaplatit úrok ve výši 1.444Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7.350Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1.394Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 2.700Kč, tedy celkovou částku , částka, se zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992Kč. Součástí Smlouvy byl předpis splátek, kterými se žalovaná měla při splácení úvěru řídit.Z tabulky umoření, vztahující se ke Smlouvě ze dne , datum, , že žalovaná po celou dobu trvání Smlouvy uhradila za období od , datum, do , datum, celkem , hodnota, .992Kč.Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřel právní předchůdce žalobce se žalobcem dne , datum, , součástí smlouvy o postoupení pohledávek byl i Seznam postoupených pohledávek, který byl veden jako příloha č. , hodnota, ke Smlouvě a v ní byla uvedena i pohledávka za žalovanou ze Smlouvy.Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou se stručným popisem skutkového stavu věci a právním hodnocením, k úhradě dluhu ze Smlouvy, který činil k datu , datum, , částku 34.171,50Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaná více, než bylo zjištěno na základě tohoto dokazování, žalobci, či právnímu předchůdci žalobce, z titulu Smlouvy, plnila. Předžalobní výzva dle obsahu podacího lístku byla předána k doručení držiteli poštovní licence České poště, s.p. rovněž , datum, .Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy, žádné listiny kromě uvedené zákaznické karty, doložené na výzvu soudu, právní zástupce žalobce nedoložil, ani poté co byl o této skutečnosti poučen podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Tímto způsobil neunesení důkazního břemene a povinnosti tvrzení stran této části žalobních tvrzení.Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., provozovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném s ohledem na datum uzavření Smlouvy, tj. , datum, , do , datum, ), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy.

10. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalované), splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp.zn. , spisová značka, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18, ze dne , datum, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. , spisová značka, odstavec 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. č. 257/2016, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

14. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel, i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se sním jinak vyrovná.

16. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a judikatury soudů a na základě tohoto učinil následující právní závěr.

17. Co se týká aktivní legitimace žalobce pro toto řízení, má soud za to, že právní předchůdce žalobce platně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, ve smyslu § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Co se týká pasivní legitimace žalované, tato nerozporovala, že podepsala Smlouvu a tím potvrdila, že převzala v hotovosti částku 15.000Kč, což je dohodnutá výše spotřebitelského úvěru. Pokud se týká právního hodnocení Smlouvy, soud má za to, že Smlouva byla uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z., jako smlouva úvěrová, když na základě obsahu zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, žalovaná právního předchůdce žalobce požádala o uzavření smlouvy o úvěr a tento s ní smlouvu tohoto typu uzavřel. Žalovaná se zavázala uhradit takto vzniklý dluh celkem ve výši 27.888Kč (tj. 15.000Kč poskytnutá jistina a 12.888Kč poplatek). Informace, které žalovaná uvedla v žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou žalovaná podepsala dne , datum, , soud považuje za zcela nevyhovující a nedostatečné pro učinění závěru, že v případě žalované se jedná o solventní osobu. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/ rodičovské dovolené a jako příjem uvedla „příjem z podnikání“ 12.193Kč. Jedná se o údaje, které jsou ve vzájemném protikladu a právní předchůdce žalobce, osoba za něho jednající, tento rozpor neodstranila a nedoložila listiny. A to ani při soudním jednání na výzvu soudu a poučení soudu, zástupce žalobce nedoložil listiny, které by tento rozpor odstranily. Navíc právního předchůdce žalobce vůbec nezajímalo, nebo aspoň k tomu nepřihlédl, že žalovaná nebyla schopna stávající dluhy hradit, když hradila v rámci probíhající exekuce, měsíčně , částka, , jak v žádosti o úvěr uvedla. Rovněž ani tuto listinu čili okolnosti týkající se stávajícího exekučního řízení, vedeného proti žalované, právní předchůdce nedoložil a nezkoumal tak řádně s odbornou péčí, solventnost žalované a její schopnost úvěr zaplatit. Pokud žalobce ani po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. žádné další listiny nedoložil, je zřejmé, že právní předchůdce nezkoumal schopnost žalované úvěr zaplatit, nezkoumal, zda je vedena v evidenci, exekučních systémech, či systémech nebankovních společností, spolehl se na tyto údaje, byť i tyto údaje spíše byly podkladem pro zamítnutí jakéhokoliv úvěru než přiznání. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, že v této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr komerčně nazývaný „rychlý úvěr“, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, či úvěr) od banky nedostaly pro vysoké riziko spojené s osobou dlužníka tak, jako bylo v tomto případě žalovanou přímou žádostí o úvěr tvrzeno. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., právní předchůdce žalobce byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ze způsobu plnění dosavadních dluhů. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů (bylo citováno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění (jak se stalo v tomto případě), způsobuje neplatnost předmětné Smlouvy. Součástí žalobních tvrzení bylo pouze tvrzení s odkazem na to, že zákazník, tj. žalovaný, potvrdil, že před uzavřením Smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné k posouzení jeho solventnosti. To však s ohledem na výše řečené nestačí. Právnímu předchůdci žalobce totiž muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou tohoto zákona a tento závěr je výslovně s účinností od , datum, v zák. č. 257/2016 Sb. uveden. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil schopnost žalované úvěr zaplatit a žalované tvrzené informace nějak neověřoval, byť obsah těchto informací by vedl spíše k negativnímu závěru o poskytnutí úvěru. S ohledem na způsob vyplnění údajů v zákaznické kartě soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované, ale peněžní prostředky za každou cenu poskytnout. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobce zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplněji jinak, než by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Bylo zjištěno v tomto konkrétním případě, že žalované byla poskytnuta částka , částka, a žalovaná uhradila toliko částku 10.992Kč, tuto částku soud započetl oproti částce 15.000Kč, a proto žalovaná je povinna vydat žalobci zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 4.008Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. , spisová značka, soud žalobci nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože žalovaná se v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem, ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).

18. Soud s ohledem na vyslovený právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).

19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce byl s přihlédnutím ke kapitalizovaným úrokům, zákonným úrokům, úspěšný pouze částečně a jeho úspěch byl nižší než 50%, proto žalované vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, ale z důvodu procesní nečinnosti jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci III. výroku.