14 C 256/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 147.081 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 87.096 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení 31.506 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12% ročně z částky 118.602 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty 28.479,60 Kč a úroku ve výši 72,85% ročně z částky 99.214,58 Kč od 6. 2. 2025 do 1. 3. 2025 ve výši 4.618,32 Kč, úroku ve výši 12,75% ročně z částky 99.214,58 Kč od 2. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 6. 2. 2025 dosáhne částky 371.635 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 7. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 118.602,60 Kč s příslušenství (zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 6. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 99.214,58 Kč od 6.2.2025 do 1.2. 2025 ve výši 4.618,32 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 99.214,58 Kč od 2. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 6. 2. 2025 dosáhne částky 371.635 Kč) a smluvní pokuty ve výši 28.479,60 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), kterou žalovaný podepsal dne , datum, , a kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 72,85 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 6.452 Kč, splatných vždy k prvnímu dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2024. Žalobkyně povinnosti ze Smlouvy splnila, peněžní prostředky v dohodnuté výši vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný si smluvní povinnosti neplnil a zaplatil dohodnuté splátky pouze ve výši 6.452 Kč ve dnech 1. 10. 2024 a 1. 11. 2024. S úhradou třetí splátky a všech následujících se dostal do prodlení. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za šest splátek, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalovaného celý úvěr v souladu se Smlouvou zesplatnila k datu 4. 2. 2025 a vyzvala žalovaného k uhrazení zbytku dluhu. Žalovaný na dluhu nic dalšího neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne 18. 12. 2025 (čtvrtek, pracovní den, dle § 49 odst. 4 o.s.ř.) nevyjádřil a v řízení zůstal procesně pasivní.

3. Ve věci se konalo dne 17. 2. 2025 jednání, ke kterému se dostavila zástupkyně žalobkyně, žalovaný se nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání doručeno dne 23. 11. 2025 (pátek, pracovní den, dle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Zástupkyně žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá v celém jejím rozsahu, když žalovaný zůstal nekontaktní a ničeho nad rámec žalobních tvrzení neuhradil.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy označenými a předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Z oznámení ze dne 4. 2. 2025, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ze smlouvy dne 4. 2. 2025 a současně byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru v celkové výši 118.602 Kč.Z výzev k zaplacení ze dne 3. 2. 2025 a 2. 1. 2025, že žalovaný byl před zesplatněním úvěru vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky.Z předsmluvního formuláře, ze dne 27. 8. 2024, že se týká žalovaného, obsahuje popis základních vlastností požadovaného spotřebitelského úvěru v celkové výši 100.000 Kč, potvrzení toho, že Smlouva ve znění Dodatku je uzavírána na žádost klienta prostřednictvím komunikace na dálku a žalovaný byl seznámen s tím, že výše úrokové sazby činí 72,85 % ročně a žalovaný se zaváže tuto částku zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 6.452 Kč, tedy celková částka, kterou je třeba zaplatit, činí 309.696 Kč (bez úhrady za pojištění, bylo-li toto pojištění sjednáno). Žalovanému bude úvěr poskytnutý na číslo účtu, které žalovaný za tímto účelem žalobkyni sdělí.Z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, (tj. Smlouvy), že tato listina je opatřena jedinečným kódem vygenerovaného žalovaným 27. 8. 2024 (takto byly verifikovány žalovaným veškeré listiny v projednávané věci), obsahuje akceptační doložku s tím, že předmětem dodatku je závazek žalovaného podepsat a učinit poskytovateli návrh na uzavření Smlouvy/Smlouvy o úvěru s tím, že žalovaný žádá, aby Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nikoliv způsobem uvedený v bodě 1, části B Smlouvy.Z návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že tato listina byla dne , datum, , ve 14:07:25 opatřena jedinečným kódem , Anonymizováno, za žalovaného a téhož dne opatřena akceptační doložkou za žalobkyni. Žalobkyně tak uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , částku 100.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem 72,85 % ročně v pravidelný měsíčních splátkách ve výši 6.452 Kč. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti z prodlení ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.Z oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 8. 2024, že žalobkyně sděluje žalovanému, že akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, k této smlouvě a doručením tohoto oznámení o schválení úvěru žalovanému došlo k uzavření Smlouvy ve znění Dodatku. Součástí oznámení je rovněž i tabulka obsahující splátkový kalendář.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2025, že žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dluhu ze Smlouvy v celkové výši 117.204,44 Kč, se stručným popisem skutkového stavu věci a právním hodnocením. Z karty klienta, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 100.000 Kč a žalovaný na tento dluh uhradil 1. 10. 2024 a 1. 11. 2024 vždy částku 6.452 Kč.Ze zaslané SMS (informace o vyplacení), že na telefonní číslo , tel. číslo, (toto tel. číslo , tel. číslo, uvedl jako kontaktní) bylo zasláno sdělení, že z účtu žalovaného č. , č. účtu, , byla provedena platba 1 Kč.Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že dne , datum, byla na vrub účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zjištěno, že účet patří žalovanému), připsána částka 100.000 Kč.Z fotokopie občanského průkazu, že žalobkyně měla k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného, s platností do 11. 12. 2033.Z prohlášení klienta, že tato listina obsahuje jedinečný kód , Anonymizováno, ze dne , datum, , ve 14:7:23, týká se žalovaného s tím, že žalovaný je identifikován rodným číslem a jako kontaktní adresa je uvedena email , e-mail, . Součástí prohlášení jsou informace poskytované zprostředkovatelem úvěru.Z hodnocení klienta, že rovněž tato listina byla opatřena jedinečným kódem žalovaného , Anonymizováno, , obsahuje informace o žalovaném, včetně toho, že jeho příjem představuje blíže nespecifikovaná renta ve výši 28.766 Kč, náklady na bydlení 4.804 Kč, životní minimum 4.860 Kč, a podle uvedených údajů výdaje žalovaného činí celkem 9.664 Kč a rezerva 1.000 Kč. Ohledně osobních poměrů žalovaného je uvedeno, že je svobodný, má vlastní bydlení, je podnikatelem (uvedl IČO 7411503). Volné příjmy představují částku 18.102 Kč.Z výpisu účtu na jméno , Jméno žalovaného, , č. , č. účtu, , že z protiúčtu na jméno , jméno FO, , č. , č. účtu, byla provedena 19. 7. 2024 příchozí úhrada ve výši 27.000 Kč.Z výpisu záznamů z registru SOLUS, že vyhledávání bylo s časem importu 26. 8. 2024 skončeno bez negativního příznaku.Z výpisu NRKI, že žalovaný byl podle počtu žádostí zařazen do kategorie III (54 bodů do interní Score Card), podle limitu 120.003 Kč. Do kategorie III (50 bodů do interní Score Card), podle limitu 85.000 Kč do kategorie II interní Score Card a dle dluhu po splatnosti částka 0 Kč do kategorie I (56 bodů do interní Score Card).Z dodejky ze dne 10. 2. 2024, podacího archu z 15. 9. 2025, že veškeré listiny, včetně předžalobní výzvy byly doručovány žalovanému na adresu , adresa, , , adresa, .

6. Soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil tento skutkový závěr.

7. Žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím emailové komunikace) a podpisem Smlouvy, doplněním jedinečného kódu, který mu byl zaslán za tímto účelem žalobkyní. K tomuto podpisu Smlouvy došlo dne , datum, . Žalovanému na základě tohoto kontraktačního jednání byla žalobkyní na účet č. , Anonymizováno, poskytnuta , datum, částka 100.000 Kč a žalovaný se zavázal dle Smlouvy tuto částku vrátit, včetně úroku ve výši 72,85 % ročně, ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6.452 Kč. Žalovaný zaplatil však pouze dvě splátky ve výši 6.452 Kč, se zbývajícím zbytkem dluhu se dostal do prodlení, proto žalobkyně úvěr ke dni 4. 2. 2025 zesplatnila, což žalovanému téhož dne oznámila a zároveň ho vyzvala k úhradě celkové dlužné částky 118.602 Kč. Na základě Smlouvy požadovala žalobkyně po žalovaném také úhradu smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále také náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 6 x 200 Kč za prodlení se šesti splátkami více než 15 dnů. Veškerá listiny byly doručovány žalovanému na jedinou známou adresu, která se po celou dobu trvání Smlouvy nezměnila a zůstala stejná i v průběhu soudního řízení. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě doloženého systému SOLUS a NRKI. Žádné další listiny za tímto účelem soudu neoznačila, ani nepředložila. Žalobkyně vycházela rovněž z údajů plynoucích z prohlášení klienta, ze kterého je zřejmé, že žalovaný požadoval úvěr jako fyzická osoba, když v prohlášení klienta bylo uvedeno rodné číslo a žalobkyně s ním, jako se spotřebitelem jednala. Stejný údaj obsahuje i karta klienta, ze kterého je zřejmé, že žalovaný uhradil první dvě splátky dne 1. 10. 2024 a 1. 11. 2024. Žalobkyni bylo známo číslo osobního účtu žalovaného, na které byl úvěr poskytnut, přesto si nezajistila výpis z účtu za přiměřeně dlouhé období předcházející uzavření Smlouvy. Žalobkyně měla k dispozici, pokud se týká pravidelných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného, pouze doklad o zaúčtování platby na jeho osobní účet dne 19. 7. 2024, kdy byla připsána z protiúčtu , jméno FO, , č. , č. účtu, na účet žalovaného částka 27.000 Kč (bez uvedení důvodu). Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako jediný pravidelný měsíční příjem rentu ve výši 28.766 Kč, ale doklad o tom nedoložil, alespoň to žalobkyně netvrdila, ani nedoložila. Pokud žalovaný v hodnocení klienta uvedl náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 4.804 Kč, tato částka také nebyla ničím doložena. Nebylo ničím doloženo ani konkretizováno o jaké „vlastní“ bydlení žalovaného se jedná. Lze tedy shrnout, že v rámci zkoumání schopnosti žalovaného úvěr zaplatit měla žalobkyně pouze jediný doklad o úhradě nějaké jednorázové platby – příjmu žalovaného, která neodpovídá výši příjmu ve formě renty, kterou měl žalovaný mít jako jediný příjem ve výši 28.766 Kč. Žalobkyně nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalovaného, například ohledně jeho životních a osobních poměrů a výdajů). Žalobkyně nepožadovala doklad o pravidelném renty. Žalovaný kromě dvou splátek na dluh ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 9.2025. K jednání se nedostavil a zásilky od žalobkyně, ani od soudu zásadně nepřebíral.

8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1, věta první zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrý mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnou vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

16. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobkyně (poskytovatel úvěru) a proto musí být v zásadě schopna soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy, týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzovala s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (např. Nález finančního arbitra, č.j. , Anonymizováno, . Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. U žalovaného byl uveden pravidelný měsíční příjem v hodnocení klienta ve formě renty ve výši 28.766 Kč. K tomuto údaji nebyla předložena žádná listina. Z pohledu dokladování výše měsíčních příjmů žalovaný předložil výpis z osobního účtu, kterým dokládal příchozí úhradu od , jméno FO, ze dne 19. 7. 2024, ve výši 27.000Kč. Jinak pravidelné měsíční příjmy žalovaného, žalobkyně neověřovala (alespoň to netvrdila). Žalobkyně si neověřovala ani údaj o nákladech na bydlení ve výši 4.804 Kč. Žalobkyně tak řádně nezkoumala ani příjmovou a ani výdajovou stranu rozpočtu žalovaného. V podstatě se spokojila s údaji, které uvedl žalovaný bez bližšího ověření a jako měsíční výdaj uvedla životní minimum jednotlivce, aniž by zkoumala, zda skutečnou výši výdajů žalovaného, které se od životního minima mohou zásadně lišit.Na tom nic nemění ani zohlednění rezervy 1.000 Kč, kterou žalobkyně přičetla k výdajům žalovaného. Žalobkyně neměla k výdajům žalovaného žádný doklad, ačkoliv i jejich doložení je součásti odborné péče (§ 75 zákona č. 257/2016, Sb.). Úvěr poskytla, přestože neměla ani ověřeno, zda žalovaný již nějaký úvěr od jiného nebankovního subjektu čerpal. Z takto nedostatečných informací o příjmech i výdajích žalovaného a při vědomí žalovaného nemohla žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí tak, jak to po ní vyžadoval § 75 zák. č. 257/2016 Sb. a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumal.Posuzovaná Smlouva byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat vždy, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (např. Nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 2178/2018). Soud bez ohledu na procesní nečinnost žalovaného musel přihlédnout k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ust. § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. Z těchto důvodů vyhodnotil velké Smlouvu jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku), neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní. Soud připomíná, že žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce zúčastnila jednání v této věci, byla poučena podle § 118 odst. 1,3 o.s.ř. o těchto skutečnostech, přesto však nic dalšího netvrdila, ani důkazy neoznačila.

17. Je-li smlouva absolutně neplatná, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Neplatností je ztížena celá Smlouva. Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou žalovanou dosud uhrazenou.

18. Soud doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (což se nestalo), smlouva o úvěru by byla i tak neplatná s ohledem na ujednání o úroku ve výši 72,85 % ročně, tečka, ujednání o úroku úvěru je ujednáním „o ceně“ (úrok je cenou poskytnutých peněz), ve smyslu § 813 o.z., tudíž se na ně nevztahuje konkrétní kritérium přiměřenosti, je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

19. Od zkoumání přiměřenosti ujednání je třeba odlišit zkoumání v rozporu s dobrými mravy. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 § 588 věta první o.z.).Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami pro poskytování úvěru nebo půjček (rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). V daném případě dohodnutý úrok, a to bez bližšího zkoumání mnohonásobně zcela jistě převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů, jak v období, kdy Smlouva byla uzavírána, tak i v období jiných. Z tohoto důvodu o rozporu s dobrým mravy nemůže být nejmenší pochybnost.

20. Soud tedy shledává dva důvody absolutní neplatnosti Smlouvy jako celku – poskytnutí úvěru navzdory důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet a ujednání o výši úroku, který je v rozporu s dobrými mravy. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila (100.000 Kč), tak představovalo bezdůvodné obohacení na její straně. Žalovaný z tohoto právního důvodu žalobkyni uhradil celkem 12.904 Kč, bezdůvodné obohacení tak přetrvává ve zbývajícím rozsahu do částky 100.000Kč, tj. 87.096 Kč a soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku (odst. I. výroku).

21. Soud s ohledem na zastávaný právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).

22. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 23Cdo 2585/2015, popřípadě rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). V tomto případě byl úspěch a neúspěch žalobkyně a žalovaného totožný (při rozdílu úspěchu a neúspěchu byl úspěšnější žalovaný ve výši 2 %). Soud z tohoto důvodu, když navíc žalovaný byl v průběhu celého soudního řízení procesně nečinný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (odst. III. výroku).

23. Soud rozhodl o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky (žalovaný byl v tomto směru zcela nečinný).