14 C 278/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18.400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení zákonného úroku z prodlení 11,50 % ročně z částky 18.400 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrné náhradě nákladů řízení ve výši 84 % částku 1.932 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově 4. 8. 2025 domáhala zaplacení částky 18.400 Kč s příslušenstvím, jakožto částky, kterou žalovaná dluží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (nyní „AvaFin , právnická osoba, .“, dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, avšak žalobkyně není schopna tuto smlouvu doložit, kdy žalovanou částku požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byla bezhotovostně na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka celkem 18.400 Kč, a to v platbách od 19. 2. 2024 do 9. 3. 2024. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 20. 6. 2025 předžalobní upomínku, kdy žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 1. 7. 2025. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, proto výše nároku žalobkyně činí 18.400 Kč. Pohledávka byla dne 22. 5. 2025 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu, která jí byly doručena se žalobou dne 23. 12. 2025 (úterý, pracovní den § 49 odst. 4 o.s.ř.), nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Dne 26. 3. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaná (bez řádné omluvy, i když jí předvolání k jednání bylo doručeno dne 20. 2. 2025 (pátek, pracovní den dle § 50m o.s.ř.) a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

4. Z výtisku smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná je zde identifikována jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, dále e-mailem a telefonním číslem. V místě podpisu klienta se nenachází podpis, ani kód či jiný způsob identifikace při distančním způsobu uzavírání takové smlouvy. Výše úvěrového limitu činila 1.000 Kč, úroková sazba 40 % měsíčně a RPSN 5513 %.

5. Z potvrzení o platbách (na č. l. 15-26, 30-38) a ze sdělení společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalované byla v období od 19. 2. 2024 do 9. 3. 2024 připsána na účet celkem částka 18.400 Kč od právního předchůdce žalobkyně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřela společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ), a společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalobkyní, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Výzvou ze dne 20. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání této výzvy).

7. Soud učinil z uvedených skutečností následující závěr o skutkovém stavu.

8. Právní předchůdce žalobkyně na základě předchozího jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl žalované celkem částku 18.400 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

9. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

16. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl bezhotovostně žalované částku 18.400 Kč, kdy takto učinil na základě předchozího jednání mezi ním a žalovanou o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V doložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je sjednán měsíční úrok 40 %, RPSN činí 5513 %. Žalobkyně požaduje uhradit pouze částku 18.400 Kč. Z obsahu spisu nevyplývá, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. S ohledem na tuto skutečnost, na znění zákona o spotřebitelském úvěru a na ustálenou rozhodovací praxi (např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) je smlouva (i kdyby žalobkyně doložila smlouvu podepsanou žalovanou) neplatná.

18. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení požadované žalobkyní, tedy 18.400 Kč. (odst. I. výroku)

19. Zákonný úrok z prodlení však v daném případě soud žalobkyni nepřiznal, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud z uvedených důvodů žalobu ve zbývající čísti zamítl. (odst. II. výroku)

20. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 400 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem , hodnota, úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1.200 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), soudní poplatek 800 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 2.300 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 19.959,46 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 18.400 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 92 %, v rozsahu 8 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 84 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 1.932 Kč. (odst. III. výroku) Soud stanovil žalované lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.