14 C 279/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 30.221,02 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na rozhodnutí ve věci rozsudkem pro zmeškání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.437 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ve zbývající části o zaplacení částky 23.784,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.618,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27.476,02 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 24. 10. 2025 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 30.221,02 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 27.476,02 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.618,20 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit a žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaná neuhradila žalobkyni přes výzvu dlužnou částku, odstoupila žalobkyně od smlouvy a považuje pohledávku za splatnou ke dni 14. 6. 2025. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 27.476,02 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.745 Kč a smluvní úrok z jistiny ve výši 2.618,20 Kč. Žalovaná čerpala celkem 57.441 Kč a uhradila pouze 51.004 Kč.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dne 6. 1. 2026 žalobu doplnila o citaci právní úpravy, literatury a judikatury a přiložila protokol o posouzení úvěruschopnosti žalované. Ničeho jiného ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila, ani k důkazu neoznačila.

3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 12. 2. 2026 (čtvrtek, den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.) přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Dne 23. 4. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila bez omluvy žalovaná, které předvolání bylo doručeno dne 27. 3. 2026 (pátek, pracovní den dle § 49 odst.4 o.s.ř.). Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání soud může, avšak také nemusí vydat; záleží na jeho úvaze. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků. Podmínky vydání kontumačního rozsudku musejí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě. Soud dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není v dané věci namístě, a to ze stejných důvodů, z jakých byla žaloba částečně zamítnuta, přičemž podrobněji se těmito důvody bude soud zabývat dále v odůvodnění tohoto rozsudku. (odst. I. výroku)

5. Při jednání soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14.287 Kč na nákup zboží, kdy tato částka měla být vrácena v 24 měsíčních splátkách ve výši 786 Kč. Roční úroková sazba činila 30,59 %. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým limitem 20.000 Kč. K žalobě byl přiložen i sazebník žalobkyně a všeobecné pojistné podmínky.

7. Z přehledu transakcí soud zjistil, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla poskytnuta částka celkem 43.154 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .), na účet obchodníka uvedeného ve smlouvě o úvěru byla poskytnuta částka 14.287 Kč. Celkem se tak jedná o částku 57.441 Kč.

8. Z přehledu čerpání a splácení vyplývá, že žalovaná celkem čerpala částku 57.441 Kč a celkem uhradila částku 51.004 Kč.

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná měla být ověřena občanským průkazem a identifikována na prodejně, Dále měla být provedena lustrace v SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Příjem žalované zjištěný a ověřený žalobkyní je uveden 16.000 Kč coby mzda/plat, výdaje jsou uvedeny nájemné 8.000 Kč měsíčně. Není uvedeno, z jakého zdroje byly příjmy a výdaje zjištěny.

10. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od smlouvy o úvěru, čímž došlo i k zániku přistoupení žalované k rámcové smlouvě o pojištění (bylo-li sjednáno). Dále žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 32.839,22 Kč.

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 9. 2025 včetně potvrzení podání soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu13. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázala poskytnout žalované částku 14.287 Kč a dále částku až do výše 20.000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala dlužnou částku vrátit v pravidelných splátkách a zaplatit úrok. Žalovaná celkem čerpala částku 57.441 Kč a celkem na svůj dluh uhradila částku 51.004 Kč.

14. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

21. Soud posoudilo zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a judikatury a dospěl k tomuto právnímu posouzení věci.

22. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě, které byla žalované poskytnuta celkem částka 57.441 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo, kdy ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nedoložila ničeho. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo doloženo, že by se žalobkyně důkladně zabývala příjmy a výdaji žalované ani způsobem plnění dosavadních závazků žalované. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si vyžádal podrobnější informace a doklady týkající se příjmů a výdajů žalované, stejně tak by žalovanou lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by žalobkyně, tedy poskytovatel spotřebitelského úvěru, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě byla žalované poskytnuta částka 57.441 Kč, přičemž žalovaná uhradila 51.004 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 6.437 Kč. (odst. II. výroku)

24. Ve zbývajícím rozsahu s ohledem na zastávaný právní názor byla žaloba zamítnuta Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. (odst. III. výtoku25.Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (odst. IV. výroku)

25. Soud zavázal žalovanou k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).